CzechFolks.com PLUS

Chvála kyslíku

Já si snad nedám pokoj, a tak další desítku chvál zahajuji v hájemství další nepříliš oblíbené vědy – chemie. Tato sestra fyziky mi není tak blízká, v následujících řádcích to bude asi znát a chválení samotné bude možná trochu kratší. Samozřejmě by si obě jmenované vědy zasloužily samostatné chvály, ale to bych se asi už opravdu uchválil, a tak z nich mohu pouze vyzobávat nejchvályhodnější zrníčka. Tedy dle mého názoru, který nikomu nevnucuji, takže si kdokoliv může vychválit v těchto vědách své favorizované oblasti či vědce.

Čtěte více ZDE »

Chvála amatérů a profesionálů

Už se mohu konečně přiznat, že jsem původně plánoval šťastným číslem 77 tyto chvalby ukončit, ale jeden míní a druzí mění. A tak mě internetoví přátelé ukecali, tedy spíše „upsali“, abych pokračoval, a prý až do stovky! No – nevím, nevím, ale zatím mě tu díky jim – a samozřejmě i díky vstřícné redakci – stále máte. Patří vám to, vážení čtenáři, a stěžovat si můžete u nich, nebo na lampárně na Wilsoňáku, jak jsme často říkávali. A pozor – tato chvála bude pro jistotu možná nepatrně kratší, než je obvyklé, a navíc bude velmi problematická a kontroverzní. (Nedivil bych se, kdyby za ni redakce přidala hvězdičku…)

Nejprve si dovolím připomenout dvě známé definice. Amatér je člověk, který nějakou činnost nedělá pro svou obživu, ale pro své potěšení, ve svém volném čase jako svého koníčka.

Čtěte více ZDE »

Chvála soumraku a svítání

Pro jistotu musím hned na začátku upozornit na to, že tato chvála se bude pohybovat na pomezí mezi astronomií a meteorologií, a bude to tedy opět záležitost spíše odborná než prozaická. Přesto uvidíte, že téměř v každém odstavci se najde něco chvályhodného a hezkého i pro oči laiků.

Soumrak je přechod mezi dnem a nocí, tedy různě dlouhý časový interval večer po západu Slunce, ale také ráno před jeho východem, kdy mu však říkáme svítaní. Slunce je tedy již nebo ještě pod obzorem, ale zásluhou rozptylu světla ještě osvětluje atmosférické vrstvy a od nich je částečně osvětlen i zemský povrch.

Čtěte více ZDE »

Chvála domácích mazlíčků

Domácí mazlíčkové je jistě téma velmi vděčné, chvályhodné, ale pro mne velmi zrádné. Zdaleka to totiž není pole neorané, ba právě naopak. Na tomto poli přece orali a sklízeli své nepřekonatelné úspěchy velikáni naší i světové literatury. Za všechny stačí jmenovat Karla Čapka s jeho Dášenkou a bohužel možná méně známého amerického spisovatele, humoristu, satirika a karikaturistu Jamese Thurbera, kterého jsem už kdysi vychválil v jedné ze svých starších chvál. A nakonec i šéfredaktor tohoto periodika o tom ví své.

Čtěte více ZDE »

Chvála sněhu

Už jsem na sebe prozradil, že jsem spíše teplomilec a létomil než chladomilec a zimomil, ale musím přiznat, že i zima a některé chladné věci mají něco do sebe. Tak třeba zmrzlinu mám samozřejmě rád, třebaže mi mile zastudí pouze na jazyku, někdy naopak nemile připomene bolavý zub a už vůbec není moc milá většině částí mého zažívacího ústrojí …Ovšem sněhové vločky, sněžení, sníh a sněhová pokrývka – kdo by se této chladné kráse neobdivoval? Musíme si na ni ale posvítit velmi opatrně, se zatajeným dechem, aby nám při tom našem chválení neroztála!

Čtěte více ZDE »

Chvála silvestrovské zábavy

Snad mi bude v této pozdní na rok době odpuštěno, když poněkud upravím jeden svůj starší text a podle něj vychválím zábavy, které nám přínáší konec roku.

Ti zvídavější jistě vědí, že se v historii se začátkem roku pořádně šibovalo, a že dokonce i v současnosti slaví nástup nového roku v některých kulturních oblastech jindy, nejčastěji v březnu, což by vyhovovalo i mně, neboť čím jsem starší, tím více závidím medvědům jejich zimní spánek.

V počátcích křesťanství začal 1. leden jako začátek roku postupně vytlačovat 1. březen a církev s tím měla problémy. Koncil v Tours v roce 567 dokonce prohlásil 1. leden za starý omyl a hrozil exkomunikací těm, kdo by ho slavili! Důvodem velkých výhrad bylo, že tento den neměl žádný vztah ke křesťanství a navíc býval dnem všelidových nevázaných a tedy zřejmě i hříšných radovánek! Čtěte více ZDE »

Chvála Vánoc

V těchto chvalozpěvech samozřejmě nemůže chybět chvála Vánoc, které jsou považovány za nejkrásnější svátky v roce. Vánoce – svátky klidu a míru – chválit je asi dokáže každý, a tak to snad dokážu i já. Přitom to vezmu jak se patří zeširoka a budu se snažit o alespoň trochu neotřelý a možná i trochu provokativní pohled.

Je jasné, že normální lidi – tedy neworkoholici – si pochvalují každé svátky, ale Vánoce mají jistě ve velké oblibě i workoholici-obchodníci. Dalo by se říci, že bohužel, neboť ten pravý duch a pravá původní atmosféra Vánoc se nikoliv pomalu, ale dokonce rychle a jistě vytrácí. Ale i obchodníci a prodavači jsou obyčejní smrtelníci a musejí být z něčeho živi, že? A právě na počest těch, kdo se na Vánoce těší z těchto přízemních důvodů, jsem spáchal tento malý akrostich.  Čtěte více ZDE »

Chvála nebe a oblohy

Nevím, jak je to vůbec možné, že já – takový pozitivník – jsem tu už vychválil kde co a ačkoliv jsem už kdysi dávno zařadil do chvályhodných prostředí peklo, na nebe jsem trestuhodně zapomněl! Tak takhle by to nešlo, za to se musím všem omluvit a musím to promptně napravit.

Zatím co při chvále pekla jsem musel setsakra dávat pozor, abych nevychválil něco, co chvályhodné není, třeba utrpení a muka pekelná, v případě nebe bude jistě chvalba mnohem snazší. Vždyť nebe, jakožto místo někde nahoře nad oblohou, nebo třeba i jen jako stav blaženosti, je snad nejchvályhodnější místo nebo prostředí, které je však bohužel situováno mimo tento svět! Čtěte více ZDE »

Chvála kantorů

Po možná dosti únavné fyzikální chvále je asi opět zapotřebí zainteresovat jinou kategorii čtenářstva. A tak jsem uvítal připomínku jednoho milého kolegy a musím přiznat, že chválit studium, aniž bych vychválil školu i kantory, by bylo trestuhodné. I když při chvále studia byla vlastně chválena také škola i kantoři, bylo to však činěno pouze implicitně, velmi skrytě, a tak se teď moc těším, že to mohu ještě napravit.

Slovo kantor samozřejmě pochází z latinského slovesa canto-cantare-cantavi-cantatum, a hned v tomhle jistě každý slyší chvályhodné sloveso – zpívat. No – alespoň doufám. Kantoři bývali také středověcí zpěváci, kteří v kostele zpívali části církevních skladeb a nám z toho zůstal hovorový výraz pro učitele a středoškolské profesory. A protože tato chvála bude opět ryze osobní, drze si do množiny kantorů dovolím zařadit i pár profesorů vysokoškolských. Všechny budu vychvalovat jako anonymy, protože neznalým by jejich jména nic neříkala a znalí a mí spolužáci v rozpětí plus mínus asi deseti let, kteří budou tuto chválu náhodou číst, je poznají jistě snadno.

Čtěte více ZDE »

Chvála dalších sil

Zatím stále ještě neúnavný a drzý chvalitel se hlásí, aby splnil svůj slib a po malé pauze pokračoval ve chválení fyzikálních sil. To ale znamená, že za tuto chválu mne asi příliš čtenářů nepochválí. Ale nešť!

Ačkoliv jsem už vychválil celou řadu sil mechaniky, ještě to nestačí a je třeba posvítit si i na některé další, které nejsou tak známé, což je zřejmě i zásluhou toho, že to jsou síly tak zvaně zdánlivé. Kdo se nenechá odradit, ten uvidí, že neprohloupil.

Se silou setrvačnou i odstředivou se můžeme setkat třeba v tramvaji anebo v autobuse, když se brzdí, nebo když se zatáčí, ale asi největší praktický význam má další zdánlivá síla – pojmenovaná podle pana Coriolise. Čtěte více ZDE »

Chvála studia

Aby nenastala nějaká mýlka, co se to vlastně chystám chválit, musím to upřesnit. Bude to chvála na základě výhradně osobních zkušeností a nebude to chvála žádného nahrávacího, vlasového ani nehtového studia, alébrž chvála studování, tedy studia jakožto cílené a systematické činnosti, která směřuje k získávání co nejvšestrannějších, ale třeba i vrcholně specializovaných znalostí a zkušeností.

Studium je vlastně jakási vyšší forma učení, která navazovala na základní triviální školy. Ty zavedla osvícená císařovna Marie Terezie při velké reformě školství v roce 1774. V českých a moravskoslezských zemích to byly vesnické školy, Čtěte více ZDE »

F = m.a – Chvála síly 1

Nedá se nic dělat, šídlo v pytli neutajíš, a tak jsem vnitřně donucen zařadit alespoň pár chvál fyzikálních. Velmi se omlouvám všem, pro které vždy byla matematika a fyzika největším nepřítelem a upozorňuji, že ta „strašná“ rovnice je tu jen pro parádu a snad i pro ty, kterým náhodu něco říká. Budu chválit sílu velmi citlivě, právě s ohledem na prvně jmenovanou a jistě mnohem početnější skupinu čtenářů. Uvidíte, že se to dá přežít!

Není síla jako síla. V minulosti spojovali lidé pojem síly pouze se svalovou námahou, ale my dobře víme, že existuje mnohem více druhů sil a nejen fyzikálních. Čtěte více ZDE »

Chvála pochybovačného optimismu

Tato chvála pojedná nejen – alespoň dle mého možná neskromného názoru – o zajímavém tématu, ale má i docela zajímavě symetrické pořadové číslo. Pokud ho neotočíte naležato, pak s ním může točit jak chcete a stále to bude devětašedesátka. Ale rychle k věci.

Jistě mohu alespoň doufat, že toto téma může být zajímavé, a tedy i chvályhodné, hned ze dvou důvodů. Chvályhodný je jistě optimismus sám o sobě a jeho spojení s pochybami také asi není tuctová záležitost. Přesto se pro jistotu pokusím nejprve vychválit optimismus a pochyby odděleně a pak teprve v symbióze.

Čtěte více ZDE »

Chvála orientace

Slovo orientace nejen zavání orientem, ale má i tolik různých významů, že se na nich jakožto zuřivý chvalitel mohu pěkně vyřádit a přiznám se, že už se na to docela těším.

Podle slovníku orientace znamená – určování, umístění, znalost polohy, směru, ale tímto slovem můžeme označit i jisté zaměření, rozhled, seznamování se situací atd. Orientace tedy může být prostorová, časová, v přírodě, na moři, ve vzduchu, na mapě, ale i duchovní, sexuální, literární, hudební, výtvarná, orientace v jízdních řádech, v politice a určitě jsem ještě mnohé z orientací zapomněl vyjmenovat. Vychválit všechny není v silách jednotlivce, a tak se budu snažit otřít se alespoň trochu o nejzajímavější z nich. A hádejte, kterou orientací začnu? Samozřejmě orientací sexuální, ať mám to nejchoulostivější za sebou.

Čtěte více ZDE »

Chvála emocí

Jestliže si někdo myslí, že takovéto písemné chválení je nějaká brnkačka, tak se hluboce mýlí. Sice se mi zatím o tom, že bych měl opět něco vychválit a já marně přemýšlím co, ještě nezdá, ale jisté obavy a jistou únavu už cítím. Přitom vím, že chvályhodných stavů, situací, věcí i lidí je habaděj, stačí je objevit. A nestačím se divit, proč naprostá většina komentátorů a publicistů na celém světě se neustále zaměřuje na záležitosti naprosto nechvályhodné, odpudivé, zavrženíhodné a pokud možno co nejdrastičtější. Od této skupiny psavců se neustále snažím distancovat, což už doufám vážení a milí čtenáři dávno poznali. Leč k emocím.

Čtěte více ZDE »

Chvála písmene „P“ 

Je načase zařadit zase jednou chválu oddychovou a k tomu se jistě neobyčejně hodí obyčejné písmeno „P“. Tento fejetonek by tedy klidně mohl mít stylový název – Pochvala písmene „P“.

Jak je tato naše neznělá souhláska důležitá a chvályhodná, to dokazuje prostý fakt, že i když v celkové frekvenci hlásek ve slovech samozřejmě snad ve většině jazyků převládají většinou samohlásky, zejména „a“, přesto nejvíce slov začíná na „p“. Určitě to platí v češtině a snadno se o tom můžeme přesvědčit na příklad v našem pravopisném slovníku.

Čtěte více ZDE »

Chvála stereotypu

Jako oslí můstek k této chvále musím napsat jakousi předmluvu či vysvětlení.

Když jsem se jistě bláhově a snad i odvážně pustil do psaní těchto chvál, zamýšlel jsem jich

napsat asi šest. K mému neskonalému údivu – samozřejmě i díky bezvadným původním ilustracím přítele Františka Kratochvíla – se dostavilo několik tak příznivých ohlasů, že jsem se rozhodl – s laskavým svolením redakce tohoto skvělého internetového magazínu – v těchto trochu podivných chválách pokračovat. Plánování mi ale nikdy nevonělo a měl jsem k tomu své pádné důvody. Konec slavné „Dvouletky“ na podzim v roce 1948 „nás pětatřicátníky“ poslal ze sekundy gymnázia do jednotné školy a o plánování v dalších „Pětiletkách“ hanba hovořit… To jsem ale opravdu trestuhodně odbočil daleko do minulosti, a tak rychle zpět k meritu této chvály.

Čtěte více ZDE »

Chvála paradoxu

Jako vždy poměrně dlouho váhám, jak začít každou další trochu provokativní chválu a tentokrát se pokusím začít několika jazykovými paradoxy. Také jste si všimli, že v naší milé češtině nezačíná ani jedno slovo písmenem „X“? Všechna slova, která používáme, jsou slova převzatá. Přitom některé jazyky, jako třeba řečtina, si v této liteře přímo libují. Xanto-, xeno-,  xero-, xylo, to jsou předpony jimiž slovníky cizích slov přímo hýří! Mým vlastním paradoxem je pak fakt, že jsa vzdělán přírodovědně, tíhnu čím dál tím více k disciplínám humanitním a přitom jsem vlastně pouhý „monoglot“, který jakž tak tak vládne pouze dvěma jazyky, z nichž ten jeden je jazyk v mých v ústech!

Také paradox má své „x“, i když naopak na konci a je to také slovo pocházející z řečtiny. Je snad všeobecně známo, že to znamená něco jako náhlé, neočekávané tvrzení, které překvapivě spojuje různé rozporuplné, ale v konečném vyznění smysluplné výroky. Čtěte více ZDE »

Chvála náhody a omylu

Náhoda a omyl – jak spolu tyto dva pojmy souvisí, že jsem se rozhodl vychválit je v double? Myslím, že když se zamyslíme, je souvislost poměrně nasnadě. I když u omylu máme spíše negativní asociace a u náhody jednoznačně převládají ty pozitivní, přesto jak omyl tak i náhoda hrály, hrají a vždy budou hrát v osudech každého jednotlivce i v celé historii lidstva podstatnou roli. A tak doufám, že se nedopustím omylu a že šťastnou náhodou se mi podaří přesvědčit vážené a milé čtenáře o chvályhodnosti této zajímavé dvojice. Nejprve ale bude asi nezbytně nutné rozdělit toto chválení náhody a omylu na „chvályhodost individuální“ a „chvályhodnost společenskou“.

I když každý jedinec našeho lidského druhu je jistě naprostá individualita, nesmíme být nikdo tak domýšlivý a považovat se za střed vesmíru, či za jakýsi pupek světa. Čtěte více ZDE »

Chvála etikety

Na pořad chválení se dostává velmi zajímavý objekt, nebo – chcete-li disciplína. Etiketa je zajímavá a chvályhodná hned z několika důvodů. Jestliže jsou lidé, kteří si pletou dojmy s pojmy a některým je dokonce jedno, zda se jedná o hodinky nebo holinky, neboť obojí se natahuje, pak zcela jistě je nejvíce těch, kteří zaměňují etiketu za etiku. A to by se mělo napravit!

Obě tato slova mají až příliš mnoho společných písmen, aby to byla náhoda, takže je jasné, že spolu nějak souviset musejí. A navíc – každý tak nějak cítí, že zde je jakási přímá souvislost s mravy i s morálkou. Tedy přesněji, etika je téměř synonymum pro morálku, zatímco etiketa je součásti společenských mravů.

Při sondování výrazu etiketa narazíme ještě na další velmi zajímavý problém. To slovo původně znamenalo lístek nebo štítek s nějakou důležitou informací. Tedy na příklad štítek na lahvičce s lékem a v sympatičtějším případě pak jako viněta či „piveta“. Čtěte více ZDE »

Chvála tance

V těchto chválách se sice snažím „brát si na mušku“ objekty a atributy co nejrozmanitější, ale někdy – tedy spíše často – jsem na rozpacích. Po několika objektech abstraktních by bylo záhodno vychválit něco konkrétního, ale kam zařadit tanec? Sice je smysly vnímatelný a prostorově i časově určitý, ale hmatatelný a uchopitelný je při něm pouze partner tančícího.

Podle jedné definice je tanec pohybová aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby, která může navodit lepší náladu a také vyjadřuje pocity tanečníků, takže může být považován za druh umění.

Čtěte více ZDE »

Chvála šedesátky

Tato chvála šedesátky bude vlastně tak trochu chvála rustikální a navíc samozřejmě opět nostalgická. To ale každý hned brzy pozná.

Jen málokdo si dnes uvědomuje, že číslo 60 patří opravdu mezi čísla nejchvályhodnější! Už jen proto, že šedesátková soustava je jedna z nejstarších známých pozičních číselných soustav. Vymysleli ji staří Sumerové v Mezopotámii někdy ve 4. až 3. století př.n.l., nebo chcete-li před Kristem. Už z názvu je patrné, že na rozdíl od nyní používané soustavy desítkové, má za zaklad číslo 60, které má oproti číslu 10 nesčetné výhody, tedy – abych nepřeháněl – celou řadu výhod. Čtěte více ZDE »

Chvála leckterého ex-

Pokud jsem už dávno neprošvihl ten správný okamžik, tak zcela jistě se nezadržitelně blíží chvíle, kdy budu muset tento seriál Chvál buď ukončit, nebo alespoň nějak modernizovat. Nebudu tedy odkládat na zítřek, co lze udělat dnes a hned se o jakousi inovaci pokusím, i když tuším, že to nebude snadné. A musí to být chvála něčeho naprosto originálního, co dle mého „skromného“ názoru ještě nikdo nikdy a nikde nechválil.Už to vidím, jak se kde kdo chytá za hlavu, jaký nesmysl jsem si ke chválení vybral. Ale nešť a hurá do toho!

Čtěte více ZDE »

Je to sice už asi dest let, ale myslím, že je to bohužel stále aktuální. Jednou takhle o prázdninách se objevila v sobotní příloze denního tisku smutná reportáž o tom, jak zanikají, nebo už dokonce zanikly vesnické zábavy. Reportéři nejmenovaného celostátního – rádoby nebulvárního deníku projeli kraj severně od Prahy, pátrali o víkendu po vesnicích a hledali hospodu či sál, kde by hrála živá muzika k tanci. Pátrali marně a skončili až v menším městě na obligátní diskotéce. V této reportáži chci ukázat, že se prostě vydali špatným směrem, kdyby pátrali jižně od Prahy, dopadli by lépe.

Na chalupu, z jejíhož dvorku vidíme přes přehradní nádrž zámek Orlík, jezdíme už drahně let a manželka dokonce od malička, neboť její maminka se v ní narodila. Nejsme tedy v této vesničce považováni za „naplaveniny“, a tak jsme se nedivili, když se tehdy v polovině července objevily na dvou vesnických informačních tabulích ručně psané plakáty, které zvaly na sobotní posezení s místní kapelou na místní návsi. Čtěte více ZDE »

Chvála pravdy

Vím, že to nemusí nikoho zajímat, že to vůbec není relevantní, ale čím dál častěji při psaní těchto chvál zjišťuji, že výběr jejích objektů je – kulantně řečeno – podivuhodný a někdy možná i trestuhodný. Tak například jsem zjistil, že jsem tu už před časem vychválil lež a bohužel stále zapomínám na pravdu! To je jistě neodpustitelné, velice velmi se za to stydím a omlouvám a nezbývá, než to rychle napravit.

Chválit pravdu by měla být procházka růžovým sadem, ale jak se znám, tak se do toho jako obvykle nějak zamotám a pravý opak bude pravdou. A vidíte – už je to tady. Čtěte více ZDE »

Chvála prázdnin

Po rádoby „filosofické“ chvále změny by bylo záhodno zařadit chválu „oddychovější“, a to doslova. Bude ovšem opět osobnější a tudíž i nostalgičtější.

Prázdniny – vacation, holidays, Ferien, vacances, vacanze, vacacione, kanikuly. Kouzelné období a kouzelné slůvko pro každého od šesti do čtrnácti, osmnácti a pro chronické repetenty eventuelně až do pětadvaceti let! Prázdniny jsou samozřejmě pozoruhodné a chvályhodné už jako podstatné jméno, které snad ve všech jazycích je sice rodu ženského, ale vyskytuje se pouze v čísle pomnožném. A tak neexistuje ani jedna prázdnina ani jeden prázdnin!

Čtěte více ZDE »

Chvála změny

V těchto chválách jsem se už poměrně dlouho váženým a milým čtenářů neomlouval, ale nyní opět jednou musím a tentokrát hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že budu možná trochu moc „filozofovat“ a druhak proto, že čím dál tím častěji bych si při tomto svém chválení bez berlí Wikipedie ani neškrtl! Ale to jistě i méně pozorní čtenáři už dávno poznal sami. Leč k věci samé.

Změna je velmi obecné označení pro pozorovatelný, kvalitativně a nejlépe i kvantitativně měřitelný rozdíl ve stavu nebo vlastnosti jakéhokoliv objektu, nejčastěji v měnícím se čase – což je jen zcela nepatrně upravená oficielní definice.

Čtěte více ZDE »

Chvála krize a recese

Uslyší-li normální člověk slova krize a recese, téměř zcela jistě se otřese, nebo mu alespoň naskočí na těle husí kůže jak struhadlo. Mně však nikoliv, čímž se samozřejmě nechci ani chlubit, ani tvrdit, že jsem jaksi nenormální, i když… A když pak navíc před ta dvě otřesná slůvka připojím slovo chvála, pak si asi mnozí významně zaťukají na čelo. Ale na to jsem si už dávno zvykl. Údiv rozhořčených čtenářů je bohužel na místě a, abych ho zmírnil, dal jsem si sám za tuto chválu ne jednu, ale hned dvě pětky! A to přímo do nadpisu.

Čtěte více ZDE »

Chvála lesa

Nevím, nevím, zda se mi podaří s mou nepříliš poetickou náturou vychválit krásné prostředí jako je les tak, abych nikoho neurazil. Nesahám „literárním pánům lesa“ – Klostermannovi, Vrbovi či Těsnohlídkovi ani po kotníky, ale i jako recesistický a realistický nepoeta cítím, že les by neměl mezi těmito mými často pochybnými chválami chybět. A tak se budu snažit, seč mé chabé síly stačí. A půjdu na to samozřejmě opět rafinovaně a tentokrát i stylově – tedy od lesa!

Jistě by bylo nošením dříví do lesa, když bych tu les na začátku této chvalby jako obyčejně definoval, ale přesto možná leckdo neví, že les má svou přesnou lesnickou definici. Za les považujeme plochu o rozloze alespoň 0,5 ha, na níž stromy dosahují výšky nejméně 5 metrů a kde koruny stromů v souvislém zápoji pokrývají přinejmenším 10% této plochy a podle jiné definice dokonce alespoň 25%. Ne každá skupina stromů tedy tvoří les!

Čtěte více ZDE »

Chvála desatera

Když jsem se jednou takhle po obědě při siestě zamyslel nad tím, co vlastně těmito svými chválami „chtěl básník říci“, ještě než jsem usnul jsem s hrůzou zjistil, že si „quasi básník“ vlastně jaksi není jist! To je samozřejmě zjištění tristní, ale co nadělám? Psavec ve mně prostě nedovolí, abych alespoň jednou týdně něco do kompjůtru nenaklepal. Nevím, jak to přesně nazvat a dokonce si myslím, že často je těžké to mé naklepané „něco“ literárně zařadit. No – nebudu si s tím lámat hlavu a budu psát, jak mi mozek a prsty narostly.

Čtěte více ZDE »