Marta Urbanová: Platonická láska
07.02.2012
Lidé většinou na platonickou lásku nevěří, nebo o ní pochybují. Domnívají se, že každá láska časem dospěje k naplnění. Možná tomu tak ve většině případů je, ale také tomu tak být nemusí. Pro některé je taková láska opomíjená a vysmívaná. Jisté ovšem je, že lidé se domnívají, že je v menšině. Ani v literatuře nezaujímá významné místo. Pro jiné je to ovšem láska vzácná, výjimečná, neobvyklá, nepomlouvaná, opětovaná hodná obdivu.
Nejen mezi lidmi, ale i v literatuře je na ni odlišný názor. Zatímco Sinkiewicz o ní říká, že „platonická láska je takový nesmysl jako například nesvítící sluce“, jiný literát například Puškin ji naopak opěvuje ve svém Eugenu Oněginovi jako vzor vysokého morálního charakteru. A co je na takové lásce špatného? Naopak milující Taťána nepodlehla svému chtíči a zůstala manželovi věrná. I když se zdá, že platonická láska nemá dlouhého trvání, někdy se její kořínek dokáže držet v srdcích roky. Připomeňme si např. lásku Ulriky von Levetzow k Johanu Wolfgangu Goethovi. Z čeho čerpal její pramínek roky a roky po odchodu velkého básníka? Jednou jsem o nich napsala, že je to obraz platonické lásky, která má podle mne hodnotu nevyšší. V odpověď mi přišla následující věta. Nejsem si jist, že platonická láska má mít v jakémsi našem měřítku hodnotu nejvyšší.
K tomu podotýkám, že všichni nemají podmínky pro naplněný vztah. Může být podnícen čímkoliv i živočišným pudem, který z nějakých důvodů nedojde k naplnění. Někdy třeba vyklíčí láska ve stáří a tam už jiný vztah než platonický není, a přesto může být tento vztah dlouhodobý hodnotný a krásný. Anebo také mezi ženatými a vdanými partnery může vzniknout sympatie, která je pro ně požehnáním a je jen na nich, zda v sobě najdou sílu nezabřednout do lži a držet vztah pouze na úrovni platonické lásky. A taková láska pak není poskvrněna špatným svědomím, není hodna odsuzování či zavržení, ale je dokonce hodna uznání a obdivu.
Aby se takové city kvalifikovaly jako láska, tak musí mít určitou poctivost citu a dobu trvání. Musí její stopy zanechat v lidských životech určitý časový úsek. Vzplanutí na týden či měsíc nemůžeme považovat za něco, o čem hovořím.
Některé snové platonické lásky se zkazí nebo ukončí tím, že dojde k sexuálnímu styku, zavládnou vášně a tím je po všem. Málokterý vztah naplněný, pravý, nenarušují vášně a nahodilý sex, lidské negativní vlastnosti jako žárlivost a podezírání a já se proto domnívám, že platonické lásky jsou nad takové nízké vlastnosti povzneseny, že jsou poněkud na vyšší úrovni a čistší. Jedna má přítelkyně se vyjádřila: Platonická láska je určitě skvělá – nic ji nemůže zkazit, leda realita.
Ještě se vrátím s Sinkiewiczovi. Jeho výrok pokračuje: „Oddělit milostnou žádost od lásky je zrovna tak nemožné jako oddělit myšlení od bytí. Mohu myslet jenom jako člověk a zrovna tak mohu milovat jenom jako člověk.“ A k tomu musím dodat, že právě jen člověk může milovat jinak než ostatní tvorové, že je schopen vyššího stupně lásky. Připomeňme si Nerudu a Karolinu Světlou. Že je schopen dávat a brát na duchovní úrovni, že je schopen milovat pohlazením, slovem, blízkostí, vědomím, že toho druhého činím šťastným.
A proto dávám panu Richtermocovi za pravdu, že lásky mají hodnotu nejvyšší, ať už jsou pravé nebo platonické. Jsou slunce, které dává život, jsou voda, která napájí vše živé, jsou oheň, který nás hřeje, oči kterými vnímáme svět, ruce, kterými tvoříme.
***
Ilustrace pro CzechFolks.com © Eva Rydrychová
Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autorky Marty Urbanové:
http://czechfolks.com/plus/category/autori/marta-urbanova/























Milá paní Marto,
krásně a citlivě napsaná úvaha na nevšední téma. Domnívám se, že dnešní generace ani význam výrazu “platonická láska,” nezná. Zdá se, že její příslušníci si nedovedou představit lásku bez sexu. Nejenom to, oni i často mylně identifikují lásku jako sex. Jak často se zneužívá jedna z vůbec nejkásnějších větiček “Miluji Tě.” A věková hranice se stále snižuje. Ti, kteří to chvíli vydrží jsou středem posměchu kamarádů…
Ano, platonická láska je nejenom vzácná, ale jistě krásná. Zvláště mezi staršími lidmi, kteří již na fyzickou stránku vztahu ani nemyslí. V takových vztazích převládá úcta jednoho k druhému, společné zájmy a přátelství v pravém slova smyslu. Srdečně zdraví Ivan
Ano – platonická láska je krásná zejména v pozdní na život době. V mládí a ještě i ve středním věku se mi ale zdá poněkud nepřirozená. A má obvyklá kacířská myšlenka na závěr – kdybychom ji příliš preferovali, asi by lidstvo pomalu vymíralo – a abych to umocnil, možná by to nebylo na škodu …
Omlouvá se za “prostopsavost” V.V.
Velice pěkná úvaha má jen jeden nedostatek, za který ovšem není odpovědna autorka: Měli by ji číst dnešní mladí a trochu zapřemýšlet, co oni sami nazývají láskou. Přidávám se ke kacířské myšlence pana Vondráčka, že o trochu víc platonických vztahů by lidstvu vůbec neškodilo, pravě naopak. Srdečně Blanka K.