CzechFolks.com PLUS

TEN MŮJ TÁTA SNAD VYHRÁL!

Jak bezprostředně prožívala Pavla Váňová šesté vítězství svého muže? 

„Přijeli přátelé z Vizovic, asi patnáct lidí, bezvadná parta, a ti mě rozptýlili, zbavili nervozity. Měli pleskačky se slivovičkou, občas jsme lízli slzu, při Velké jsme si povídali, a já se ani nestačila strachovat. Za to jsem jim v duchu byla vděčná. Taky jsem pořádně nevěděla, koho z našich koní dříve sledovat a kontrolovat. Když proletěli pod tribunou, já zahlédla Sixtýnu, pak jsem zaznamenala, že De Sole s Pepčou nestíhá. Ale náhle jsem viděla vpředu Tiumena s Pepou. Odkud se tam přichomýtl?! skoro jsem se lekla. A vzápětí mi to došlo: Ježíšmarjá, on to snad ten můj táta vyhrál! On to fakt… vyhrál! A to už lidi kolem jásali a slzeli a já s nimi, i když jsem to vítězství vlastně ani pořádně neviděla. A pak se spustila lavina nekonečného počtu gratulací a pípání blahopřejných esemesek…“

Čtěte více ZDE »

BOJ O ŽIVOT V BADEN-BADENU

Firma, nikoliv společnost s ručením omezeným, ale fyzická osoba, se rozbíhala pomalu, ale jistě. Přibývalo klientů, tedy majitelů překážkových koní, až jich byly desítky. Kancelář, sídlo mozkového trustu, měla na velkém kulatém stole v kuchyni přízemního bytu, když na dohled, hned pod okny parkovalo několik ojetin – firemní vozový park. Do stájí ve statku stačilo ujít ani ne sto metrů. Na malém prostoru se odehrával nepřetržitý pracovní šrumec, protože lidi od koní nemohou mít nikdy volno jako třeba lidi v účtárně nebo ve fabrice. Odtud vyrážel a sem se vracel uznávaný žokej.

Čtěte více ZDE »

KOVBOJOVÉ NA MEDVÍDKOVI

Lojzík Šůstek, Petr Hořák, Pepa Váňa, Franta Petrů a další hoši ze sedmé a osmé třídy chodili o prázdninách pást krávy v JZD. Samozřejmě musel u toho být dozor, dospělý pastevec. Ten ale ten většinou brzy podřimoval někde ve stínu pod švestkou a na to už kluci čekali. Protože pak mohli na stračenách jezdit. Jednu po druhé vyzkoušeli a ty nejtalentovanější zdokonalovali. Jedničkou mezi nimi byla kráva zvaná Medvídek.

„Pánové, ta je výborná, umí i cválat!“ nadšeně vykřikoval Josef Váňa-Juřenka, mající ještě přezdívku Jovan, ale měl co dělat, aby se hřbetě poskakujícího Medvídka udržel.

Čtěte více ZDE »

„Teď si musím prohřát kostru! Jaká bude další sezóna, to opravdu nevím!“

Ve Velké pardubické steeplechase startoval poprvé roku 1985 a naposledy letos. Mezitím pouze dva ročníky vynechal a sedmkrát tenhle nejtěžší překážkový dostih evropského kontinentu vyhrál. Tím vytvořil žokej  JOSEF VÁŇA (58) rekord, jejž budou jeho následovníci těžko překonávat.

Čtyřikrát jste při svém triumfu sedlal Železníka, pak jednou Vronskyho a nyní v posledních dvou letech Tiumena. Jak byste tyhle tři koňské šampióny charakterizoval? Jaký jste k nim měl vztah?

Laická veřejnost, zvláště ženy, mívají romantické či románové představy o vztahu jezdce a koně. Ale tak tomu ve skutečnosti není. O Železníkovi se říkalo, že má chování aristokrata. Čtěte více ZDE »

Bývalým polským režimem utajovaná hrdinka z válečné doby není v současném Česku téměř známa

Paní Irena Sendler pomohla za druhé světové války k úniku před smrtí dvěma a půl tisícům židovských dětí z varšavského ghetta. Její příběh by proto měli znát všichni, kdo nyní popírají existenci holocaustu. Paní Ireně patří svým způsobem světové prvenství, dohromady totiž zachránila více životů než světově proslulí zachránci – Oskar Schindler a Nicolas Winton.  

 
Nejde o aritmetické poměřování čísel, nevyčíslitelnou hodnotu má totiž jeden každý zachráněný život. I tak však dodejme: německý obchodník Schindler přispěl k záchraně asi tisíce židovských občanů a britský bankovník úředník Winton odvezl vlakem z Československa 669 židovských dětí.

Čtěte více ZDE »

„Příhodu, která vzruší teriéra,
dánská doga mine bez povšimnutí.
(Smiley Blanton)

Nechtěl jsem psa do městského bytu. Děsilo mě, co všechno by mohl nasbírat na ulicích a zavléci domů: roztoče z holubů, vajíčka škrkavek, bakterie, bacily. Hrůza, nic takového! Žádný pes nesmí přes práh našeho bytu! Byl jsem neústupný a vydrželo mi to dost dlouho.

Až jednou při služební cestě na Moravu mi recepční v hotelu podával s klíčem vzkaz, abych v naléhavé věci volal domů. Čtěte více ZDE »