CzechFolks.com PLUS

Psal se rok 1942 a moje první vzpomínka na 2. světovou válku je spojena se strachem a kouřem – spolu s rodiči a sousedy jsem se dívala z kopce nad obcí Zákolany, jak hoří Lidice. Vidím to jako dnes, kdy jsme celá skupinka lidí utíkali na Katovku, abychom s obavami pozorovali na obzoru  černý kouř. V paměti mám strach rodičů, kteří tušili, že se děje něco zlého. Obavy mého otce o své bratry a jejich rodiny, kteří bydleli v sousedství Lidic, v Makotřasích. Informace se šířily drážními telefony tajně, dospělí nás děti vážně napomínali, že nesmíme s nikým cizím o tom mluvit – prostě první konkrétní dotek války, který ve mně zůstal po celý život. Kdykoliv se mluví o Lidicích, vybaví se mi ten tmavý kouř v dálce. Čtěte více ZDE »

To bylo motto besedy s Jiřím Boudou, malířem a grafikem, ilustrátorem a autorem poštovních známek, milovníkem mašinek a veškerého dění kolem nich, cestovatelem, navíc synem slavného malíře Cyrila Boudy.

Když jsem byla naším webmasterem p. Veselým upozorněna, že se tato beseda koná právě v Buštěhradě začátkem února, neváhala jsem ani na okamžik a pozvánku pro všechny milovníky mašinek a cestování  jsme na náš web dali. Na besedu jsem šla s přítelkyní, která má mašinky a železnici v krvi, protože na této trati Kralupy n. Vlt. – Kladno – Chomutov pracovala coby výpravčí. Šly jsme tam právě s otázkou, proč ta dráha do Buštěhradu vůbec nedojela?

Ve zcela zaplněném útulném prostředí klubu v restauraci u Bečvářů jsme všichni  dostali  odpověď z úst nejpovolanějších – milý a příjemný Jiří Bouda, předseda skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie při Národním technickém muzeu, vyprávěl se zaujetím a vzpomínal na dětství a na cesty vlakem se svým slavným otcem. A ty ho vlastně k jeho celoživotní zálibě přivedly.

Čtěte více ZDE »

Homo sapiens, sapiens, člověk moudrý, jak náš rod – savce – a čeleď – lidé, zařadili vědci v encyklopediích, se vyznačuje mnoha přívlastky. Právě od slova moudrý, kdy se v hierarchii života na matičce Zemi ať oprávněně či neoprávněně zařazujeme v živočišné říši až na vrchol pyramidy a v lidském konání přírodě a sami sobě spíše ubližujeme než prospíváme, tak od slova moudrý bychom mohli odvodit mnoho dalších přívlastků. Bohužel, občas i přívlastků nelichotivých. Jsme lidé různí – klidní i prchliví, rozvážní i zbrklí, odvážní i zbabělci, učení i ti, kterým různé okolnosti často nedovolí získat vyšší  vzdělání. Toto téma mi nabízí širokou škálu možností a úvah, já však chci dnes psát o lidech přátelských, s kterými se v posledním období života setkávám. Čtěte více ZDE »

V panelovém sídlišti máme v jednom bloku malou prodejnu potravin. Otevřeno od 7.00 hodin, prodavačky příjemné a ochotné, zásobování, zejména uzeninami a dalšími masnými výrobky přímo z výroben, výborné, zboží chutné a čerstvé. Nedivím se tedy, že zde občas bývá u pultu i docela pěkná fronta koupěchtivých. Často sem také zajdu, zejména ráno pro výborný čerstvý chléb, dodávaný ze sousedního města, a frontičku tak na 5-10 minut si  vystojím, pozdravím se se sousedkami, zkrátka ranní pohoda.  Čtěte více ZDE »