CzechFolks.com PLUS

V zemi trolů – letmo přes fjordy, hory a údolí Norska (1)

Začátkem roku 2006 mi zavolala má sestra Hana, s níž se vídám velmi zřídka. Mnohem řidčeji, než bychom si obě přály, ale život už je takový. 

„Chci jet letos s Amazonkami do Norska, nechceš jet s námi?”

„Chci, samozřejmě, že chci” nezaváhala jsem ani okamžik.

Už dlouho jsem si přála prožít s ní pár dní. Letos měla šedesát, a já jí nemohla ani osobně popřát. Přesto, že ač jsme obě už v důchodu, nějak se nám ty volné termíny nepřekrývají…  Čtěte více ZDE »

„Dobře vám tak,” pravili naši mladí, když jsme o jedněch Vánocích pod stromečkem objevili velkou krabici, ve které byl dárek pro nás.
„Copak to se dělá, kupovat si takovou věc před Vánoci? Co s tím teď budete dělat?
Zůstali jsme jako opařeni. Na dně krabice, pečlivě zabalená, ležela nová, barevná, inkoustová tiskárna.

Před pár dny, jsme si totiž pořídili postarší „laserovku”. Nebyla levná, to tyhle tiskárny nejsou, ale tiskne spolehlivě a její náplň prý se zárukou vydrží tři tisíce kopií. Když jsme před koupí studovali nabídky a radili se s odborníky, byla nám doporučena právě tahle.
Inkoustová tiskárna, která na nás teď juká z krabice, je nepoměrně levnější. V prospektu se však praví, že „provoz je poněkud dražší.” Čtěte více ZDE »

Když můj syn dospěl do věku, kdy dítě zatouží mít doma živé zvíře, přistěhovaly se do naší malé dvougarsonky nejdříve rybičky. Akvárium bylo malé a naše péče o ně se ukázala nedokonalá. Scházely nám všechny vlastnosti i trpělivost úspěšných chovatelů a za naši neschopnost zaplatilo malé pestrobarevné hejno krutou daň. Nakonec přežila jenom jedna malá gubka – paví očko. Přivzali jsme ji do rodiny a dali jsme ji jméno. Emílie byla sice nadále krmena v pravidelných intervalech, přesto spokojená nebyla. Čas od času se pokoušela vyskočit z vody ven. Čtěte více ZDE »

Kromě andulky, která už byla dávnou minulostí, nevlastnili mí přátelé nikdy žádné zvíře, přesto se k nim stahovali psi ze širokého okolí. V chatové oblasti, kam pravidelně jezdili, rovněž tak pravidelně k nim přicházeli na návštěvu psi Ferda, Lolina, Pajda, ovčák Laura i mohutný boxer Red. Každý zvlášť přišel pozdravit svoje víkendové „páníčky”, nechal se podrbat, některý vyprázdnil misku se žrádlem a nejvěrnější Ferda čas od času i přespal na rohožce před jejich dveřmi.

Nepopřávali jenom pocestným pejskům. Na blízkém stromě měli krmítko, které pravidelně plnili a odměnou jim bylo krásné ptačí hemejření, švitoření a střídání různých druhů opeřenců v zastřešeném jídelním domečku.  Čtěte více ZDE »