CzechFolks.com PLUS

V posledních letech se hodně staví u moře, a tak lze snadno zapomenout, že podstatou Kréty a krétské mentality jsou vlastně hory – izolované vesničky vysoko na strmých úbočích, z nichž pocházejí nezávislí a soběstační lidé, kteří o svých věcech vždycky rozhodovali sami. Platí to dodnes. Horští Kréťané tvrdí, že se nebojí ničeho a nikoho a i k samému Bohu by přistoupili s kloboukem na hlavě a otevřenýma očima. V důsledku toho na cizince hledí se zájmem, nikoliv podezíravě.

Jednoho odpoledne jsem vystoupil z auta a vydal se po silničce, která na hřebeni v Bílých horách spojuje několik vesniček. Čtěte více ZDE »

Kréta. Jaro. Je takový ten krásný den, kdy prostě domů musím jet oklikou. Odbočím z pobřežní silnice a kopečky při moři a skalnatou soutěskou se dostanu do vesnice Vrissos a pokračuju do hor až k hranici sněhu. Byla to úplně nová silnice, pořád se kroutila a směřovala spíš na východ než na západ. Takhle se domů nedostanu.

Zabloudil jsem. Na silničce, kterou nemám na mapě.  
Přijížděl jsem k vesničce a zastavil jsem u staříka, který vedl kozu (nebo možná ta koza vedla staříka – nedalo se poznat, kdo koho má na povel, ani jestli na tom tomu pánovi či koze záleží).

Čtěte více ZDE »

Srpnové odpoledne na Krétě. Je horko a vlhko. Na své verandě dřepím v nepatrném stínu a jsem naprosto otupělý. Najednou – odnikud – na sluncem zalité kamenné zídce přede mnou přistane velká žlutá luční kobylka: jako by do kužele světla uprostřed manéže najednou vskočil malinký cirkusový artista. TA-DÁÁ!

Následuje další skok – asi dvacetinásobek délky jejího těla a desetinásobek její výšky; kobylka přistála na téže zídce přede mnou. TA-DÁÁ!

Čtěte více ZDE »

Otázky, které děti často dostávají od rodičů:

Cos to proboha udělal?

Co to, kristepane, vyvádíš?

A co si ještě vymyslíš?

Kdo si myslíš, že jsi?
na totéž se ovšem můžeme zeptat i dospělých.

* * *

V Seattlu bydlím naproti základní škole. Kvůli vysokému plotu tam nevidím, ale jsem tak blízko, že slýchávám útržky rozhovorů. Jednou ráno jsem byl na zahradě zrovna v době, kdy rodiče dopravují děti do školy. Slyšel jsem, že se otevřely dveře auta a hned se zase zabouchly: PRÁSK! Pak se otevřely jiné dveře a přes plot ječí ženský hlas:

Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Ta lepenková krabice je nadepsaná „Poklady“. Zatímco píšu, vidím tu krabici na horním regále v mé pracovně, kde ji přechovávám. Těší mě, že na ni vidím, kdykoliv vzhlédnu. Krabice obsahuje takové ty drobné osobní poklady, které přežily četné záchvaty „všechno uklidit a vyházet“, jež mě občas popadnou. Krabice procházela probírkou, když jsem se stěhoval z domu do domu a tahal krámy z komory do komory. Kdyby se do té krabice podíval zloděj, nic by si nevzal – za nic z toho by nedostal ani pětník. Ale jestli v domě začne někdy hořet – až budu utíkat, ta škatule jde se mnou.

Čtěte více ZDE »

“A co vy to vlastně děláte?“ Taková základní otázka, jakou si říkají cizí lidé v letadle. Zaznívá na akcích Sdružení rodičů a učitelů, na různých večírcích a taky ve všech situacích, do jakých se dostanete, kdy se jen tak klábosí. Je to zdvořile nenápadná výzva, abyste uvedli své sociální postavení. Byrokratická varianta této otázky je poněkud strohá: vyplňte okénko nadepsané „povolání“. Na berňáku to tak chtějí – a taky policista, když vám dává pokutu, a pasové oddělení a banka. Řekni, za co jsi placen, a my budeme vědět, kdo jsi a jak s tebou máme zacházet. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

„Kdybychom spolu mluvili v jedné místnosti, nastala by teď chvíle pro vaše milostné příběhy. Jestli nějaký pěkný máte, napište to a pošlete mi ho.“R. F.

A obrovské množství čtenářů zareagovalo, nelenili, sedli a napsali své milostné příběhy…vlastně tuto knihu napsali sami – napsal ji sám život, prožitá skutečnost, která je daleko nevyzpytatelnější než sebefantastičtější fikce…(z anotace)

* * *

“Láska je to, co jsi s někým prožil.“
Následuje úplné znění milostného dopisu zabaveného učitelkou ve druhé třídě. Učitelka to předala tatínkovi a ten to předal mně:
Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Loni v říjnu zazvonil telefon. „Pane Fulghume, naše první třída by vás ráda zařadila do své exkurze.“ Je to předsedkyně Výboru pro terénní výuku prvňáčků v jediné základní škole v nedalekém městečku u nás v Utahu.

Exkurze! Ano! To je přece magické slovo! Když jsem chodil do školy, hned po hře Ukaž a vyprávěj jsem měl nejradši exkurze. Vlastně jsem o exkurzích přemýšlel úplně nedávno. Asi měsíc před tím telefonním hovorem jsem v městečku stál na chodníku a závistivě jsem přihlížel, jak kolem pomalu projíždí hasičské auto s kvílejícími houkačkami. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Vždycky v září dorazí do naší čtvrti v Seattlu fotbalové šílenství.
Že fotbalová sezóna začala, poznáme v okamžiku, kdy se u dveří domů začnou objevovat děti prodávající drahé čokoládové tyčinky, aby si vydělaly na dresy. Ty nervózní postavičky na přední verandě jsou zelenáči – ve fotbale i v podomním obchodování.

Takhle nějak to probíhá:

Nesmělé zaťukání na dveře. Malé dítě. S hlavou sklopenou něco mumlá a natahuje ruku s čokoládovou tyčinkou, jako by omluvně vracelo něco kradeného. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Několik dětí v našem okolí teď prožívá to velmi zvláštní léto mezi sedmým a osmým rokem, mezi první a druhou třídou. A už byly pět dní v týdnu na chvíli samy ve světě – samy šly ze školy domů.

Nastal věk průzkumů. Už prozkoumaly každý centimetr svého prostředí doma – když se rodiče nedívali. Prohledaly půdu, garáž, komory, prádelníky, kabelky a náprsní tašky a také přihrádky v palubní desce aut. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Škytavka. Anglicky hiccup. Dánové to píšou hikke. Španělsky se řekne hippo. Francouzsky houquet. Hebrejsky šihuk. Rusové říkají iknuc. Italsky je to singhiozzo. A doktoři používají výraz singultus – je to samozřejmě latinsky a pěkně to obchází problém, jak ten zvuk vyjádřit. Ale tak jako kýchání, zívání, krkání a prdění, i škytavka je obvykle neškodná záležitost, která se vyřeší sama, a více se o ni zajímají amatérští léčitelé než opravdové lékařské kapacity. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Jednu mou známou učitelku ve školce požádali, aby se svou třídou nazkoušela pro konferenci učitelů pohádku. Po bouřlivých debatách se děti shodly na staré oblíbené Popelce. Na té nesmrtelné klasické pohádce o tom, jak „chudý ke štěstí přišel“. Mravní ponaučení, které z ní vyplývá, zní: „Trpělivost růže přináší“- neboli jednoho dne se vám možná dostane, co si myslíte, že si zasloužíte. Proto dospělí tak vášnivě sázejí do loterie. Čtěte více ZDE »

Pojďme se na chvilku zastavit a osvěžit se u knížky světoznámého autora, který se zamýšlí nad obyčejnými věcmi, které … „tak průzračným způsobem oslovují v člověku to lepší, dávají smysl těm nejnepatrnějším věcem světa a navádějí čtenáře k radostnému prožívání“.

* * *

„Ach jo“ v žádném slovníku ani encyklopedii nenajdeme a málokdy to vidíme napsané. Ale většina z nás ten zvuk vydává každý den. A používá celý život. Čtěte více ZDE »