Luděk Sobota: Máme doma psa Fredyho
06.09.2010
V dětství jsem měl dva pejsky. Jednoho u babičky a dědečka na venkově a druhého v Praze. Ten druhý měl takové typicky české jméno, jmenoval se Punťa a byl to nalezenec. Jednou jsem vám ho šel, já kluk bláhový, před cestou do školy vyvenčit, ale zdrhnul mně do polí, vzal zkrátka do zaječích. Přišel jsem kvůli tomu o hodinu pozdě a byla z toho hned poznámka do třídnice. Nemusím říkat, že těch poznámek pak byla ještě celá řada, ale to už je jiné vyprávění.
O léta později, mohlo mi být něco po třicítce, jsem dostal od Jiřího Muchy – syna malíře Alfonse Muchy – irského setra. Frip byl nádherný pes, ale nesmírně temperamentní a neustále v běhu. Jak to šlo, tak nám zmizel. Náhodně jsem se dověděl, že na Barrandově je jistý odborník, který cvičí psy, a tak jsem se za ním vypravil, aby ho těch zaječích choutek zbavil. O odbornosti cvičitele jsem měl hned od začátku silné pochybnosti. Ty ještě vzrostly, když jsem viděl, jak „odborně“ tenhle výcvik vypadá v praxi.
- Comments
- No Comments »
- Categories
- Příběhy, Sobota, Luděk
Comments rss
Trackback
Nejnovější komentáře