Petr Kůs: Dufík a jeho Pupík (2/2)
10.05.2010
Mezitím se narodila černá štěňata, a tak jsme do rodiny dostali další přírůstek. Ten náš byl nejtlustší a nejlínější z celého vrhu. Zatímco jeho sourozenci již prozkoumávali okolí matčina pelechu, on se jen převaloval a nehodlal dělat nic, co by nemohl dělat vleže. Chodil jsme se na něj dívat, a když přišel čas, odnesli jsme si ho domů. Byl roztomilý a všechno oblizoval. Dostal jméno Puppy (štěně), čili česky Pupík. Když se poprvé viděl se svým novým starším bratrem Dufíkem, bylo z toho velké pozdvižení. Dufík si ho spletl s myší a chtěl ho zakousnout. To jsme mu důrazně rozmluvili. Pochopil to hned napoprvé a už Pupíkovi nikdy neublížil. Zato ale mladý pán nalezl zalíbení v hustém špiclím kožichu a nevynechal jedinou chvíli, aby si pár chlupů nevytrhl. Dufík věděl, že mu nesmí ublížit, a tak začal žalovat. Po psím, takže se naším dvorečkem neustále ozývalo štěkání. Pokaždé jsme vykoukli z okna v domnění, že nám někdo vlezl na švestky, ale vždy jsme uviděli stejný obrázek. Dufík žaloval, hlavu zvednutou k oknu, Pupík se motal mezi jeho nohama, na černém nose ještě hrst bílých chlupů a vrtěl ocáskem, jakoby říkal -já jsem hodný, já si jen tak hraji. Čtěte více ZDE »



















Nejnovější komentáře