Milan Dubský: Glosy v básních Milana Dubského (2)
23.05.2012
V životě je kromě chleba také poezie třeba
Všechny druhy umění jsou od počátků člověčí existence a civilizace součástí lidské kultury. Mezi nimi je krásná literatura, což je souhrnným označením pro prózu a poesii. K jeho tvorbě je potřeba dovednosti, talentu, životních zkušeností, vzdělání a pracovní kázně. Tvořivost, individualita a originalita jsou součástmi uměleckých děl. Lidé „moderní“ doby, charakterizované spěchem, honbou za ziskem a komerčností, tráví málo času čtením knih. Chtějí od všeho koncentrát. Vstřebat vše rychle. Vymlouvají se na nedostatek času, který většinou později promarní v nedůležitých činnostech. A poezie je právě literární zkratkou. Je to zhuštěná až symbolická zkušenost života, hlavních znaků jeho krásy, střetů dobra a zla a nekonečného úsilí člověka o pochopení smyslu žití.
Čtěte více ZDE »
Mnohé co přichází a označuje se jako moderní a pokrokové se neosvědčilo a neosvědčuje. To, co se osvědčilo, je dobré ponechat a ne pro tzv. modernitu odmítat a rušit staletími prověřené pořádky, systémy, pravidla a zkušenosti. Jedno z těchto pravidel zní, že si musí každý vydělat sám na sebe, na rodinu, dokud její příslušníci nejsou dospělí, aby tuto roli plnili pak sami. Nelze natahovat ruku a chtít dávej, ať již je to stát, obec nebo přečetné nadace, fondy a charity, v nichž navíc velkou část darovaného spotřebují jejich organizátoři a funkcionáři. To není nic proti důležité a oprávněné sociální, výchovné, obranné a ochranné funkci státu, obce, města, regionu. Ale početní stavy státní, obecní, krajské nebo regionální byrokracie jsou již nad všemi myslitelnými, únosnými, smysluplnými, ale především možnými úrovněmi.
- Vědci a technici se snaží všechno dále poznávat, vyvíjet a zdokonalovat. Tak je tomu i u zbraní, které mají zničit protivníka. A nebývá to vždycky nepřítel. Jednou ze zbraní, která má zničit nepřátele islámských fundamentalistů jsou čilé spermie islámských fanatiků všech národností a výkonné vaginy islámských žen.
Svět a mnoho věcí, dějů, procesů, událostí, zvláště ty, které se udály daleko od nás, nejsou takové, jak je vnímáme jako jednotlivci osobně. Je to proto, že nemáme dostatek informací, faktů, vědomostí a zkušeností, kterými bychom prověřili sdělenou informaci. Navíc k tomu přidáváme ještě vlastní emoce a postoje. To vše dohromady může vytvářet a také vytváří iluze o světě, o lidech, o společenských systémech, o hodnotách různých věcí atd. Teprve srovnáním s názory dalších lidí, zvláště těch vzdělanějších a zkušenějších a jejich hodnocením a vnímáním stejného, je možné přiblížit se anebo získat pravdivější, objektivní názor, jaký je svět, v němž žijeme, systém, společnost atd. A nikdy mnoho těchto našich poznatků nebude mít trvalou platnost, protože vše podléhá změnám.








K těmto textům chci předeslat tuto faktickou poznámku. Otázky, které kladu sám sobě, nejsou otázkami pouze mými. Kladou si je sami sobě, ale i do veřejného prostoru, stejně jako já, stovky a tisíce našich spoluobčanů. Nejsou často slyšet a ani nejsou nikde uveřejňovány, ale o různé odpovědi se někdy a leckde pokoušejí mnozí, filosofové, vědci, politici.

























Nejnovější komentáře