Otakar Štorch: Příměry
17.12.2009
Nečekal u těch odpadků ani čtvrt hodiny, co na ten plácek vpochodoval párek krys. Zamířil malorážkou asi metr nad ně, skryt za plechovým sudem podobný těm, na které viděl nedávno ve filmu bubnovat skupinu trinidadských hudebníků, a pak pomalu nechal klesat hlaveň. Když se muška dotkla jednoho z krysích kožíšků-zmačknul spoušť.
Jedna z těch dvou, ta náhodou vyvolená, se bezhlučně svalila hřbetem k zemi. Jen několikrát směšně ještě předtím zahrabala tlapkou do prázdna, kde byl teplý večerní vzduch, lákající k pastvě a báječný k lovu. Slepě a rychle nabil. Zatímco očima sledoval vzhůru jakoby děsem posedlou prchající družku té, co už ležela tlapkami vzhůru na tom plácku pro odpadky s jedním plechovým sudem, schopným kupodivu sloužit také někomu za hudební nástroj.








Nejnovější komentáře