CzechFolks.com PLUS

Chvála studia

Aby nenastala nějaká mýlka, co se to vlastně chystám chválit, musím to upřesnit. Bude to chvála na základě výhradně osobních zkušeností a nebude to chvála žádného nahrávacího, vlasového ani nehtového studia, alébrž chvála studování, tedy studia jakožto cílené a systematické činnosti, která směřuje k získávání co nejvšestrannějších, ale třeba i vrcholně specializovaných znalostí a zkušeností.

Studium je vlastně jakási vyšší forma učení, která navazovala na základní triviální školy. Ty zavedla osvícená císařovna Marie Terezie při velké reformě školství v roce 1774. V českých a moravskoslezských zemích to byly vesnické školy, Čtěte více ZDE »

F = m.a – Chvála síly 1

Nedá se nic dělat, šídlo v pytli neutajíš, a tak jsem vnitřně donucen zařadit alespoň pár chvál fyzikálních. Velmi se omlouvám všem, pro které vždy byla matematika a fyzika největším nepřítelem a upozorňuji, že ta „strašná“ rovnice je tu jen pro parádu a snad i pro ty, kterým náhodu něco říká. Budu chválit sílu velmi citlivě, právě s ohledem na prvně jmenovanou a jistě mnohem početnější skupinu čtenářů. Uvidíte, že se to dá přežít!

Není síla jako síla. V minulosti spojovali lidé pojem síly pouze se svalovou námahou, ale my dobře víme, že existuje mnohem více druhů sil a nejen fyzikálních. Čtěte více ZDE »

Chvála pochybovačného optimismu

Tato chvála pojedná nejen – alespoň dle mého možná neskromného názoru – o zajímavém tématu, ale má i docela zajímavě symetrické pořadové číslo. Pokud ho neotočíte naležato, pak s ním může točit jak chcete a stále to bude devětašedesátka. Ale rychle k věci.

Jistě mohu alespoň doufat, že toto téma může být zajímavé, a tedy i chvályhodné, hned ze dvou důvodů. Chvályhodný je jistě optimismus sám o sobě a jeho spojení s pochybami také asi není tuctová záležitost. Přesto se pro jistotu pokusím nejprve vychválit optimismus a pochyby odděleně a pak teprve v symbióze.

Čtěte více ZDE »

Chvála orientace

Slovo orientace nejen zavání orientem, ale má i tolik různých významů, že se na nich jakožto zuřivý chvalitel mohu pěkně vyřádit a přiznám se, že už se na to docela těším.

Podle slovníku orientace znamená – určování, umístění, znalost polohy, směru, ale tímto slovem můžeme označit i jisté zaměření, rozhled, seznamování se situací atd. Orientace tedy může být prostorová, časová, v přírodě, na moři, ve vzduchu, na mapě, ale i duchovní, sexuální, literární, hudební, výtvarná, orientace v jízdních řádech, v politice a určitě jsem ještě mnohé z orientací zapomněl vyjmenovat. Vychválit všechny není v silách jednotlivce, a tak se budu snažit otřít se alespoň trochu o nejzajímavější z nich. A hádejte, kterou orientací začnu? Samozřejmě orientací sexuální, ať mám to nejchoulostivější za sebou.

Čtěte více ZDE »

Chvála emocí

Jestliže si někdo myslí, že takovéto písemné chválení je nějaká brnkačka, tak se hluboce mýlí. Sice se mi zatím o tom, že bych měl opět něco vychválit a já marně přemýšlím co, ještě nezdá, ale jisté obavy a jistou únavu už cítím. Přitom vím, že chvályhodných stavů, situací, věcí i lidí je habaděj, stačí je objevit. A nestačím se divit, proč naprostá většina komentátorů a publicistů na celém světě se neustále zaměřuje na záležitosti naprosto nechvályhodné, odpudivé, zavrženíhodné a pokud možno co nejdrastičtější. Od této skupiny psavců se neustále snažím distancovat, což už doufám vážení a milí čtenáři dávno poznali. Leč k emocím.

Čtěte více ZDE »

Chvála písmene „P“ 

Je načase zařadit zase jednou chválu oddychovou a k tomu se jistě neobyčejně hodí obyčejné písmeno „P“. Tento fejetonek by tedy klidně mohl mít stylový název – Pochvala písmene „P“.

Jak je tato naše neznělá souhláska důležitá a chvályhodná, to dokazuje prostý fakt, že i když v celkové frekvenci hlásek ve slovech samozřejmě snad ve většině jazyků převládají většinou samohlásky, zejména „a“, přesto nejvíce slov začíná na „p“. Určitě to platí v češtině a snadno se o tom můžeme přesvědčit na příklad v našem pravopisném slovníku.

Čtěte více ZDE »

Chvála stereotypu

Jako oslí můstek k této chvále musím napsat jakousi předmluvu či vysvětlení.

Když jsem se jistě bláhově a snad i odvážně pustil do psaní těchto chvál, zamýšlel jsem jich

napsat asi šest. K mému neskonalému údivu – samozřejmě i díky bezvadným původním ilustracím přítele Františka Kratochvíla – se dostavilo několik tak příznivých ohlasů, že jsem se rozhodl – s laskavým svolením redakce tohoto skvělého internetového magazínu – v těchto trochu podivných chválách pokračovat. Plánování mi ale nikdy nevonělo a měl jsem k tomu své pádné důvody. Konec slavné „Dvouletky“ na podzim v roce 1948 „nás pětatřicátníky“ poslal ze sekundy gymnázia do jednotné školy a o plánování v dalších „Pětiletkách“ hanba hovořit… To jsem ale opravdu trestuhodně odbočil daleko do minulosti, a tak rychle zpět k meritu této chvály.

Čtěte více ZDE »

Chvála paradoxu

Jako vždy poměrně dlouho váhám, jak začít každou další trochu provokativní chválu a tentokrát se pokusím začít několika jazykovými paradoxy. Také jste si všimli, že v naší milé češtině nezačíná ani jedno slovo písmenem „X“? Všechna slova, která používáme, jsou slova převzatá. Přitom některé jazyky, jako třeba řečtina, si v této liteře přímo libují. Xanto-, xeno-,  xero-, xylo, to jsou předpony jimiž slovníky cizích slov přímo hýří! Mým vlastním paradoxem je pak fakt, že jsa vzdělán přírodovědně, tíhnu čím dál tím více k disciplínám humanitním a přitom jsem vlastně pouhý „monoglot“, který jakž tak tak vládne pouze dvěma jazyky, z nichž ten jeden je jazyk v mých v ústech!

Také paradox má své „x“, i když naopak na konci a je to také slovo pocházející z řečtiny. Je snad všeobecně známo, že to znamená něco jako náhlé, neočekávané tvrzení, které překvapivě spojuje různé rozporuplné, ale v konečném vyznění smysluplné výroky. Čtěte více ZDE »

Chvála náhody a omylu

Náhoda a omyl – jak spolu tyto dva pojmy souvisí, že jsem se rozhodl vychválit je v double? Myslím, že když se zamyslíme, je souvislost poměrně nasnadě. I když u omylu máme spíše negativní asociace a u náhody jednoznačně převládají ty pozitivní, přesto jak omyl tak i náhoda hrály, hrají a vždy budou hrát v osudech každého jednotlivce i v celé historii lidstva podstatnou roli. A tak doufám, že se nedopustím omylu a že šťastnou náhodou se mi podaří přesvědčit vážené a milé čtenáře o chvályhodnosti této zajímavé dvojice. Nejprve ale bude asi nezbytně nutné rozdělit toto chválení náhody a omylu na „chvályhodost individuální“ a „chvályhodnost společenskou“.

I když každý jedinec našeho lidského druhu je jistě naprostá individualita, nesmíme být nikdo tak domýšlivý a považovat se za střed vesmíru, či za jakýsi pupek světa. Čtěte více ZDE »

Chvála etikety

Na pořad chválení se dostává velmi zajímavý objekt, nebo – chcete-li disciplína. Etiketa je zajímavá a chvályhodná hned z několika důvodů. Jestliže jsou lidé, kteří si pletou dojmy s pojmy a některým je dokonce jedno, zda se jedná o hodinky nebo holinky, neboť obojí se natahuje, pak zcela jistě je nejvíce těch, kteří zaměňují etiketu za etiku. A to by se mělo napravit!

Obě tato slova mají až příliš mnoho společných písmen, aby to byla náhoda, takže je jasné, že spolu nějak souviset musejí. A navíc – každý tak nějak cítí, že zde je jakási přímá souvislost s mravy i s morálkou. Tedy přesněji, etika je téměř synonymum pro morálku, zatímco etiketa je součásti společenských mravů.

Při sondování výrazu etiketa narazíme ještě na další velmi zajímavý problém. To slovo původně znamenalo lístek nebo štítek s nějakou důležitou informací. Tedy na příklad štítek na lahvičce s lékem a v sympatičtějším případě pak jako viněta či „piveta“. Čtěte více ZDE »

Chvála tance

V těchto chválách se sice snažím „brát si na mušku“ objekty a atributy co nejrozmanitější, ale někdy – tedy spíše často – jsem na rozpacích. Po několika objektech abstraktních by bylo záhodno vychválit něco konkrétního, ale kam zařadit tanec? Sice je smysly vnímatelný a prostorově i časově určitý, ale hmatatelný a uchopitelný je při něm pouze partner tančícího.

Podle jedné definice je tanec pohybová aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby, která může navodit lepší náladu a také vyjadřuje pocity tanečníků, takže může být považován za druh umění.

Čtěte více ZDE »

Chvála šedesátky

Tato chvála šedesátky bude vlastně tak trochu chvála rustikální a navíc samozřejmě opět nostalgická. To ale každý hned brzy pozná.

Jen málokdo si dnes uvědomuje, že číslo 60 patří opravdu mezi čísla nejchvályhodnější! Už jen proto, že šedesátková soustava je jedna z nejstarších známých pozičních číselných soustav. Vymysleli ji staří Sumerové v Mezopotámii někdy ve 4. až 3. století př.n.l., nebo chcete-li před Kristem. Už z názvu je patrné, že na rozdíl od nyní používané soustavy desítkové, má za zaklad číslo 60, které má oproti číslu 10 nesčetné výhody, tedy – abych nepřeháněl – celou řadu výhod. Čtěte více ZDE »

Chvála leckterého ex-

Pokud jsem už dávno neprošvihl ten správný okamžik, tak zcela jistě se nezadržitelně blíží chvíle, kdy budu muset tento seriál Chvál buď ukončit, nebo alespoň nějak modernizovat. Nebudu tedy odkládat na zítřek, co lze udělat dnes a hned se o jakousi inovaci pokusím, i když tuším, že to nebude snadné. A musí to být chvála něčeho naprosto originálního, co dle mého „skromného“ názoru ještě nikdo nikdy a nikde nechválil.Už to vidím, jak se kde kdo chytá za hlavu, jaký nesmysl jsem si ke chválení vybral. Ale nešť a hurá do toho!

Čtěte více ZDE »

Je to sice už asi dest let, ale myslím, že je to bohužel stále aktuální. Jednou takhle o prázdninách se objevila v sobotní příloze denního tisku smutná reportáž o tom, jak zanikají, nebo už dokonce zanikly vesnické zábavy. Reportéři nejmenovaného celostátního – rádoby nebulvárního deníku projeli kraj severně od Prahy, pátrali o víkendu po vesnicích a hledali hospodu či sál, kde by hrála živá muzika k tanci. Pátrali marně a skončili až v menším městě na obligátní diskotéce. V této reportáži chci ukázat, že se prostě vydali špatným směrem, kdyby pátrali jižně od Prahy, dopadli by lépe.

Na chalupu, z jejíhož dvorku vidíme přes přehradní nádrž zámek Orlík, jezdíme už drahně let a manželka dokonce od malička, neboť její maminka se v ní narodila. Nejsme tedy v této vesničce považováni za „naplaveniny“, a tak jsme se nedivili, když se tehdy v polovině července objevily na dvou vesnických informačních tabulích ručně psané plakáty, které zvaly na sobotní posezení s místní kapelou na místní návsi. Čtěte více ZDE »

Chvála pravdy

Vím, že to nemusí nikoho zajímat, že to vůbec není relevantní, ale čím dál častěji při psaní těchto chvál zjišťuji, že výběr jejích objektů je – kulantně řečeno – podivuhodný a někdy možná i trestuhodný. Tak například jsem zjistil, že jsem tu už před časem vychválil lež a bohužel stále zapomínám na pravdu! To je jistě neodpustitelné, velice velmi se za to stydím a omlouvám a nezbývá, než to rychle napravit.

Chválit pravdu by měla být procházka růžovým sadem, ale jak se znám, tak se do toho jako obvykle nějak zamotám a pravý opak bude pravdou. A vidíte – už je to tady. Čtěte více ZDE »

Chvála prázdnin

Po rádoby „filosofické“ chvále změny by bylo záhodno zařadit chválu „oddychovější“, a to doslova. Bude ovšem opět osobnější a tudíž i nostalgičtější.

Prázdniny – vacation, holidays, Ferien, vacances, vacanze, vacacione, kanikuly. Kouzelné období a kouzelné slůvko pro každého od šesti do čtrnácti, osmnácti a pro chronické repetenty eventuelně až do pětadvaceti let! Prázdniny jsou samozřejmě pozoruhodné a chvályhodné už jako podstatné jméno, které snad ve všech jazycích je sice rodu ženského, ale vyskytuje se pouze v čísle pomnožném. A tak neexistuje ani jedna prázdnina ani jeden prázdnin!

Čtěte více ZDE »

Chvála změny

V těchto chválách jsem se už poměrně dlouho váženým a milým čtenářů neomlouval, ale nyní opět jednou musím a tentokrát hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že budu možná trochu moc „filozofovat“ a druhak proto, že čím dál tím častěji bych si při tomto svém chválení bez berlí Wikipedie ani neškrtl! Ale to jistě i méně pozorní čtenáři už dávno poznal sami. Leč k věci samé.

Změna je velmi obecné označení pro pozorovatelný, kvalitativně a nejlépe i kvantitativně měřitelný rozdíl ve stavu nebo vlastnosti jakéhokoliv objektu, nejčastěji v měnícím se čase – což je jen zcela nepatrně upravená oficielní definice.

Čtěte více ZDE »

Chvála krize a recese

Uslyší-li normální člověk slova krize a recese, téměř zcela jistě se otřese, nebo mu alespoň naskočí na těle husí kůže jak struhadlo. Mně však nikoliv, čímž se samozřejmě nechci ani chlubit, ani tvrdit, že jsem jaksi nenormální, i když… A když pak navíc před ta dvě otřesná slůvka připojím slovo chvála, pak si asi mnozí významně zaťukají na čelo. Ale na to jsem si už dávno zvykl. Údiv rozhořčených čtenářů je bohužel na místě a, abych ho zmírnil, dal jsem si sám za tuto chválu ne jednu, ale hned dvě pětky! A to přímo do nadpisu.

Čtěte více ZDE »

Chvála lesa

Nevím, nevím, zda se mi podaří s mou nepříliš poetickou náturou vychválit krásné prostředí jako je les tak, abych nikoho neurazil. Nesahám „literárním pánům lesa“ – Klostermannovi, Vrbovi či Těsnohlídkovi ani po kotníky, ale i jako recesistický a realistický nepoeta cítím, že les by neměl mezi těmito mými často pochybnými chválami chybět. A tak se budu snažit, seč mé chabé síly stačí. A půjdu na to samozřejmě opět rafinovaně a tentokrát i stylově – tedy od lesa!

Jistě by bylo nošením dříví do lesa, když bych tu les na začátku této chvalby jako obyčejně definoval, ale přesto možná leckdo neví, že les má svou přesnou lesnickou definici. Za les považujeme plochu o rozloze alespoň 0,5 ha, na níž stromy dosahují výšky nejméně 5 metrů a kde koruny stromů v souvislém zápoji pokrývají přinejmenším 10% této plochy a podle jiné definice dokonce alespoň 25%. Ne každá skupina stromů tedy tvoří les!

Čtěte více ZDE »

Chvála desatera

Když jsem se jednou takhle po obědě při siestě zamyslel nad tím, co vlastně těmito svými chválami „chtěl básník říci“, ještě než jsem usnul jsem s hrůzou zjistil, že si „quasi básník“ vlastně jaksi není jist! To je samozřejmě zjištění tristní, ale co nadělám? Psavec ve mně prostě nedovolí, abych alespoň jednou týdně něco do kompjůtru nenaklepal. Nevím, jak to přesně nazvat a dokonce si myslím, že často je těžké to mé naklepané „něco“ literárně zařadit. No – nebudu si s tím lámat hlavu a budu psát, jak mi mozek a prsty narostly.

Čtěte více ZDE »

Chvála idolů

Tato chvála velmi úzce navazuje na předchozí chválu hrdinů, a proto se nikdo nesmí divit, že bude také velmi osobní a také nebude bezproblémová.

Tak jako má každý své hrdiny, má i své idoly. Ty se samozřejmě také mění v průběhu našich životů a možná stovky z nich jsou totožné pro miliony jedinců. Už proto je třeba dávat bacha raději většího, než menšího, abychom to se zbožňováním svých idolů příliš nepřehnali! A protože nemám rád příliš kolektivní nadšení, opět zaměřím svou chvalbu na idoly bohužel většinou pozapomenuté.

Čtěte více ZDE »

Chvála hrdinů

Ačkoliv název této chvály je zcela jistě pro každého přijatelný, přesto se chystám na chválení poněkud výjimečné a problematické. To ale za chvíli pozná každý.

Hrdina, hero, Held, héros, eroe, héroe, geroj – ve většině jazyků vychází tento výraz ze stejného základu, což samo o sobě je pozoruhodné a chvályhodné, zejména pro nás – monolingvisty, tedy jednojazyčníky! To ale není příliš neobvyklé, takových slov bychom našli jistě mnohem víc, ale tato chvála bude výjimečná zejména tím, že bude mimořádně osobní, subjektivní a tedy vzpomínková. Ale ještě dříve než se vrhnu na vzpomínky, musím se vypořádat s poměrně velkým problémem.

Čtěte více ZDE »

Chvála žízně

Prosadit chválu tohoto opravdu sice zajímavého, leč často nepříjemného a pro člověka dokonce někdy i smrtelně nebezpečného stavu, by byla pořádná fuška pro mnohem větší fejetonové borce než je moje maličkost. Přesto to ale nevzdám a na tuto jubilejní padesátou chválu půjdu od lesa. Tedy – přesněji řečeno – od virtuálního lesa internetových stránek.

Nejprve si tedy jako obyčejně dovolím uvést pro chválu žízně možná dosti nevhodnou definici, abych měl to nejnepříjemnější za sebou. I když žízeň samozřejmě pociťují i jiní živí tvorové, přesto se opět lidsky sebestředně omezím na chválu žízně lidské.

Tak tedy – žízeň je sžíravý člověčí pocit, způsobený nedostatkem tekutin. Tento nedostatek vyvolává potřebu pít a v našem těle je provázen celou řadou různě zajímavých stavů. Čtěte více ZDE »

Chvála smíchu

Konečně přichází na řadu chvalořečení něčeho naprosto bezproblémového, s čím bych neměl narazit u nikoho. Neznám totiž člověka, který nemá rád smích a který se rád nesměje, neboť je známo, že smích léčí! I když smích zcela jistě zná každý, přesto nebude na škodu, když si i tento pojem trochu upřesníme.

Smích patří mezi jedinečné mimické vlastnosti člověka, jimiž projevuje svou radost, veselou mysl či nadšení. Na rozdíl od pouhého úsměvu či úšklebku, což jsou vlastně jen pouhé obličejové grimasy, při smíchu se do činnosti zapojuje celá řada tělesných orgánů, někdy i takových, které by měly raději zůstat v klidu. Ke smíchu patří neodmyslitelně nejen složitá hra obličejových svalů i světélek či slz v očích, ale zejména specifické zvukové projevy různé síly při nichž se zapojují hlasivky a ústa. A to stále není vše. Čtěte více ZDE »

Sledovat střízlivě naši současnou politickou scénu mohou už pouze opravdu otrlí jedinci. Kam jen pohlédnete, tam vidíte problémy, pro něž snad už ani nelze nalézt vhodné a přitom slušné adjektivum. Příklady jistě netřeba uvádět. Ale – opět se ukazuje, že všechno zlé je pro něco dobré! Říká se to odjakživa a nyní je třeba to také dokázat. Takže se o to alespoň v krátkosti pokusím.

Už vlastně delší dobu se všude kolem nás začínají objevovat názory, že hrátky našich čelných „rádobypolitiků“ povedou k radikalizaci společnosti a k volání po silném vůdci. Bohužel tyto reálné hrozby zatím vynášejí na světlo a moderně řečeno – přinášejí ke stolu – většinou nepříliš důvěřiví politici a nesměle je komentují jindy většinou docela aktivní politologové, takže zůstávají stále stranou pozornosti! Možná si ale všichni hrajeme s ohněm, když toto opravdové nebezpečí podceňujme.

Čtěte více ZDE »

Chvála chaosu a pochyb

Předmětů jakékoliv potenciální chvály je sice nekonečně mnoho, přesto ale jak už stále a možná už i kontraproduktivně chválím opravdu leccos, pomalu ale jistě mi docházejí náměty. A tak jsem se rozhodl, že musím alespoň občas objekty svých chvál nějak slučovat či pokud možno nějak logicky sdružovat. Zde je první pokus a uvidíme, co to udělá…

Jakési logické sdružení těchto dvou objektů do jednoho fejetonku je snad ještě možné, mohla by ale být zpochybnitelná chvály hodnost jednoho každého z nich. Ale jen na první pohled!

Řekne-li se – chaos – každému se vybaví jistý nepořádek, zmatek a některým jedincům možná i jistá budova neřesti s červenou lucernou.

Čtěte více ZDE »

Chvála her

Na pořad tohoto poněkud chaotického chválení přichází činnost, která se líbí snad každému živému tvoru. Vždyť jistě si velmi ráda hraje kočka s myší či s papírovým bábrletem, pes se marně točí dokolečka za svou oháňkou a moc rád přináší věci, které mu páníček hodí, kosáci si pak rádi pohrávají s žížalou, div na ní neudělají uzel. Jako obyčejně se však zcela sobecky zaměřím na činnost tvora homo sapiens sapiens, za kterého se všichni považujeme.

Přitom pod pojmem hra si můžeme přestavit doslova leccos. Na příklad hru na různé hudební nástroje, hru divadelní, televizní či rozhlasovou, přirozené hry dětí, společenské a sportovní hry všeho druhu, včetně Olympijských her. Ano – „ve hře hledej zálibu, holduj tanci pohybu“, to zpívali Voskovec a Werich už v době mého narození. Samozřejmě se pak v celé lidské historii prosazují i různé podivné hry zpravodajské či diplomatické a nesmíme ani zapomenout na lásky hru osudnou, kterou odhalili další dva naši velikáni – bratři Čapkové. V této chvalbě bych se ale chtěl zaměřit na člověčí hry an sich.
Čtěte více ZDE »

Chvála hospody

V tomto pomalu už neúnosně dlouhém chvalořečném seriálu převládají až na výjimky chvály objektů a subjektů pohříchu většinou abstraktních, tedy sice snad uchvatitelných rozumem, leč nehmatatelných. A tak je jistě na místě, abych alespoň občas udělal změnu a vzal si na mušku něco konkrétního. No – a že hospoda je věc, tedy lépe řečeno instituce konkrétní opravdu velice velmi, to je nabíledni. A navíc – pokud to nevíte – je to jediné a opravdu zázračné místo, kde se ze savců stávají občas plazi!

Nevím, jak kdo, ale má maličkost se s touto ryze českou a na výsost chvályhodnou institucí seznámila už ve velmi raném předškolním věku. Čtěte více ZDE »

Chvála sentimentu

Přichází na řadu chvála zajímavého fenoménu, o kterém se možná ani přesně neví, ve které fázi vývoje člověka vlastně vznikl. Aby náhodou nenastala mýlka, co vlastně budu chválit, v zájmu upřesnění se jako obyčejně nevyhnu internetové a slovníkové špionáži.

Výraz sentiment – v různých obměnách – ve smyslu cit, cítění – se vyskytuje ve všech románských i v některých germánských jazycích. Vykládá se jako psychický stav prožitku, silné a bezprostřední hnutí mysli, které je nezávislé na rozumové úvaze. V naučném slovníku pak najdeme i dodatek, že nižší city, tedy emoce, prožívají i zvířata, o čemž se jistě kdekdo mohl snadno přesvědčit. Jistě je zajímavé, a možná to i něco napovídá, že zatímco čeština má pro tyto stavy mysli pouze dvě synonyma – cit a cítění, italština jich má patnáct, angličtina čtrnáct, franština, italština, španělština i ruština šest a němčina pět. Tedy – plus mínus – pokud jsem dobře počítal. Čtěte více ZDE »

Chvála záhad

Do množiny záhad můžeme zařadit opravdu leccos. Od maličkých záhad typu záhadně zatoulaných věcí, přes záhady kouzelníků a magie, záhady přírody, záhady umění, záhady vědy a techniky, až po největší záhady lidské duše či prvotní záhady stvoření vesmíru a světa. Lidé měli, mají a vždy budou mít záhady rádi, a kdybych měl byť jen kraťoučce pochválit z každé ze jmenovaných i z mnoha dalších nejmenovaných kategorii jen jednu jedinou, asi by se nejen zahltil můj starý počítač, ale zcela jistě bych ctěné čtenářstvo brzy unavil. Čtěte více ZDE »