CzechFolks.com PLUS

V Lightning Ridge nebydlel lékař, přijížděl jen jednou za měsíc na několik hodin z asi padesát kilometrů vzdálené Goodoogy, kde byla malá nemocnice. Toník byl nachlazený a potřeboval nějakou medicínu. Doktor prohlásil, že má nemocné průdušky a musíme ho ještě tentýž den převézt do nemocnice. Zavezl nás tam Mirek, který bydlel nejblíže. Když jsme tam jeli potmě, po polních cestách a kolem nebylo živé duše, uvědomila jsem si, jak lehce  může člověk zemřít bez pomoci uprostřed pustiny.

Lidé dojížděli za lékařem do Walgettu anebo do Collarenebri. Přibližně stejná vzdálenost a stejně špatné cesty. Ano, ty cesty! Možná pro těžký naložený truck nebyly tak nebezpečné jako pro osobní auta. Vraceli jsme se od lékaře, cesta byla nově opravená a posypaná štěrkem. Jeli jsme z kopce a měla jsem pocit, že auto klouže. Čtěte více ZDE »

Co bylo v Lightning Ridge opravdovou vzácností, to byl déšť. Když se rozpršelo už v noci, hodně minerů vstávalo brzy ráno a šlo “nudlovat”. Ne na svůj claim, ale kamkoli, kde věděli, že se nachází opál. Tak, jako lidé chodívají po dešti na houby, mineři chodili na hromady dirtu. Skoro každý něco našel, opály pěkně omyté deštěm, a vždycky nějaký šťastlivec objevil cenný kousek v hodnotě i několika tisíc.

Byla jsem ráda, že mám plnou nádrž vody, ale pak už jsem toužila, aby přestalo pršet. Bylo třeba zajistit jámy, aby do nich netekla voda a pracovat se nedalo, protože všude bylo bláto. Když hodně pršelo i v Queenslandu, rozvodněné řeky se hrnuly do N.S.W. Nedaleké městečko Collarenebri bývalo zaplavené a ve Walgettu budovali hráze z pytlů s pískem, aby uchránili město před povodní. Čtěte více ZDE »

Když jsem byla doma sama, měla jsem čas pozorovat svět kolem sebe. Blízko stanu se toulala kravička a ukusovala stébla trávy. Uvědomila jsem si, že všechna pole patří nedaleké farmě. Stáda musela být na hodně vzdálených pastvinách, protože široké okolí města bylo rozkopáno hledači opálů. Přinesla jsem ze stanu vrchní listy ze zelné hlávky a slupky ovoce připravené do odpadků, položila je ke stromu a sledovala, jak rychle je kravička objevila a jak si pochutnávala. Bylo hodně sucho, a tak přicházela každý den podívat se, co jsem jí připravila.

Kousek dole pod cestou měl stan Štefan, další Jugoslávec. Měl malého psa, doprovázel Štefana každý den tam, kde kopal, a ležel pak u jámy, dokud Štefan opět nevylezl. Čtěte více ZDE »

Už samo jméno zní kouzelně ve spojení s krásou australských opálů, které si získaly nejvyšší ocenění ve světě. Opály, které je možno vykopat ze země a které přinášejí štěstí. Kdo by se nechtěl přesvědčit sám na vlastní oči a najít si takový kamínek? Dlouho to bylo těžko dostupné místo. Odvážlivci tam putovali na koních nebo i pěšky jen s rancem na zádech. Teprve auta otevřela cestu do těch horkých končin Nového Jižního Walesu.

Náš mladší syn Jarka se zajímal o geologii, a tak chtěl Lightning Ridge navštívit. Se svou ženou Glorií plánovali cestu na velikonoční svátky roku 1967 a na vyjížďku přizvali také nás, mne a mého muže Toníka.

Bylo třeba vyrazit časně ráno, abychom se na místo dostali před setměním a mohli vyhledat nocleh. Čtěte více ZDE »

Záhadou je celý život od narození až do smrti. Jsou věci, které se nedají vysvětlit, ani učenci nemohou dát uspokojivou odpověď a rozhodně jim nemůže rozumět dítě.

Nevím, kdo mě naučil modlitbu o “andělíčku strážném”. Myslím, že to byla moje nejstarší sestra Marie, která chodila do školy a vždycky mně ochotně pomáhala. Nechala mě listovat v její čítance a poučovala mne o všem možném. Modlitba k andělíčkovi se mi líbila, protože zněla jako báseň, a když mi Marie řekla, že každý máme svého andělíčka, byl to tedy někdo, s kým jsem mohla mluvit.

Nebylo těžké si představit andělíčka. Čtěte více ZDE »

Ráda představuji další příběh z knihy „Opál na dlani” od Boženy Šamánkové. 

Jana Reichová Čtěte více ZDE »