CzechFolks.com PLUS

Další slova uznání a díků patří opět naší nestárnoucí seniorce paní A. Votické (96), která ve snaze pomoci zachránit náš montrealský konzulát minule sehnala 51 podpisů pod naší petici a nyní napsala následující dopis Předsedovi Senátu, a kopie Předsedovi vlády a ministrovi MZV.

Senát Parlament České republiky
Valdštejnské náměstí 17
118 01 Praha 1
 
Předseda senátu parlamentu ČR
MUDr. Přemysl Sobotka

V Montrealu 11. března 2010

Vážený pane předsedo senátu,

obracím se na Vás s laskavou prosbou o Vaší pomoc pro zachování českého konzulátu v Montrealu. Jsem snad nejstarší žijící Češka v Montrealu, již od našeho příchodu 4. dubna 1948 (je mi 96 let) uplynulo již 62 let. Čtěte více ZDE »

Ušetřit a snížit

Ušetřit a snížit - dvě slovesa, každé s jiným významem slova, i když lze nalézt jisté shody a příbuznost. ČR oklamána / za slovo oklamání lze dosadit chytrost marketingu a korupci/, bublinami farmaceutické lobby o prasečí chřipce, objednala milion pandemických vakcín. Když se provalila prolhanost a fikanost těchto kšeftů, že žádná pandemie prasečí chřipky není, ale že to byl již tolikrát opakovaný, promyšlený fígl prorostlý korupcí a hloupostí nejen politických „celebrit“, tak řada států neodebere dříve objednaná množství těchto vakcín např. Francie a Německo. Také ČR odebere z původního milionu vakcín jen 700.000 kusů. 30% vrátí dodavatelům, což prý je bez sankce. Sdělení Ministerstva zdravotnictví říká, že tak ušetří 55 milionů korun. Ale to vůbec není přece žádná úspora. To je pouze snížení i tak zbytečných výdajů. Za to by měla být vzata k odpovědnosti celá řada vysokých státních úředníků, kteří učinili takové špatné rozhodnutí. Ponechme nyní v této chvíli za jakých pohnutek. Podobných případů je ovšem daleko více.

Čtěte více ZDE »

V První republice se říkávalo – Za Rakouska-Uherska bylo lépe! Za Hitlera se říkávalo – Za První republiky bylo lépe! Za komunistů se říkávalo – Za Hitlera bylo lépe. Za Havla se říká – Za komunistů bylo lépe! Až tady bude (například) prezidentem valašský král Bolek Polívka, bude se říkat – Za Havla bylo lépe!

 
Největší zajímavostí a zároveň nepochopitelnou blbostí jsou setkání, kdy bývalý akční komundíra říká – Za komunistů to bylo lepší. A já vím, že má tři auta, kouří ameriky, pije plzeňskou dvanáctku, má chalupu u Rakovníka, bydlí v baráku za pět milionů, každý rok má dovolenou u moře, děti mu studují a na tričku má nápis – O.K. USA.

 
Vyvstává otázka – po čem se mu stýská? Po schůzích? Po Sovětském svazu? Po oslavách Prvních májů? Po sjezdech? Po konferencích? Po dovolené u Černého moře? Po vodce? Po oslovení - soudruhu? Po pozdravu – Práci čest? Čtěte více ZDE »

Tak jsem si postěžoval kamarádovi z Prahy, jak se zde v Montrealu snažíme zachránit český konzulát, který má být v rámci “šetření” zrušen již 31.března.

Abych byl v obraze, jak se teď v Česku říká, tak mi to české “šetření” hned náležitě objasnil.

A asi aby to tak nebolelo, nebo snad proto že již Jiří Suchý kdysi zpíval “že trocha poezie nikoho nezabije”, tak mi to “šetření” politiků hezky popsal v poezii.

Pro ty, kteří nevědí, o co jde, bych tedy doporučil si přečíst následující články:

Čtěte více ZDE »

Což takhle začít odspodu…trochu jinak…

Což takhle začít odspodu a prodloužit této funkční vládě mandát nebo pozměnit trochu ústavu a změnit zákony, ale nikoli v nekonečných debatách, jak nám to předvádí současný nefunkční parlament, nýbrž rázně, pod sankcí, že v příštích volbách nezvolíme stávající strany a občané z toho vyvodí důsledky. Rovná daň a naivní lhaní ODS, když tvrdí, že když nebude rovná daň, tak investoři a firmy odejdou do daňových rájů. To trápí nejen naši zemi. Ale např. francouzský prezident Sarkozy usiluje o to, aby tyto firmy odevzdaly do mateřské země 50% svého zisku. Ale, je toho více, co bude nutné v naší české kotlině změnit.

Ať již volby dopadnou, jak dopadnou, měl by být prodloužen „pracovité“ vládě Jana Fischera mandát. Ne že by byla dokonalá. Ale co je v tomto světě dokonalé? Nic. Už také proto, aby se neopakovala ubohá fraška po minulých volbách. Chce to vytvářet vládu této země trochu jinak, ne jako dosud. Čtěte více ZDE »

Desiluze a strach

K průzkumu veřejného mínění, který provedla STEM, zda jsou dnešní politici horší či lepší, 84% Čechů z dotázaných, si myslí, že výsady politiků a funkcionářů před 20lety byly stejné jako ty dnešní. Tehdy se ovšem na výsadách podílelo daleko větší %. Funkcionářů KSČ bylo mnoho, počínaje základními organizacemi v podnicích a v místech bydliště, přes okresy, kraje až po ústřední výbor , vládu, parlament. Navíc byly funkce spojovány s posty v hospodářských pozicích Nikdo nemohl být ředitelem podniku, když nebyl členem a funkcionářem KSČ. Řekl bych, že výsady dnešních funkcionářů poslanců, senátorů , ministrů, vysokých státních úředníků jsou větší.Protože jsme ve společnosti, která je jiná a jinde. Je svobodnější v možnosti  vyjadřovat své názory, ve zrušení hranic, pro cestování a podnikání, v podstatném zvětšení vlivu peněz při korupci a řadě dalších. O to více je opovrženíhodné, že si nezasloužené a rovnost pokřivující výsady, které jdou nad rámec ospravedlnitelných výsad, dnešní politici, poslanci, senátoři a vládní činitelé dokáží bez uzardění odhlasovat, užívat a hájit.

Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6)

Připomeňme jen namátkou: absurdní nápad na konání letních olympijských her; prazvláštně sestavovaný a bleskově, ledabyle s veřejností projednávaný územní plán; odvážné dopravní stavby, například nelogické směřování nové trasy metra, tunel Blanka, severozápadní silniční okruh kolem Prahy, skromnou síť cyklostezek pro jistotu přejmenovaných na cyklotrasy; nákup vozů Hummer bez výběrového řízení a jejich zbrklé nabídnutí na Haiti samotným primátorem; pronájem Výstaviště a dalších objektů, privatizaci vodáren a kanalizací; okázalý marketing kampaně za Prahu čistou a zelenou; zanedbávání neziskové kultury, odepsání Kaplického návrhu Národní knihovny; úvahy o účelové změně volebních obvodů, nedávné vypuzení nepohodlných členů z městské rady, utajování průběhu jejích schůzí a tak dále a tak dále.

Čtěte více ZDE »

Co se také děje s problémy

Mnozí politikové, ve třídě obzvlášť pomazaných, vymýšlejí a také vytvářejí nesmyslnou aktivitou problémy a pak přicházejí s návrhy jak je řešit. A chtějí řešit problémy, které sami způsobili. Markantním příkladem je schodkový rozpočet republiky. Přijdou s návrhem, pak jej schválí a to tak, že výdaje nejsou kryty příjmy, což nedělá žádný soudný člověk a hospodář. A pak navrhují řešení na úkor těch, kteří problémy nezavinili.

Milý lide, milí občané, milí důchodci musíte se uskrovnit, jinak dojde k bankrotu, prodlouží se doba zavedení EURa, není na vzdělání, není na přídavky na děti atd. O vlastním uskrovňování ani řeči. Všichni naříkají - nejsou peníze. Čtěte více ZDE »

Školství a výchova další budouctnosti národa

Kdyby chátraly jenom školy, protože škola v Rychnově nad Kněžnou není jediná v tak ubohém stavu, tak se dá leccos a rychle udělat. Pokud toho nejsou konšelé v Rychnovcě schopni, neměli by je více občané tohoto města, kde chodil do školy Karel Poláček, volit. Ale ono v té naší české kotlině toho chátrá daleko víc. Je to kulturnost našeho života, malá pozornost ke vzdělání a vzdělávání. Jan Komenský říkal, a měl pravdu, že škola je základ života. Ale kdo si tuto pravdu uvědomuje a kdo ji svým způsobem života vyznává? Jistě jsou mnozí, kteří patří do této kategorie. Ale nepatří k nim úředníci Ministersva školství, mládeže a tělovýchovy. Ani Národní památkový ústav, který zřizuje a spravuje Ministerstvo kultury a řada dalších institucí, které takovou péči mají v popisu práce.

Čtěte více ZDE »

Autorka knihy “Czechoslovakia: The State That Failed” Mary Heinmannová, je americká historička, která učí na Strathclyde University ve Skotsku. Její kniha byla vydána Yale University Press.

Podle recenze (která by měla sloužit jako vzor, jak recenze psát) v Economist (21. listopadu 2009), slečna Heinmannová vidí bývalé Československo jako politickou jednotku zrozenou v podvodu, za niž je zodpovědná  prohnaná dvojice Tomáš Masaryk a Edvard Beneš, kteří umluvili vítězné Západní spojence, aby vytvořili nový stát, který ignoroval zájmy všech etnických skupin (obzvláště německé) s výjimkou Čechů a Slováků; jehož zacházení se Sudetskými Němci v první republice slečna Heinmannová považuje za hlavní důvod zhroucení první československé republiky; stát, který po mnichovské dohodě pěstoval antisemitismus - v podstatě (podle slečny Heinmannové) jen  pokračování existujících tendencí; činnost Edvarda Beneše a Jana Masaryka během druhé světové války vidí jako příběh české lstivosti a západní důvěřivosti a tři poválečná léta před komunistickým zmocněním se moci jako odporné údobí rasové msty, znásilňování, loupeží a deportací uvalených na Němce, na ty, kteří se provinili i na ty nevinné. A Pražské jaro bylo prostě vedlejším produktem zápasu mezi frakcemi komunistické strany.

Čtěte více ZDE »

Živočišná, zvířecí svoboda a svoboda člověčí

Svoboda patří k demokracii. Je její součástí, ale jenom jednou z jejích součástí. Demokracie je svou podstatou mnohem více. Je širší, hlubší, všestrannější. Jsou lidé, žijící v demokratickém státě, např. v Česku, kteří si z demokracie vybírají jen některou část z jejího vějíře. Např. pouze svobodu. A ta má sto tváří. Svobodu koupit si co chci. Má to dvě podmínky. Musíš mít na to peníze nebo si půjčit. A na to čekají věřitelé. Půjčí na všechno. Ani se neptají na co. A půjčí po telefonu. Bez ručitele. To je, co? Nebo banky vymýšlejí a nabízejí finanční deriváty derivátů z derivátů. Jako pomoc nebo výhodné investice. Jsou to finanční produkty z oblasti papírových peněz, peníze jsou zde zbožím nikoliv platidlem. Finanční sektor na nich vydělává víc než na investicích v materiální výrobě.

Čtěte více ZDE »

Na „pitomá padesátá léta“ dětství vzpomíná dnes už s úsměvem Petr Chalupa

Jednoho dne v hodině českého jazyka přišla paní učitelka s tím, že „na škole bude velká oslava k výročí VŘSR a naše třída byla určena k tomu, abychom předvedli recitační pásmo“. Paní učitelka nesnášela zkratky. Vždy jsme museli uvádět celé názvy. Ale kupodivu tenkrát skutečně řekla VŘSR. „Jako recitační pásmo byla určena přísaha Mladé gardy“, oznámila a spolužák Jäger vyprskl kvikavým smíchem. „Co je ti k smíchu Karle?“, zeptala se Peleška, jak jsme třídní říkali. Karel Jäger zčervenal ve své pihaté tváři a spolu se svými zrzavými vlasy jen hořel. Jägrova matka měla za manžela údajně Němce, za války vojáka. Mezi kluky se pochopitelně říkalo, že to byl esesácký důstojník, který v pětačtyřicátém roce zmizel a nyní že žije v Rakousku nebo v západním Německu. S určitostí lze říci, že Karel Jäger byl s maminkou sám. Byl velmi inteligentní a z nás kluků měl jedny z nejlepších známek. Nenáviděl komunisty, nosil do školy letáky, které bylo možné porůznu v té době nalézt třeba v lese. Čtěte více ZDE »

Omlouvám se uctivě laskavému čtenáři, jehož pozornost jsem se snažil zavádějícím názvem mého článku téměř podvodně získat. Článek, jak zjistíte (pokud ho snad budete číst) se nezabývá chrabrými mušketýry, jak nám je popsal pan Alexander Dumas, ale pojednává o svazcích klíčů, které jásavě zvonily téměř před dvaceti lety na Václavském náměstí v Praze.

Zdá se to být včera od doby, kdy jsme v listopadu 1989 sledovali s napětím na obrazovce televizoru přenosy z Prahy a byli svědky, jak se po čtyřiceti letech konečně sesouvá v prach nenáviděná „Železná opona“. I když Československo bylo bohužel prakticky posledním ze sovětských satelitů, který se odvážil odtrhnout od „Velkého bratra“, přesto jsme se slzami v očích sledovali dění na Václavském náměstí, desetitisíce Pražanů zvonících svazky klíčů. Když jsem následujícího rána vyšel na pravidelnou vycházku se psem, stále jsem měl před očima záběry z předcházejícího večera a než jsem došel z procházky domů, měl jsem již v hlavě připraven malý fejetonek, který jsem nazval „Klíče“ a který byl stejného dne večer použit v Českém vysílání stanice 2EA v Sydney.

Čtěte více ZDE »

Bohužel se stále více zapomíná na to, v jakém Absurdistánu jsme před dvaceti lety v tehdejší ČSSR žili, a proto zcela určitě nebude na škodu, když si letos alespoň pár těch absurdit připomeneme. Vše, co bude teď následovat, je čiročirá pravda.

Tyto řádky píši 11.11.2009, tedy na svatého Martina. Právě před dvaceti lety se možná i tento světec zasloužil o to, že obyvatelé severočeských Teplic začali masově demonstrovat proti nesnesitelnému znečištění ovzduší ve své oblasti. Je dokonce možné, že toto datum a tyto demonstrace zaznamená historie jako jakési předskokany sametové revoluce v roce 1989!

A jako první a asi největší absurditu si dovoluji přepsat doslova jedno usnesení z osmdesátých let, které dokumentuje, jak báječně se strana a vláda dovedla vyrovnat s touto životně důležitou problematikou. Čtěte více ZDE »

Kdyby podle ničeho jiného, tak podle stavu poštovních schránek je možno spolehlivě poznat, že rok 1989 přinesl nějakou významnou změnu. Zatímco před tímto rokem stačilo podívat se do poštovní schránky jednou za týden, teď to nestačí pomalu dvakrát denně. Dříve sem tam nějaká ta složenka, občas dopis a hotovo. Dnes nabídky všeho možného zboží, od potravin po průmyslové výrobky, od prodeje a koupě akcií po různé kurzy, podezřelé zprostředkování zaměstnání a podobně. Čtěte více ZDE »

S čím se setkáváme doma i ve světě

Tak třeba na jedné straně s dlouholetými studenty bohatých rodičů, kteří si z vysokoškolského studia, dnes většinou na soukromých školách, udělali téměř celoživotní povolání a na druhé straně se studenty, kteří normální 3-4 i pětileté studium sfouknou za pár měsíců až týdnů. To je jeden z úkazů české současnosti Po pravdě řečeno, není to jen úkaz český. Není a ani nemůže být ale vnímán všemi. Copak to může být středem pozornosti a zájmu člověka z té půlmilionové armády nezaměstnaných v Česku, kterého trápí skutečnost, jak vyjde v měsíci s nerovnováhou příjmů a vydání? Jeho mysl a pozornost nesměřuje také k tomu, kdo vyhraje v humbucké soutěži Československé superstar na Nově, nebo co je za snahou slučovat zdravotní pojišťovny. I když se ho to velmi týká, aniž si to v těchto dnech uvědomuje. Ti v pozadí chtějí nalévat své peníze do jimi vlastněných zdravotnických zařízení. Nemůže také věnovat moc času, aby přemýšlel, proč úředník prezidentské kanceláře pan Hájek radí Klausovi, aby ČR vystoupila z Evropské unie.

Čtěte více ZDE »

Multipolární svět

Před dvacítkou let byl svět nazýván bipolárním. Když došlo ke zhroucení SSSR, začalo se říkat, že již není bipolárním. Není. Ale stal se multipolárním. Bohatstvím a penězi, v nichž mnozí bohatství vidí, aniž by to byla pravda, nelze dobře a uspokojivě řídit chování jednotlivce ani vztahy páru lidí, ani skupiny, ani národa a ani celého lidského společenství.

To je zkušenost vyplývající z dějin všech civilizací včetně té, které říkáme nejvyspělejší, ale nedokonalé, současné. Právě bohatství a peníze rozdělují společnost, ať již jsou směnitelné nebo ne. A toto rozdělení a rozdělování vytváří póly. A je jich více. Proto multipolární svět.

Vznikne-li někde strategický pól na glóbu, např. Čína, Indie, Brazilie, EU nebo případná jiná seskupení, je podložen vždy rozmnožením nebo nahromaděním bohatství, které nese s sebou vliv, sílu a moc a to i vojenskou. Čtěte více ZDE »

Klišé a zábrany dorozumění

V našem světě, kterému říkáme moderní a civilizovaný, nejsme schopni se dohovořit ani o tom, co bychom měli řešit, natož ty problémy řešit. Ale ani v tom množství problémů není problém. Jde o to, vybrat ty nejzávažnější. A aby to nebylo jednoduché, je nutno brát v úvahu, že pro každou oblast, místo na Zemi, pro každý stát, komunitu a nakonec i jednotlivce, nejsou ty nejzávažnější problémy shodné.

Svět se v našich úvahách, hlavách, myslích, očích a nazírání jeví jednou jako binární, černobílý, jindy jako rozplihlá změť barev, odstínů a nesrovnalostí v reálné skutečnosti. A tak se světový, evropský i národní dialogy příslušných populací krystalizují v klišé. Čtěte více ZDE »

Nejenom české letadlo

Československo patřilo ve XX. století k průmyslově nejvyspělejším státům světa. Od svého vzniku v roce 1918 k tomu mělo vytvořeny podmínky. Patřilo v Rakousko-uherské říši k oblastem, kde byl průmysl, doprava, železnice, důlní a hutní průmysl, strojírenství, sklářství a další obory na slušné evropské i světové úrovni. Tento vývoj pokračoval od 20.let prakticky až do roku 1989. V letech 1950 - 1988 byl deformován dirigismem RVHP. Přesné a těžké strojírenství, důlní a průmysl železa a oceli, těžká i lehká chemie, průmysl automobilový, kožedělný, textilní, sklářský, obuvnický, hudebních nástrojů, bižuterie, nábytkářský, potravinářský, gumárenský a vyspělé zemědělství produkovaly vše, co saturovalo potřeby země a jejích patnácti milionů obyvatel. Pomiňme nyní hlubokomyslné rozbory řady ekonomů, politiků a dalších všeználků o kvalitě v celém spektru výroby, cenové deformace, účelové zaměření výroby, exportní zaměření a další, jejichž příčiny měly kořeny v již zmíněné RVHP, pod taktovkou bývalého SSSR. Většina celostátní produkce šla na export. Čtěte více ZDE »

Rozdávání karet a držení banku

Voliči naslouchají, přemýšlejí, ale jestli se někomu zdá, že mlčí, tak má něco nejen s ušima.

I ticho je slyšet.Vždyť zdaleka nebyly vyzkoušeny všechny formy politického vládnutí, aby byly nastoleny podmínky a navozena situace a čas k úklidu státního a občanského dvorku v naší české kotlině… Vždyť voliči, byť je někteří považují za pouhé pěšáky, totiž vždycky vyhrávají nejen ve volbách, ale jako pěšáci i v bitvách. Generálové vždy rychleji utečou, což pěšáci nemohou. Zůstávají. Čtěte více ZDE »

Australské město Bundanoon a s ním kolem 60 amerických měst a několik dalších v Kanadě a Velké Británii by si zasloužila Nobelovu cenu. Z následujících řádků bude zřejmé proč.

Když jsem byl o padesát let mladší, chodíval jsem s kamarády po práci hrát volejbal na pražskou Štvanici. Byla tam řada obyčejných hřišť pro volejbal či nohejbal. Dnešní Štvanice s touto vzpomínkou je již k nepoznání. Sportovali jsme v obyčejných trenkách, v obyčejných teniskách, žádné Adidasky, žádná trička Beneton. Ale pokud se nemýlím, sportovalo se více než dnes. Čtěte více ZDE »

Bratra a mne rozdělila Železná opona a neviděli jsme se po dlouhá léta. Čas trhnul tímto nesmyslně krutým dělením světa a bratr a jeho žena přijeli na osm týdnů do Austrálie. Řekli mi, že jsem jim otevřel dvě brány, jednou nahlédli poprve do západního způsobu života a ta druhá, to byly moje knížky, které jsem po více než dvacet let objednával z exilových nakladatelství: 68 Publishers (Škvorečtí) v Torontu, Index v Kolíně n/R  a další z NSR - CCC knihy, Akt, Poesie mimo domov, Velehrad v Římě, Svědectví v Paříži a další. Bratr a švagrová dobrou část jejich pobytu strávili na stránkami autorů, o kterých slyšeli málo nebo vůbec: Orwell, Koestler, Solženicin, Fischl, Blatný, Levy, Novák, Hostovský, Drábek, Pecka, Škvorecký, Salivarová a jiní. Čtěte více ZDE »

Princip určitosti a neurčitosti

Za peníze lze leccos koupit, jak lze seznat leckde a často .Potkáte nevábného člověka, je tlustý, malý a přesto má krásnou ženu k pohledání.Jiný, ač hloupý a nevzdělaný, má titul.

Další, ač neschopný, stojí v čele schopných a velí jim.Stručně vyjádřeno to již bylo rčením a přirovnáním o císařových nových šatech a větou král je nahý. Je ale mnoho věcí a hodnot, které si za žádné peníze nekoupíte. Např. zdraví, lásku, spokojenost, čas a ještě mnohé jiné. Čtěte více ZDE »

V panelovém sídlišti máme v jednom bloku malou prodejnu potravin. Otevřeno od 7.00 hodin, prodavačky příjemné a ochotné, zásobování, zejména uzeninami a dalšími masnými výrobky přímo z výroben, výborné, zboží chutné a čerstvé. Nedivím se tedy, že zde občas bývá u pultu i docela pěkná fronta koupěchtivých. Často sem také zajdu, zejména ráno pro výborný čerstvý chléb, dodávaný ze sousedního města, a frontičku tak na 5-10 minut si  vystojím, pozdravím se se sousedkami, zkrátka ranní pohoda.  Čtěte více ZDE »

Sinusoida života

Po uplynutí dvaceti let, kdy byl v české kotlině zlomen systém jedné státotvorné strany KSČ s divadelní kulisou dalších stran, jež neměly podstatný vliv na politiku, seznáváme, že dnešní společenské, ekonomické a politické uspořádání není takové, jaké si většina přála a představovala. Svědčí o tom nespokojenost občanů. Jistě k tomu přispívá krize s globálními dopady na každou zemi. Deziluze, nejistota rostou jak tráva a houby po dešti a perspektivy jsou zamlženy. Mnozí z toho jsou zklamáni a zklamáváni. K těm zklamaným patří většinou ti, kteří moc nepřemýšleli a nesrovnávají a nepřemýšlí dost ani dnes. Není to nic hanlivého, ostudného. Čtěte více ZDE »

V září loňského roku se objevila v našich mediích zpráva o tom, jak již jednou odsouzený devětatřicetiletý recidivista zavraždil v Chomutově vietnamského obchodníka a policistu, a den předtím ještě dvacetiletého prodavače u čerpadla PHM v Ústí nad Labem. Byl pronásledován, zastaven výstřelem policie a dopaden. První, co jsme z televize slyšeli, bylo, že příslušné vnitřní orgány prošetřují, zda použití zbraně při pronásledování bylo oprávněné, protože pachatel byl při tom zraněn. Politování obětí žádné! Naši zákonodárci se prý rozhodli, že zločincům třeba zachovat všechna občanská práva, zatímco jejich obětem nikoliv. Čtěte více ZDE »

Proměny zvyků a hodnot

Bylo a je zcela samozřejmé, že se rodiče starají o své děti., živí je, starají se o ně, učí je a vychovávají. V drtivé většině je mají rádi. Je tomu tak v celé přírodě. Člověk se tomu nemůže vymknout, ačkoliv si někteří a často myslí, že jsou rovnější než ostatní tvorové a objektivně působící zákony na ně neplatí. Přesto se člověk od ostatního tvorstva přece jen liší. V hlavě má nejvyvinutější a nejorganizovanější hmotu na Zemi a možná v celém vesmíru. Je to šedá mozková kůra lidského mozku. Ale ani lidské mozky nejsou stejné, tak jako nejsou dva lidé stejní, nemají totožnou DNA anebo otisky prstů. Také se ustálil, ne všude a vždy, bohulibý zvyk, že když jsou rodiče staří a nejsou již soběstační, starají se děti o ně. Čtěte více ZDE »

MOTTO

Noticka na serveru Novinky 9. července 2009:

Tisícovka prázdných lahváčů. Podaří se mu je udat?

„Já právě tohle udělal.  Celý rok jsem pečlivě přihazoval a staral se o růst své investice  a nyní přišla konečně doba jejího zhodnocení. Do konce života  už nemusím nic dělat, přátelé. Jsem za vodou,“ chlubí se autor  videa, který si říká Kazma.

Pohádku o tom, jak šel  Kazma Kazmitch, zvaný též Veliký, vrátit do sámošky 1000  lahváčů, aby si napakoval kapsy a celý rok si pak mohl jen válet  pupek, si můžete vychutnat právě teď. „Narazil jsem však  na absolutní nepřipravenost českých obchodních řetězců,“  stěžuje si Kazmitch. Čtěte více ZDE »

Tak se nám to tragické výročí zase blíží. Loni jsem si dovolil uveřejnit své osobní zážitky, jak jsem si je poznamenal večer toho nešťastného 21. srpna 1968. A řeknu vám, že když jsem si je před několika dny zase přečetl… prostě na srpen 1968 se zapomenout nedá…

A přiznávám se - stále ještě nemám Rusy rád. Slovy pana Svěráka z filmu Kolja…vadí mi jejich rozpínavost. A také třeba neomalenost a buranství, když třeba v Alžbětiných lázních povykují, lezou do sauny v plavkách a ze sauny neosprchovaní do chladícího bazénku, vadí mi, jak si parcelují naše město… Čtěte více ZDE »

Těmito slovy prý začínal slavný Cicero každou svou řeč v římském senátu. „Díky” mohutným historickým kotrmelcům jsme v naší krásné malé republice, rozprostřené ve 20. století podél 50. rovnoběžky mezi 12. a 22. poledníkem (a v posledních 16 letech o 5° zeměpisné délky zkrácené) byli drahně let nuceni nejlépe vůbec nemyslet, prostě „držet hubu a krok”. Velmi výstižně to vyjádřila česká lidová tvořivost tehdejšími novodobými příslovími: „Raději nemysli, když myslíš, tak nemluv, a když promluvíš, tak se nediv!” Anebo: „Drzý jazyk, brzy Ruzyně!” Čtěte více ZDE »