CzechFolks.com PLUS

Byl jsem odjakživa dítko zvídavé a tato vlastnost mi vydržela po celý produktivní život až do současného kmetského věku. Díky panu profesoru Kuchyňkovi, který mi ve Vinohradské fakultní nemocnici před více než dvaceti lety nahradil šedě zakalené čočky v obou očích novými, je můj zrak jediným z mých čidel, jež funguje naprosto perfektně.

Tento zázrak moderní lékařské vědy mi tedy umožňuje ukájet svou zvídavost i v tomto kmetském věku, takže toho pilně využívám. A co vidím? No, jistě nic víc než všichni ostatní, ale nutí mne o viděném více a jaksi rozdílně přemýšlet. Mám totiž na mysli tak zvané bederní kalhoty, oblíbené jak u dívek i mladých paní, tak i mezi adolescenty poháněné k životu testosteronem.

Čtěte více ZDE »

V posledních dnech víří hladinu zájmu dva dokumenty: SOPA (Stop Online Piracy Act) a ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement). O co v nich kráčí, napovídá již samotný název, pokud jste se s nimi dosud nesetkali, doporučuju to rychle napravit. V souvislosti s nimi jsem narazil i na inspirativní text od Paola Coelha My thoughts on S.O.P.A.

Přivedlo mě to k rozjímání o myšlence, v čem vlastně tkví motiv umělcovy tvorby?

Čtěte více ZDE »

Tento propagační slogan vymyslel jeden z našich nejúspěšnějších podnikatelů, Tomáš Baťa, a proměnil v zásadu, již jeho prodejny na celém světě ctily a důsledně dodržovaly.

Čekal jsem tedy, že i ty velké obchodní řetězce, které k nám po roce ´89 vtrhly a způsobily tak bankroty stovek malých obchodníků, se budou chovat podobně. Zejména při vstupu do neznámého prostředí, teritoria, jehož obyvatele, kteří je do té doby znali jen z vyprávění, chtěli proměnit ze spotřebitelů v zákazníky.

Nu, zpočátku se tak skutečně dělo. Tedy nemyslím, že bychom se byli stali jejich pány, ale přece jen se snažily různým způsobem, často takřka i různými reklamními triky, lidi přilákat. Čtěte více ZDE »

Chvála kyslíku

Já si snad nedám pokoj, a tak další desítku chvál zahajuji v hájemství další nepříliš oblíbené vědy – chemie. Tato sestra fyziky mi není tak blízká, v následujících řádcích to bude asi znát a chválení samotné bude možná trochu kratší. Samozřejmě by si obě jmenované vědy zasloužily samostatné chvály, ale to bych se asi už opravdu uchválil, a tak z nich mohu pouze vyzobávat nejchvályhodnější zrníčka. Tedy dle mého názoru, který nikomu nevnucuji, takže si kdokoliv může vychválit v těchto vědách své favorizované oblasti či vědce.

Čtěte více ZDE »

Chvála amatérů a profesionálů

Už se mohu konečně přiznat, že jsem původně plánoval šťastným číslem 77 tyto chvalby ukončit, ale jeden míní a druzí mění. A tak mě internetoví přátelé ukecali, tedy spíše „upsali“, abych pokračoval, a prý až do stovky! No – nevím, nevím, ale zatím mě tu díky jim – a samozřejmě i díky vstřícné redakci – stále máte. Patří vám to, vážení čtenáři, a stěžovat si můžete u nich, nebo na lampárně na Wilsoňáku, jak jsme často říkávali. A pozor – tato chvála bude pro jistotu možná nepatrně kratší, než je obvyklé, a navíc bude velmi problematická a kontroverzní. (Nedivil bych se, kdyby za ni redakce přidala hvězdičku…)

Nejprve si dovolím připomenout dvě známé definice. Amatér je člověk, který nějakou činnost nedělá pro svou obživu, ale pro své potěšení, ve svém volném čase jako svého koníčka.

Čtěte více ZDE »

Chvála soumraku a svítání

Pro jistotu musím hned na začátku upozornit na to, že tato chvála se bude pohybovat na pomezí mezi astronomií a meteorologií, a bude to tedy opět záležitost spíše odborná než prozaická. Přesto uvidíte, že téměř v každém odstavci se najde něco chvályhodného a hezkého i pro oči laiků.

Soumrak je přechod mezi dnem a nocí, tedy různě dlouhý časový interval večer po západu Slunce, ale také ráno před jeho východem, kdy mu však říkáme svítaní. Slunce je tedy již nebo ještě pod obzorem, ale zásluhou rozptylu světla ještě osvětluje atmosférické vrstvy a od nich je částečně osvětlen i zemský povrch.

Čtěte více ZDE »

Chvála domácích mazlíčků

Domácí mazlíčkové je jistě téma velmi vděčné, chvályhodné, ale pro mne velmi zrádné. Zdaleka to totiž není pole neorané, ba právě naopak. Na tomto poli přece orali a sklízeli své nepřekonatelné úspěchy velikáni naší i světové literatury. Za všechny stačí jmenovat Karla Čapka s jeho Dášenkou a bohužel možná méně známého amerického spisovatele, humoristu, satirika a karikaturistu Jamese Thurbera, kterého jsem už kdysi vychválil v jedné ze svých starších chvál. A nakonec i šéfredaktor tohoto periodika o tom ví své.

Čtěte více ZDE »

Krátce po sametu se ve velikých městech jako lavina rozšířil pojem batůžkáři. Jali se ho s oblibou používat dříve soudruzi vedoucí, pak náhle majitelé hospod, restaurací a ostatních podniků veřejného stravování. Nazývali tak pocestné, kteří si, v touze po jen přiměřeném oloupení, dovolili nevrhat se do jejich podniků a za radostného pokřiku nekonzumovat pokrmy chuti většinou nevalné. Dlužno přiznat, že to od nich nebylo hezké, protože  chudák hostinský musel mnohdy až o celý rok odložit plánovanou dovolenou v Karibiku, o koupi tolik potřebného nového BMW nemluvě.

Čtěte více ZDE »

Chvála sněhu

Už jsem na sebe prozradil, že jsem spíše teplomilec a létomil než chladomilec a zimomil, ale musím přiznat, že i zima a některé chladné věci mají něco do sebe. Tak třeba zmrzlinu mám samozřejmě rád, třebaže mi mile zastudí pouze na jazyku, někdy naopak nemile připomene bolavý zub a už vůbec není moc milá většině částí mého zažívacího ústrojí …Ovšem sněhové vločky, sněžení, sníh a sněhová pokrývka – kdo by se této chladné kráse neobdivoval? Musíme si na ni ale posvítit velmi opatrně, se zatajeným dechem, aby nám při tom našem chválení neroztála!

Čtěte více ZDE »

Když v prosinci 2011 vyšel v Čechoaustralanu a Czech Foks Plus můj příběh Nejražší dárky o nejkrásnějších dárcích a objevilo se u něho i několik komentářů, připomnělo mi to ještě jednu podobnou příhodu, jíž jsem se náhodou (vidíte, zase jedna náhoda) stal svědkem.

Bylo to na jaře v roce 1988, kdy jsem asi tři  týdny pobýval pracovně v jordánském hlavním městě Ammánu. Krátce před návratem domů jsem si vyšetřil jeden den k návštěvě oné světově proslulé Petry, starodávného sídliště vytesaného do pískovcových skal. Využil jsem k tomu nabídky jedné místní turistické kanceláře a odjel tam se skupinou dalších turistů.

Čtěte více ZDE »

Vážení přátelé,

netušil jsem, jak těžký úkol si nakládám na bedra, když jsem souhlasil s napsáním krátkého zamyšlení u příležitosti Nového roku. Snad na tom nesla vinu přemíra snahy – touha předložit něco aspoň trochu hodnotného. Možná jsem také nevěděl, čím přesně začít – naopak jsem ale měl jasno v tom, čemu se rozhodně vyhnout. Rekapitulaci událostí za rok 2011!

Proč? Jednak na nás tyto „přehledy“ útočí ze všech médií, jednak považuji za přínosnější dívat se kupředu a ne zpátky. Události, které proběhly v právě skončeném roce, můžeme v zásadě rozdělit do dvou skupin. Na ty podstatné, které si pamatujeme s ohledem na jejich významnost a postrádalo by smysl je opakovat. Čtěte více ZDE »

Chvála silvestrovské zábavy

Snad mi bude v této pozdní na rok době odpuštěno, když poněkud upravím jeden svůj starší text a podle něj vychválím zábavy, které nám přínáší konec roku.

Ti zvídavější jistě vědí, že se v historii se začátkem roku pořádně šibovalo, a že dokonce i v současnosti slaví nástup nového roku v některých kulturních oblastech jindy, nejčastěji v březnu, což by vyhovovalo i mně, neboť čím jsem starší, tím více závidím medvědům jejich zimní spánek.

V počátcích křesťanství začal 1. leden jako začátek roku postupně vytlačovat 1. březen a církev s tím měla problémy. Koncil v Tours v roce 567 dokonce prohlásil 1. leden za starý omyl a hrozil exkomunikací těm, kdo by ho slavili! Důvodem velkých výhrad bylo, že tento den neměl žádný vztah ke křesťanství a navíc býval dnem všelidových nevázaných a tedy zřejmě i hříšných radovánek! Čtěte více ZDE »

Nejsem sám, kdo zbožňuje ticho a vůni kostelů. V jejich chladu člověk dostane povznesenou náladu, uklidní se mu rozevlátá mysl a přijde na to, že život je přece jenom o něčem zcela jiném než o hromadění materiálních statků, honění se za ženskými a klábosením o ničem v začouzené hospodě. Na dřevěné lavici božího chrámu si dokonce připomene hodiny náboženství na základní škole, které byly na krátkou dobu před mnoha lety komunistickým režimem tolerovány, a slíbí si, že se v neděli opět po drahné době vydá na mši svatou, bude dodržovat desatero božích přikázání a sekat dobrotu. Hlavně, že se pokusí pořád nemyslet na to, jak by zahnul manželce a sesmilnil, což je naštěstí v našem věku takřka nemožné. Leda že by doopravdy existovaly zázraky.

Zrovna tak jako kostely, kostelíky, chrámy a katedrály, mám rád duchovní otce. Vymydlení faráři s jemnýma, alabastrovýma rukama na mě vždycky dělali patřičně hluboký dojem. Čtěte více ZDE »

Hned úvodem přiznám, že vědecky to vysvětlit nedovedu, ale jsem si tím jist – každým rokem Vánoce přicházejí rychleji. Třeba je to tím, že čas se zrychluje, i takové mám podezření; nebo je to způsobeno tím, že v obchodech začnou pouštět vánoční koledy už někdy v říjnu. Ty moderní zrockované verze krásných starých koled ve mne vánoční náladu nevyvolávají. Však o to ani nejde, ty uhulákané koledy mají lidu připomínat, že Vánoce se blíží a je nutno nakupovat. Hodně nakupovat, co nejvíce nakupovat. Moderní Vánoce staly se konzumními orgiemi. Zkrátka Vánoce již nejsou takové, jako bývaly v mém dětství. Tohle není jen obvyklý povzdech starce, který se domnívá, že za jeho mládí všechno bylo lepší, tohle je konstatování reality, které se vědecky doložit dá.

Bylo mým štěstím, že jsem prožíval dětství v podhůří Orlických hor a, jak se pamatuji, sníh napadl už před Vánocemi, někdy ho dokonce přivezl svatý Martin na koni už v polovině listopadu. Počátkem prosince můj otec rozepisoval noty a začalo se zkoušet. Čtěte více ZDE »

Není třeba glorifikovat Václava Havla. Nebyl, jak je ostatně známo, žádný „svatoušek“. Ostatně kdo z velikánů tohoto světa je. Tato nálepka se k velkým mužům vlastně nehodí. Velcí mužové jsou velcí tím, že dokážou přes své lidské slabosti a nedostatky být výjimečnými a posunout svět o krok či dva dopředu. O tom, že právě to se podařilo Václavu Havlovi, nemůže být pochybnosti.

Je proto na místě si uvědomit, co znamenal, a vyzvednout jej v pietních aktech jako jednoho z nejvýznamnějších v naší historii. Tak jako nikdo z nás nemůže být jako někdo jiný, ani Václav Havel nemůže být přirovnáván k Masarykovi a neměl by být srovnáván s Benešem, případně s Klausem.

Čtěte více ZDE »

Odešel vzácný a výjimečný člověk. Smutek a žal je pochopitelný u těch, kteří jej uznávali, byli jeho stoupenci, příznivci a vážili si ho pro jeho statečnost, moudrost, skromnost a lidskost. Ale to, co se rozpoutalo po jeho skonu, je podobné tomu, co rozpoutal tehdejší režimní tisk a rozhlasy po smrti Stalina. Mantinelismus mnohých, u novinářů zvlášť patrný, u poslanců, politiků, velké části intelektuálů, kteří ho za jeho života neměli rádi a mnozí z nich mu nemohli přijít na jméno, je až trapný. A právě možná od nich přišel nápad, navrhnout a schválit zákon o Havlovi – prezidentovi. Václav Havel osobnost jedinečná, disident, filosof, publicista, dramatik, statečný v době, kdy se většina choulila do konformity až kolaborantství a prezident poté, co byla vybojována a nastolena svoboda slova a statečnost již nebyla nutná, žádný zákon nepotřebuje.

Čtěte více ZDE »

Chvála Vánoc

V těchto chvalozpěvech samozřejmě nemůže chybět chvála Vánoc, které jsou považovány za nejkrásnější svátky v roce. Vánoce – svátky klidu a míru – chválit je asi dokáže každý, a tak to snad dokážu i já. Přitom to vezmu jak se patří zeširoka a budu se snažit o alespoň trochu neotřelý a možná i trochu provokativní pohled.

Je jasné, že normální lidi – tedy neworkoholici – si pochvalují každé svátky, ale Vánoce mají jistě ve velké oblibě i workoholici-obchodníci. Dalo by se říci, že bohužel, neboť ten pravý duch a pravá původní atmosféra Vánoc se nikoliv pomalu, ale dokonce rychle a jistě vytrácí. Ale i obchodníci a prodavači jsou obyčejní smrtelníci a musejí být z něčeho živi, že? A právě na počest těch, kdo se na Vánoce těší z těchto přízemních důvodů, jsem spáchal tento malý akrostich.  Čtěte více ZDE »

Tedy původně jsem chtěl napsat Chvála kalhotových punčoch, jenže tím bych se byl vetřel do seriálu pana Vladimíra Vondráčka a navíc použil pro předmět svého obdivu chybný název. Naštěstí jsem náhodou spatřil tento kus dámské garderoby ve výloze jakéhosi butiku s označením „punčochové kalhoty“. Vložil jsem tedy tento zajisté odborný název do titulku, v němž chvála nahrazena termínem jiným, výrazově emotivnějším.

Fejetonek byl dopsán a vhozen k ostatním do šuplíku, aby se řádně uležel a vyčkal druhého, třetího, či kolikátého čtení, než bude případně vpuštěn do světa. A zase náhoda tomu chtěla, že než k tomu došlo, dostalo se mi dalšího poučení.

Jel jsem jednou časně ráno tramvají a nade mnou stály dvě dívenky, tak osmnáctky, dvacítky, jedna blond, druhá brunetka. Čtěte více ZDE »

Chvála nebe a oblohy

Nevím, jak je to vůbec možné, že já – takový pozitivník – jsem tu už vychválil kde co a ačkoliv jsem už kdysi dávno zařadil do chvályhodných prostředí peklo, na nebe jsem trestuhodně zapomněl! Tak takhle by to nešlo, za to se musím všem omluvit a musím to promptně napravit.

Zatím co při chvále pekla jsem musel setsakra dávat pozor, abych nevychválil něco, co chvályhodné není, třeba utrpení a muka pekelná, v případě nebe bude jistě chvalba mnohem snazší. Vždyť nebe, jakožto místo někde nahoře nad oblohou, nebo třeba i jen jako stav blaženosti, je snad nejchvályhodnější místo nebo prostředí, které je však bohužel situováno mimo tento svět! Čtěte více ZDE »

Chvála kantorů

Po možná dosti únavné fyzikální chvále je asi opět zapotřebí zainteresovat jinou kategorii čtenářstva. A tak jsem uvítal připomínku jednoho milého kolegy a musím přiznat, že chválit studium, aniž bych vychválil školu i kantory, by bylo trestuhodné. I když při chvále studia byla vlastně chválena také škola i kantoři, bylo to však činěno pouze implicitně, velmi skrytě, a tak se teď moc těším, že to mohu ještě napravit.

Slovo kantor samozřejmě pochází z latinského slovesa canto-cantare-cantavi-cantatum, a hned v tomhle jistě každý slyší chvályhodné sloveso – zpívat. No – alespoň doufám. Kantoři bývali také středověcí zpěváci, kteří v kostele zpívali části církevních skladeb a nám z toho zůstal hovorový výraz pro učitele a středoškolské profesory. A protože tato chvála bude opět ryze osobní, drze si do množiny kantorů dovolím zařadit i pár profesorů vysokoškolských. Všechny budu vychvalovat jako anonymy, protože neznalým by jejich jména nic neříkala a znalí a mí spolužáci v rozpětí plus mínus asi deseti let, kteří budou tuto chválu náhodou číst, je poznají jistě snadno.

Čtěte více ZDE »

Než jsem si vyšel na špacír, nezahálel sem. Uříznul jsem hlavu kapra, vyvrhnul ho a hotovil se jej před naporcováním zbavit šupin. Sotva jsem ale přiložil ostří nože k rybímu tělu, které se v dopoledním slunci dopadajícím oknem do kuchyně lesklo nespočtem žlutozlatých šupin, sotva jsem se jich dotkl kuchyňskou kudlou, zaváhal jsem. Upoutala mě souměrnost, s níž jsou ty šupiny v kapří kůži naskládány a tvoří jakousi žlutozelenou mozaiku. Rozměr šupin od hlavy k ocasu se mírně zmenšuje. Dokonce mě napadlo rozměr šupin v každé řadě poměřit. Ale nakonec jsem udělal nezbytné, první tah nožem a nazlátlá sprška se vznesla nad kapřím nebožtíkem.

A tu jsem si vzpomněl na ty velmi dávné doby, kdy pár dnů před Štědrým večerem ve vaně většinou plavali dva kapři. Často jsem je pozoroval a házel jim do vody chleba. Nabírali ho do tlamiček, netušící jak už je to zbytečná činnost. Čtěte více ZDE »

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Než začnete číst následující text, věnujte, prosím, pozornost těmto řádkům. Některým jedincům by totiž obsah článku mohl způsobit vážnou psychickou újmu. Pokud patříte mezi ty, kteří se cítí pohoršeni už jen při samotném vyslovení slova sex, znechuceně přepínáte televizi pokaždé, když se v záběru ukáže nahé ženské či mužské tělo nebo označujete umělecké akty za pornografii, zavřete raději z bezpečnostních důvodů toto okno a nikdy nepátrejte po náplni dalších odstavců! Důrazně varujeme, že čtení tohoto článku je pouze na vlastní riziko a nikdo nenese odpovědnost za škody způsobené jeho přečtením!

Jste tady? Sebrali jste dost odvahy podívat se dál? Sláva! Alespoň někteří nepadli do zajetí prudernosti a konzervatismu, kterému naskočí husí kůže pokaždé, když se střetne s něčím výše popsaným. Tohle téma mě pálilo na jazyku už dlouho, nicméně až dva impulsy z poslední doby mě přiměly sednout k notebooku a věnovat se opět duševní onanii – ach bože, takové hrozné slovo!

Čtěte více ZDE »

Chvála dalších sil

Zatím stále ještě neúnavný a drzý chvalitel se hlásí, aby splnil svůj slib a po malé pauze pokračoval ve chválení fyzikálních sil. To ale znamená, že za tuto chválu mne asi příliš čtenářů nepochválí. Ale nešť!

Ačkoliv jsem už vychválil celou řadu sil mechaniky, ještě to nestačí a je třeba posvítit si i na některé další, které nejsou tak známé, což je zřejmě i zásluhou toho, že to jsou síly tak zvaně zdánlivé. Kdo se nenechá odradit, ten uvidí, že neprohloupil.

Se silou setrvačnou i odstředivou se můžeme setkat třeba v tramvaji anebo v autobuse, když se brzdí, nebo když se zatáčí, ale asi největší praktický význam má další zdánlivá síla – pojmenovaná podle pana Coriolise. Čtěte více ZDE »

Chvála studia

Aby nenastala nějaká mýlka, co se to vlastně chystám chválit, musím to upřesnit. Bude to chvála na základě výhradně osobních zkušeností a nebude to chvála žádného nahrávacího, vlasového ani nehtového studia, alébrž chvála studování, tedy studia jakožto cílené a systematické činnosti, která směřuje k získávání co nejvšestrannějších, ale třeba i vrcholně specializovaných znalostí a zkušeností.

Studium je vlastně jakási vyšší forma učení, která navazovala na základní triviální školy. Ty zavedla osvícená císařovna Marie Terezie při velké reformě školství v roce 1774. V českých a moravskoslezských zemích to byly vesnické školy, Čtěte více ZDE »

F = m.a – Chvála síly 1

Nedá se nic dělat, šídlo v pytli neutajíš, a tak jsem vnitřně donucen zařadit alespoň pár chvál fyzikálních. Velmi se omlouvám všem, pro které vždy byla matematika a fyzika největším nepřítelem a upozorňuji, že ta „strašná“ rovnice je tu jen pro parádu a snad i pro ty, kterým náhodu něco říká. Budu chválit sílu velmi citlivě, právě s ohledem na prvně jmenovanou a jistě mnohem početnější skupinu čtenářů. Uvidíte, že se to dá přežít!

Není síla jako síla. V minulosti spojovali lidé pojem síly pouze se svalovou námahou, ale my dobře víme, že existuje mnohem více druhů sil a nejen fyzikálních. Čtěte více ZDE »

Chvála pochybovačného optimismu

Tato chvála pojedná nejen – alespoň dle mého možná neskromného názoru – o zajímavém tématu, ale má i docela zajímavě symetrické pořadové číslo. Pokud ho neotočíte naležato, pak s ním může točit jak chcete a stále to bude devětašedesátka. Ale rychle k věci.

Jistě mohu alespoň doufat, že toto téma může být zajímavé, a tedy i chvályhodné, hned ze dvou důvodů. Chvályhodný je jistě optimismus sám o sobě a jeho spojení s pochybami také asi není tuctová záležitost. Přesto se pro jistotu pokusím nejprve vychválit optimismus a pochyby odděleně a pak teprve v symbióze.

Čtěte více ZDE »

Všichni chtějí svítit, topit , vařit, prát, v dílnách kutit a pracovat, poslouchat rozhlas a televizi, ale téměř nikdo, až na výjimky, nechce, aby v rajonu jejich obce, stála nová elektrárna.

* * *

Všichni produkují odpady, papír, zbytky potravin, obaly, věci a předměty, které již nepoužívají, ale nikdo nechce v rajonu obce skládku a spalovnu, které tyto odpady mohou třídit, recyklovat a racionálně likvidovat.

* * *

Téměř všichni jezdí auty, ale nikdo nechce u obce nebo v rajonu obce silnici a dálnici.

* * *

Všichni naříkají a láteří, že je téměř všechno špatné, ale zavinili to ti druzí.   Čtěte více ZDE »

Zdálo by se, že neustále se vracet k některým tématům je přímo zločin. Vždyť už se toho o nich napsalo a řeklo tolik! Proč se bez ustání nimrat v tom samém, milionkrát omílaném a stejně nezodpovězeném? To mi přišlo na mysl za sladkobolných tónů linoucích se z reproduktorů rádia za mými zády. Kolik jen zamilovaných písní už proniklo k našim uším! Jde to vůbec spočítat? A kolik básníků usedlo s perem nad list čistého papíru, aby ho odshora dolů zaplavilo milostnými verši? Kolik románů o lásce chytá prach na policích knihoven a kolik romantických komedií a dramat procestovalo kina či zabloudilo na televizní obrazovky? No hrůza! Takže nebojte, lásce se obloukem vyhnu (stejně jako ona se vyhýbá mně). Nicméně zrovna tak jako ona patří ke skrz naskrz provařeným tématům třeba i otázky po smyslu života.

Čtěte více ZDE »

Chvála orientace

Slovo orientace nejen zavání orientem, ale má i tolik různých významů, že se na nich jakožto zuřivý chvalitel mohu pěkně vyřádit a přiznám se, že už se na to docela těším.

Podle slovníku orientace znamená – určování, umístění, znalost polohy, směru, ale tímto slovem můžeme označit i jisté zaměření, rozhled, seznamování se situací atd. Orientace tedy může být prostorová, časová, v přírodě, na moři, ve vzduchu, na mapě, ale i duchovní, sexuální, literární, hudební, výtvarná, orientace v jízdních řádech, v politice a určitě jsem ještě mnohé z orientací zapomněl vyjmenovat. Vychválit všechny není v silách jednotlivce, a tak se budu snažit otřít se alespoň trochu o nejzajímavější z nich. A hádejte, kterou orientací začnu? Samozřejmě orientací sexuální, ať mám to nejchoulostivější za sebou.

Čtěte více ZDE »

Chvála emocí

Jestliže si někdo myslí, že takovéto písemné chválení je nějaká brnkačka, tak se hluboce mýlí. Sice se mi zatím o tom, že bych měl opět něco vychválit a já marně přemýšlím co, ještě nezdá, ale jisté obavy a jistou únavu už cítím. Přitom vím, že chvályhodných stavů, situací, věcí i lidí je habaděj, stačí je objevit. A nestačím se divit, proč naprostá většina komentátorů a publicistů na celém světě se neustále zaměřuje na záležitosti naprosto nechvályhodné, odpudivé, zavrženíhodné a pokud možno co nejdrastičtější. Od této skupiny psavců se neustále snažím distancovat, což už doufám vážení a milí čtenáři dávno poznali. Leč k emocím.

Čtěte více ZDE »