CzechFolks.com PLUS

V Rybné nad Zdobicí, obci mezi Vamberkem a Žamberkem, byla odcizena bronzová deska o velikosti 51 cm x 52 cm z památníku třiceti obětem první světové války, osazená v roce 1925 u příležitosti sjezdu rodáků.  Za 2. světové války byla německými okupanty odstraněna, po ní byla, jak potvrdila starostka obce Marie Valášková, nalezena na šrotišti v nedaleké Javornici a znovu osazena. Je to smutný osud dalšího artefaktu na Rychnovsku, ať to jsou busty, pamětní desky či reliéf.

Rychnov nad Kněžnou
30. října 1918 byl T. G. Masaryk zvolen jeho čestným občanem a Rychnov se tak stal prvním městem u nás, které mu je udělilo. 15. října 1918 se usnesla jednomyslně městská rada doporučit zastupitelstvu, aby byl zvolen za čestného občana, a 30. října zastupitelstvo tento návrh s nadšením schválilo. Čtěte více ZDE »

Příjemné setkání s univerzitním profesorem MUDr. Rajko Dolečkem, DrSc., v Potštejně, městečku pod troskami stejnojmenného hradu, známého z Jiráskova Pokladu, se uskutečnilo 12. června v právě zpřístupněném obnoveném parku tamního zámku pár dní po jeho narozeninách (* 1. 6. 1925 Praha). Představme ho: Rodiče tohoto polyglota (hovoří mj. německy, francouzsky, rusky a anglicky) se v roce 1926 přestěhovali do Bělehradu, kde otec zastupoval až do roku 1949 zájmy československých firem (mj. ČKD). V Bělehradě absolvoval obecnou školu, reálné gymnázium, první dva semestry lékařské fakulty a od roku 1946 do roku 1950 studoval na Karlově univerzitě v Praze. Je autorem víc než 200 odborných prací, stál u zrodu zdravotnických seriálů, z nichž ten první desetidílný “Nebezpečný svět kalorií” (po 25 minutách) dosáhl značné popularity. Čtěte více ZDE »

V tentýž den, co do éteru vyběhla smutná zpráva, která nás všechny hluboce zarmoutila, že nás navždy opustil a do “ćeského nebe” odešel po dlouhé nemoci režisér, scenárista a herec Ladislav Smoljak, nám zaslal náš stálý dopisovatel Josef Krám do redakce CzechFolks Com Plus, jako pietní vzpomínku na tohoto vzácného člověka, vyprávění Ondřeje Suchého, které rádi přetiskujeme.

Pan profesor Josef Krám nám mimo jiné napsal:

“Doplňuji tento text, který mně poslal mailem Ondřej Suchý 27. února 2008, dnešní fotografií oné rychnovské Základní školy Komenského z 6. června 2010,  tedy v den Smoljakova úmrtí, i s obálkou publikace k tomuto festivalu; je v ní uvedeno, že byla vydána u příležitosti dožitých 56. narozenin Ladislava Smoljaka a dožitých 51. narozenin Zdeňka Svěráka.” 
Redakce Čtěte více ZDE »

Slavnostního aktu  se ujme hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc, když předtím projde Potštejnem průvod historických postav, mj. s rytířem a dámami rodu Chamaré na koni a v kočáře, poslední majitel zámku z rodu Dobrzenských  František Jindřich Dobrzenský hrabě Toši, s nimi lokajové, bubeníci, pláteníci, děvečky i poddaní, k tomu alegorické vozy i žebřiňák. Připočtěme i významné osobnosti spojené s Potštejnem. V odpoledním programu pak bude mj. koncert dua Viola d´amore, vystoupení skupiny historických bubeníků Tambur a skupiny dobových tanců Villanella, představí se děti místní mateřské a základní školy, dále pak ZUŠ Jaroslava Kociána s programem Kouzelný les. S výrazovým tancem přijede skupina Domu Um Praha, zavítá pěvecký sbor z Polska a až v 21. 45 hodin bude park slavnostně rozsvícen, to vše doplněno vypouštěním balonků. Čtěte více ZDE »

V doprovodu Petra Kučery, majitele zámku Nové Hrady na Orlickoústecku, jsem měl před časem možnost nahlédnout – při pohledu na zámek vlevo dole – do jinak nepřístupného prostoru bývalých  koníren. Tam stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina s chlapcem, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to nevěděl, stejně tak, kdo byl jeho autorem. Fakt je, že sousoší mělo ještě tzv. záklonky, tedy neodtesané části za hlavami, které se odstraňují až při ustavení pomníku na místě. Moje otázka letošního 3. dubna, kdy se české Versailles zámek Nové Hrady na Chrudimsku otevřely letos poprvé veřejnosti, byla: Konírna je zamčená. Máte tu ještě Stalina?   Čtěte více ZDE »

Režisérka Dagmar Průchová natáčela 7. dubna v rychnovské synagoze a před ní pro Českou televizi 26minutový dokument „Karla Poláčka předsíň věčnosti“ (název souvisí se slovy z talmudu „život je jen předsíň věčnosti“). Dokument, jehož natáčení  byla přítomna i ředitelka Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Irena Krejčí, dává akcent na tzv. Treuhandstelle (středověký název pro vynucenou majetkovou správu k věrné ruce) v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava, jehož  úkolem bylo shromažďovat majetek po deportovaných Židech.

 
Na území protektorátu vstoupily v platnost německé rasové zákony a koncem roku 1941 začaly masové deportace židovského obyvatelstva. První transport opustil Prahu 16. října 1941 – při pražské Židovské obci byla o tři dny dříve zřízena okupačními úřady tzv. Treuhandstelle. Už dříve k tomu uvedla Dagmar Průchová (cituje ji Zuzana Ptáčková), že konfiskace židovského majetku za okupace a po ní je silné a složité téma. Nacisté donutili židovskou náboženskou obec, aby se sama podílela na správě skladů, kam byl majetek převezen. Na seřadištích transportů vybrali od lidí klíče a vynucený odkaz, že majetek vydávají dobrovolně,v jejich bytě pak označili každý předmět transportním číslem majitele, věci roztřídili podle speciálního manuálu a rozváželi do skladů k tomu určených.

Čtěte více ZDE »

Jednotlivé neděle, předcházející pašijovému (tedy předvelikonočnímu) týdnu, mají své názvy Pučálková  - podle pučálky, naklíčeného hrachu, nebo taky Černá jako první neděle postní, ženy v té době odkládaly v období postu barevné oděvy a nahrazovaly je černými, Pražná – pražilo se žito, podle postního jídla pražmo, které se připravovalo z praženého nedozrálého obilí, Kýchavá, kolikrát si kdo tu neděli kýchne, tolika let se dožije, jinde se naopak věřilo, že za tolik let zemře, Družebná, taky Růžová nebo Středopostní probíhala  v uvolněné náladě, družebná proto, že chodíval družba se ženichem navštívit dům, do kterého chtěli přijít o velikonoční pomlázce na námluvy, Smrtná – obecně rozšířen zvyk vynášení Smrtky, a týden před Velikonocemi Květná  - lidé přinášeli ratolístky k posvěcení do kostela na připomenutí vjezdu Kristova do Jeruzaléma, na paměť této události se světily palmové listy, u nás větvičky jívy – kočičky.

Čtěte více ZDE »

Na vesnicích pod Orlickými horami i v samotném Rychnově nad Kněžnou byla v neděli 21. března 2010 dopoledne  dívčí koleda.

 
Dívčí  koleda se tu  držela a  tradičně drží vždy 14  dní před Nedělí velikonoční. Pro náhodné návštěvníky je překvapení, když vidí chodit po koledě vyšňořené malé holčičky i větší děvčata s pomlázkami a ženy pak  třeba s vařečkami, to vše samozřejmě ozdobené pentlemi. Při holčenčí koledě, jak se na Rychnovsku říká, je  to stejné jako při té klučenčí na Pondělí velikonoční  - kolednice dostávají vajíčka  či nějaké sladkosti. Tradice velikonočního a předvelikonočního koledování je v tomto regionu mimořádně silná. Pokud jde o samotný Rychnov nad Kněžnou, ten míval – kromě dívčí koledy – až do konce první  republiky i další specialitu – valbiska nebo taky balviska. Bývala to zábava soukenické mládeže o Hodu božím velikonočním a Pondělí velikonočním a takových valbisek bývalo ve městě až pět. Jeho majitel je nechal zhotovit ze dvou 10 až 14metrových “hrází” (klád),  podbít prkénky a vnitřek vyplnit cihlářskou hlínou. To se  pak uhladilo a vysypalo popelem ze dřeva. Vznikl tak jakýsi žlab, na jedné straně o výšce 1,3 metru, dole zakončený jílovištěm, a nahoře musel být můstek neboli štábec. Vajíčka se koulela, a komu dál, ten vyhrával. Hrávalo se do noci. Tento zvyk – na rozdíl od dívčí koledy – se však už nezachoval.

Čtěte více ZDE »

8. března 1991 ve 3.30 hodin SEČ  odešel  z Rokytnice v Orlických horách, kde byla silná  vojenská posádka,  poslední sovětský voják. V tomto městě byl v rámci Střední skupiny sovětských vojsk, která měla velitelství v Milovicích, dislokován 210. motostřelecký pluk, podřízený 19. GvMSD (gardové motostřelecké divizi) v Mladé Boleslavi.  Podle parportizace byl v Rokytnici v Orlických horách areál kasáren, úložiště a stáčiště PHM, garáže a opravny techniky a lapoly na dešťové kanalizaci a centrální prádelna, sklady poškozené bojové techniky v prostoru PZH, střelnice a cvičiště „Panská Pole“. 

Čtěte více ZDE »

Buďme názorní – branou vejdeme do parku, dojdeme k novému památníku, nad ním je Benešova vila a kousek dál hrobka manželů Benešových. A tak dovolte docela prozaicky pár slov o manželech Haně a Eduardu Benešových; navíc je v památníku zákaz fotografování.

Expozice v ní s originálním filmovým programem je věnována státnickému dílu a demokratickému odkazu druhého československého prezidenta a zároveň rodinnému životu manželů Edvarda a Hany Benešových ve vile v Sezimově Ústí.

Velkoplošná projekce nabízí devět dokumentárních filmů, které mohou návštěvníci zhlédnout podle vlastního výběru. Ty zpracovávají život a etapy politického a společenského působení  Edvarda Beneše a jeho ženy, v tematicky členěných vitrínách je použit názorný dokumentační materiál. Vystavený umělecký nábytek a další autentické předměty z mobiliáře vily pocházejí z odkazu Hany Benešové.

Čtěte více ZDE »

z rychnova po způsobu starých lidí přes klatovy do hronova

Otázka k řešení bude, kdo byl v roce 1908 příjemcem a kdo odesilatelem pohlednice s vykřičníkem Pozdrav z cesty. Té Ansichtskarte, jak se tehdy německy běžně psalo, s motivem rychnovských Hradčan, tedy panoramatem zámku + kostela Nejsvětější Trojice + bývalého piaristického gymnázia, co pak vyhořelo o 10 let později. Na známce císař pán, po němž nesla rychnovská nemocnice jméno císaře Františka Josefa I., pak razítko odesílací pošty Reichenau an der Knieschna/Rychnov nad Kněžnou. Adresát je uveden Důstojný Pán Emanuel Taftl, katecheta t.č.,  Klatovy. Žádné cherchez-la-femme, jasné je jen, že jde o Aloise a pana Talfla, nichts mehr.

  
Je to rukopis Aloise Jiráska; inu, kdysi jsem se bavil grafologií. Odtud je další krůček k důstojnému pánu katechetovi v Klatovech. Jediný kněz, jakási spojnice Klatov a Rychnova, o němž jsem věděl, se jmenoval Bohuslav Balbín, jenže to nebyl začátek 20. století, ten na své první kněžské působiště přišel do Rychnova zjara 1650. Jeho představení s ním tady spokojeni moc nebyli (probíhala rekatolizace), a tak byl poslán pryč. Čtěte více ZDE »

V květnu si připomeneme 65. výročí skončení 2. světové války, tu historii “velkou” bychom měli znát, zkusme se dopátrat někoho konkrétního. U nyní už 85letého Vladimíra Netíka jsem objevil při shánění materiálů pro svůj DVD průvodce Rychnovem nad Kněžnou (www.rychnovskypruvodce.info) nezvyklé svědectví – adresy spojeneckých vojáků-zajatců, kteří se ocitli v tom čase právě zde pod Orlickými horami a jimž tu Vladimír Netík tlumočil. Ony adresy mu napsali na památku právě oni, a tak tu najdeme kontakty do Skotska, Nového Zélandu, Velké Británie i Austrálie. Při dalším hledání jsem přišel na jejich snímky z příjezdu na rychnovské Staré náměstí, pak nějaké fotografie před jejich “ubytovnou” v tehdejší tzv. chlapecké škole a dokonce obrázek dvou z těch vojáků s tehdy malým Rudlíkem, později slavným Rudolfem Roklem - i u nich byli ubytováni. Čtěte více ZDE »

(K 86. výročí nedožitých narozenin Jiřího Šlitra – 17. února 2010)

Ano, šlo o vydání, jež vyšlo v Našem vojsku roku 1968. V době Husákovy normalizace se však ocitlo na seznamu zakázaných  knih, které musely být vyřazovány z knihoven, a proto je problém se k výtisku dostat. Nakonec se tak stalo díky knihovnicím a můžete hádat odkud. Z Náchoda, rodiště Josefa Škvoreckého. Čest a sláva jim J Tak sken obálky tohoto unikátního vydání (tu právě vytvořil s kresbami Jiří Šlitr) se dostává i do  rychnovského průvodce (o něm www.rychnovskypruvodce.info) a v předstihu ho vidíme my tady – přední i zadní stranu onoho výtisku a počítačově „vytažených“  18  kreseb na něm.

Že to je málo? Tak otázku na konec: Na společném snímku čtyř tříd rychnovského reálného gymnázia při cestě do Zlína v roce 1940 je taky 16letý student Jiří Šlitr. Mladá česká generace by řekla: Where is George? This is a question.

Čtěte více ZDE »

Na okraj letošního Loučení se zimou v Deštném v Orlických horách o Rampušákovi a Masarykově chatě na Šerlichu

(Virtuální rozhovor s Janem Hégrem, neúnavným propagátorem a organizátorem turistiky, skromným člověkem, čestným členem Horské služby Orlické hory a od roku 1996 legendárním představitelem Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Není už mezi námi – s ním, 64letým jsme se 14. srpna 2006 rozloučili v kostele svatého Jakuba ve Skuhrově nad Bělou.)

J. K. Od roku 1996 jste vy jako kdysi aktivní a později čestný člen Horské služby představoval Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Vzpomínám na toho vašeho posledního, kdy s vámi byla Kačenka, ostatně vaše dcerka. U sjezdovky Marta II v Deštném vás v sobotu 18. března 2006 vítaly stovky lidí. Dovolte otázku: Kdy vznikl Rampušák? Je to přece jen pohádková postava.

Čtěte více ZDE »

Rovnou řekněme, že socha zmrtvýchvstalého Krista stojí od dubna 2008 po letech  v parku (na komunisty zlikvidovaném hřbitově) před hřbitovní kaplí Proměnění Páně, postavené v novobyzantském slohu na půdorysu řeckého kříže v letech 1865–1868.  V souvislosti s ní je třeba jmenovat jejího patrona hraběte Jana Karla Kolowrata Libštejnského-Krakowského (1794–1872), který je v knize Boženy Němcové Pohorská vesnice pojímán nejen jako šlechtic Březenský, ale i vzdělaný člověk. Podporoval naše umělce, např. Boženě Němcové dal 250 zlatých na její studijní cestu na Slovensko 1855, a když byl její manžel dán do výslužby, zaměstnal ho. Obrazová výzdoba kaple (v její kopuli biblické figurálními výjevy z Nového zákona, na rovných zdech čeští patroni), je dílem Josefa Vojtěcha Hellicha (1807–1880), obecně známého portrétisty Boženy Němcové. 

Z bývalého hřbitova, na němž se nepohřbívalo od roku 1905, zmizely při jeho rušení v období komunismu mnohé vzácné náhrobky. K tomu dodal rychnovský patriot Jaroslav Kos, že v 50. letech 20. století bylo navrženo památkově chránit z něj asi 110 náhrobků, kde nalezlo poslední odpočinek několik tisíc rychnovských rodáků, mezi nimi i z rodiny F. M. Pelcla, a dodal: „Jednoduchým nařízením v roce 1977 byl hřbitov i s náhrobky zlikvidován. To vše v rámci jakési akce pro zlepšení životního prostředí města!!!“ Řečeno natvrdo a pod toto vyjádření se podepisuju i já.

Čtěte více ZDE »

Na česko-polské hranici v Orlických horách proběhne 2. zimní piknik pod názvem „Pod šťastnou sedmičkou v evropském regionu optimizmu” (w Krainie Optymizmu – jak uvádějí polští pořadatelé) na území Euroregionu Glacensis. Právě zde byl v prosinci 2007 slavnostně otevřen schengenský prostor v Královéhradeckém kraji. 

Stane se tak v sobotu 7. února 2010 od 14 hodin na počest 101. výročí vzniku prvního spolku zimních sportů v kladském hrabství, který nesl název Wintersportverein Batzdorf – Mariental pod patronací zajazdu (česky motorestu) „Gościniec“ v Niemojově (Niemojów) těsně za mostem na hraničním přechodu v Bartošovicích v Orlických horách.

Čtěte více ZDE »

Rychnov nad Kněžnou má od 6. listopadu 2009 novinku – městský vycházkový okruh Bylo nás pět aneb s Karlem Poláčkem a hrdiny jeho knih Bylo nás pět, Okresní město a Vyprodáno, to vše s jedenácti zastaveními-tabulemi, na nichž jsou úryvky z těchto knih, fotografie a texty. Abychom byli akurátní: Jde o naplnění jedné části projektu CZ 3. 22./3.3.02/08.00221 Bylo nás pět, spolufinancovaného Evropskou unií z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis. Slavnostně byl otevřen a chce se zvolat: Sláva, vítejte ve Vašem rodákově, Karle Poláčku. Z textů na oněch tabulích se mj. dozvídáme, že František Martin Pelcl byl prvním profesorem české řeči a literatury na Karlově univerzitě. To ani náhodou. Pelcl, vynikající rychnovský rodák, totiž nebyl profesorem Univerzity Karlovy, jak se tu lehkomyslně píše, ale Univerzity Karlo-Ferdinandovy. To proto, že se skupince česky smýšlející šlechty a vzdělaných mužů-buditelů první generace podařilo prosadit zřízení stolice českého jazyka na pražské univerzitě. Stalo se tak 140 let poté, kdy Ferdinand III. vydal zakládací listinu, kterou spojil staroslavné pražské vysoké učení, založené 1348 Karlem IV., s jezuitskou Akademií v Klementinu, kde působila od r. 1556.

Čtěte více ZDE »

O škole, do níž chodil Karel Poláček

První článek, navazující na tento ZDE

Úvodem idyla: Je leden 2010, zimní bouře Daisy zasněžila sousoší Bylo nás pět na Panské ulici v Rychnově nad Kněžnou tak, že psa Pajdu u nohou Čendy Jirsáka  není ani vidět a Petr Bajza má místo šály zvláštní háv. Popojděme o pár metrů dál na náměstí Karla Poláčka. Kdopak si připomene, že spisovatelova busta byla odhalena 1967 nejprve naproti onomu domu s koňskou hlavou (stalo se tak za přítomnosti Josefa Škvoreckého), pak že se dostala na symbolický Slavín mezi starou zvonici a kostel Nejsvětější Trojice, a když byla tma, zloději kovů ukradli sousední bustu, ocitla se na nynějším Poláčkově náměstí.

Čtěte více ZDE »

Známý titul knihy “rebela” s dobrým srdcem Josefa Fouska Lidé buďme k sobě vlídní bych si dovolil ještě doplnit Lidé, buďme k sobě vlídní a nebuďme k sobě lhostejní, i když se jedná o naše již nežijící významné předky.

Předevčírem jsem našel v poště dopis s přílohou od záslužného rychnovského kronikáře a archiváře pana PhDr. Josefa Kráma, který mne rozhodně nenechal klidným, a řekl jsem si, že bude dobře ho přeposlat dál, aby bylo jiným českým úřadům známo, že jsou na světě ještě lidé, kteří si podobné věci nenechají jen pro sebe a snaží se různými cestami zjednat nápravu.

Je smutné, že se o nápravu věcí snaží především lidé, kteří svoji činnost vykonávají zadarmo, stejně jako Josef Krám http://www.rychnovskypruvodce.info/, který se stará o dobré jméno města Rychnova, zatím co kompetemtním činitelům, slušně placeným za jejich práci, jsou podobné problémy lhostejné. Proto jsem si článek pana Kráma vyzývající k nápravě nenechal jen pro sebe a touto cestou jej posílám dál.

Čtěte více ZDE »