Vojtěch Jasný: Rufík a Všichni moji dobří rodáci
29.10.2009
Pejskové nám byli dáni Stvořitelem jako nejvěrnější přátelé. Ale jen za předpokladu, že jim dáme lásku a budeme s nimi umět pracovat. Pak nám dají hodně radosti. Pes není věc, pes je bytost schopná velké lásky. Od dětství byli psíci v naší rodině mými nejbližšími kamarády a naučili mě užívat cit pro celý život.
Náš čtyřnohý přítel Argoš byl v dětství mně i mému bratru Jaromírovi, nerozlučným kamarádem a nikdy na něj nezapomenu. Denně nás doprovázel, když jsme chodili pěšky na nádraží do Kunovic–Loučky a pak se zase sám vracel domů. Přestože byla má rodná Kelč městem, tak nikdy neměla nádraží. Z Kunovic jsme jezdili vlakem do gymnázia ve Valašském Meziříčí. Odpoledne, když jsme se vraceli ze školy už nás Argoš nedočkavě vyhlížel na půl cesty na křižovatce u lesíka, kudy jsme si zkracovali cestu. Jednou, když jsem se vracel pozdě večer domů, byla už úplná tma, najednou něco vystrčilo hlavu ze křoví a rychle mi olízlo ruku. Čtěte více ZDE »
- Comments
- No Comments »
- Categories
- Jasný, Vojtěch, Příběhy
Comments rss
Trackback
Nejnovější komentáře