CzechFolks.com PLUS

Bejvávalo – rok 2000

Tak už zase sedím před tou kouzelnou skříňkou, i když jsem si ještě včera umiňovala, že se na ni ani nepodívám, natož abych z ní utřela prach nebo, nedejbože, ji stisknutím tlačítka uvedla v život! Co mi udělala? Neposlouchá, dělá si co chce! Tak, to jsem si ulevila, jenže je mi to houby platné, jestli si zase začne.

V „počítačové“ škole se nás snažili přesvědčit, že máme co do činění jen s plechovou krabicí zaplněnou čipy a drátky. Že se jí nemusíme bát, že stačí jen vědět, na kterou klávesu klepnout, což se nám několik týdnů snažili vtlouct do hlavy. Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky. Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky. Čtěte více ZDE »

A byly Vánoce a bylo plno pečení voňavého cukroví. To byla doba, kdy se Car zpod stolu v kuchyni, kde si vybral svoje místo, vůbec nehnul. Jednak si tam nahříval záda na topení, jednak sem tam něco ze stolu „upadlo“.

Štědrovečerní večeři se vší slávou jsme si odbyli v „zeleném“ pokoji a pak se přestěhovali do „bílého“, kde byla televize. Po nějaké době na mě ze dveří nenápadně gestikuloval syn. A pak jsem už jen lapala po dechu. Mísa s navršeným vánočním cukrovím, s navybíranými nejlepšími kousky, kterých jsme se ještě nedotkli, protože večeře byla velmi vydatná, tahle mísa byla absolutně prázdná a leskla se právě tak, jako když jsem ji před několika hodinami cukrovím plnila. Když jsem si představila manželovu reakci a zkažený vánoční večer, stiskla jsem pěkně zuby, poslala Marka „vyvenčit“ psa, umyla mísu, naskládala na ni nové cukroví a pro jistotu ji přinesla tam, kde jsme právě seděli.

Čtěte více ZDE »

…a mami, on ti opravdu nic neudělá…
…nemusíš mít strach drahoušku…
…když ho budeme mít od štěněte, zvykneš si…
…my se o něho budeme starat…
…vůbec nic nebudeš muset dělat… všechno zvládneme sami…

Ještě bych mohla pokračovat ve slibech, které jsem poslouchala denně tak dlouho, až mne zlomili natolik, že jsem byla svolná jet se aspoň na to štěně podívat. Vždyť to přece není závazné, to neznamená, že si ho musíme koupit, jenom se na ně podíváme! A když už koupili ten časopis a našli tu adresu…

…Taky to můžeme vzít jako výlet do neznáma, v Jalubí jsme přece ještě nikdy nebyli!

Čtěte více ZDE »

Čokoládová pusinka

Al Capone Chocokiss! Kdybych z minulosti neznala briardí povahu, třeba bych se i polekala, jenže jsem taky vyučena šarplanincem a kavkazanem a tenhle Al Capone je navíc Chocokiss! Takže teď po mnoha měsících našeho spolužití tvrdím zcela zodpovědně, že je opravdu čokoládová pusinka!

Pusinka upovídaná, mručící a bafající, když se dožaduje splnění svých představ o celodenním lítání po zahradě a po kopci nad domečkem, kde je tolik zajímavých pachů a nepřeberné množství děr myších i jiných obyvatel stráně. Kde se to tak krásně hrabe ve vlahé zemi pod drnem, kde se pod každým stromem i odkopkem na podzim najde spousta sladkých švestek, kde je za sousedovic plotem tolik zajímavých tvorů a odkud je takový krásný výhled do světa, že kvůli tomu všemu se snadno přeslechne volání k obědu či večeři.

Čtěte více ZDE »

Když po osmiletém soužití opustil kavkazana Lorda jeho kamarád irský vlkodav Cedrik, aby se rozběhl po voňavých nebeských loukách, nějakou dobu nám trvalo, než jsme si na novou realitu zvykli. Následující tři roky byly krušné, manželův zdravotní stav se rychle horšil a uprostřed třetího léta jsem zůstala s Lordem sama. Byly to velmi smutné měsíce, Lord tesknil po pánovi a já se jen těžko vyrovnávala se ztrátou. Útěchu a pomoc jsme nacházeli ve zbytku rodiny, kde sluníčkem dobré nálady a životní energie byla tříletá vnučka Vendulka a její briardí kamarádi Jerry a batole Niki. Život se pomalu vracel k normálu.  Čtěte více ZDE »

Za naším domem tehdy teklo dost vody širokým mlýnským náhonem. Za ním je i dnes drátěný plot oddělující sousedovic pozemek. Tehdy sousedka ještě chovala slepice a jiné domácí ptactvo. Slepice byly blbé, jak už tak slepice bývají, a když se jim to podařilo, podlezly pod plotem a šly si hrabat na břeh náhonu. Snést něco takového na svém teritoriu, to přesahovalo míru Cyrovy tolerance. Myši? no prosím, ale slepice?! Cyrďovo naštvání konečně dosáhlo vrcholu, převážilo strach a dodalo patřičnou sílu skoku. A slepice měla po ftákách! Nevím, kolik jich přišlo o život, ale peří bývalo břížku, jako když roztrhnete zhlavec. Jenže vlna vzepětí spravedlivého rozhořčení nad slepičí drzostí opadla konzumem vetřelce a Cyrďa najednou zjistil, že je jinde, než byl zvyklý, že ho od milovaných blízkých dělí dva metry šířky vodní hladiny, kterou jako správný pes z náhorních planin vůbec nemiloval. Čtěte více ZDE »

Bydlet v paneláku na Jižních svazích a mít z jedné strany obrovské hřiště, na které se stahovaly den co den houfy uřvaných a sprostých puberťáků, aby je večer vystřídali jejich stejně hluční tatínkové, a z druhé strany schodiště, po kterém od rána do rána proudily desítky lidí, kteří se v noci zastavovali pod oknem ložnice, vyznávali si tam lásku a ulevovali přetíženým vnitřnostem, mít pod oknem kuchyně plechová vrata podzemních garáží, na kterých si hokejové „naděje“ zkoušely střelbu na branku, to se nedalo dlouho vydržet.

Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky. Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Rozhodně bych neskákala z mostu přivázaná na gumovém laně a letěla hlavou do řeky, kdybych si měla vybrat mezi raftováním kdesi na divoké řece a lehárem na plážích Karibiku , zvítězil by zlatý písek a moře maximálně po kolena, protože kdo ví, co si na mne právě brousí zuby v hlubině? Kdyby mi někdo nabízel jakékoli exotické módní sportovní vzrůšo, s díky odmítnu taky už s ohledem na svoje léta. Jenže!

Jenže mám doma Lordíka. Kavkazana, medvědobijce! Domácí lidi vědí, o čem mluvím. Ale pro příští pokolení by bylo škoda nezaznamenat jeho skutky. Jsou jedinečné, málokterým psem opakovatelné, leda by to byl taky kavkazan. Čtěte více ZDE »

Se zájmem jsem si přečetla (a mojí korekturou prošel) příspěvek Daniely Tkadlečkové, jejíž literární vývoj sleduji už čtyři roky. Zaujaly mne názory a pohledy tří mladých autorů – studentů, a protože jsem původní profesí češtinářka, musela jsem se k jejich postojům vyjádřit.

Začnu z jiného konce: jsou různí učitelé – jedni vykonávají zaměstnání (leckdy lajdácky a bez zájmu, aniž by se starali o dopad svého postoje na tvárné dušičky, které jsou jim svěřeny do výchovy a výuky) a druzí vykonávají povolání.

Jestliže jsem si zvolila češtinu jako svoje celoživotní povolání, znamená to, že ji mám ráda, a proto mne neobtěžují nepříznivé okolnosti profese, ke kterým patří i nezájem žáků. Je na mně, abych je dokázala zaujmout, přesvědčit je o tom, že učit se pravopis a mluvnici je stejně vzrušující jako pátrání detektiva v nepřehledném případu. Je zajímavé a vede k velmi uspokojivému výsledku – že se pak člověk v dospělosti neztrapňuje základními pravopisnými a mluvnickými chybami a tím neznevažuje svoji práci.

Čtěte více ZDE »

Když jsem dnes navečer po vydatném celodenním sněžení čistila dvorek a kolem mne se až po čumáček bořila do návějí malá půlpudlinka Jessinka a kolem ní poskakoval obr briard Kapi, vzpomněla jsem si na podobný večer před lety a taky na to, že jsem o jeho průběhu tehdy napsala a do složky Naši psi pak pečivě uložila povídání pro rodinnou kroniku. Podělím se s vámi o vzpomínku na nádherné psí kamarády a dva sněhuláky. Dnes jsem na stejném místě taky jednoho postavila.

* * *

Mohla bych začít jako v pohádce – bylo nebylo – sněžilo jako o závod pár dní. Začalo to docela nevinně jemným popadáváním sněhu. Co sněhu – to bylo spíš sněhové tušení, co se dalo poznat jen tak, že člověk zvedl obličej k nebi a na něm ucítil jemňounké studeníčko, jak si sedala jedna vločička za druhou. Mžilo. Čtěte více ZDE »