CzechFolks.com PLUS

Budu se soustředit k tomu problému. Kdo myslíte, že to psal? Cizinec, říkáte? Ó, nikoli, to jste vedle jak ta jedle! Toto je „perla“ převzatá z českých médií. A takovýchto perel bychom našli v knihách a denících spousty. Doléhají k našim uším z reproduktorů obrazovek i rádií. Pohlédneme-li do tisku, zjistíme, že se to v něm obdobnými česko-cizojazyčnými „stavebnicemi“ jen hemží. Stejně tak slovy, která jsou „jako doma“ ve větách, jež s jejich významem jaksi „nepočítají“, přesto je musejí trpět, neb jimi byly obohaceny v jazyce „zběhlými“ autory, redaktory či řečníky všeho druhu. Co na tom, že jsou nositeli jiného významu a mohou přispět k nedorozumění, k nepochopení textu? Podstatné je, že dobře znějí. Libozvučná to vata! Čtěte více ZDE »

Poděkování  čtenářům CzechFolks PLUS

Vážení a milí,

velice všem děkuji za spontánní příspěvky. Věřte, že nepatřím k těm, kteří se chtějí pouze „vézt“ a natahovat dlaň. Můj život byl již od samého počátku dosti krušný, prošla jsem si martyriem, o němž se mnohým ani nezdá, zažila jsem a viděla věci, jež utvářely můj náhled na svět a které bych skutečně nikomu zažít nepřála. Anebo možná některým jako životní školu, aby si vytvořili řádný náhled na svět, život a uctívali jiné hodnoty než majetek a moc s chutí aplikovanou na druhých. A opasek jsem si musela náramně utahovat, a nejen sobě, ale i svým dětem, ačkoli jsem na úkor vlastního volného času, mnohdy i času, jejž jsem mohla věnovat jim, musela dřít na chléb vezdejší, abych nás uživila, neboť „dotací“ pražádných nebylo, byla jsem tátou i mámou. Ruku jsem však nenatahovala, starala jsem se sama. A takových je nás více. Hodně.

Čtěte více ZDE »

Pískoviště I.

Sluníčko svítí a k pískovišti uhání s kyblíčkem a lopatičkou usměvavý chlapeček. U pískoviště se zarazí. Spatří další tři klučíky.v plném nasazení. Ohánějí se nářadíčkem a ze všech sil se snaží uprostřed vybudovat hrad – a popravdě, moc jim to nejde.Chlapeček zbrunátní. Není mu to po vůli, chtěl tu být sám. Přesto se přidá, hned však začne organizovat. Ty budeš dělat to, ty zase ono a ty nám budeš přicmrndávat. No, a já na to budu dohlížet. Děti koukají zprvu zaraženě, klučíkovo počínání jim příliš nevoní. Ale hra je hra, a tak se pustí do díla. Každý po svém! A klučík se zlobí. A  okřikne toho a zase onoho. A už na sebe ječí všichni. Zas a znova. Hašteří se, překřikují, dohodnout se nemohou. Vtom se zvedla čísi ručka s lopatičkou a dopadla na hlavu klučíkovu. Rázem se spustila mela, plácance se mísily s nadávkami, vzduchem svištěly nářadíčko, bábovičky a kyblíčky. Zkrátka pádné argumenty. A na nedokončený hrad dopadlo první tělíčko. A další. A již klubko dětí válcovalo nehotovou stavbu, až z ní nezbylo zhola nic. Rvačka ustala. Všichni ze sebe setřásli písek, posbírali poházené náčiní a vydali se hledat jiné pískoviště. Co tady. Hrad v troskách, kde nic, tu nic. Půjdeme srovnat se zemí hrad další. Proč stavět? Bořit je snazší! V tom jediném se shodli. Neznáme to odněkud?

Čtěte více ZDE »

Jsem již delší dobu znechucena veškerým politickým děním v České republice a stavem společnosti tamtéž (ale nejen tam). Jsem nesmírně otrávena, ba i šokována neomaleným a drzým počínáním politických špiček. Avšak fraška odehrávající se v poslední době mi takříkajíc pohnula žlučí. Nejvíce mne však po „vyšachování“ pana Topolánka, ať již je, jaký je, uzemnil nadutý mocipán Paroubek, kterak se pasoval takřka do role učitele národů, aby udělil lekci nastoupivšímu panu Nečasovi, jak má postupovat v náležitém a páně Paroubkovi milém politickém počínání. Horlivě mu nadiktoval, s kým kamarádit ano, s kým ne. Nikterak jej nezajímá, že věcí je to jen a jen Nečasovou a „ódeesáckou“ a že jemu nikterak nepřísluší svůj oranžový čumáček do záležitostí jejich strkat.

Velmi se pozastavuji nad tím, kde vzal pan Paroubek oprávnění cokoli komukoli radit, natožpak diktovat. Nač je tato osoba pyšná, kterými kompetencemi vládne? Vždyť její hrdopyšnost a naprostá odtažitost od života v „prostonárodním terénu“ ji činí „tuctovkou“ mezi našimi politiky. Jeden jako druhý. Čtěte více ZDE »