CzechFolks.com PLUS

Chvála koupelen a WC

Slyšte – tedy spíše vizte – chválu od člověka, který prvně vlastní rodinná výše uvedená hygienicko-sanitární zařízení zakusil na vlastní tělo až ve svých třinácti letech. Ale pojďme na tuto jistě velmi užitečnou a zajímavou chválu pěkně po pořádku.

Historie koupelny jako velmi chvályhodného zvláštního místa určeného k očistě sahá v různých koutech světa i tisíce let zpátky. Nejstarší koupelnou pro lidi v pravěku a ještě i počátkem starověku byly potoky, řeky a rybníky. Teprve Římané si postavili římské – jak jinak, že – lázně, v nichž byl vlastně velký bazén a pak kamenné vany. Ve středověku se pak šlechta spíše pudrovala a voněla než myla, a jinak se používaly na tělesnou očistu různé dřevěné kádě, které se pro jistotu vykládaly prostěradly.

Vany se dále vyvíjely a v kovové vaně se celá naše rodina koupala nikoliv v koupelně, ale v kuchyni ještě několik let po druhé světové válce. Voda na kamnech se ohřívala většinou jednou týdně a pokud možno každý měsíc jsme pak chodili do městských lázní. Není se tedy co divit, že si moderní současnou koupelnu nemohu vynachválit, i když ji nemáme tak zařízenou, jako na dalším obrázku.

Moderní sprchové kouty samozřejmě nezavrhuji, zejména ty trochu průhledné a možná i proto, že – „když se krásné dívky myjí, to se těžko sprchy míjí“ …Přesto není nad poleženíčko ve vaně v teplé vodě. Naši vanu si velmi pochvalují i naše dvě vnučky. Právě proto, že doma mají pouze sprchový kout, do vany se moc těší a ta malá dokonce říkávala, že babička má v paneláku bazén! Obě v ní, anebo vlastně v něm, vydrží vařit z pěny nejméně půl hodiny.

A nyní se budu poněkud žinýrovat, ale podobně jako koupelnu, ne-li ještě více, musím vychválit WC. Mimochodem – tuto zkratku jsem přijal do svého slovníku také až v pubertě, do té doby jsme snad všichni říkali tomto zařízení prostě záchod nebo dokonce hajzlík. Snad i proto, že byl většinou společný několika domácnostem. Ó jak se lidem ulevilo, když v noci a zejména v zimě nemuseli na dvůr do mrazu, i když noční vázy samozřejmě pomáhaly. Jistě by bylo nejslušnější používat pro tato zařízení, která jsou určena na vylučování a někdy i zpracování našich tělesných odpadů, termín toaleta, ale když ono se to slovo někdy může plést s dámskou róbou …

Historický vývoj tohoto veledůležitého hygienicko-sanitárního zařízení je jistě také zajímavý, ale můj vrozený stud mi nedovoluje pouštět se do větších podrobností a snad to ani není nutné. Samozřejmě jsem za svůj dlouhý život byl nucen používat toalet všech druhů – od skautských táborových latrín, přes suché záchody na venkově i na naší chatě, turecké záchody na vojně, či ještě v osmdesátých letech neuvěřitelné mokré záchody v Moskvě, kde vedle mísy byly koše na použitý papír, aby se nezacpalo odpadové potrubí. A nechce se ani věřit, že podobné mají ještě dodnes v některých řeckých hotelech. Tamní výmluva je ale ekologická – chrání své slané vodstvo, pro sebe i pro nás. Kanalizace je prostě problém, chybějí čističky a odpad teče do Egejského i Jónského moře … A ejhle – vlastně jsem se ani tak moc nestyděl!

Jednu hezkou fotku zahradní, už nepoužívané „toaletky“ si však nemohu nechat pro sebe.

Ale spějme k závěru. Ani si možná dostatečně neuvědomujeme, jaký význam mají koupelny a WC pro naše zdraví a jak se zasloužily o prodlužování lidského věku. Je také docela zajímavé, jak se tato velice chvályhodná zařízení pomalu ale jistě dostávají do společné místnosti, což ovšem nemusí být každému příjemné. Na štěstí se to dá alespoň někde řešit buď dvěma WC nebo i dvěma koupelnami. A kdyby jedna z nich byla pivní, vůbec by to zdraví neškodilo!

Takže – chvála jim – a ať jsme díky koupelnám a WC co nejzdravější!

* * *

Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autora  Vladimíra Vondráčka:
http://czechfolks.com/plus/category/autori/vladimir-vondracek/