Zdeněk Reich: ….a do třetice…
01.09.2010
Psal se rok 1990 a krátce poté, kdy „čas oponou trhnul“ (prý sametovou), jsme se se ženou konečně, po více jak dvou dekádách, podívali do země předků, aniž bychom se museli podrobit zahanbující úpravě vztahů, jak tomu bylo před tím, za vlády Komančů. Chtěl jsem navštívit, mimo jiné, i moje rodné město – Hradec Králové, město, kam jsem jezdíval na prázdniny k babičce a dědečkovi a kde jsem stále měl jednu maminčinu starší sestru, dvě sestřenice a dva bratrance. Pověřil jsem jednoho z bratránků, aby nám zajistil v Hradci nějaký hotel, a tak jsme po příjezdu na hradecké nádraží pouze přešli jakési náměstí a už jsme procházeli honosnými dveřmi hotelu Černigov, postaveného během dob zářného socializmu. Jaká záře to musela být, jsme zjistili, když jsme přišli na náš pokoj a prohlédli si jeho zařízení. Budovatelé této socialistické lahůdky byli patrně natolik oslepeni tou září, že veškeré zařízení koupelny bylo instalováno jaksi nakřivo, umyvadlo směřovalo jedním směrem a zrcadlo nad ním opět směrem opačným. Čtěte více ZDE »




















Nejnovější komentáře