CzechFolks.com PLUS

Kdopak asi? Inu kdo jiný, než naši politici. Toto slovo ztratilo u nás už dávno svůj původní význam, ale zdá se, že v poslední dekádě let je to téměř nadávka. Současným volbám předcházely až do poslední chvíle bezohledné politické a osobní útoky, slovy i činy.

To, čeho musí být našinec v předvolební kampani svědkem, je ukázkou pravé tváře a povahy některých stran a jejich kandidátů do komunálních institucí a senátu. V tom vyniká, jako obvykle ČSSD. Nasazování psích hlav svým protivníkům se ale nezříkají ani další uchazeči o teplé pelíšky.

Například chomutovská primátorka, ač sama nesoucí na hlavě hrudku másla v podobě podivného studia na plzeňské právnické fakultě, vytáhla na své protikandidáty jejich dluhy za psí známky a pokuty, pardubický primátor dostal poštou nábojnici, což je známá mafiánská pohrůžka, a ve Starém Lískovci našel jeho starosta i jiní občané ve svých schránkách leták oznamující, že jejich purkmistr si za čtyři roky ve svém úřadu pořídil dům za sedm miliónů a dva auťáky Porsche, ač ten bydlí v třípokojovém bytě a jezdí Octávií. Čtěte více ZDE »

Že nám sluníčko svítí a hřeje zadarmo, víme a jsme mu za to vděčni. Dělá to už miliardy let a teď to má ještě vylepšit přes rafinovanou síť solárních elektráren. Jenže v poslední době jsou všechna naše media plná titulků jako „Děsivé zdražení elektřiny“, „Solární boom – zlatý důl podnikatelů – kletba pro spotřebitele“, „Zánik další zemědělské půdy“, „Obnovitelný zdroj energie, ale za jakou cenu?“, „Kdo zaplatí investice do SE?“ atd. Ukázalo se totiž, že dál už to nebude tak bezplatně, tedy alespoň z části.

Čtěte více ZDE »

Když mi jednou můj dávný kamarád Vašek svěřil svůj životní příběh, nemohl jsem ho nazvat jinak než takhle, i když neodpovídá úplně obsahu té známé lidové písničky. S ním se totiž shoduje jen co do počtu osob a šťastného konce, všechno ostatní jako by vypadlo z radia Jerevan.

Nenašli byste v něm totiž dvě panenky, ale již odrostlé pražské houbařky, neudál se na silnici, ale na lesní pěšině v jednom podbrdském polesí, nebyli tam dva myslivci, ale jen jeden a nepotkali je, nýbrž přistihli, jak se chystaly vylézt na starou kazatelnu s prohnilým žebříkem.

Čtěte více ZDE »

V naší rodině jíme zdravě, tj. potravu bez zvířecích tuků, netučné a bílé maso, hodně zeleniny, brambory a rýži. Knedlíky jen zřídka a pečivo, tedy doma připravené, už prakticky vůbec. Už jsem si zvykl a své mlsné choutky po sladkostech krotím a jen jednou za čas zkonzumuji sáček miňonek nebo tabulku hořké čokolády.

Jenže, když v červnu odjela manželka na dva týdny do lázní a já si dílem vařil z polotovarů a dílem obědval v čínské restauraci za rohem, popadla mne náhle nezřízená chuť na dobrou třenou bábovku. Ovšem, že jsem si ji mohl koupit, ale dostal jsem nápad – upeču ji sám, a až se ta moje holka vrátí, udělám ještě jednu a překvapím ji výborným zákuskem ke kávě.

Čtěte více ZDE »

Před několika dny jsem si dovolil poznámku k přímé úměře mezi redukcí platů našich soudců a jejich nezávislostí a dnes si nemohu odepřít malou připomínku, že nezávislý či neúplatný může být jen ten, kdo má také odpovídající mravní kodex, protože jak ukázala tisíckrát historie, je jinak úplatný každý. Jenom záleží na relativní, nikoliv absolutní výši nabídky.

Jestliže k zainteresování celníka na hranici nějaké exotické země stačí dvacka v  dolarech, k uplacení evropského policisty na křižovatce tisícovka v místní měně, na vysokého úředníka už je to holt pět „kapříků“ na stole (či lépe pod stolem a v eurech). Zabránit tomu lze jen výběrem a dosazením na ohrožená místa právě těch, kdo příslušné morální zásady mají. Jenže kde je vzít? Jak je mezi kandidáty poznat?  A to je, oč tu běží.

Čtěte více ZDE »

Já už, milí přátelé, opravdu nevím, kde to žijeme. Jací jsme, a zda nám vůbec záleží na této zemi, státu a její/jeho současné situaci a budoucnosti.

Je nám opravdu všechno tak lhostejné, hlavně že máme své pelíšky a každý měsíc dost na nejnovější mobily pro děti, kožíšky a nějaký ten zlatý šperk pro manželky a milenky? Na skromnou rodinnou dovolenou na Kanárech či Bahamách? Na nového Medáka, Jaguára či Hummra pro sebe, a přitom ještě zbude něco do prasátka na zítřek? Inu asi ano, soudě podle událostí a povyku kolem úspor státních výdajů. Je nám opravdu jedno, skončíme-li bankrotem? Ovšemže nemluvím o těch, jejichž příjmy se pohybují kolem průměrné celostátní výše, nebo dokonce jejich minima. Je ale pozoruhodné, že právě ti s platy nejvyššími protestují nejvíce.

Čtěte více ZDE »

Ty úděsné katastrofy, jež nabyly v posledním desetiletí nebývalou měrou na intensitě a ničí vesnice a města na celém světě od Peru přes Austrálii, Čínu, Indii, Pákistán, Rusko až po Evropu, nepamatují ani jejich nejstarší obyvatelé.

V minulých stoletích sice také byly povodně, požáry a jiné katastrofy, zejména zemětřesení a erupce sopek, ale žádná na tolika místech světa v takovém krátkém časovém sledu, tak říkajíc současně. To, co se v poslední době událo a vlastně pořád ještě děje, je neočekávaným a tragickým osudem milionů lidí v desítkách zemí této planety. 

Čtěte více ZDE »

… mám ještě pár dní prázdnin před začátkem školního roku a jsem s pětiletým Markem u rodičů v Oslavanech, kde čekám na návrat dcery z letního tábora v Hrotovicích – 130 km od svého domova  v Gottwaldově. Ten den mne probudil otec, který se vrátil z noční směny v elektrárně. Vyděšený, oči navrch hlavy, hlas rozčílením chraplavý: „Manko, vstávej, začala třetí světová válka…“ a z okna kuchyně jsme se pak dívali, jak na necelých 50 metrů vzdálený most najíždí tank, zastaví se uprostřed a otáčí hlavní do všech světových stran...

 * * *

Tak vzpomíná na 21. srpen 1968 paní Marie Zieglerová, a já nemohu, než připojit, jak jsem ten den, na nějž mi paměť nedá do smrti zapomenout, zažil já. Čtěte více ZDE »

…dejž nám dnes, Pane“, modlí se denně křesťané na celém světě, ale zdá se, že pro mnohé to jsou jen slova, nad kterými se příliš nezamýšlejí. Jak pak chceme, aby význam té prosby pochopili ti, kteří ji nikdy neslyšeli. Dovolte ale, abych vysvětlil, proč jako úvod k článku používám právě tento úryvek z nejzákladnější křesťanské modlitby.

Nedávno jsem šel, jako obvykle, vysypat odpadky do kontejnerů naproti základní škole, jež jen přes ulici sousedí s naším domem. Rozdělil jsem obsah koše podle druhů do příslušných nádob a chtěl odejít, když jsem si všiml, že u jedné z nich leží nakousané jablko a napůl otevřený papírový sáček s dvoukrajícem bílého chleba namazaného máslem a proloženým šunkou. Jen jeden otisk malého chrupu naznačoval, kdo asi tady tu bohatou krmi tak marnotratně pohodil.

Čtěte více ZDE »

Pozoruji už delší dobu, že se u nás doma dějí věci. Tedy chci říct věci podivné, nepřirozené, jež nelze nijak rozumně vysvětlit.

Jako se v onom z tisku a televize známém domku ve Strašicích vypínala samovolně elektřina, hořely zásuvky a explodovaly žárovky, tak u nás se spontánně přemisťují či mizí věci, a to zpravidla ty tzv. předměty denní potřeby, což působí potíže a zadává manželce důvod k podezřívání a obviňování mé osoby.

Jak si například vyložit náhlé zmizení knihy, kterou jsem ještě včera četl, kam se poděly ty dva obrázky, které jsem loni dostal od svého známého grafika, uložil do zásuvky v psacím stolu a chtěl dnes nechat zarámovat, proč tak často nenajdu brýle tam, kde jsem je před chvílí položil? A jak to, že je Oxford Dictionary mezi beletrií, přestože jsem ho posledně zcela jistě vrátil do příruční knihovny? Když po dlouhém úsilí ty zmizelce konečně najdu, proč jsou vždy jinde, než kam jsem je původně položil? Záhada, která mi nedala spát! Čtěte více ZDE »

Ten nejdražší a nejneurvalejší boj našich politických partají jsme šťastně přežili a v pátek 28. máje přistoupili k volebním urnám. Byl jsem spolu se svou manželkou mezi prvními, neboť jsme chtěli zbytek onoho docela hezkého dne strávit na chatě.

Protože byl pracovní den, byli dopoledne mezi voliči převážně důchodci. Ba převážně je slabý výraz – bylo jich jistě vysoko přes devadesát procent a to i mnozí, kteří se doslova přibelhali o holích a berlích. Bylo mezi nimi jistě mnoho komunistů, kteří se železné vojenské stranické disciplině nesmí zpronevěřit, ale zaznamenal jsem i tři stařičké veterány druhé světové, kteří se dostavili hrdě v uniformách.

Soudil jsem, že při takové zodpovědnosti občanů bude účast na volbě jistě více než osmdesátiprocentní. Čtěte více ZDE »

Ne, nemám na mysli duben r. 1945, ale 8. květen 2010. Že to není možné? Ale je, vždyť jsem se na něj vlastníma očima, s vyvrácenou hlavou a bolestí za krkem skoro celé dvě hodiny díval. Ale nelekejte se, ovšemže nešlo o skutečná letadla ani o smrtonosnou střelbu, ale byl jsem svědkem úchvatné podívané na rej miniaturních modelů stíhaček a bitevníků čtyř hlavních účastníků druhé světové války.

V městském tisku jsem si minulý týden všiml oznámení o letecko-modelářské exhibici na oslavu letošního 65. výročí Dne vítězství. A protože jsem ve svých jinošských letech byl také nadšeným modelářem, nemohla mne tahle stará vášeň, byť již věkem značně přibrzděná, nechat lhostejným. Čtěte více ZDE »

Když promluví peníze,
pravda zmlkne.
/Řecké přísloví/

Co má můj dávno zesnulý předek společného s tou klasickou, bájemi opředenou zemí? Nu, kromě toho, že tam jako oficír válečné maríny Jeho Veličenstva Františka Josefa kdysi párkrát byl, dalo by se říct, že žádnou. Jenže při současných událostech v Athénách se určitá osudová souvislost nabízí, ba přímo vnucuje. A proč? Protože mi připomínají dědův rychlý a nevyhnutelný konec.

V posledním roce svého dlouhého života onemocněl totiž ten dobrý muž velmi těžkou, ale v té době už vyléčitelnou chorobou. Podmínkou ovšem byla operace a následná radikální změna životosprávy, zákaz kouření, alkoholu a tučných jídel. Tedy něco pro něho naprosto nepřijatelného. Čtěte více ZDE »

Přiznám se, že v této hektické předvolební době, kdy český tisk, rozhlas a televizní stanice jsou plné politické agitace subjektů všech barev, sleduji v těchto mediích, mimo svých několika oblíbených pořadů, jen večerní zprávy. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem včera narazil na webovou stránku té nové politické strany Věci veřejné s projevem, vlastně zdravicí, kterou na její brněnské konferenci dne 4. t.m. pronesl známý, světově uznávaný ekonom v oborech ekonomie rozvojových zemí a kdysi náš spoluobčan, profesor Jan Švejnar.

Ač současným politickým proklamacím, slibům a vzájemným nevybíravým útokům věnuji jen marginální pozornost, tentokrát jsem právě pro to známé jméno učinil výjimku. Přeletěl jsem očima první odstavec, ale pak už jen jedním dechem hltal slova, která by každá partaj měla červeným písmem zapsat do svého programu. Čtěte více ZDE »

(Bajka pod dojmem Maryčky Magdónové,  Žab v kaluži  a  Velkého února)

Plaval starý žabák

z ostrova domů,

u bobří hráze

cestou se stavil.

„Vylez, vypasený bobře,

žaluji tu  na tebe, Čtěte více ZDE »

Tak se zase pěkně rozvlnila hladina našeho internetového rybníčku. A to všechno pro jeden volební klip. Facebook a další sociální sítě oběhlo o víkendu video, ve kterém herci Martha Issová a Jiří Mádl za režie Petra Zelenky názorně přemlouvají vrstevníky, aby si promluvili se svými prarodiči a vysvětlili jim, proč nemají volit levici. Aby čtenář této glosy pochopil, oč jde, je třeba, aby si onen klip otevřel a mohl si o celé věci utvořit svůj vlastní úsudek.

Sám příspěvek by se za normálních okolností v galimatyáši nevybíravých předvolebních útoků všech proti všem patrně ztratil, kdyby se ovšem od těch ostatních tak nelišil. Čtěte více ZDE »

Už pár týdnů zuří v Česku volební boj, který naši parlamentní hrdinové chápou v pravém smyslu toho slova. Nejen, že utrácejí milióny z našich daní za propagaci, ale vytasili zbraně z arzenálu drben, podsvětí a bulváru. Zvláště v tom vynikají borci ČSSD, ale příliš pozadu za nimi nezůstávají ani pánové z ODS.

Z jejich příznivců pak dlužno zmínit i vrhače vajec, rajčat a kamení. Ba, dá se říct, že tento způsob soutěžení se rozšířil „celým politickým spektrem“, jak často slyšíme z úst poslanců, ministrů i televizních komentátorů, kteří ve škole při hodinách fyziky dávali pozor, a vědí, co to spektrum je. Čtěte více ZDE »

(Aneb: „Banky – rychlé prachy bez splátek“)

V ranních televizních zprávách dnes zase další úspěšná bankovní loupež. Kolikátá už asi, a kolik si od té první (někdy v roce 1992), pobertové snadno a lehce vydělali? To se asi nikdy nedozvíme – banky to tají. Nedivím se, já bych se za takovou nedbalost taky styděl. Ostatně, jsou prý proti těmto ztrátám pojištěny, takže vlastně ani žádnou škodu neutrpí.

K úspěšnému podojení banky či pošty není vůbec třeba přepadení podle amerického vzoru, kdy všichni v hale leží na zemi s rukama za hlavou, zatímco parta banditů vybírá za asistence ředitele banky centrální sejf. U nás se to dělá po česku. Vždyť stačí ukázat slečně pokladní pár papírových válečků s nápisem Semtex, nebo namířit plastovou pistolku a penízky se jen sypou. Čtěte více ZDE »

Vysoukal jsem se dnes ráno z lože jako každý den brzy, ale díky prvnímu dni letního času vlastně o celou hodinu dříve než včera. A protože mi obvykle chvíli trvá, než po probuzení nabudu plného vědomí, zapnul jsem zatím televizi, že si poslechnu ranní zprávy.

A hned ta první mne plně a dokonale probudila: bezmála čtyři desítky mrtvých a přes šedesát raněných si 29. dubna ráno vyžádaly dva teroristické útoky na moskevské metro. Stanicí Lubjanka v centru města otřásl výbuch v 7:56 místního času, zahynulo tam podle agentury Interfax 23 lidí. Krátce po půl deváté místního času následoval další výbuch ve stanici Park Kultury s následkem 14 mrtvých.

Soudí se, že tuto hrůznou mnohanásobnou vraždu provedly dvě sebevražedné atentátnice z organizace Černé vdovy. Mimo podezření nestojí ale ani islámští radikálové. Tento zbabělý, hanebný a odsouzeníhodný čin, další v řetězci atentátů v Rusku z posledních osmi let, jen potvrzuje, že toto nebezpečí terorizmu je celosvětové. Teď to snad už pochopí i Rusové, kteří americký boj s terorizmem odsuzovali a po zářijovém útoku na Manhattanu tvrdili, že „Amerika si o to říkala“. Totéž by se dalo říct, s ohledem na známou čečenskou historii a situaci na Kavkaze i o Rusku, ale bylo by to právě tak nesprávné a cynické. 

Čtěte více ZDE »