CzechFolks.com PLUS

K těmto textům chci předeslat tuto faktickou poznámku. Otázky, které kladu sám sobě, nejsou otázkami pouze mými. Kladou si je sami sobě, ale i do veřejného prostoru, stejně jako já, stovky a tisíce našich spoluobčanů. Nejsou často slyšet a ani nejsou nikde uveřejňovány, ale o různé odpovědi se někdy a leckde pokoušejí mnozí, filosofové, vědci, politici .

***

Začátkem 22.týdne t.r. budeme již znát, jak čeští občané-voliči rozdali karty do -dalšího ekonomického a společenského vývoje – v malé středoevropské zemi, jakou je Česká republika. Čtěte více ZDE »

Když promluví peníze,
pravda zmlkne.
/Řecké přísloví/

Co má můj dávno zesnulý předek společného s tou klasickou, bájemi opředenou zemí? Nu, kromě toho, že tam jako oficír válečné maríny Jeho Veličenstva Františka Josefa kdysi párkrát byl, dalo by se říct, že žádnou. Jenže při současných událostech v Athénách se určitá osudová souvislost nabízí, ba přímo vnucuje. A proč? Protože mi připomínají dědův rychlý a nevyhnutelný konec.

V posledním roce svého dlouhého života onemocněl totiž ten dobrý muž velmi těžkou, ale v té době už vyléčitelnou chorobou. Podmínkou ovšem byla operace a následná radikální změna životosprávy, zákaz kouření, alkoholu a tučných jídel. Tedy něco pro něho naprosto nepřijatelného. Čtěte více ZDE »

Trvalo nám hodně dlouho (ještě před nedávnem i v nejvyspělejších zemích žena nemohla volit, poněvadž právně nebyla považována za člověka), než se nám podařilo překonat násilnické choutky nadvlády nad druhými a alespoň formálně – skoro všude na světě – vyhlásit Lincolnovu pravdu, že všichni lidé jsou stvořeni rovní. (Ne docela všude: ještě dnes jsou na světě místa. kde muž znásilní ženu a pak ji vesnice ukamenuje jako cizoložnici). Všichni víme, že rovnost mezi lidmi je omezena majetkem, postavením, předsudky. Ale alespoň – ve většině zemí – si smíme zvolit ty, jimž  svěříme -na stanovené období – vládu nad “svými věcmi”. Čtěte více ZDE »

Budu se soustředit k tomu problému. Kdo myslíte, že to psal? Cizinec, říkáte? Ó, nikoli, to jste vedle jak ta jedle! Toto je „perla“ převzatá z českých médií. A takovýchto perel bychom našli v knihách a denících spousty. Doléhají k našim uším z reproduktorů obrazovek i rádií. Pohlédneme-li do tisku, zjistíme, že se to v něm obdobnými česko-cizojazyčnými „stavebnicemi“ jen hemží. Stejně tak slovy, která jsou „jako doma“ ve větách, jež s jejich významem jaksi „nepočítají“, přesto je musejí trpět, neb jimi byly obohaceny v jazyce „zběhlými“ autory, redaktory či řečníky všeho druhu. Co na tom, že jsou nositeli jiného významu a mohou přispět k nedorozumění, k nepochopení textu? Podstatné je, že dobře znějí. Libozvučná to vata! Čtěte více ZDE »

Tak se zase pěkně rozvlnila hladina našeho internetového rybníčku. A to všechno pro jeden volební klip. Facebook a další sociální sítě oběhlo o víkendu video, ve kterém herci Martha Issová a Jiří Mádl za režie Petra Zelenky názorně přemlouvají vrstevníky, aby si promluvili se svými prarodiči a vysvětlili jim, proč nemají volit levici. Aby čtenář této glosy pochopil, oč jde, je třeba, aby si onen klip otevřel a mohl si o celé věci utvořit svůj vlastní úsudek.

Sám příspěvek by se za normálních okolností v galimatyáši nevybíravých předvolebních útoků všech proti všem patrně ztratil, kdyby se ovšem od těch ostatních tak nelišil. Čtěte více ZDE »

Jako bývalý emigrant, dnes Čechoaustralan užívající si života v obou domovech, jsem politicky pravicově zaměřený volič.  Mám však rád politický střed – ono vyrovnávání sil a rovnováhy, které udává v demokratických zemích existence pravice a levice; jejich neustálý střet. Levice středová mi dokonce bývá často sympatická, má-li ve svém čele chytré muže, kteří sledují zájmy lidu své země víc než zájmy vlastní. Za takové považuji bývalé levicové politiky Blaira a Clintona či současného amerického prezidenta Baracka Obamu. V Austrálii volím pravici, ale zatím nemám ani přílišné výhrady ke zvolenému levicovému premiérovi Kevinu Ruddovi.  Čtěte více ZDE »

Už pár týdnů zuří v Česku volební boj, který naši parlamentní hrdinové chápou v pravém smyslu toho slova. Nejen, že utrácejí milióny z našich daní za propagaci, ale vytasili zbraně z arzenálu drben, podsvětí a bulváru. Zvláště v tom vynikají borci ČSSD, ale příliš pozadu za nimi nezůstávají ani pánové z ODS.

Z jejich příznivců pak dlužno zmínit i vrhače vajec, rajčat a kamení. Ba, dá se říct, že tento způsob soutěžení se rozšířil „celým politickým spektrem“, jak často slyšíme z úst poslanců, ministrů i televizních komentátorů, kteří ve škole při hodinách fyziky dávali pozor, a vědí, co to spektrum je. Čtěte více ZDE »

O tunelech a věcech kolem

Tunely jsou starým a osvědčeným řešením, jak zkrátit cestu, překonat překážky terénu a urychlit spojení mezi různými místy na povrchu zeměkoule, nebo přepravovat různé materiály např. vodu, ropu, plyn. Ale nejen na povrchu. Dnes jsou již desítky tunelů pod mořskými dny. Rozlišujeme tunely železniční a tunely pro silniční dopravu a tunely pro dopravu vody nazývané aquadukty. Aquadukty vedou také nad zemí. Nejznámější je římský aquadukt Moria na ostrově Lesbos v Řecku. Vznikl ve 3.století před naším letopočtem a sloužil Římanům k dodávkám pitné vody z hory Olympos do hlavního města ostrova, Mytilene. Mezi nejdelší tunely pro dopravu vody je Delaware aquedukt 137 km v USA, daný do provozu v roce 1945.

Čtěte více ZDE »

Další slova uznání a díků patří opět naší nestárnoucí seniorce paní A. Votické (96), která ve snaze pomoci zachránit náš montrealský konzulát minule sehnala 51 podpisů pod naší petici a nyní napsala následující dopis Předsedovi Senátu, a kopie Předsedovi vlády a ministrovi MZV.

Senát Parlament České republiky
Valdštejnské náměstí 17
118 01 Praha 1
 
Předseda senátu parlamentu ČR
MUDr. Přemysl Sobotka

V Montrealu 11. března 2010

Vážený pane předsedo senátu,

obracím se na Vás s laskavou prosbou o Vaší pomoc pro zachování českého konzulátu v Montrealu. Jsem snad nejstarší žijící Češka v Montrealu, již od našeho příchodu 4. dubna 1948 (je mi 96 let) uplynulo již 62 let. Čtěte více ZDE »

Ušetřit a snížit

Ušetřit a snížit – dvě slovesa, každé s jiným významem slova, i když lze nalézt jisté shody a příbuznost. ČR oklamána / za slovo oklamání lze dosadit chytrost marketingu a korupci/, bublinami farmaceutické lobby o prasečí chřipce, objednala milion pandemických vakcín. Když se provalila prolhanost a fikanost těchto kšeftů, že žádná pandemie prasečí chřipky není, ale že to byl již tolikrát opakovaný, promyšlený fígl prorostlý korupcí a hloupostí nejen politických „celebrit“, tak řada států neodebere dříve objednaná množství těchto vakcín např. Francie a Německo. Také ČR odebere z původního milionu vakcín jen 700.000 kusů. 30% vrátí dodavatelům, což prý je bez sankce. Sdělení Ministerstva zdravotnictví říká, že tak ušetří 55 milionů korun. Ale to vůbec není přece žádná úspora. To je pouze snížení i tak zbytečných výdajů. Za to by měla být vzata k odpovědnosti celá řada vysokých státních úředníků, kteří učinili takové špatné rozhodnutí. Ponechme nyní v této chvíli za jakých pohnutek. Podobných případů je ovšem daleko více.

Čtěte více ZDE »

V První republice se říkávalo – Za Rakouska-Uherska bylo lépe! Za Hitlera se říkávalo – Za První republiky bylo lépe! Za komunistů se říkávalo – Za Hitlera bylo lépe. Za Havla se říká – Za komunistů bylo lépe! Až tady bude (například) prezidentem valašský král Bolek Polívka, bude se říkat – Za Havla bylo lépe!

 
Největší zajímavostí a zároveň nepochopitelnou blbostí jsou setkání, kdy bývalý akční komundíra říká – Za komunistů to bylo lepší. A já vím, že má tři auta, kouří ameriky, pije plzeňskou dvanáctku, má chalupu u Rakovníka, bydlí v baráku za pět milionů, každý rok má dovolenou u moře, děti mu studují a na tričku má nápis – O.K. USA.

 
Vyvstává otázka – po čem se mu stýská? Po schůzích? Po Sovětském svazu? Po oslavách Prvních májů? Po sjezdech? Po konferencích? Po dovolené u Černého moře? Po vodce? Po oslovení – soudruhu? Po pozdravu – Práci čest? Čtěte více ZDE »

Tak jsem si postěžoval kamarádovi z Prahy, jak se zde v Montrealu snažíme zachránit český konzulát, který má být v rámci “šetření” zrušen již 31.března.

Abych byl v obraze, jak se teď v Česku říká, tak mi to české “šetření” hned náležitě objasnil.

A asi aby to tak nebolelo, nebo snad proto že již Jiří Suchý kdysi zpíval “že trocha poezie nikoho nezabije”, tak mi to “šetření” politiků hezky popsal v poezii.

Pro ty, kteří nevědí, o co jde, bych tedy doporučil si přečíst následující články:

Čtěte více ZDE »

Což takhle začít odspodu…trochu jinak…

Což takhle začít odspodu a prodloužit této funkční vládě mandát nebo pozměnit trochu ústavu a změnit zákony, ale nikoli v nekonečných debatách, jak nám to předvádí současný nefunkční parlament, nýbrž rázně, pod sankcí, že v příštích volbách nezvolíme stávající strany a občané z toho vyvodí důsledky. Rovná daň a naivní lhaní ODS, když tvrdí, že když nebude rovná daň, tak investoři a firmy odejdou do daňových rájů. To trápí nejen naši zemi. Ale např. francouzský prezident Sarkozy usiluje o to, aby tyto firmy odevzdaly do mateřské země 50% svého zisku. Ale, je toho více, co bude nutné v naší české kotlině změnit.

Ať již volby dopadnou, jak dopadnou, měl by být prodloužen „pracovité“ vládě Jana Fischera mandát. Ne že by byla dokonalá. Ale co je v tomto světě dokonalé? Nic. Už také proto, aby se neopakovala ubohá fraška po minulých volbách. Chce to vytvářet vládu této země trochu jinak, ne jako dosud. Čtěte více ZDE »

Desiluze a strach

K průzkumu veřejného mínění, který provedla STEM, zda jsou dnešní politici horší či lepší, 84% Čechů z dotázaných, si myslí, že výsady politiků a funkcionářů před 20lety byly stejné jako ty dnešní. Tehdy se ovšem na výsadách podílelo daleko větší %. Funkcionářů KSČ bylo mnoho, počínaje základními organizacemi v podnicích a v místech bydliště, přes okresy, kraje až po ústřední výbor , vládu, parlament. Navíc byly funkce spojovány s posty v hospodářských pozicích Nikdo nemohl být ředitelem podniku, když nebyl členem a funkcionářem KSČ. Řekl bych, že výsady dnešních funkcionářů poslanců, senátorů , ministrů, vysokých státních úředníků jsou větší.Protože jsme ve společnosti, která je jiná a jinde. Je svobodnější v možnosti  vyjadřovat své názory, ve zrušení hranic, pro cestování a podnikání, v podstatném zvětšení vlivu peněz při korupci a řadě dalších. O to více je opovrženíhodné, že si nezasloužené a rovnost pokřivující výsady, které jdou nad rámec ospravedlnitelných výsad, dnešní politici, poslanci, senátoři a vládní činitelé dokáží bez uzardění odhlasovat, užívat a hájit.

Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6)

Připomeňme jen namátkou: absurdní nápad na konání letních olympijských her; prazvláštně sestavovaný a bleskově, ledabyle s veřejností projednávaný územní plán; odvážné dopravní stavby, například nelogické směřování nové trasy metra, tunel Blanka, severozápadní silniční okruh kolem Prahy, skromnou síť cyklostezek pro jistotu přejmenovaných na cyklotrasy; nákup vozů Hummer bez výběrového řízení a jejich zbrklé nabídnutí na Haiti samotným primátorem; pronájem Výstaviště a dalších objektů, privatizaci vodáren a kanalizací; okázalý marketing kampaně za Prahu čistou a zelenou; zanedbávání neziskové kultury, odepsání Kaplického návrhu Národní knihovny; úvahy o účelové změně volebních obvodů, nedávné vypuzení nepohodlných členů z městské rady, utajování průběhu jejích schůzí a tak dále a tak dále.

Čtěte více ZDE »

Co se také děje s problémy

Mnozí politikové, ve třídě obzvlášť pomazaných, vymýšlejí a také vytvářejí nesmyslnou aktivitou problémy a pak přicházejí s návrhy jak je řešit. A chtějí řešit problémy, které sami způsobili. Markantním příkladem je schodkový rozpočet republiky. Přijdou s návrhem, pak jej schválí a to tak, že výdaje nejsou kryty příjmy, což nedělá žádný soudný člověk a hospodář. A pak navrhují řešení na úkor těch, kteří problémy nezavinili.

Milý lide, milí občané, milí důchodci musíte se uskrovnit, jinak dojde k bankrotu, prodlouží se doba zavedení EURa, není na vzdělání, není na přídavky na děti atd. O vlastním uskrovňování ani řeči. Všichni naříkají – nejsou peníze. Čtěte více ZDE »

Školství a výchova další budouctnosti národa

Kdyby chátraly jenom školy, protože škola v Rychnově nad Kněžnou není jediná v tak ubohém stavu, tak se dá leccos a rychle udělat. Pokud toho nejsou konšelé v Rychnovcě schopni, neměli by je více občané tohoto města, kde chodil do školy Karel Poláček, volit. Ale ono v té naší české kotlině toho chátrá daleko víc. Je to kulturnost našeho života, malá pozornost ke vzdělání a vzdělávání. Jan Komenský říkal, a měl pravdu, že škola je základ života. Ale kdo si tuto pravdu uvědomuje a kdo ji svým způsobem života vyznává? Jistě jsou mnozí, kteří patří do této kategorie. Ale nepatří k nim úředníci Ministersva školství, mládeže a tělovýchovy. Ani Národní památkový ústav, který zřizuje a spravuje Ministerstvo kultury a řada dalších institucí, které takovou péči mají v popisu práce.

Čtěte více ZDE »

Autorka knihy “Czechoslovakia: The State That Failed” Mary Heinmannová, je americká historička, která učí na Strathclyde University ve Skotsku. Její kniha byla vydána Yale University Press.

Podle recenze (která by měla sloužit jako vzor, jak recenze psát) v Economist (21. listopadu 2009), slečna Heinmannová vidí bývalé Československo jako politickou jednotku zrozenou v podvodu, za niž je zodpovědná  prohnaná dvojice Tomáš Masaryk a Edvard Beneš, kteří umluvili vítězné Západní spojence, aby vytvořili nový stát, který ignoroval zájmy všech etnických skupin (obzvláště německé) s výjimkou Čechů a Slováků; jehož zacházení se Sudetskými Němci v první republice slečna Heinmannová považuje za hlavní důvod zhroucení první československé republiky; stát, který po mnichovské dohodě pěstoval antisemitismus - v podstatě (podle slečny Heinmannové) jen  pokračování existujících tendencí; činnost Edvarda Beneše a Jana Masaryka během druhé světové války vidí jako příběh české lstivosti a západní důvěřivosti a tři poválečná léta před komunistickým zmocněním se moci jako odporné údobí rasové msty, znásilňování, loupeží a deportací uvalených na Němce, na ty, kteří se provinili i na ty nevinné. A Pražské jaro bylo prostě vedlejším produktem zápasu mezi frakcemi komunistické strany.

Čtěte více ZDE »

Živočišná, zvířecí svoboda a svoboda člověčí

Svoboda patří k demokracii. Je její součástí, ale jenom jednou z jejích součástí. Demokracie je svou podstatou mnohem více. Je širší, hlubší, všestrannější. Jsou lidé, žijící v demokratickém státě, např. v Česku, kteří si z demokracie vybírají jen některou část z jejího vějíře. Např. pouze svobodu. A ta má sto tváří. Svobodu koupit si co chci. Má to dvě podmínky. Musíš mít na to peníze nebo si půjčit. A na to čekají věřitelé. Půjčí na všechno. Ani se neptají na co. A půjčí po telefonu. Bez ručitele. To je, co? Nebo banky vymýšlejí a nabízejí finanční deriváty derivátů z derivátů. Jako pomoc nebo výhodné investice. Jsou to finanční produkty z oblasti papírových peněz, peníze jsou zde zbožím nikoliv platidlem. Finanční sektor na nich vydělává víc než na investicích v materiální výrobě.

Čtěte více ZDE »

Na „pitomá padesátá léta“ dětství vzpomíná dnes už s úsměvem Petr Chalupa

Jednoho dne v hodině českého jazyka přišla paní učitelka s tím, že „na škole bude velká oslava k výročí VŘSR a naše třída byla určena k tomu, abychom předvedli recitační pásmo“. Paní učitelka nesnášela zkratky. Vždy jsme museli uvádět celé názvy. Ale kupodivu tenkrát skutečně řekla VŘSR. „Jako recitační pásmo byla určena přísaha Mladé gardy“, oznámila a spolužák Jäger vyprskl kvikavým smíchem. „Co je ti k smíchu Karle?“, zeptala se Peleška, jak jsme třídní říkali. Karel Jäger zčervenal ve své pihaté tváři a spolu se svými zrzavými vlasy jen hořel. Jägrova matka měla za manžela údajně Němce, za války vojáka. Mezi kluky se pochopitelně říkalo, že to byl esesácký důstojník, který v pětačtyřicátém roce zmizel a nyní že žije v Rakousku nebo v západním Německu. S určitostí lze říci, že Karel Jäger byl s maminkou sám. Byl velmi inteligentní a z nás kluků měl jedny z nejlepších známek. Nenáviděl komunisty, nosil do školy letáky, které bylo možné porůznu v té době nalézt třeba v lese. Čtěte více ZDE »

Omlouvám se uctivě laskavému čtenáři, jehož pozornost jsem se snažil zavádějícím názvem mého článku téměř podvodně získat. Článek, jak zjistíte (pokud ho snad budete číst) se nezabývá chrabrými mušketýry, jak nám je popsal pan Alexander Dumas, ale pojednává o svazcích klíčů, které jásavě zvonily téměř před dvaceti lety na Václavském náměstí v Praze.

Zdá se to být včera od doby, kdy jsme v listopadu 1989 sledovali s napětím na obrazovce televizoru přenosy z Prahy a byli svědky, jak se po čtyřiceti letech konečně sesouvá v prach nenáviděná „Železná opona“. I když Československo bylo bohužel prakticky posledním ze sovětských satelitů, který se odvážil odtrhnout od „Velkého bratra“, přesto jsme se slzami v očích sledovali dění na Václavském náměstí, desetitisíce Pražanů zvonících svazky klíčů. Když jsem následujícího rána vyšel na pravidelnou vycházku se psem, stále jsem měl před očima záběry z předcházejícího večera a než jsem došel z procházky domů, měl jsem již v hlavě připraven malý fejetonek, který jsem nazval „Klíče“ a který byl stejného dne večer použit v Českém vysílání stanice 2EA v Sydney.

Čtěte více ZDE »

Bohužel se stále více zapomíná na to, v jakém Absurdistánu jsme před dvaceti lety v tehdejší ČSSR žili, a proto zcela určitě nebude na škodu, když si letos alespoň pár těch absurdit připomeneme. Vše, co bude teď následovat, je čiročirá pravda.

Tyto řádky píši 11.11.2009, tedy na svatého Martina. Právě před dvaceti lety se možná i tento světec zasloužil o to, že obyvatelé severočeských Teplic začali masově demonstrovat proti nesnesitelnému znečištění ovzduší ve své oblasti. Je dokonce možné, že toto datum a tyto demonstrace zaznamená historie jako jakési předskokany sametové revoluce v roce 1989!

A jako první a asi největší absurditu si dovoluji přepsat doslova jedno usnesení z osmdesátých let, které dokumentuje, jak báječně se strana a vláda dovedla vyrovnat s touto životně důležitou problematikou. Čtěte více ZDE »

Kdyby podle ničeho jiného, tak podle stavu poštovních schránek je možno spolehlivě poznat, že rok 1989 přinesl nějakou významnou změnu. Zatímco před tímto rokem stačilo podívat se do poštovní schránky jednou za týden, teď to nestačí pomalu dvakrát denně. Dříve sem tam nějaká ta složenka, občas dopis a hotovo. Dnes nabídky všeho možného zboží, od potravin po průmyslové výrobky, od prodeje a koupě akcií po různé kurzy, podezřelé zprostředkování zaměstnání a podobně. Čtěte více ZDE »

S čím se setkáváme doma i ve světě

Tak třeba na jedné straně s dlouholetými studenty bohatých rodičů, kteří si z vysokoškolského studia, dnes většinou na soukromých školách, udělali téměř celoživotní povolání a na druhé straně se studenty, kteří normální 3-4 i pětileté studium sfouknou za pár měsíců až týdnů. To je jeden z úkazů české současnosti Po pravdě řečeno, není to jen úkaz český. Není a ani nemůže být ale vnímán všemi. Copak to může být středem pozornosti a zájmu člověka z té půlmilionové armády nezaměstnaných v Česku, kterého trápí skutečnost, jak vyjde v měsíci s nerovnováhou příjmů a vydání? Jeho mysl a pozornost nesměřuje také k tomu, kdo vyhraje v humbucké soutěži Československé superstar na Nově, nebo co je za snahou slučovat zdravotní pojišťovny. I když se ho to velmi týká, aniž si to v těchto dnech uvědomuje. Ti v pozadí chtějí nalévat své peníze do jimi vlastněných zdravotnických zařízení. Nemůže také věnovat moc času, aby přemýšlel, proč úředník prezidentské kanceláře pan Hájek radí Klausovi, aby ČR vystoupila z Evropské unie.

Čtěte více ZDE »

Multipolární svět

Před dvacítkou let byl svět nazýván bipolárním. Když došlo ke zhroucení SSSR, začalo se říkat, že již není bipolárním. Není. Ale stal se multipolárním. Bohatstvím a penězi, v nichž mnozí bohatství vidí, aniž by to byla pravda, nelze dobře a uspokojivě řídit chování jednotlivce ani vztahy páru lidí, ani skupiny, ani národa a ani celého lidského společenství.

To je zkušenost vyplývající z dějin všech civilizací včetně té, které říkáme nejvyspělejší, ale nedokonalé, současné. Právě bohatství a peníze rozdělují společnost, ať již jsou směnitelné nebo ne. A toto rozdělení a rozdělování vytváří póly. A je jich více. Proto multipolární svět.

Vznikne-li někde strategický pól na glóbu, např. Čína, Indie, Brazilie, EU nebo případná jiná seskupení, je podložen vždy rozmnožením nebo nahromaděním bohatství, které nese s sebou vliv, sílu a moc a to i vojenskou. Čtěte více ZDE »