Blanka Kubešová: Dobrodruh Jerry
08.02.2012
Bylo to k ránu kolem druhé, když zazvonil telefon. Chvíli mi trvalo, než jsem na druhé straně rozpoznala hlas bráchy Jerryho. Chystá se do Evropy a rád by prý věděl, jaký by měl přivézt dárek, aby potěšil i mého muže.
Přivezu nějaké hady… oznámil osvíceně. Sluchátko se mi rozklepalo v rukou.
Hady ne, zaprosila jsem chabě. V duchu jsem už viděla Jerryho paže roztržené dlouhými zuby krajty. Došlo k tomu na kanadském přechodu z Buffala do Fort Erie, když celníci nečekaně nařídili otevřít a ukázat zavazadla. Široké, jakoby popálené pruhy kolem hrudníku byly zase způsobené metrovým varanem, který se probudil pod bundou dřív, než Jerry očekával.
Čekají nás horké chvíle, prozradila jsem svému muži. Znal mého bratra dosud jen z vyprávění, otočil se tedy na druhý bok a spokojeně usnul.
Jerry se objevil o týden později s plnovousem a dvěma lodními kufry. Po obsahu jsem nepátrala, brácha to řekl latinsky a tušení bylo zlé.
Pojď a připrav necky, poručil, když odložil bundu, pod kterou se objevil prožraný svetr. Na můj zdrcený pohled upřesnil: Moly pěstuju ve skříni, chov je jednoduchý…
Napouštěla jsem vodu do vany a pozpátku couvala ke dveřím. Osteolamus tetraspis je západoafrický krokodýl, ten náš se jmenoval Jerry, no jak taky jinak, a měřil bratru osmadevadesát centimetrů. Aby mu nebylo smutno, vezla se ve druhém kufru také Mary, kousavá jako každá ženská, je-li delší dobu krácena na svých právech.
Máte v sousedství kočky? Zeptal se Jerry nevinně a chlácholivě dodal: Když jsou kočky, pak je krmení hračka… Němě jsem kývla a nohou zamezovala muži vstup do koupelny.
Štěně je taky dobrý, vyložil si Jerry moje kývnutí po svém. Vidím, že nemáte daleko do lesa. Nějakýho mrtvýho ptáka najdeš vždycky, stačí se dívat… Uznale kývl do kraje. A nezapomeň sledovat inzeráty: Kotě do dobrých rukou. Majiteli je dobrý říct, že máš děti…
Instrukce byly povzbudivé, zdrceně jsem mlčela.
A oběhni si prodejny a výzkumný ústavy, ať si zajistíš králíky a morčata. Nezapomeň na drůbežárny. Kohoutci jsou obyčejně lacinější… Dům je dost velký, zařídíš si chov myší a máš po starosti! nepřestával se radovat Jerry.
Muž, zvědavý, o čem tak dlouho rokujeme, se vedral do koupelny.
No řekni, nejsou nádherný? Moh sis vůbec přát lepší dárek? Rozjasnil se brácha, zatímco mému muži mrznul úsměv.
Tady Jerry je trochu na hlavu, ale ty to přece oceníš…. Muž naprázdno polkl.
Nejsou to skvělý kousky? Dožadoval se Jerry tvrdošíjně uznání. Osteolamus ve vaně mrskl ocasem a ohodil nás jako Niagara.
Máte nádherný exempláře… Jerry se pyšně rozhlédl po spoušti na podlaze. Odjakživa býval hrdý na to, co způsobil, dokonce i vyložené neštěstí bral jako plus, které zabránilo neštěstí ještě většímu.
Mary vypadá unaveně, připustil, když nikdo neodpověděl. Utrpěla šok z letu, ale to se spraví. Až si ji ochočíte, bude za vámi běhat jako pejsek. Nejradši má ryby, ale jezero tu máte, tak to nebude problém. A nezapomeňte si ji vzít občas na klín a trochu se s ní vyslunit. Jak jí schází slunce, začne bejt agresivní…
Můj muž, ten, o kterém jsem si vždycky myslela, že si dovede poradit v každé situaci, opět naprázdno polkl. Jerry ho neuznal za hodna pohledu.
Teď potřebujou klid a teplo, rozhodl a vystrčil nás z koupelny. Nato si zevrubně prohlédl dům a terasu a vyběhl na zahradu. Králíkárny dole pod svahem ho viditelně potěšily. Tady se Mary i Jerrymu bude líbit! Lidi, vy ani nevíte, jaký vás potkalo štěstí, slzel.
K první nehodě málem došlo v noci. Záchodovou mísu střežil krokodýl Jerry. Otevřená tlama s ostrými špičáky nepotřebovala tlumočníka. Trvalo dobrých deset minut, než se brášku poštěstilo probudit džberem ledové vody a dalších deset, než se mu podařilo vystrčit krokodýla z obranné pozice s ocasem připraveným k útoku.
Nedělejte nic, co by se mu nelíbilo a nemusíte se bát, poučoval Jerry, zatímco držel krokodýla jednou rukou vší silou za hlavou a druhou pod krkem.
Ty jsi pravičák, viď? obrátil se na mého muže. Představ si, že tvůj krokodýl nezastupuje žádnou politickou ani náboženskou stranu, není nacionalista a nemá peníze v bance. Jakej by měl důvod tě nenávidět? Zvíře je snášenlivější než člověk, zbytečně nezabíji a nenapadá…
Ve vaně se jim nelíbilo, ale trvalo to ještě skoro týden, než se Jerrymu podařilo vybudovat uspokojivé vivárium. Noční příhody se opakovaly.
Pamatuješ se, jak jsem se kdysi proboural k sousedům? Moje ještěrky potřebovaly nejen slunce, ale taky stín, nějakou tu chodbu jako schovávačku, chápeš? Zakřičel do vrčení vrtačky Jerry a pobaveně se zasmál.
Chápala jsem daleko víc naši matku a souseda, které odvezli společně se žlučníkovým záchvatem do nemocnice. Stalo se tak poté, co si soused postěžoval, že se mu Jára pokoušel vyvrtat do ložnice odposlouchávací zařízení. Matka byla nucena po pravdě doznat, že je tam má už dávno, přinejmenším od té doby, co byla jeho snaživé rodině za stranické zásluhy přidělena polovina našeho bytu.
Jerryho vzpomínka zahřála jak dubnové sluníčko, které se konečně opřelo do skleněných tabulí vivária.
Odpoledne půjdeme na žáby, rozhodl. Je čas kaviáru… Asi jsem se dívala hodně přitrouble.
No přece žabí vejce, kaviár chudých. Dají se dělat na všechny způsoby. S cibulkou a octem, taky s vajíčkem, ale nejlepší jsou jako salát…
Bazén s kameny a horký, zapařený vzduch, podobně jako mohutné kaktusy, se kterými se bráška vláčel z Tucsonu dobrých šestatřicet hodin, dělaly vivárium útulné a Jerry a Mary se rychle zabydleli. Můj muž si zvykal nepoměrně déle. Krmila jsem krokodýly dlouhými kleštěmi na okurky, když povyrostli, nabodla jsem maso prostě na dlouhý klacek, ale toho se nikdo jiný neodvážil.
Nepřemáhej se, žrádlo je starostí ženských, uklidňoval ho Jerry trpělivě.
Nic se nemůže stát, nanejvýš že bys přišel o ženskou. Ale těch je moc, o padesát procent víc než chlapů…
Podívej, jaké to jsou výstavní kousky, volává mě teď častěji muž do vivária a nutí mě zblízka obdivovat krokodýlí moudré oči pod visutým obočím a špičatou pilku tlamy v těžkém pancéři pravěku. Kupodivu se jim otevře pokaždé, kdykoli se objevím. Můj muž se záhadně usmívá…
===
Poznámka redakce: Chcete se vice dovědět o dobrodruhu Jerrym? Tak navštivte opět 11. a 12. února stránky CzechFolks com Plus, kde si budete moci přečíst s timto zajímavým mužem rozhovor.
***
Jerry je hlavním hrdinou částečně biografického románu Blanky Kubešové
Brácha Jerry aneb život pod nebeskou horou
který vydalo nakladatelství Eroika, s. r. o.
Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autorů Blanky Kubešové: http://czechfolks.com/plus/category/autori/blanka-kubesova/
Koláže pro Czechfolks.com © Marie Zieglerová
Brácha a dobrodruh Jerry je svérázný chlapík, který si koleduje. Jednoho krásného dne si na něm ty jeho milované bestie pochutnají. Možná však, že se tomu stane v noci, když se Jerry půjde vyčůrat. Pak se bude tenounkým hláskem skrz slzy divit a svoje miláčky proklínat, že ho připravily o to nejcenější, co chlap má… Mary a Jerry se mu takto pomstí za to, že je tajně přivezl v nepohodlných lodních kufrech až do samotného Švýcarska.
Nad neuvěřitelnou historkou jsem se srdečně zasmál.
Přemýšlím, zda člověk jako brácha Jerry je v rodině odměna nebo trest.
Milá Blanko,
velice úsměvný článek, bráchu Vám nezávidím. Nechtěl bych být ve Vaší situaci ani náhodou. Příště nařiďte bráchovi ať raději přiveze pouze co se dá použít k snědku (i když hadi se třeba jí v Číně, o krokodýlech nevím, asi to bude tuhé jako hovězí za bolševika). Poznámka pana Ivana mi připomněla jeden starý lechtivý vtip o krokodýlovi a blondýnce v cirkusu, který tady bohužel nemohu napsat.
Srdečně zdraví Láďa K.
Sedím právě nad povídkou Blanky Kubešové a dokonce i přemýšlím. Uvažuji, zda je
takový brácha jako Jerry za odměnu, nebo za trest….
Přátelé, děkuji Vám všem, ale začnu ohlasem posledním. Mít takového bráchu je skutečně někdy za odměnu, ale daleko častěji za trest… Pravdu má i Ivan Kolařík – kdo s čím zachází, tím taky schází. A k tomu mohlo dojít ještě ve školních letech, když se nechal uštknout zmijí a zapisoval si postupné účinky jedu… Daleko nejhorší je mít takového “génia” pro rodiče, to mi věřte! Já jako sestra jsem měla už jen jedinou úlohu – vynahradit jim jejich věčnou starost… Jestliže jsem historkou pobavila, těší mě to. Kdo nevěří a těší se dobré fyzické kondici, nechť se zúčastní bráchových neuvěřitelných výprav do divočiny. Právě odlétá na 3 měsíce do Kostariky. Adresa na požádání. Srdečně Blanka K.
Milá, ba přemilá, paní Blanko!
Nevím, zda tenhle příběh, který jste nám tentokrát nám zase vnovala pro radost, je skutečnost, nebo fikce pod dojmem brattovy nátury s cílem potěšit své čtenáře. Ale ať tak, či onak, povedlo se Vám to dokonale a mně se na něm líbí jak nápaditost a odvaha Jerryho (v případě prvním), tak i Váš výběr námětu (v případě druhém). Nejvíce ale na něm obdivuji a trochu i závidím, Váš vtip a způsob jak je napsán. Zapůsobilo to na mne tak, že jsem se dokonce odvážil toho, snad trochu moc důvěrného, oslovení. Pokud byste to opravdu pokládala za nevhodné, prosím o prominutí s tím, že jsem se toho dopustil bez jakéhokoliv nevhodného úmyslu, čistě pod dojmem svého nadšení.
S poděkováním za chvíli dobré nálady, Luděk Ťopka.
Vážený a milý pane Luďku, Váš ohlas víc než potěšil a oslovení s díky oplácím! Vidím, že všichni, kteří si nejsou až tak docela jisti, zda jde o pravdu či fikci, by měli číst Horror Hill, kopec hrůzy, který jsem pro druhé vydání přejmenovala na Bráchu Jerryho. Román, kde je Jerry hlavním hrdinou, by snad odpověděl na všechny otázky! S díky Blanka K.
Vážení přátelé,
bratr paní Blanky Kubešové, Jerry mi připadne mile odvážný. Není s ním nuda, která je metlou dobrých mezilidských vztahů. Správnej mužskej má zůstat klukem až do smrti, což sebou logicky nese určitá nepodstatná rizika. Zejména pro jeho okolí. Nicméně kdo si hraje, nezlobí. Těším se na další reportáže.
J.A.
Tak se sestricka zas jednou bodla! Pise o kdokodylech, ktere jsem ji privezl, Osteolamus tetraspis a fotku tam dala Crocodylus acutus. Tolik se lisej ze to nelze nijak zatlouct jinak nez ze se ji stala chyba.
Jerry Kubias
To není chyba sestřičky, to jsem se “bodla” já, autorka fotokoláže, která nerozezná jednoho krokodýla od druhého, takže vybírá podle toho, jak se jí který právě hodí a líbí. Omlouvám se tímto krokodýlům, autorce a jejímu bratrovi Jerrymu. MaraZie
Milá paní Zieglerová, předešla jste mne – chtěla jsem Vám poděkovat za krásné koláže, byla jich už pěkná řádka, nejen k tomuto bizarnímu příběhu. Mezi námi, kdo by ty předpotopní potvory měl od sebe rozeznat, že?! Až se bráška uklidní, (tohle je totiž pro něj velice závažná věc!), tak ho požádám o vysvětlení, čím se vlastně od sebe na první pohled tak zásadně liší? Docela by mne zajímalo, zda se mezi čtenáři našel jeden, který náš omyl odhalil? Na okraj ještě jednou dík jak za koláže, které jsou opravdu každá sama o sobě malým uměleckým dílem, tak za všechny milé ohlasy! Srdečně Blanka K.
Samozřejmě, že to nikdo nepoznal. I když musím říct, že my Australané rozpoznáme sladkovodního od slanovodního krokodýla, protože jich tady máme habaděj. Avšak pro valnou většinu smrtelníků krokouš je krokouš, který když vyroste a zamane si, tak vás zblajzne na posezení. Vlídná a navíc zručná paní Zieglerová se proto nemusí za nic omlouvat.
Krokodejl jako krokodejl. Žere lidi? Žere lidi. neřád.
Koncem minulého roku jsem panu Kolaříkovi “udělal návrh” (seriózní; přesto jej odmítl)), že se vypíše TOP soutěž o autora s největším počtem ohlasů (komentářů). Nevím, jak u autorů, ale v sekci autorek byste paní Kubešová vyhrála. Nejméně o dvě krokodýlí délky! A je v tomto případě nepodstatné, jakého druhu by onen krokodýl byl.
Srdečně
(M)
Ani jsem si neuvědomil (jak píše pan Ivan), že jsou ty mrchy sladkovodní a slanovodní, takový jsem nevzdělanec
I když vím, že na Nilu jsou asi sladkovodní a jinde slanovodní. Na Floridě je jich spousta a u rest area když zastavíte auto tak máte všude velice vážné varování, že nesmíte jít do přírody (kam si lidé kolikrát odběhnou raději než na záchod, zvláště když se má člověk vláčet třeba 50-100 metrů 
Ale je to v podstatě asi fuk který udělá tu amputaci. Mám pár fotek, ale nevím co to je za bestie, i kdž v moři asi patrně jen slanovodní. Vím akorát že jeden crock má hubu úzkou a dlouhou, něco jako lištová pila na živé ploty, a druhý širokou a kratší, ale myslel jsem si že je to asi jako u lidí, podíváte se třeba na sličnou šťabajznu a pak na 350 kilovou Američanku 
LK
Brácha Jerry by byl jistě nejpovolanější, kdo by vysvětlil, s použitím latinských termínů, rozdíl mezi sladkovodním a slanovodním krokodýlem. Pro nás, kterým naskočí husí kůže jenom když i na dálku spatří jednu z těchto předpotopních bestií, stačí vědět, že sladkovodní krokodýl má opravdu dlouhou tlamu a prý moc často nenapadá lidi. Což je pravý opak u krokoušů slanovodních, kteří mají hubu trochu tupější, ale zato jsou agresivní a na lidských obětech si doopravdu rádi smlsnou. A není to pěkna podívaná. Za svého působení u policie jsem viděl pár barevných fotek obsahu žaludku slanovodního krokodýla, který si pochutnal na nějakém nešťastníkovi. To i pro orgána bylo silné kafe. Slanovodní však nežijí jenom v moři, ale také v sladkovodních řekách.
Krokodylu jsem choval jeden cas 18 kousku. Dnes rikame ze je chranime, ale jak? Namnozili jsme se jako krysy a zaneradili celou planetu a ukradli zviratum zivotni prostredi. Nastesti do dalsiho hromadneho uhynu druhu, tentokrate zpusobeneho nejvetsi skodnou ve vesmiru, druhem Homo sapiens, budeme patrit i my. Pak bude na cas nasi planete zase dobre.
Zpet ke krokodylum. Krokodyl zakrsly ci trpaslici, onen Osteolamus tetraspis ma ohromny pancer na hlave a krku. Tlustsi stitky nez by clovek cekal. Muj par byl sveho casu prvni, ktery byl v Canade rozmnozen.
Z ohlasu lidi vidim ze jde o lidi, kteri nikdy nechovali a netesili se ani s jedovatymi plazy ani s krokodyly. Ten prvi ctenar kteri rikal, ze tak dlouho se chodi se dzbanem pro pivo, ma plnou pravdu. Znam desitky fanousku, kteri na sveho konicka doplatili. A co okoli? Slepa zena meho kamarada si sedla na kobru na kanapi, ktera utekla z klece. Na stesti to byla kobra jemne povahy a primo s nechuti si po dlouhem drazdeni do ni kousla. Kdyby to byla stajne velka jararaca, tak by to dobre nedopadlo. Jiny muj kamarad zasel na kousnuti retizkove zmije, do te doby tvrdil, ze zadny had neni smrtelne jedovaty,
Dnes si myslim ze exoticka zvirata nepatri do cinzaku.
Jerry
Na rozdíl od ostatních diskutujících se plně ztotožňuji s panem Jerrym Kubiasem a tragické popletení krokodýlů považuji za věc nesmírně vážnou. Představuji si jak mě podle nezodpovědného publicisty namísto tigra sibiřského sežral lev africký a mám z toho depku. Jsem puntičkář a tak kardinální kopanec v hodnocení konzumenta mého “já” bych patrně nepřežil.
J.A.
Milí přátelé, jsem nadšená, jak se rozčeřila hladina našeho rybníka! Za ohlasy ovšem nevděčí moje maličkost, ale osobnost bratra Jerryho. Kdybychom mu dali slovo, nebo spíš kdyby nebyl právě na cestách, asi by nám vysvětlil, že za smrtelná střetnutí lidí s krokodýly, si můžeme my sami. Ukradli jsme jim část teritoria a stále jim lezeme do jejich kuchyně i do ložnice.
Také Jerryho zevrubná odpověď, jaký je rozdíl mezi jednotlivými druhy, nebo jak poznal, že se na koláži nejedná o krokodýla trpasličího (osteolamus tetraspis), by odrovnala i mrtvého. Vím, o čem mluvím – jedno jeho (pro svoji délku nepoužitelné) pojednání o tom, jak který zub zapadá do jamky krokodýlí čelisti, jsem totiž včera dostala.
Za sebe i za Jerryho ještě jednou děkuji paní Marii Zieglerové za její trpělivost, se kterou se těmto předpotopním mazlíčkům věnovala a děkuji Vám všem za tu přemíru veselých i vážnějších ohlasů! Srdečně Jerry a Blanka K.
O jedinečnosti příběhu Jerryho a jeho krokodýlů se nebudu rozepisovat – to všechno už za mne řekli předešlí pisatelé a snad není už k tomu co dodat.
Rád bych ale upozornil, že 22. února otiskne redakce CzechFolks com Plus více než zajímavý příspěvek stálého dopisovatele a autora Zdeňka Reicha o farmě krokodýlů v Austrálii, který má název „ V Masně velký nával byl…“.
Všem čtenářům doporučuji si toto datum poznamenat do kalendáře a pak příspěvek si přečíst. Nebudete litovat. Nezapomeňte!
Václav Židek