CzechFolks.com PLUS

Prožíváme určitě nejkrásnější roční období! Ty první týdny se jmenují „babí léto“. Pořád je ještě teplo, ti zmrzlejší už nakupují zimní oblečení, my tvrdohlaví se tváříme, že říjen je vlastně ještě září a do listopadu daleko. Ach jo – není! Ale každý den bez deště je dárkem z nebe, protože ani jaro nemá pro nás tolik barev, tolik vůní a tvarů. Jen se podívejte na talíř s jablíčky! A jestli to nejsou ta dokonalá naleštěná jablka ze supermarketu, tím líp. Ta z vaší zahrady jsou trošku šišatá, na slupce mají drobné flíčky – ale voní tak, jak to žádný Dior neumí! Čtěte více ZDE »

O divadlo Semafor jsem se až do roku 1961 nezajímala. Byla jsemv zajetí vážné hudby. Pak nás všechny holky z prváku na SVVŠ(Střední všeobecné vzdělávací škole) okouzlil na chmelové brigádě o rok starší spolužák. Už si moc nepamatuji, jak vypadal. Ale hrál na kytaru písničku Pramínek vlasů. Rychle jsem objevila i jiné semaforské písničky a propadla jejich půvabu stejně, jako miliony ostatních Čechů, Moravanů a Slováků. Semafor = naše mládí…

Josef Škvorecký připomíná, že po Voskovci a Werichovi „to bylo poprvé, kdy řemeslného textaře, jenž sice věděl, jak sestavit text, aby dlouhé samohlásky připadaly na dlouhé noty, ale jen výjimečně ho napadlo jen něco jiného než cukerínové poznatky o vzájemném svádění obou pohlaví, vystřídal básník… V české kultuře byla ta doba krásná věc, radost na věky.“. To cítili lidí různého věku i zdělání. Proto byly na lístky do Semaforu vždycky tak strašně dlouhé fronty. 

Čtěte více ZDE »