CzechFolks.com PLUS

Poznal jsem psychiatra MUDr. Plzáka nikoliv jako pacient, ale jako novinář, a to počátkem 90. let při rozhovoru pro týdeník Reflex. Znal jsem jeho knihy, v nichž populární formou nabízel pomoc při řešení partnerských neshod. A proč to nepřiznat, často jsme se ženou vedli po jejich četbě prudké debaty. Rovněž přiznávám, že dokud jsem pana doktora nepoznal, vnímal jsem ho ambivalentně: byl mi sympatický (asi proto, že „fandil“ mužům?) i nesympatický (v televizi vystupoval spíš jako estrádní umělec). Po našem prvním setkání jsme se však spřátelili a setkávali se, až vznikla knížka Miroslav Plzák osobně, která vyšla v loňském roce. Byl to znamenitý, moudrý, vtipný a vždy pozitivně naladěný člověk, kterého si nepřestanu vážit.  Čtěte více ZDE »

Poznal jsem psychiatra MUDr. Plzáka nikoliv jako pacient, ale jako novinář, a to počátkem 90. let při rozhovoru pro týdeník Reflex. Znal jsem jeho knihy, v nichž populární formou nabízel pomoc při řešení partnerských neshod. A proč to nepřiznat, často jsme se ženou vedli po jejich četbě prudké debaty. Rovněž přiznávám, že dokud jsem pana doktora nepoznal, vnímal jsem ho ambivalentně: byl mi sympatický (asi proto, že „fandil“ mužům?) i nesympatický (v televizi vystupoval spíš jako estrádní umělec). Po našem prvním setkání jsme se však spřátelili a setkávali se, až vznikla knížka Miroslav Plzák osobně, která vyšla v loňském roce. Byl to znamenitý, moudrý, vtipný a vždy pozitivně naladěný člověk, kterého si nepřestanu vážit.   Čtěte více ZDE »

Poznal jsem psychiatra MUDr. Plzáka nikoliv jako pacient, ale jako novinář, a to počátkem 90. let při rozhovoru pro týdeník Reflex. Znal jsem jeho knihy, v nichž populární formou nabízel pomoc při řešení partnerských neshod. A proč to nepřiznat, často jsme se ženou vedli po jejich četbě prudké debaty. Rovněž přiznávám, že dokud jsem pana doktora nepoznal, vnímal jsem ho ambivalentně: byl mi sympatický (asi proto, že „fandil“ mužům?) i nesympatický (v televizi vystupoval spíš jako estrádní umělec). Po našem prvním setkání jsme se však spřátelili a setkávali se, až vznikla knížka Miroslav Plzák osobně, která vyšla v loňském roce. Byl to znamenitý, moudrý, vtipný a vždy pozitivně naladěný člověk, kterého si nepřestanu vážit.  Čtěte více ZDE »

Miloš Kopecký byl jedním z největších herců českého divadla a filmu ve druhé polovině 20. století. Oblíbený milovník života proslul svými zájmy o herectví, literaturu, politiku, ale i o ženy. V ukázce z knihy Pavla Kováře MILOŠ KOPECKÝ Důvěrný portrét (nakladatelství XYZ, Praha 2010), otiskujeme z kapitoly Přátelství. Letos v létě, přesně 22. srpna, si připomeneme hercovy nedožité devadesátiny.

***

MÉ VÝROČÍ – VELMI ZAPOMENUTÉ

Sedmdesáté narozeniny oslavil Miloš Kopecký pouze v kruhu rodinném. Po nedávné hospitalizaci – začátkem července strávil pár dní na psychiatrii v Bohnicích – nebyl pořád ve své kůži.  Čtěte více ZDE »

Miloš Kopecký byl jedním z největších herců českého divadla a filmu ve druhé polovině 20. století. Oblíbený milovník života proslul svými zájmy o herectví, literaturu, politiku, ale i o ženy. V ukázce z knihy Pavla Kováře MILOŠ KOPECKÝ Důvěrný portrét (nakladatelství XYZ, Praha 2010), otiskujeme z kapitoly Přátelství. Letos v létě, přesně 22. srpna, si připomeneme hercovy nedožité devadesátiny.

***

Nejbližší Kopeckého přátelé pochopitelně zaznamenávali změny v jeho náladách a chování, respektovali je a naučili se s nimi žít. Jinak to ani nešlo, byl prostě takový. A nakonec to byl on sám, kdo čas od času dokázal své chování vysvětlit. Jak můžeme například vidět v dopise manželům Vodičkovým z 5. září 1982:  Čtěte více ZDE »

Miloš Kopecký byl jedním z největších herců českého divadla a filmu ve druhé polovině 20. století. Oblíbený milovník života proslul svými zájmy o herectví, literaturu, politiku, ale i o ženy. V ukázce z knihy Pavla Kováře MILOŠ KOPECKÝ Důvěrný portrét (nakladatelství XYZ, Praha 2010), otiskujeme kapitolu Přátelství. Letos v létě, přesně 22. srpna, si připomeneme hercovy nedožité devadesátiny. 

***

PROMĚNA PŘED JIŘÍM MUCHOU
Miloš Kopecký navzdory tomu, že velice trpěl trémou a svou chorobou a o herectví mluvil leckdy s despektem, toužil přímo bytostně po nejtěžších hereckých úkolech. Nechtěl ale čekat na přízeň osudu, snažil se jít této přízni vstříc. Čtěte více ZDE »

Miloš Kopecký byl jedním z největších herců českého divadla a filmu ve druhé polovině 20. století. Oblíbený milovník života proslul svými zájmy o herectví, literaturu, politiku, ale i o ženy. V ukázce z knihy Pavla Kováře MILOŠ KOPECKÝ Důvěrný portrét (nakladatelství XYZ, Praha 2010), otiskujeme z kapitoly Přátelství. Letos v létě, přesně 22. srpna, si připomeneme hercovy nedožité devadesátiny.

  Čtěte více ZDE »

Zdeňka Koubková žila do dvaadvaceti jako dívka, atletka a dokonce světová rekordwoman – tak ji oslavoval český tisk ve třicátých letech minulého století. A pak žil půl století Zdeněk Koubek, inteligentní chlapík, na jehož dívčí minulost se zvolna zapomínalo.

***

Vraťme se ještě ke slovům Stanislava Otáhala. Po sdělení o tom, že atleti Koubkovou ze Strakovky vyobcovali, dodal: „Měli jsme delší dobu podezření a stejně jako atletky v našem klubu jsme chtěli poznat jisté tělesné detaily Koubkové. Ty jsou viditelné ve sprchách, že ano… Tady ovšem nikdo neměl šanci. Zdena totiž nikdy s atletkami do sprch nevkročila.“

Čtěte více ZDE »

Zdeňka Koubková žila do dvaadvaceti jako dívka, atletka a dokonce světová rekordwoman – tak ji oslavoval český tisk ve třicátých letech minulého století. A pak žil půl století Zdeněk Koubek, inteligentní chlapík, na jehož dívčí minulost se zvolna zapomínalo.

O Zdeňce Koubkové, prvorepublikové sportovní hvězdě, vyšel v roce 1935 román – dnes bychom řekli feministický – Zdenin světový rekord. Ten měl hrdinku oslavovat, ale nastal pravý opak, román její život od základu změnil.

„Ta kniha nás, atlety ve Strakovce, svým vyzněním pobouřila. Proto jsme se rozhodli, že Koubková už nikdy nevkročí na naše hřiště. Dosud jsme jí říkali Zdeno, ale vždy ji brali jako kluka. Hrála s námi fotbálek a v tělocvičně ‚sprostou hru‘, jak jsme pojmenovali košíkovou s ragbyovým míčem, při níž byly povoleny fauly. Tušili jsme, že je to kluk, i když ze sebe dělal holku! Ale až když vyšla ta knížka, došlo nám, jaký je to podvod. Čtěte více ZDE »

Zazní-li jeho jméno, leckomu se vybaví slova: „Já su tak šťastné!“ – To když přeplaval kanál La Manche. FRANTIŠEK VENCLOVSKÝ, otužilec, dálkový plavec, ale také narcismem postižený muž toužící po slávě a vítězství za všech okolností.

Tento víkend je tomu přesně čtyřicet let, co František Venclovský přeplaval jako první Čechoslovák známou mořskou úžinu mezi Francií a Anglií. Bylo to 30. července 1971, nedaleko Doveru a 56 kilometrů překonal za 15 hodin a 26 minut. Odborníci spočítali, že při teplotě vody mezi 13 až 16 stupni Celsia vydal dvacet tisíc kalorií, energii čtyř hornických směn v jednom zátahu. Nebylo divu, že bodrý muž z lidu pak dostal stovky dopisů. Tehdy již devětatřicetiletý rotmistr Venclovský, voják z povolání, mající smysl pro pořádek, je všechny evidoval – bylo jich přesně 2 256 – a na všechny odepsal. Čtěte více ZDE »

Fanoušci pískali jeho „režimní Dukle“, ale jemu za jeho parádní slalomy a góly vždy tleskali aneb Fotbal i v minulém režimu převálcoval politiku.

Příliš světově proslulých osobností se v české kotlině nerodí, ale pokud ano, pak je dávejme za vzor a oslavujme. V těchto dnech to platí o držiteli Zlatého míče z roku 1962, fotbalistovi JOSEFU MASOPUSTOVI a jeho osmdesátých narozeninách, jež připadají na středu 9. února.

A čím je jeho životní příběh pozoruhodný? Především tím, že je typicky český a fotbalový. Fotbal je totiž sportem chudých kluků. Takovými byli všichni slavní hráči, kteří to někam dotáhli. Jmenovat lze již nežijícího Pláničku či Bicana, dále Masopusta, Viktora, Panenku, ale i ještě nedávno po hřišti běhajícího Nedvěda.

Čtěte více ZDE »

Otec českého olympismu a etikety

Významný muž české historie s košatým, literárně zdobeným jménem Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, se narodil 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci, tedy před sto padesáti lety. A tak jsou na místě otázky: Co o něm víme a co by se slušelo o něm vědět?

Především to byl muž mnoha prvenství.

Roku 1882 získal jako první absolvent doktorát filozofie na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, a to po jejím jazykovém rozdělení – na českou a německou část. Jak příznačné pro českého vlastence moderních názorů, velkého obdivovatele Jana Nerudy a Tomáše Garrigua Masaryka.

V roce 1891 se spřátelil s Pierre de Coubertinem, který jej o tři roky později povolal na schůzku zástupců dvanácti zemí, při níž vznikl Mezinárodní olympijský výbor (MOV) k obnově antických sportovních her. Čtěte více ZDE »