CzechFolks.com PLUS

Zpěvák potěší své fanoušky tklivou písní, malíř obrazem hrajícím barvami i vnitřním světem umělce, jak má ale své dojmy a pocity obnažit žena, pro kterou je světem malý pokoj se zavřenými okny. A přitom právě ten titěrný prostor jí dal sílu, vůli a chuť něco změnit. Obyčejná i nadějná rána, poklidné i snivé večery. A přátelství. Ta tenoučká internetová nitka, vlekoucí se skrze města, vesničky i státy. 

Je tomu několik pátků, kdy jsem v jednom rozhovoru pro domovský portál řekla: “Myslím, tedy jsem”, dnes tvrdím “S přáteli se dostanu i tam, kam mne vlastní nohy nedonesou. Knížka Svlečená do naha budiž symbolem pro nezdolnou vůli, nejen mou, pro sílu, nejen myšlenek a pro život, nejen vlastní. Když jsem jela do Prahy na křest, představovala jsem si hrstku lidí, postávající, víceméně ze zvědavosti, před malým pultíkem. Podepíšu pět šest knih, které mi předloží předem avízovaní přátelé a projedu se Václavským náměstím. Čtěte více ZDE »

Vyjela jsem na procházku,
hledat krásu nebo lásku.

Náhle, snad se nepletu,

první kapka v úpletu.

Potkala jsem pírko ptačí,

kroužilo, což volnost značí,

natáhla jsem vzhůru dlaň,

ulétlo mi v širou pláň.

O kousek dál blízko skruže,

zavoněly mi vstříc růže.

Královnou jsou, řeknu vám,

květy jako drahokam.

Do svetru mne vítr halí,  

škoda, že už nejsme malí.

  Čtěte více ZDE »

Hodinová ručička se pomalu sunula po kulatém ciferníku a doba oběda se blížila. Po nebi se líně sunuly mraky a zvolna měnily tvar. Dívala jsem se do dálky a zaposlouchala se do prozpěvování vrabčáka za oknem. Klid, po polední pohoda po dobrém obědě.

Nic nenasvědčovalo blížícímu se strachu a bolesti. Přicházely pomalu, plíživě jak prodloužený stín od plynové lampy v podvečerní uličce. Nervózně jsem se posunula na posteli a zhluboka nadechla.

Co to je? Čtěte více ZDE »