Vladimír Cícha: Staříkovy zápisky … (20)
31.01.2012
V dílech amerického spisovatele H. Millera jsem nejednou nalezl odkaz na tu či onu knihu. Jednou z nich jsou dva silné svazky slavného, byť dneska poněkud kontraverzního díla O. Spenglera Úpadek západu (The Decline of the West). Je to dílo obsáhlé, náročné a přiznám, že jsem je nepročetl celé. Ale, bohužel, současný stav věcí mi alespoň jeho název až příliš často připomíná.
Zrovna včera. V těchto dnech rok co rok na břehu Pacifiku v Západním Vancouveru (jedna z nejbohatších čtvrtí v celé Kanadě) ve stanovený den zaplál ohromný táborák a po vodách oceánu proplulo kolem cca dvacet až třicet barevně osvětlených lodí, což ve večerní tmě byla romantická podívaná. Ač alkohol se v blízkém stánku nečepoval, k dostání byla káva a horká čokoláda.
Letos jsme se dočkali šesti osvětlených kocábek plujících kolem celkem živelně, jakoby snad náhodou, a kiosek s občerstvením byl zavřený.
A tak jediné, co mě napadlo, jako už nejednou, bylo dosud nesplněné přání prožít opět po velmi mnoha letech Vánoce v Praze …
===
Chůze je zdravá a prospěšná, jak je jistě známo a bylo to známo i v dávné minulosti; nejeden slavný muž špacíroval s chutí. Tato aktivita je obzvláště doporučována kandidátům na kardiovaskulární problémy, a tak, coby člen takového společenství, pokud se nevěnuji intenzivnější aktivitě na tenisových kurtech, chodím. Nejsou to žádné chodecké maratony, ale většinou necelé dva kilometry z vrchu a dva zpět do vrchu k našemu domu.
Buď jen jdu, nebo si při tom čtu knihu, a nebo mne leccos napadá a to jen doufám, že některé z takových nápadů mne nepřivedou do cvokhausu, lidově to jmenované instituce jistého poslání…
Neboť to mne občas napadají úvahy jako třeba tato:
Existují nejpozoruhodnější divy světa (Chichen Itza, Machu Picchu, Čínská zeď, Tai Mahal, Petra, Pyramidy v Gize, římské Koloseum).*
Proti tomu výběru nemám žádných námitek, ač žádnou z těch pozoruhodností, kromě prvně jmenované, jsem neměl možnost poznat.
Napadla mě ale jiná pozoruhodnost, nabízející se, aniž bych musel sednout do letadla a letět kamsi patnáct nebo více hodin to či ono obdivovat. Je zcela nezávislá na místě i čase. Obklopuje každičkého obyvatele naší planety, bez rozdílu majetku, vzdělání, společenského postavení. Neustále, ve dne i v noci.
Je to cosi, co vlastně jako fantastický fenomén nevnímáme, neboť je to pro náš život samozřejmost. Stejně jako absolutní nezbytnost.
Je to vzduch. The air. Neviditelný (možná, že učenci někdy zjistí, že jsou bytosti, které vzduch vidí třeba červeně), bez jakéhokoli aroma, ledaže je do něj dodáno člověkem. Směsice tří nejhlavnějších plynů (dusíku, kyslíku a argonu)** a několika dalších v objemu velmi nepatrných.
Kolik ale obsahuje, nabízí, vlastností! Průzračný, lehounký a přece schopný (za jistých okolností, na které přišel člověk), vynést a na dlouhé míle dopravit letadlo o váze několika set tun! A umožňuje ono fantastické dorozumívání význačných jedinců z různých koutů světa, stejně jako prostých majitelů malinkatých krabiček, medium neskonale bohaté na obsah tolika neviditelného a pro člověka užitečného, paprsků a elektromagnetických vln a kdo ví co ještě v průběhu let se zjistí, že obsahuje a nabízí k využití!
Ale protože každá mince má dvě strany, jak se říká, bez vzduchu nedocházelo by ani k devastujícím katastrofám, které člověk nazval tornády, tajfuny či hurikány. Tím je, zdá se mi, všechno uvažování stran vzduchu, ještě pozoruhodnější.
Bez vzduchu život by neexistoval. A tak ve chvílích jako je tato, oddávám se chvilkovému úžasu, sedím uveleben v klubovce, pokuřuji dýmku a do vzduchu v obláčcích vyfukuji modravá, rozplývající se kola…
* Wikipedia
** Handbook of HVAC
***
Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autora Vladimíra Cíchy:
http://czechfolks.com/plus/category/autori/vladimir-cicha/
























Milý Vladimíre – je to opravdu podivuhodná shoda náhod, jak podobná témata nás dva napadají. Tak jako existují “stejné krevní skupiny”, tak asi existuje i něco – snad “létající neurony”, které luftem překonávají vzdálenosti mezi dvěma mozky! (Sakra – to musím někde použít!)
No – a že Tvé zpracování podobných námětů má mnohem vyšší literární úroveň, na to už jsem si zvykl a velmi rád to zahrnuji do lítosti.
Z téměř arktického počasí do podstatně mírnějšího pacifického zdraví V.V.