Josef Čermák: Maria Gabánková – Memento Mori
18.02.2012
![]()
Letošní výstava (od 4. do 26. února 2012) Marie Gabánkové v torontské galerii Loop (jíž je Maria jedním ze zakládajících členů) je do určité míry tématicky pokračováním její loňské květnové výstavy Podobenství těla v Hradci Králové pod záštitou kanadské velvyslankyně v České republice, Valerie Raymond.
Maria výstavu sdílí s Libby Hague, torontskou umělkyní, promovanou absolventkou fine arts programme na Concordia University v Montrealu, mezi jejíž samostatné výstavy patří Sympathetic Connections v minulém roce v Art Gallery of Ontario a v roce 2010 výstava s kouzelným názvem We were young and still believed in heaven (Byli jsme mladí a ještě věřili v nebe) v Gallerie Circuaire v Montrealu.
Gabánková je nepochybně jednou z nejplodnějších, nejnápaditějších a nejúspěšnějších kanadských malířek (učí kresbu, malbu a portrétování na Ontario College of Art and Design University a zasedá v porotách, je zvána na diskuse a panely): její bibliografie uvádí záznamy na CBC, v Novém záběru, Toronto Star, Canadian Art, Sketch, Hamilton Spectator, Právo, Satellite, Canadian Art Review, Lidové noviny, Nový domov, Star Phoenix (Saskatoon), Christian Week, The Catholic Register (Montréal), Finale Daily (Plzeňský filmový festival)…
Na této výstavě (věnované památce Václava Havla, Josefa Škvoreckého a Mariina otce, vancouverského malíře Jozefa Gabánka) Maria vystavuje 11 obrazů. Většina jich byla inspirována sochami Matyáše Brauna (1684-1738), který po studiích v Salcburku cestoval po Itálii, odkoukal leccos od Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho a v roce 1710 založil v Praze vlastní, výborně prosperující dílnu s šesti tovaryši (bohaté slovo). Svět – jak se zdá – nezačal být rozběhaný dnem našeho narození. V Čechách našel mecenáše v hraběti Františku Šporkovi, pro kterého vytvořil před špitálem v Kuksu 24 soch Ctností a Neřestí a plastiky v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém. A do těch skulptur se Maria Gabánková zakoukala a loni v květnu a červnu s nimi strávila několik dnů. Po návratu do Toronta podle nich vytvořila malířské variace, které jsou doplněné dvojicí obrazů Flowers of Mystic Rebirth (Květiny mystického znovuzrození).
Obrazy z východočeského Kuksu počínají malbou Memento Mori – Contemplation (Pamatuj na smrt – rozjímání); přímo sálají živočišnou energií, která některým z účastníků zahájení výstavy vyrazila dech a pro jiné potvrdila jejich přesvědčení, že mezi portrétisty má Maria Gabánková málo rovných (její obrazy najdete v soukromých i veřejných sbírkách v Kanadě, USA, Jižní Koreji a v Evropě). Maria sama vidí obrazy ženských postav, mlčících nebo ječících, oscilovat mezi zármutkem a nadějí, životem a smrtí. Jejich vnitřní tajemství a napětí vykřesávají záblesk naděje, světlo, které rozptyluje tmu. Noha smějící se ženské skulptury, která vítězně stojí na lidské lebce je symbolem vítězství nad smrtí.
Jedenáctý obraz na výstavě Memento Mori, Společný výslech, je inspirovaný videozáznamem rozhovoru Václava Havla s (dnešním) kardinálem Dominikem Dukou, který byl odvysílán 1. ledna 2012 v České televizi. Oba vzpomínají na okamžiky, kdy mohli spolu hovořit pod záminkou, že hrají ve vězení v osmdesátých letech šachy. Na ztvárnění svalů jejich tváří a hlavně na zachycení výrazu v jejich očích si Gabánková vyhrála. Zcela jasně se tito muži nesoustřeďovali na svoji hru. Ani se nezdá, že by jejich hovor byl zvlášť přátelský. Havel se snaží Duku o něčem přesvědčit. Duka se dívá stranou a výraz na jeho tváři i v očích – alespoň mně se to tak zdálo – vyjadřuje něco mezi lhostejností a naštváním. Asi se mýlím. Znamenitý obraz. (Autorka k tomu říká, že nechtěla do obrazu, kdy dva muži vzpomínají na společný pobyt ve vězení, vnášet úsměv, i když ten se také během rozhovoru objevil; pozn. red.). Pozoruhodná výstava.
* * *
Josef Čermák: Maria Gabánková – Memento Mori
This year’s exhibition (February 4 – 26) of new works of Maria Gabánková at the Loop Gallery in Toronto (Maria is one of its founding members) to a degree represents a thematic continuation of her exhibition Podobenství těla (A Parable of the Body) very successfully mounted in May, 2011 in Hradec Králové under the auspices of the ambassador of Canada to the Czech Republic, Mrs. Valerie Raymond.
This year’s exhibition at the Loop Gallery is a joint showing of Maria’s works (she named her exhibition Memento Mori) and the works of Libby Hague, a graduate of the fine arts program at the Concordia University in Montreal, whose solo exhibits include Sympathetic Connections at the Art Gallery of Ontario in 1911, and We were young and still believed in heaven, at the Gallerie Circuaire, Montreal, 2010.
Gabánková is one of the most productive, inventive and successful Canadian painters (she also teaches drawing, painting and portraiture at the Ontario College of Art and Design University, has been invited to sit on juries, panel discussions, conferences and works in film and theatre): her bibliography includes entries on CBC, Nový záběr, Toronto Star, Canadian Art, Sketch, Hamilton Spectator, Právo, Satellite, Canadian Art Review, Lidové Noviny, Nový domov, Star Phoenix (Saskatoon), Christian Week, The Catholic Register (Montreal), Finale Daily (Pilsen Film Festival)…
At this exhibition (dedicated to the memory of Václav Havel, Josef Škvorecký and Maria’s father, a Vancouver painter, Jozef Gabánek). Maria exhibits 11 paitings. Most of them were inspired by the sculptures of Matyáš Braun (1684-1738), who after studying in Salcburg, traveled in Italy, learned a few things looking at the sculptures of Gian Lorenzo Bernini or Michelangelo Buonarroti, and – in 1710 - founded in Prague his own, highly successful firm with six journeymen (a rich word). (It would seem that moving around has not commenced with the date of our birth). In Bohemia, Braun found a patron in Count Frantiek Špork, for whom he created in front of the hospital in Kuks 24 sculptures of Virtues and Vices as well as plastics in a contiguous natural park known as Betlém. And these sculptures cast a spell on Maria. So much so that last May she spent a few days with them. After her return to Toronto they inspired her to create their paint variations, to which she added two paintings she called Flowers of Mystic Rebirth.
The paintings from the Eastbohemian Kuks begin with Memento Mori – Contemplation; they seem to emit animal energy, which, in a few cases, took people’s breath away, but – more often – reinforced their view of Maria Gabánková as a portraitist with few equals (you find her paintings in both public and private collections in Canada, USA, South Korea and Europe). Maria herself sees images of female figures oscillate between sorrow and hope, life and death, in silence or in scream. Their inner dilemma and tensions compel a gleam of hope, a light to disperse the darkness. The foot of a smiling female sculpture stands victoriously on a human skull – subjugating death.
The eleventh painting at the Memento Mori exhibition, Joint interrogation, was inspired by a video recording of a conversation between Václav Havel and (now) cardinal Dominik Duka, which was shown on the Czech television on January 1, 2012. The two men recall moments in the prison when they were able to talk while pretending that they were playing chess. Gabánková must have enjoyed shaping their faces, and – even more – capturing the expression in their eyes. Quite clearly (they must have had stupid guards) these men were not focusing on their game. Nor does their chat indicate particular friendliness. Havel seems to be attempting to convince Duka about something or other. Duka looks aside and the expression both on his face and in his eyes suggest – at least so it seemed to me – an emotion somewhere between indifference and annoyance. But very likely I read the expression on their faces and in their eyes the wrong way (The author of the painting says that she didn’t want to show smile on the faces of men reminiscing about their days in prison, although it did appear during their conversation). A remarkable exhibition.
* * *
Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autora Josefa Čermáka:
http://czechfolks.com/plus/category/autori/josef-cermak-autori/
Fotografie z archívu © Marie Gabánkové

























Milý Pepíčku, s radostí jsem si přečetla Tvoje povídání o paní Gabánkové a samozřejmě, že se mi vybavilo natáčení u ní v ateliéru, a v tu ránu mi volal Drahomír – takže jsme se na dálku sešli s ní všichni tři. Drahomír včera upadl na schodech před domem a jedno žebro si zlomil a druhé nalomil. Dnes ho vezl syn David do nemocnice v Novém Jičíně. Je to moc bolestivé a nedá se to nijak zafixovat a chvíli to bude trvat než mu žebra srostou.Ještě štěstí, že teď nemusí dojit krávu – je stelná. Teď jsem se zasmála, jestli pak to slovo vůbec znáš.
Když už jsem u těch nemocí, též jsem měla velký problém, ale už je dobře.
Měli bychom nějak oslavit to, že jsme se poznali před dvaceti léty!!! Moc Tě zdravím a jsem ráda, že Ti tak dobře píše!!!