CzechFolks.com PLUS

2. část ROZHOVORU

Jaromír Kubias, alias Jerry, je bratr spisovatelky Blanky Kubešové, který ji inspiroval k napsání hned dvou literárních děl. První část rozhovoru se zaměřovala především na Jerryho dětství a důvody, které ho dovedly k emigraci do Kanady v roce 1963. Druhá část rozhovoru směřuje k poznání a pochopení Jerryho dobrodružné části povahy.

Z toho, co jsem o vás četla, jsem vyrozuměla, že jste stejně tak rád ve společnosti lidí jako i sám, myšleno sám v přírodě. Kdybyste však musel do budoucnosti zvolit jen jednu tuto rovinu, která by byla snesitelnější?
Čtěte více ZDE »

1. část ROZHOVORU

Není to trochu zvláštní, že nejdál dohlédne člověk se zavřenýma očima? Kolik dimenzí, kolik barev a vrstev má kupříkladu sen a kolik unese nálad! Člověk vidí, slyší, ale zároveň i cítí a ochutnává. Jazykem a hmatem. Ve snu se můžeme stát současně hrdiny i diváky a dokonce proroky. Vidíme za roh, čteme a kotnrolujeme myšlenky, slyšíme trávu růst a víme, co si švitoří vrabci.

Blanka Kubešová, Brácha Jerry, nakladatelství Eroika, 2009

 Kdo jiný by mohl lépe vystihnout obrazotvornou mysl Jaromíra Kubiase, alias Jerryho než jeho sestra, spisovatelka Blanka Kubešová, již bratrova bujná povaha inspirovala k napsání hned dvou knih? Čtěte více ZDE »

Sociálně vyloučená lokalita je místo (sídliště, ulice, dům) bez infrastruktury, kde žijí Romové a neplatiči. Obecně panuje názor, že si zdejší lidé svou situaci zavinili sami svou leností a nechutí pracovat, že nemají zájem se jakkoliv podílet na veřejném dění, na ničem jim nezáleží, jsou neochotní cokoliv měnit, a proto také beznadějní. Kvůli tomuto přístupu se problém sociálně vyloučené lokality, v níž jsou místní prakticky vystrčeni ze společnosti, stále prohlubuje, lidé v ní žijící mají nálepku nepřizpůsobivého a v podstatě nemají šanci na změnu ani oni, ani jejich potomci. Je to bludný kruh.   Čtěte více ZDE »

Sociálně vyloučená lokalita je místo (sídliště, ulice, dům) bez infrastruktury, kde žijí Romové a neplatiči. Obecně panuje názor, že si zdejší lidé svou situaci zavinili sami svou leností a nechutí pracovat, že nemají zájem se jakkoliv podílet na veřejném dění, na ničem jim nezáleží, jsou neochotní cokoliv měnit, a proto také beznadějní. Kvůli tomuto přístupu se problém sociálně vyloučené lokality, v níž jsou místní prakticky vystrčeni ze společnosti, stále prohlubuje, lidé v ní žijící mají nálepku nepřizpůsobivého a v podstatě nemají šanci na změnu ani oni, ani jejich potomci. Je to bludný kruh.

Z bludného kruhu sice cesta nevede, ale naděje umírá poslední. Vždy je možnost zkusit to jinak, třeba s kompasem. Čtěte více ZDE »