CzechFolks.com PLUS

Vyprávěl mi vnuk, že se chystá do Španělska na pobyt v rámci praxe, samozřejmě s finančním přispěním rodičů. A zmínil se i o tom, jaký důraz klade na to, jací „kámoši“ tam s ním budou. Dokonce jednu chvíli váhal, zda pojede, protože se domníval, že tam s ním nebudou ti správní kamarádi. Přišlo mi to úsměvné. A vybavily se mi také jedny mé dávné prázdniny.  

Psal se rok 1956 a přišly moje poslední prázdniny na základní škole. Nebylo na nich nic hezkého. Věděl jsem, že mám před sebou rozhodování, které nemohu ničím ovlivnit. Přihlášky na dvě střední školy se vrátily s tím, že pro velký počet uchazečů jsem ani nebyl zařazen mezi ty, na které čekaly přijímací zkoušky. Čtěte více ZDE »

Na „pitomá padesátá léta“ dětství vzpomíná dnes už s úsměvem Petr Chalupa

Jednoho dne v hodině českého jazyka přišla paní učitelka s tím, že „na škole bude velká oslava k výročí VŘSR a naše třída byla určena k tomu, abychom předvedli recitační pásmo“. Paní učitelka nesnášela zkratky. Vždy jsme museli uvádět celé názvy. Ale kupodivu tenkrát skutečně řekla VŘSR. „Jako recitační pásmo byla určena přísaha Mladé gardy“, oznámila a spolužák Jäger vyprskl kvikavým smíchem. „Co je ti k smíchu Karle?“, zeptala se Peleška, jak jsme třídní říkali. Karel Jäger zčervenal ve své pihaté tváři a spolu se svými zrzavými vlasy jen hořel. Jägrova matka měla za manžela údajně Němce, za války vojáka. Mezi kluky se pochopitelně říkalo, že to byl esesácký důstojník, který v pětačtyřicátém roce zmizel a nyní že žije v Rakousku nebo v západním Německu. S určitostí lze říci, že Karel Jäger byl s maminkou sám. Byl velmi inteligentní a z nás kluků měl jedny z nejlepších známek. Nenáviděl komunisty, nosil do školy letáky, které bylo možné porůznu v té době nalézt třeba v lese. Čtěte více ZDE »

Jistě lze souhlasit, že na různá tajemství si lze vzpomenout současně se vzpomínkami na období dětství. Pokud se nám ovšem toto období stárnutím „nevykouřilo“ z hlavy. Asi nepřekvapí, že jako karlovarák od roku 1945 jsem za ta léta takových míst poznal hodně. Ale nechci zde uvádět nějaké takové to „historické tajemné místo“ opakovaně vzpomínané a odborně popsané s erudicí znalců. Budu se držet jen svých vzpomínek z klukovských let, kdy náš „akční rádius“, který jsme jako děti denně zkoumaly, byl tak asi jeden až dva kilometry „od baráku“ ve čtvrti Tuhnice. Čtěte více ZDE »

Tak se nám to tragické výročí zase blíží. Loni jsem si dovolil uveřejnit své osobní zážitky, jak jsem si je poznamenal večer toho nešťastného 21. srpna 1968. A řeknu vám, že když jsem si je před několika dny zase přečetl… prostě na srpen 1968 se zapomenout nedá…

A přiznávám se – stále ještě nemám Rusy rád. Slovy pana Svěráka z filmu Kolja…vadí mi jejich rozpínavost. A také třeba neomalenost a buranství, když třeba v Alžbětiných lázních povykují, lezou do sauny v plavkách a ze sauny neosprchovaní do chladícího bazénku, vadí mi, jak si parcelují naše město… Čtěte více ZDE »