CzechFolks.com PLUS

Potěšil mě zájem čtenářů o politické dění ve Švédsku, proto panu Cíchovi z Kanady na jeho konkrétní otázku trochu obšírně v úvodu odpovím: Ano, ve Švédsku bývají vyhlášena memoranda na důležitá rozhodnutí týkající se významných změn v budoucnosti země – jsou dvojího typu – národní a komunální.

Národní referendum se dále ještě dělí na referendum konzultativní a referendum o ústavní otázce.

Ve Švédsku byla zavedena možnost provedení referenda již v roce 1922,  rok po zavedení všeobecného volebního práva. Referendum je určeno především jako výjímečné řešení a slouží jako doplnění názorů zástupců veřejné správy. Má jen poradní hodnotu, není rozhodující. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

No co, pomyslel jsem si, když před měsícem začaly v Tunisku ty mazce. Nelíbí se lidu jeho slavný prezident, všechno je dražší, nezaměstnanost roste, zmatek nad zmatek, i zkouší řešit ty nesnáze způsobem všech takových lidů: srotit se, pěstmi hrozit, hadrové panáky pálit, když se podaří protrhnout policejní kordon, i nějaké ministerstvo vypálit a vyplundrovat … však ono se to zase uklidní, říkal jsem si. Demonstrace se rozejdou, střepy se z ulic zametou, ohořelá fasáda se přiomítne, zkorumpovaný prezident sice uprchl před hněvem lidu do ciziny, nu což, přijde místo něj jiný, ani lepší, ani horší, a všechno půjde svou cestou dál, inšalláh. Čtěte více ZDE »

Jelikož se v posledních týdnech z všeobecně známých důvodů zvýšilo politické dění na české i švédské straně a protože rozdíl v chápání této skutečnosti je markantní, neodolala jsem, abych neučinila malé srovnání.

Možná to bude znít nadneseně a neskutečně, ale hlavní rozdíl vidím v tom, že švédští politici se o své občany opravdu starají, naslouchají jejich návrhům, požadavkům a protestům a poměrně rychle na ně reagují a zabývají se jimi. Švédi si svých politiků váží a oceňují je, a jak tomu ve vyspělé demokratické společnosti bývá, mohou je i kritizovat. Samozřejmě kritika a nespokojenost ve Švédsku také je, a nejen od opozice, ale i od novinářů, odborníků a prostých občanů, což je naprosto přirozené a vede občas k zajímavým řešením. Ale má však svá vyhraněná etická pravidla a i když oponenti mají rozdílné názory, zůstávají ve svých projevech stále slušnými lidmi.  Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Možná, že tato úvaha leckomu připadne nepříhodná. Tak snad úvodem několik stručných informací: Nevím, jak moc  americkou vládu ovládají temné síly nejbohatší oligargie. Ani se o to nezajímám, neboť vím, že není v mých silách pravdu se dozvědět. Považuji Spojené státy, navzdory všem nepovedeným akcím, za zemi, bez níž by svobodný a demokratický svět vypadal hůř, než jak vypadá. Americký lék zachránil život našeho tehdy čtrnáctiměsíčního syna… nějak jej v letech šedesátých získala paní docentka.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Je tomu již zhruba rok, kdy nám po vlnách internetu připlula gratulace, blahopřející nám ke statečnému ministerskému předsedovi, Kevinu Ruddovi, který to prý australským muslimům řekl pěkně od srdce a vysvětlil jim, jak že se mají chovat v této zemi, a když se jim to nelíbí, že mohou táhnout, odkud přišli. Zlatá slova, která měl tento slovutný muž pronést. Nasmůlu na této informaci nebylo ani zbla pravdy. (Nevím přesně míru jednotky „zbla“, ale v tomto případě se jedná o zblo maximální velikosti). Ihned jsem to kamarádovi, žijícímu v Praze vysvětlil a vyvedl ho z omylu. Čtěte více ZDE »

V polovině listopadu loňského roku jsem dostal z Vídně fotokopii celostránkového článku z pražských Lidových novin z prvního toho měsíce. Nadpis zněl: Statisíce uprchlých lidi – vizitka režimu. Dobře hádáte, šlo o nás, o exulanty. Článek doprovázelo sdělení, že je to první část šestidílného cyklu. Elektronicky jsem požádal autory, redaktora Rádia Česko Adama Drdu a ředitele projektu Příběhy bezpráví Karla Strachotu o zaslání dalších pěti částí, vůbec neodpověděli. Redakce Lidových novin mne také ignorovala, nakonec jsem všechny texty dostal jinak. Pojednávají o emigrantech a utěšuji se, že toto téma je pro nás a zřejmě nejen pro nás, permanentně aktuální. Takže se hodí i do dvouměsíčníku.

Vyhnanství je nelehký úděl, od začátku do konce. Svědků je mnoho, od pobělohorského traumatu do dneška.  Československé emigrační vlny z období po únoru 1948, po srpnu 1968 a  ta kolem roku 1980 byly mnohokráte popsány. Čtěte více ZDE »

Vážené autorky a vážení autoři ohlasů,

nejprve bych vám všem chtěla poděkovat za ohlasy, jichž se dostalo mému příspěvku do Czechfolks,  respektive esejům studentů žurnalistiky. Velice oceňuji reakce plné vášně a svéráznosti – je to vskutku zvláštní pocit, když vidím, že tolik polemiky způsobilo pár řekněme neopatrných slov mladých lidí, vykračujících do života s chutí, radostí a jakousi vzpourou. Je však krásné sledovat, že Češi se ještě nestali domácími bačkorami a bojují; když ne za ostatní, pak alespoň za sebe a svou hrdost.

Čtěte více ZDE »

Pravdu má pamětník, když sdělí, že ten či onen výrobek, ta či ona potravina, sako, litr benzinu, láhev vína … to vše stálo před časem zlomek sumy dnešní. To je konstatování absolutně správné, statistickými údaji dokonale podložené.

Onen jev, fenomén, zvyšování cen v podstatě všeho člověku potřebného s plynoucím časem (s mezidobími stability), nazývá se jedním prostým slovem … inflace. Nejedna učená kniha byla o tomto sepsána odborníky. O různých jejích příčinách (Keynesianský pohled, peněžní pohled, theorie racionálního očekávání, rakouský pohled, nezaměstnanost, doktrina skutečných bankovek …viz wikipedia) následcích a souvislostech. Čtěte více ZDE »

(Laická úvaha)

Kdesi jsem se dočetl, že kupř. Aristoteles byl náruživý chodec a na jeho vycházkách leccos jej napadlo, co ještě dnes považujeme za moudré a užitečné. Také chodím na procházky a leccos mě napadne, ale moje myšlenky a nápady mívají jepičí život. Ale nijak mě to neodrazuje od pokračování ve zvyklosti.

Opět nastává čas vánoční. Brzy se započne další rok … kolikátý už asi přesně od všeho konání, od počátku Času?

Čas… co je to vlastně tenhle čas? Blíženec vesmíru, fenomén stejně, řekl bych, imiginární jako odmocnina z minus jedné (i když namítnete, že se dá měřit). Existuje v nás den po dni. Je dokonale věčný, na rozdíl od epochy, historického období, toho či onoho režimu. Čtěte více ZDE »

Z informací v denním tisku se dozvídám, že se naše republika zmítá ve skandálech a aférách: tu ohledně předraženého ozvučení, tu zase v nedodražených platech lékařů. V každém případě je však nosným motivem skutečnost, že stát nemá peníze. Proto je nezbytné těm, co mají, sebrat, co ještě jde, aby ti, co nemají, něco měli. Připomíná mi to nedávnou bajku, která kolovala na internetu. Pro ty, kteří ji nečetli: Byla o mravenečkovi, jenž celé léto dřel a nosil zásoby do mraveniště, a cikádách, které se smály, jak je mraveneček hloupý, když je tak hezké počasí, a on dře. Přišla zima a mraveneček v teple domova konzumoval zásoby. Cikády uspořádaly tiskovku a logicky poukazovaly na to, proč má mraveneček nemravný nadbytek, když za a) nepracuje a za b) ostatní slušní a spořádaní (rozumějme cikády) nemají nic, až skoro umírají. A tak spravedlivý systém sebral mravenečkovi podstatnou část zásob, aby uspokojil cikády – a nakonec zemřeli všichni.

Čtěte více ZDE »

Div divoucí! Pravda pravdoucí! Tma tmoucí! Zima zimoucí! Zachtělo-li by se někomu vylámat si několik zoubků na těchto českých zvláštnůstkách, ať se je – ty potvůrky – ať se je pokusí přeložit anebo alespoň slušně převést do váženého a uctívaného jazyka anglického. Až to dokáže, ať se náš odvážný překladatel pustí i do přeložení té „zvláštnůstky“, jako by zahrál svým posluchačům takové to líbivé encore… Šlo to snadno? Snadno nebo snadně? Těžko i těžce. Smutno i smutně. Lehko i lehce. Lehýnce, lehoučce, lehounce, lehoulince. Trochu, trošku, trošíčku, trošilinku. Hebce, hebounce, heboulince. Jít, chodit. Dát, dávat. Psát, napsat. Zpívat, zazpívat, dozpívat… Cítíte tu rozmanitost? Tu pružnost, tu ohebnost, tu originalitu? Tu nepřeložitelnost? Že k žádnému encore nedošlo, to předpokládám. Zvláštnůstka je zvláštnůstka.

Čtěte více ZDE »

Vážená naše vládo, páni senátoři, poslanci, ostatní osoby profesionálně politicky činné a lobbisticky i jinak se na odírání státu a obyvatelstva podílející a z toho těžící!

Systematicky denně sleduji coby občanka tohoto státu veškeré společensko-politické dění. A na rovinu zde říkám, ač člověk velice trpělivý, ona trpělivost mi již dochází. Ba dokonce mi již došla! Není věru tak těžké uhodnout s kým a čím!

Protože jsem zastánkyní pověstného zdravého selského rozumu, poctivé práce a „lidí na svých místech“, nestačím se již spoustu let divit, avšak v posledních několika letech obzvlášť. Nejenže postrádám ve vašich řadách kategorii té poctivé práce, přičemž o poctivosti jako takové již nelze vůbec hovořit, nýbrž registruji i absenci logiky, řešení problémů se znalostí věcí v komplexu propojení teorie s praxí, v rámci všech stavů a věcí souvisejících, s výhledem na perspektivy a budoucí cíle či dopady rozhodnutí vašich. Čtěte více ZDE »

Vážení přátelé stránek CzechFolks Plus. Dovolte mi, bytostnému lyrikovi, několik slov. Nikoliv očekávaných Dva tisíce slov; i když, věru, bylo by již na čase! Nedá mi to.

Politika je podobna alkoholu, alkoholovému opojení: krátkodobě způsobuje euforii, ale zanechává po sobě kocovinu. Alkohol v „malých dávkách“ povzbuzuje tělo i mysl. Ve větších dávkách tělo i mysl ničí. S politikou to je, dle mého, naprosto stejné: euforie z velkých slibů a velkého očekávání předchází následnou kocovinu s výčitkami, bohužel nikoliv s výčitkami svědomí. Bez hledání příčin a důsledků, bez poučení pro další dny. Celé dějiny lidstva jsou utkány z očekávání nesplněných a nesplnitelných slibů.

Slabost českého národa tkví v „politickém alkoholismu“. V nepodložené víře, že dosazením či převzetím jakési správné, pokud možno  nesprávnější politické doktríny, vyřešíme rázem náš ekonomický a morální srab současné společnosti. Rozuměj, české společnosti.

Čtěte více ZDE »

Před volbami

Motto:
My jsme ti šašci z povolání,
my jsme ta banda kašparů…

Milan Uhde

Po nejčerstvější zprávě o sklárně ve Skalce se s předsedou Lhotské DOS udála podivná změna. Ačkoli stále ještě uznával a ctil Krausovu politiku, začal v něm hlodat červík pochybností. Nedokázal totiž ze sebe zcela setřást, že je původem z Děravé Lhoty, takže i na něj působil zdravý selský rozum, kterým byla obec doslova zaneřáděna. František Kočvara se stal rozpolcenou osobností.

Přestože bylo před volbami a kdekdo marně zíral ke hvězdám, dotazuje se nebeských těles, koho vlastně volit, předseda DOS nikomu nepomohl.

Čtěte více ZDE »

Jestlipak jsem si to nemyslel! Už když jsem psal glosu „Se skalpelem na krku“, v níž se zmiňuji také o policii a hasičích, napadlo mne, že když se lékařům ustoupí, mohli by s podobným požadavkem přijít i tyto dvě skupiny. Taky jsem tehdy s uznáním poukázal na to, že, ač by si rovněž zasloužili vyšší platy, přesto nevydírají. Chrání přece lidské zdraví a životy stejně jako lékaři a na rozdíl od nich ještě nastavují i svoje. A už je to tady, už o tom opravdu uvažují a dokonce toho chtějí použít i k sesazení ministra vnitra Johna.

A přestože jim, a s nimi i tisícům státních zaměstnanců, byly platy sníženy, nepřijali to sice bez námitek, ale nakonec se přizpůsobili. Lékařskům ale na platy nikdo ani nesáhl, a přesto právě v této situaci, kdy úsporná  opatření postihla všechna ministerstva a jejich rozpočty, neváhali naopak žádat jejich zvýšení.

Čtěte více ZDE »

Mladý Tunisian Muhammad Bouazizi nemohl najít zaměstnání. Opatřil si stánek a prodával ovoce. Bez povolení. Policie mu to zakázala a jeden z policistů ho údajně udeřil do tváře. Muhammad  se začátkem roku 2011 rozhodl zemřít. Jednou z nejbolestnějších smrtí, smrtí, k níž byli odsuzováni kacíři: upálením. Jako před lety v Praze Jan Palach. Mnozí se domnívají, že jiskra z plamene, který ukončil jeho lidské putování, zapálila pochodeň protestu, měnícího tvář arabského světa: Alžír (kde Muhammada následoval ve smrti upálením Mohsen Bouterfit), Egypt, Yemen, Jordán, Syrie… Hlavně Egypt. Nejlidnatější země arabského světa, s největším počtem nezaměstnaných na světě, země, kde 40 % obyvatelstva přežívá za dva dolary denně, země s prastarou kulturou a pyramidami, které nám dodnes berou dech.

Čtěte více ZDE »

(Na okraj projevu nejen pana presidenta)

Korupce, která prorostla téměř celý státní organismus, se stala nikoliv případným jevem, tedy případ od případu, ale systémem. Jestliže ji chceme odstranit, a o tom všichni mluví a někteří se tváří, že s tím již začali, nebo alespoň snížit, protože odstranit se ji nikdy nepodaří, tak jako vymýtit zlo nebo dobro, je nutno systém, v němž se korupci tak daří, odstranit, nebo jej změnit. To znamená postavit se proti těm, kteří jej tvoří, kteří v něm tyjí peníze z daní občanů a nepřiměřených zisků. Postavit se proti početné řadě politiků a státních úředníků ve vedoucích a vládních strukturách současné české společnosti, proti bosům parlamentních stran, ať jsou v koalici nebo v oposici. Proti velké části poslanců, senátorů, protože ta menší, dosud poctivější část se ještě nezařadila do soukolí tohoto ponězovodného korupčního systému, proti „ kmotrům“, kteří nejsou v politice, stojí v pozadí, ale politiky řídí.

Čtěte více ZDE »

Záleží na tom, koho se zeptáte. Nebo koho čtete. A také na tom, kdo jste vy. A kde žijete. A jak se k Vám život chová. Ale samozřejmě ne docela. Někteří mezi těmi, kteří se ptají, chtějí slyšet jen to nejhorší. že jsme prostě vyřízený národ (jako Mary Heinnann v knížce Czechoslovakia. The State that Failed). Anebo krajan, který usoudil, že ani tucet Schwarzenbergů tenhle národ nespasí. Nebo jiný krajan, který litoval, že Československo vůbec vzniklo. Ale i ti, kteří Československu drželi všecky palce 40 roků a potom přesedlali na Českou republiku, měli důvody, aby k své rodné zemi (nebo spíš k jejímu obyvatelstvu) byli kritičtí. Komunisté, kteří napáchali tolik zla, spolurozhodovali, kdo bude příštích dvacet let prezidentem státu, národ se skoro bez protestu vzdal části dědictví minulosti (společného státu Čechů a Slováků), tunelování, korupce, prodejná policie i administrativa, zvulgárnění mravů i řeči.   Čtěte více ZDE »

nikoliv misomusům, jako ta historická Blahoslavova, leč proti těm, kteříž řeč naši, jazyk ten, jenž po právu k těmž se řadí, kteréž mezi všeckněmi ostatními nejsrozumitelnějšími slují, bezcitelně a zle užívají, hrubě mu tak  škodíce.

Já se touto glosou k současné češtině, mnohdy tak bezcitelně a zle užívané, musím znovu vracet, ač nejsem žádným jazykovědcem či erudovaným znalcem češtiny, ale jen tím, kdo nezapomněl, co se o ní ve škole naučil a celý život se ji snažil s úctou užívat.

Mám ji rád a ctím ji nejen proto, že je to moje rodná řeč, která kdysi dávno vplývala dychtivými oušky do našich dětských srdcí v podobě maminčiných pohádek. Nejen proto, že jsem ji později vychutnával v české literatuře a slyšel z jevišť divadel, ale nedám na ni dopustit ani co do její bohatosti, tvárnosti a libozvučnosti. Čtěte více ZDE »

Předminulý týden připomněla Česká televize, a spolu s ní i některá jiná media, tu smutnou událost z letošního října, zmizení devítileté Aničky Janatkové. Prý se objevila jakési stopa, vedoucí do Rakouska, s jehož policií jsou naše orgány ve styku a sledují i možnost únosu děvčátka do této sousední země.

Nešťastní a zoufalí rodiče nabídli již krátce po zmizení dívenky tři a půl milionovou odměnu tomu, kdo poskytne informace vedoucí k jejímu nalezení. Ovšemže se brzy našla lidská bestie, člověk, neváhající využít této příležitosti k získání peněz a údajné informace jim nabídl. Policie ho snadno dopadla a jakkoliv mám o našem soudnictví značné pochybnosti, tentokrát věřím, že se mu dostane poněkud jiné odměny, protože jde o tak nehorázný a odporný čin, který pobouřil i celou naši veřejnost.

Čtěte více ZDE »

Oba články Daniely Tkadlečkové a Marie Zieglerové  o češtině v našem CzechFolks.com PLUS jsem se zájmem četl a děkuji každému, kdo usiluje o jazykovou čistotu, kdo pečuje o naši milovanou češtinu, která není žádným umělým jazykem, ale prošla svým vývojem až do současné podoby.

Vím, že anglicky mluvícímu světu vadí její háčky a čárky, kroužkované “ů”, ale v tom je její krása, odpovídající našemu naturelu. Kdesi jsem už napsal, jak se například Tomáš Baťa při návratu do své vlasti po listopadu 1989 těšil do svého Zlína, ale on zároveň vzdal tehdy velký hold našemu jazyku, když pravil: “Těším se na svůj Zlín, Zlíneček, Zlínek, Zlínečíček… podívejte se, kolik má jen podob!”

Čtěte více ZDE »

Jak budoucí novináři posuzují jazykovou úroveň dnešních médií, potažmo novinářů, když se je na názor zeptá profesorka českého jazyka? Níže uvedené tři příspěvky jsou jedny z esejí, jež jsme my – studenti 1. ročníku žurnalistiky – odevzdávali. A jelikož většina studentů spíše hájila svou budoucí profesi, doufám, že paní profesorku během čtení netrefí šlak.

1) Daniela Tkadlečková: Chybovat je lidské aneb novinář není placen za jazykové vyjadřování

Ačkoli se mé přesvědčení může jevit jako hrůzné smýšlení (alespoň pro pedagogy českého jazyka určitě), zastávám názor, že horší než jazyková hrubka je chyba faktická, ať už se jedná o novinový článek, zprávu, vědecký dokument nebo cokoli jiného. Samozřejmě, že zejména u novinářů řádně vzdělaných ve svém oboru, tedy disponujících věcnou kompetencí, by se gramatická či pravopisná chyba v textu neměla objevovat raději vůbec či velmi sporadicky (neznám člověka, který by neměl ani jednou hlavu plnou nějakého problému a nikdy by se z nepozornosti vůči někomu neprovinil, v našem případě vůči čtenářům). Čtěte více ZDE »

Se zájmem jsem si přečetla (a mojí korekturou prošel) příspěvek Daniely Tkadlečkové, jejíž literární vývoj sleduji už čtyři roky. Zaujaly mne názory a pohledy tří mladých autorů – studentů, a protože jsem původní profesí češtinářka, musela jsem se k jejich postojům vyjádřit.

Začnu z jiného konce: jsou různí učitelé – jedni vykonávají zaměstnání (leckdy lajdácky a bez zájmu, aniž by se starali o dopad svého postoje na tvárné dušičky, které jsou jim svěřeny do výchovy a výuky) a druzí vykonávají povolání.

Jestliže jsem si zvolila češtinu jako svoje celoživotní povolání, znamená to, že ji mám ráda, a proto mne neobtěžují nepříznivé okolnosti profese, ke kterým patří i nezájem žáků. Je na mně, abych je dokázala zaujmout, přesvědčit je o tom, že učit se pravopis a mluvnici je stejně vzrušující jako pátrání detektiva v nepřehledném případu. Je zajímavé a vede k velmi uspokojivému výsledku – že se pak člověk v dospělosti neztrapňuje základními pravopisnými a mluvnickými chybami a tím neznevažuje svoji práci.

Čtěte více ZDE »

Ani jsem se nepokoušel vyhledat v encyklopedickém slovníku definici výrazu “národní identita“. Někomu stačí, když si navleče tričko oznamující velkými písmeny lásku k Praze, nebo se zahalí do státní vlajky, když prší. To neberu, je to laciný a mělký projev. Před rokem 1989 se mi dostal do rukou v ČSSR vydávaný časopis, fotografie na první stránce ukazovala skupinu Staročechů (tím myslím generaci přistěhovalců před rokem 1930 a zejména v 19. století). Po příletu z Ameriky vkleče líbali beton na ruzyňském letišti. V připojeném článku prohlašovali, že by i Spojené státy měly následovat marx-leninský režim podobný tomu, jak jej nastolil kapitalistických okovů zbavený lid v ČSSR. Bůhví, co si dnes tito krajané myslí. Asi již nic. Při mé cestě do republiky v polovině letošního roku jsem viděl zřejmě otce a syna, oba v širokých kovbojských kloboucích, jejich trička hlásala, že jde o Čechy z Texasu. Doufám, že již nepatřili k pokolení proklamujícímu lásku ke staré vlasti na přistávací ploše. Nová generace Čechoameričanů se domnívá, že jsme národem bez hranic. Pod praporem globalizace?

Čtěte více ZDE »

Výraz anarchismus pochází z řeckých slov “an-” předpona znamenající “bez”, “v nepřítomnosti” a “archos”, neboli “vládce”, “vůdce”. Výraz “anarchia” pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority. Anarchisté odmítají pojmy stát, vláda, parlament, monarchie, republika, kapitalismus, fašismus a rovněž tak nacionalismus a církev.

Vůdcem komunistů (bolševiků), kteří se pak oddělili od anarchismu, se stal Vladimír Iljič Uljanov, který si dal bojovou přezdívku – Lenin. Uljanov podle řeky Leny, která je delší a teče opačným směrem. Přestože se zdá, že měl Plechanov (vůdce anarchistů – Volgin) v dotyčném období života na Lenina velký vliv, věrohodnost vysvětlení je diskutabilní. Existuje řada teorií o původu jeho jména a on sám nikdy neprozradil, proč si je vybral.

Čtěte více ZDE »

Minulé číslo Čechoaustralana přineslo dva zcela rozdílné, téměř protipólné názory na případ skupiny bratří Mašínů, který již léta dělí český národ na jejich obdivovatele a kritiky. Vedle toho, že je pozitivní, dá-li redakce jakéhokoli média dnes objektivně stejný prostor oběma stranám, je také nutno připomenout, že ani jeden článek činy Mašínů nesoudil. Rozdílné články řešily pouze otázku, zda je na místě ocenit tyto činy jako hrdinské.

Rád bych připojil svůj postřeh na základě osobního dojmu ze zajímavé besedy s Josefem Mašínem, na které jsem byl nedávno přítomen. Josef Mašín, narozený v roce 1932, je stále pohledný a mladistvě vyhlížející muž, který dokáže svým vyprávěním vtáhnout posluchače dramaticky nejen do událostí kolem boje a útěku skupiny, ale i přesvědčivě přiblížit tragickou dobu dnes již dávné minulosti. S neuvěřitelnou podrobností popsal okolnosti zabití těch, kteří se snažili jejich akci znemožnit.

Čtěte více ZDE »

V Košiciach osobitnú kapitolu na vysokej vojenskej leteckej škole predstavovali Arabi. Títo piloti zo spriatelených arabských krajín mali totiž svojské výberové konanie na pilota. Nebolo dané ako u nás fyzickou a psychickou schopnosťou. Dôležité bolo, kto bol ktorého adepta letectva oteckom. Ak to bol miestny šejk, diplom mal takpovediac vo vrecku.

Horšie to bolo s inštruktormi, ktorí mali takýchto leteckých kadetov učiť. Im stačilo, že sú šejkovými potomkami. Na čo by sa mali snažiť? Snažiť sa predsa museli tí, čo ich mali naučiť lietať. A tak sa medzi nimi vyskytovali rôzni experti. Jeden z nich rozmlátil drahé armádne lietadlo. Šlo o cvičnú stíhačku.

Otecko mu však poslal nové éro. Peniaze neboli preňho problém. A tak šejkov syn mal dostať letecký diplom na vojenské stíhačky takpovediac ako darček. To však nebolo také jednoduché, ako sa oteckovi – šejkovi zdalo. Nové lietadlo synáčik rozmlátil rovnako, ako to predchádzajúce, ktoré patrilo pôvodne armáde. Žiaden inštruktor nechcel s ním viac lietať.  Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Po mnoha úspěšných vylepšeních českého nesmyslně tvrdého trestního zákona, uvízla před časem myšlenková bárka našich zákonotvůrců opět na mělčině. A tak, podobně jako v parlamentu legislativní, nastala v naší právnické komunitě nouze ideová, tedy nedostatek nápadů, jak nadále v této humanizaci pokračovat. Po dlouhých odborných  diskusích bylo rozhodnuto poučit se z historie, avšak nebylo v tomto punktu dosaženo, jako obvykle, žádné shody názorů na zdroji, z něhož by se mělo čerpat. Tedy ani na staré anglické legislativě  osmnáctého věku, ani na antickém, tedy římském nebo řeckém právu.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte lidi hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Všetky nedorozumenia vznikajú z chybnej komunikácie. To sa ľahko povie, ale ťažšie odstráni v praxi. Skúste povedať šéfovi, že máte na nič náladu, lebo vám znížil plat. Urobil tak preto, aby zachránil vôbec existenciu vášho miesta. A tak sa niet na koho sťažovať, iba ak na svetovú globálnu krízu. Ale štve vás to. Neurobili ste nič zlé. Pracujete rovnako. Ba aj viac. A máte menej.

Čtěte více ZDE »

Česko je dobrým partnerem se vzdělanými odborníky

(Vybrali jsme pro vás z Českého rozhlasu Česko)

Německý prezident Christian Wulff poskytl Českému rozhlasu a ČTK před pondělním příjezdem na oficiální návštěvu Prahy rozhovor týkající se společné historie Čechů a Němců ve 20. století, ale i Evropy a současných vztahů. S prezidentem hovořila zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Německu Klára Stejskalová.

Ve vzájemných vztazích hrají velkou roli i stíny minulosti. Naše vztahy poznamenal válečný konflikt, zločiny nacismu i následný odsun německé menšiny. Sledujete současnou snahu odhalit masové hroby i debatu o tomto tématu, která se v Čechách v posledních letech vede?

Čtěte více ZDE »