CzechFolks.com PLUS

MAUTHAUSEN

Můj strýc – akademický sochař Antonín Nykl – se po roce 1939 a příjezdu Němců do Prahy také zapojil do odbojové práce. Pomáhal vylepovat letáky a dělal spojku v organizaci „Obrana národa“. Zanedlouho byl díky vyzrazení zatčen a vězněn v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku.  Zde zůstal po celou dobu války. Poznal tam i pověstné mauthausenské „schody smrti“, které vězni museli po jednom za sebou vystoupat až nahoru. Znamenalo to, že dole dostali na záda velký kámen a ten museli vynést po 186 schodech. To se za den opakovalo několikrát. Ti, kteří nevydrželi, byli umláceni a shozeni dolů. Čtěte více ZDE »

Za třicetileté války byla Andělská Hora vypálena Švédy, záhy však byla obnovena. Znovu hrad lehl popelem roku 1718, po tomto neštěstí už nebylo sídlo obnoveno. Nejstarší zmínka o Andělské Hoře, jinak též Engelsburg zvané, pochází z roku 1402, kdy hrad patřil k Bečovskému panství.

Z vyhlídky hradu uvidíte vrcholy Krušných hor Plešivec, Božídarský Špičák, Klínovec, na východě Doupovské hory, na jihu Tepelskou vrchovinu a na jihozápadě nejvyšší vrcholky Slavkovského lesa.

Zřícenina zůstala díky své dominantní poloze s dalekým výhledem po okolní krajině oblíbeným výletním místem. Pustý hrad si také oblíbily poetické duše, v roce 1786 sem dokonce z nedalekých Karlových Varů pozval své přátele Johann Wolfgang Goethe a oslavil s nimi své sedmatřicáté narozeniny. Goethe rád pobýval v západočeských lázních a podnikal výlety do okolí.

Čtěte více ZDE »

- dějiny mého kraje. Nikoli podle změn režimů, ale podle mých informací a pamětí lidí, kterým se dá věřit…

Jméno našeho kraje se v podobě Sudéta poprvé objevuje ve starověkém díle Claudia Ptolemaia v letech 166 – 178 našeho letopočtu ve formě Sudeta óré, jako Sudeti montés (Sudetské hory či pohoří, neboli pojmenování jednoho z horstev ve Střední Evropě). Někteří tvrdí, že šlo o Krušné hory, jiní soudí, že starověký zeměpisec tím slovem neoznačil nic konkrétního, že je použil jen jako obecné označení středoevropských hor a neproniknutelných lesů. Je skoro jisté, že slovo Sudéta je původem keltské a v překladu znamená Les kanců nebo Kančí les. Čtěte více ZDE »

V polovině roku 1990 se otevřely hranice, a tak jsem dostal nápad podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si šerifskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten mundúr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních mastňáků, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval – svobodu.

Jelikož se zajímám i o historii útěků přes dráty, tak jsem si před lety přečetl knížku od J. Křivana „Zastavte Expres 63“ o „Vlaku svobody“. Knížka byla vydána v r. 1969 a byla poplatná době, ve které vyšla. Na její pravdivost se nedalo spoléhat, ale stejně byla zajímavá. Čtěte více ZDE »

V úterý 21. srpna 1968, mě ráno vzbudila manželka, že prý je načase, když mám to volno, abych vyjel s kočárkem a s naší osmiměsíční ratolestí do ulic na procházku. Prý jsem pořád v práci a kluka si ani neužiji.  Byla to pravda, dělal jsem v Karlovarském špitále a tam byly samé přesčasy a málo volna. Dělal jsem na operačním sále chirurgie, kde bylo práce nad hlavu. Zatímco mi přebalovala našeho kluka Roberta a připravovala  kočárek, sedl jsem si ke snídani a pustil rozhlas po drátě. Bylo asi půl osmé, když jsem uslyšel tu strašnou zprávu. Čtěte více ZDE »

Na území Karlovarského a zčásti i Severočeského kraje se rozprostírá oblast, která má rozlohu 331 km2 a o které toho dnes víme asi tolik jako o krajině na Měsíci.

Mnoho z vás už slyšelo o Doupovu, někteří tam byli jako vojáci na cvičení, ale málokdo ví, že tu byla svého času krásná krajina plná lidí, vesniček, polí, mlýnů, rybníků a potoků. Tomuto kraji vévodilo město Doupov, kde byl kostel fara i škola. Dnes je tu stále vojenský prostor rozrytý pásy tanků a po obyvatelích zůstaly jen malé zídky z kamení zarostlé houštím a ticho.

Doupov – kdysi půvabné městečko v srdci stejnojmenných hor se jmenovalo německy Duppau, dříve také Tuppaw. Čtěte více ZDE »