Břetislav Kotyza: Ještě ke Karlu Hynku Máchovi
10.02.2010
Přiznávám svoji někdejší podezřívavost, ba přímo nechuť k modle českého Parnasu – Máchovu Máji.
Z jedné strany byvše masírován povinností úcty k Mistrovi a jeho dílu. Povinností vyplývající ze zkamenělé výuky Jazyka českého a literatury, při mé školní docházce v době těsně po bratru Žižkovi. Jako každá jiná povinnost, byla i tato pro mladého člověka naprosto a jednoznačně nepřijatelná. Z principu opozice mládí vůči všemu zavedenému.
Z druhé strany rozdvojen sám v sobě, rodícím se názorem na vše, co okolního. Vše kriticky hodnoceno právem mládí, právem vlastního supertápání. Máchův Máj to odnesl přímo exemplárně: námět básně že vycucaný z palce, zjevná morbidnost prostředí i osob, vybičovaný patos básně, atd. Jen cosi skrytého a znepokojivého zůstalo z jinak zcela sešrotovaného Máchy.
Břetislav Kotyza – Michal Černík: 33 Otázek a 33 odpovědí
28.01.2010Břetislav Kotyza – odpovídající
- Mohl by jste se popsat a charakterizovat?
Sebereflexe zkresluje. Dosažené míry a váhy a počet dioptrií nevypovídají o pisateli vůbec nic. Školní vzdělání, zaměstnání, úspěchy i neúspěchy jsou v čase minulém. Dnes jsem postarší muž, heterosexuál, snadno splývající s davem.
Avšak: “…sedlák se slámou v botách, vždy ochoten k hovorům”.
- O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
Kmotřička, jejíž jméno se nevyslovuje, častěji než se dalo očekávat navštívila mé nejbližší. Přiměla mne, abych o ní přemýšlel.
- Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?
Ne. Všechno ze svého života podepíšu. Někdy, pravda, jen malými písmenky.
























Nejnovější komentáře