Thomas Hasler: Lucy
05.07.2009
Pes, který nejvíc štěká, nejmíň kouše.
(Jan Amos Komenský)
Jsem neuvěřitelně šťastný! Ptáte se proč? Protože mám konečně ve svém pokročilém věku mého prvního psa. Dříve jsem míval kočky, protože jsem si myslel, že mít psa je příliš velká zodpovědnost. Věděl jsem ovšem, že mnoho mých sousedů psy vlastní, takže mé starosti byly vlastně nelogické.
Stalo se to pouhou náhodou. Moje bývalá přítelkyně měla psa, křížence německého ovčáka s cau caua, spojení velice zvláštní, ke kterému jsem nedokázal najít vztah, proto jsem také o psech neměl žádné valné mínění. Ale jednou si moje přítelkyně vzala k sobě na opatrování psa svého kolegy, který se rozváděl a hledala pro něho nový domov. Byla to fenka, která mi připadala trochu neohrabaná a byla i podivně zbarvená a tak jsem o ni ze začátku nejevil velký zájem.
Jaká to však byla psí osobnost! Jak pozitivně se dívala na svět, mávaje stále do výšky svým zdviženým ocáskem! A ty pozorné oči, které mne sledovaly upjatě po celou dobu, co jsem byl vzhůru, a nebo kamkoliv jsem se pohnul. Ta příchylnost, která se mi někdy zdála až příliš důvěrná ve styku s úplně cizími lidmi a psy! Že bych se stával žárlivým? Čtěte více ZDE »


















Nejnovější komentáře