CzechFolks.com PLUS

V padesátých letech se rozmohli zejména v panelové zástavbě drobní mravenci, kterým podle odborného označení říkali faraoni. Lezli v bytovém jádru, ve spižírnách v potravinách, občas i v bytech ve velkém množství. Hodně se o nich psalo, hlavně, jak tyto nevítané hosty odstranit.

  
Také můj kolega Pepíček si stěžoval, jak mnoho faraonů má v bytě. A tak se najednou na jeho stole ozval telefon. Příjemný hlas mladé ženy se představil jako sekretářka hlavního hygienika hl.m. Prahy. Zjistili, že právě on a několik dalších občanů, kteří s nimi již spolupracují, mají v bytech mnoho faraonů. Je podezření, že roznášejí infekci, která by mohla být nebezpečná i pro lidi. Proto žádají Pepíčka o účast na výzkumném úkolu, který je dobře placen. Právě včera jedna spolupracovnice si odnesla v hotovosti  8 000,- Kč.

Čtěte více ZDE »

Jak jistě víte, český generální konzulát v Montrealu byl předurčen k zániku. Snažíme se udělat pro jeho záchranu, co se dá. Naši elektronickou petici v češtině podepsalo již přes tisíc lidí ze všech koutů světa, i bez znalosti češtiny. Petice se též objevila v Satellitu i jinde, za což vřele děkujeme, protože i to pomohlo zvýšit počet podpisů. Také jsme sebrali pár stovek podepsaných papírových petic. Počátkem února jsme zaslali přes tisíc podpisů spolu s otevřeným dopisem předsedovi vlády Ing. Janu Fischerovi, CSc. a dalším několika politikům (možno vidět na montrealské website CSSK).

 
Kopie jsme poskytli asi padesáti médiím v ČR, takže o tom referoval tisk i radio. Bohužel to bylo asi vše, co se stalo. Protože se jedná též o zájmy Quebeku, quebeckých firem i Quebečanů, zprovoznili jsme ještě petici ve francouzštině i v angličtině a obrátili se též otevřeným dopisem se žádostí o pomoc ke quebecké vládě a médiím. Téměř před dvěma týdny jsme zaslali velice výstižný dopis, plný důležitých fakt, detailů a statistických údajů, přes 250 českým politikům, mimo KSČM (senátorům, poslancům, ministrům, prezidentovi a předsedům politických stran).

  Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.

Čtěte více ZDE »

Havajské ostrovy jsem navštívil již desetkrát. Jednak tam mám dva švagry, emigranty z roku 1968, jednak jsem tam sbíral materiály pro svou knihu o kolonii malomocných na ostrově Molokai. Při svých cestách jsem se setkával i s dalšími Čechy, na všech ostrovech jich žije pár  desítek. Tito dnes již starousedlíci sem kdysi utekli před komunismem. Žádný z nich mě nezaujal tak jako paní Alexa, krajanka z Českých Budějovic.  

Potkali jsme se ve vesnici Kea’au, v obchodě se zdravou výživou, kde pracovala a kam jsem si šel v doprovodu švagra Honzy koupit přípravek z aloe vera proti spálení silným havajským sluncem. 

Už v obchodě mi bylo jasné, že stojím před neobyčejnou ženou, plnou energie a zápalu. Na Havaji žije od roku 1975, nějakou dobu strávila na kontinentě v Utahu, ale na Havaj se zase vrátila, a i když její tři dospělé děti už česky nemluví, ona sama je na své češství hrdá a cítí potřebu šířit českou kulturu v tom vzdáleném a odlišném světě na jednom z mnoha ostrovů kdesi v Pacifiku. Slovo dalo slovo, témat k hovoru je mezi emigranty vždycky dost, a tak jsme si domluvili termín na delší rozhovor v jejím domě.

Čtěte více ZDE »

Fakt je to zábava, ak niekoho počúvam hovoriť o starých dobrých časoch. Už v starom Ríme sa hovorilo – ó tempora – ó mores – ach tie časy, ach tie mravy. A spomínalo sa, kedy to bolo lepšie. Je to ľudské, čas od času každého človeka prepadne nostalgia. Zaspomína si na vlastné staré dobré časy. Každá generácia ich má niekde posunuté. Tá moja asi do rokov osemdesiatych. Generácia mojich rodičov zasa spomína na šesťdesiate a starí rodičia snáď na časy pred druhou svetovou. A s tou nostalgiou prichádzajú tváre, mená, kamaráti. Zrazu sa pred vami objavia v spomienke. Na zlé veci sa väčšinou zabudne.
 

Niekedy je to riadený proces. Trebárs sa dohodnú dve hudobné legendy z mladších ročníkov ako teraz No name a Chinaski, aby spolu naspievali dueto o časoch, o ktorých by som im vedel rozprávať. A tak si v 21. storočí otvorím google, aby som čo - to o starých známych zistil. A zrazu jedného kamaráta a spolužiaka objavím ako kapitána lietadla voziaceho priamo českého prezidenta a druhého v pozícii uznávaného psychológa, či audítora. Aj som sa prekvapil, aj hľadám hneď na nich kontakt, čo v časoch internetu nie je niekedy také zložité, ako by sa zdalo.

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Podívejte se na tuto ženu - a zapamatujte si ji na vždy!

Svět se nestal nemravným, takovým vždy byl…

Ocenění nedostane vždy ten, kdo je ho hoden více.

Nedávno, ve věku 98 let umřela žena jménem Irena. Během druhé světové války Irena získala povolení k práci ve Varšavském ghettu jako instalatérka - svářečka. Měla k tomu svůj důvod. Irena věděla o plánech nacistů se židy. Na dně tašky s nářadím vynášela děti ghetta, v zadní části svého náklaďáku měla místo pro starší děti. Tam také vozila psa, kterého vycvičila štěkat, když auto projíždělo branou. Vojáci to nechtěli řešit a také štěkot mohl zamaskovat zvuky, které děti mohly případně vydávat.

 
Během své činnosti Irena dokázala takto zachránit až 2500 děti. Chytili ji, nacisti jí přelámali nohy, ruce a brutálně ji ztloukli. Irena si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo osvobodit.

Čtěte více ZDE »

V květnu si připomeneme 65. výročí skončení 2. světové války, tu historii “velkou” bychom měli znát, zkusme se dopátrat někoho konkrétního. U nyní už 85letého Vladimíra Netíka jsem objevil při shánění materiálů pro svůj DVD průvodce Rychnovem nad Kněžnou (www.rychnovskypruvodce.info) nezvyklé svědectví - adresy spojeneckých vojáků-zajatců, kteří se ocitli v tom čase právě zde pod Orlickými horami a jimž tu Vladimír Netík tlumočil. Ony adresy mu napsali na památku právě oni, a tak tu najdeme kontakty do Skotska, Nového Zélandu, Velké Británie i Austrálie. Při dalším hledání jsem přišel na jejich snímky z příjezdu na rychnovské Staré náměstí, pak nějaké fotografie před jejich “ubytovnou” v tehdejší tzv. chlapecké škole a dokonce obrázek dvou z těch vojáků s tehdy malým Rudlíkem, později slavným Rudolfem Roklem - i u nich byli ubytováni. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Někdy se i mezi odmítnutými autory najdou takoví, kteří dokážou vzít svůj neúspěch s nadhledem a odpovědět vtipně. Leckdy se dokonce mezi autorem a redaktorem rozvine zajímavá korespondence, vyvine přátelský vztah.

Svého času mi poslal básně mladý autor z Kuřimi. Nebyly docela marné, nesly však pečeť začátečnického hledání a poněkud přebujelé autorské ješitnosti. Jednu jsem si nechal a k těm vráceným podotkl, že se mi zdá, jako by měl autor sebevědomí nad své poměry. Vzápětí jsem dostal tento skvělý pamflet. 

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Fotografie © forsage

Na okraj letošního Loučení se zimou v Deštném v Orlických horách o Rampušákovi a Masarykově chatě na Šerlichu

(Virtuální rozhovor s Janem Hégrem, neúnavným propagátorem a organizátorem turistiky, skromným člověkem, čestným členem Horské služby Orlické hory a od roku 1996 legendárním představitelem Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Není už mezi námi - s ním, 64letým jsme se 14. srpna 2006 rozloučili v kostele svatého Jakuba ve Skuhrově nad Bělou.)

J. K. Od roku 1996 jste vy jako kdysi aktivní a později čestný člen Horské služby představoval Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Vzpomínám na toho vašeho posledního, kdy s vámi byla Kačenka, ostatně vaše dcerka. U sjezdovky Marta II v Deštném vás v sobotu 18. března 2006 vítaly stovky lidí. Dovolte otázku: Kdy vznikl Rampušák? Je to přece jen pohádková postava.

Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Originální ilustrace pro CzechFolks.com © Pavel Mojžíš

Vztahy mezi policií a národnostními menšinami: australský přístup 

Nedávno uvedl zdejší televizní kanál SBS britský dokument “Tajný policista”, který svým zaměřením na rasismus policie v Manchestru poskytl divákovi ojedinělý a otřesný pohled na to, jak to mezi řadovými policisty, co se týče jejich názorů na národnostní menšiny, doopravdy chodí. Ačkoliv na povrch se každý policista zdá být ve svém jednání s příslušníky menšin velice korektní, pod povrchem je situace zcela jiná. Většina filmu byla totiž natočena skrytou kamerou, a tak tento dokument jasně ukazuje, že více než dvacetiletá snaha britských policejních vzdělavatelů v oblasti vztahů mezi policií a menšinami se bohužel nestřetla s valným úspěchem.  

Čtěte více ZDE »

Rovnou řekněme, že socha zmrtvýchvstalého Krista stojí od dubna 2008 po letech  v parku (na komunisty zlikvidovaném hřbitově) před hřbitovní kaplí Proměnění Páně, postavené v novobyzantském slohu na půdorysu řeckého kříže v letech 1865–1868.  V souvislosti s ní je třeba jmenovat jejího patrona hraběte Jana Karla Kolowrata Libštejnského-Krakowského (1794–1872), který je v knize Boženy Němcové Pohorská vesnice pojímán nejen jako šlechtic Březenský, ale i vzdělaný člověk. Podporoval naše umělce, např. Boženě Němcové dal 250 zlatých na její studijní cestu na Slovensko 1855, a když byl její manžel dán do výslužby, zaměstnal ho. Obrazová výzdoba kaple (v její kopuli biblické figurálními výjevy z Nového zákona, na rovných zdech čeští patroni), je dílem Josefa Vojtěcha Hellicha (1807–1880), obecně známého portrétisty Boženy Němcové. 

Z bývalého hřbitova, na němž se nepohřbívalo od roku 1905, zmizely při jeho rušení v období komunismu mnohé vzácné náhrobky. K tomu dodal rychnovský patriot Jaroslav Kos, že v 50. letech 20. století bylo navrženo památkově chránit z něj asi 110 náhrobků, kde nalezlo poslední odpočinek několik tisíc rychnovských rodáků, mezi nimi i z rodiny F. M. Pelcla, a dodal: „Jednoduchým nařízením v roce 1977 byl hřbitov i s náhrobky zlikvidován. To vše v rámci jakési akce pro zlepšení životního prostředí města!!!“ Řečeno natvrdo a pod toto vyjádření se podepisuju i já.

Čtěte více ZDE »

Přiznávám svoji někdejší podezřívavost, ba přímo nechuť k modle českého Parnasu - Máchovu Máji.

Z jedné strany byvše masírován povinností úcty k Mistrovi a jeho dílu. Povinností vyplývající ze zkamenělé výuky Jazyka českého a literatury, při mé školní docházce v době těsně po bratru Žižkovi. Jako každá jiná povinnost, byla i tato pro mladého člověka naprosto a jednoznačně nepřijatelná. Z principu opozice mládí vůči všemu zavedenému.  

Z druhé strany rozdvojen sám v sobě, rodícím se názorem na vše, co okolního. Vše kriticky hodnoceno právem mládí, právem vlastního supertápání. Máchův Máj to odnesl přímo exemplárně: námět básně že vycucaný z palce, zjevná morbidnost prostředí i osob, vybičovaný patos básně, atd. Jen cosi skrytého a znepokojivého zůstalo z jinak zcela sešrotovaného Máchy.

Čtěte více ZDE »

Vztahy mezi subjektem a objektem jsou vděčným zdrojem bádání pro filozofy, literární vědci zkoumají vztahy mezi umělcem a jeho výtvorem, snaží se objevit všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na zrod a charakter uměleckého díla.

Nechci se šířit o tom, co už bylo vybádáno, ale připomenout jen dvě oblasti, o nichž panují trochu falešné představy.

Všeobecně se soudí, že mezi estetickými kvalitami díla a morálními kvalitami autora panuje přímá úměra. Škodolibí historici nám však neustále otvírají oči, takže si musíme přiznat, že kdyby do dějin literatury měla vejít jenom díla autorů morálně bezúhonných, nevydalo by to na víc než na útlou brožurku.

Nevím, jestli někdo bádal o tom, jaký vztah panuje mezi krásou uměleckého díla a krásou jeho původce. Z dostatečně ověřené praxe však mohu potvrdit, že ani tady většinou přímá úměra neplatí a v jednom případě dokonce platí úměra nepřímá, a to takřka bez výjimky. Jde o tvorbu ženského pohlaví, konkrétně o vztah mezi krásou autorek a krásou jejich poezie či prózy. Čím hezčí autorka, tím hůře píše – a naopak.

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Anglická verze ZDE

Ilustrace pro CzechFolks.com © Marie Zieglerová

Oheň a voda mohou způsobit největší katastrofy na naší planetě. Mezi ně patří i děsivé požáry v Austrálii ve státu Victoria. Včera tomu byl právě jeden rok, co skončily. Je strašné a nemorální, že člověka zajímají pouze katastrofy a neštěstí - jiné události, které jsou na naší Modré planetě pozitivního rázu, ho snad ani nezajímají. Snímky, které má možnost náš čtenář zhlédnout, jen dokazují, jakou Příroda dovede být mocnou čarodějkou – dalo by se to nazvat ”Z mrtvých vstání”.   

Čtěte více ZDE »

Na česko-polské hranici v Orlických horách proběhne 2. zimní piknik pod názvem „Pod šťastnou sedmičkou v evropském regionu optimizmu” (w Krainie Optymizmu – jak uvádějí polští pořadatelé) na území Euroregionu Glacensis. Právě zde byl v prosinci 2007 slavnostně otevřen schengenský prostor v Královéhradeckém kraji. 

Stane se tak v sobotu 7. února 2010 od 14 hodin na počest 101. výročí vzniku prvního spolku zimních sportů v kladském hrabství, který nesl název Wintersportverein Batzdorf – Mariental pod patronací zajazdu (česky motorestu) „Gościniec“ v Niemojově (Niemojów) těsně za mostem na hraničním přechodu v Bartošovicích v Orlických horách.

Čtěte více ZDE »

Mladý člověk, který napsal několik básní, je překvapen a zaskočen tím, co se v něm probudilo, je zmítán protichůdnými pocity. Chvíli má pocit, že se vznesl na vrcholek Parnasu, chvíli se vidí na dně Tartaru. Ve zdravém organismu nakonec převládne kladné sebehodnocení a zbývá už jen jedno: aby je potvrdila nějaká autorita. Autor tedy usedne k psacímu stroji či k počítači a v záchvatu upřímnosti napíše takovýto dopis (citace naprosto přesná):

Dostala se mi náhodou do rukou sbírka Josefa Šimona Pouštní pták, která mě dočista okouzlila. Do té doby jsem poezii nečetl ani nepsal. Ale pod dojmem té knížky jsem byl týden jako v transu a napsal aspoň dvacet básní. Pokusil jsem se v nich vyjádřit všechno, čím jsem překypoval, co mnou zmítalo. Domnívám se, že se mi to na mnoha místech podařilo. Proto věřím, že aspoň některou z mých básní otisknete.

Zkusme si ten dopis větu po větě rozebrat.

Čtěte více ZDE »

Omlouvám se panu Čapkovi, že jsem si vypůjčil název jeho divadelní hry, snad by mi to odpustil a slibuji, že nechám všechnu ostatní hmyzí čeládku na pokoji a zaměřím se pouze na okřídlený hmyz, který symbolizuje více jak cokoli jiného - australské léto - na cikády.

Spolehlivé prameny uvádějí, že z dvou tisícovek druhů tohoto hmyzu, rozšířených po světě, zhruba 220 druhů zvolilo za svůj domov právě Austrálii. Mnohý z těchto v Austálii žijících druhů dostal kromě svého latinského pojmenování i domácí jména, většinou prý přidělená před mnoha a mnoha lety dětmi, horlivými sběrateli cikád, jména potom věrně tradovaná z generace na generaci. Čtěte více ZDE »

Tak jsem se dnes, 31. ledna 2010, ze sdělovacích prostředků dozvěděl, že nejsem důležitý pro chod své vlasti, České republiky. Rozhodnutím ministryně zdravotnictví nebudu očkován spolu s dalšími více jak dvěma sty tisíci hasiči, vojáky, členy rady bezpečnosti státu a panem prezidentem proti prasečí chřipce, a pokud jí budu nakažen, v bolestech zemřu.

Chvíli mi to bylo líto. Jsem odepsaný, říkal jsem si. Ale co dělat, kde si stěžovat, jak se vloudit do seznamu lidí důležitých pro chod naší země, komu žalovat? Už jsem to chtěl zabalit a zabít se dřív, než mne skolí strašlivá prasečí pandemie, která řádí všude kolem, když tu jsem si uvědomil, jak velký objev ministryně zdravotnictví, zřejmě bezděčně, učinila: Poprvé v historii této země přesně definovala, kdo je v této republice potřebný! Vyšlo jí, že je to 200 000 vojáků a zdravotníků a členů vlády. Zbývajících 9 800 000 Čechů, Moravanů a Slezanů je v zásadě pro chod této země nepotřebných. A to je úplně nová situace! Situace, kterou jsme až doposud neznali.

Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.

Čtěte více ZDE »

Michal Černík - tázající se

Břetislav Kotyza - odpovídající

- Mohl by jste se popsat a charakterizovat?   

Sebereflexe zkresluje. Dosažené míry a váhy a počet dioptrií nevypovídají o pisateli vůbec nic. Školní vzdělání, zaměstnání, úspěchy i neúspěchy jsou v čase minulém. Dnes jsem postarší muž, heterosexuál, snadno splývající s davem.

Avšak: “…sedlák se slámou v botách, vždy ochoten k hovorům”.

- O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?

Kmotřička, jejíž jméno se nevyslovuje, častěji než se dalo očekávat navštívila mé nejbližší. Přiměla mne, abych o ní přemýšlel.

- Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?

Ne. Všechno ze svého života podepíšu. Někdy, pravda, jen malými písmenky.

Čtěte více ZDE »

Již po několik let visí nad montrealským Generálním konzulátem České republiky (nadále GK ČR) hrozba jeho uzavření. Na podzim jsme se dozvěděli, že vláda ČR svým usnesením č. 1296 ze dne 15. října 2009 rozhodla o uzavření GK ČR v Montrealu k 31. březnu 2010, a dosavadní konzulární působnost (provincie Britská Kolumbie, Nové Skotsko, Nový Brunsvik, Ostrov prince Eduarda a Quebek) plně přechází na zastupitelský úřad ČR v Ottawě.

Dne 1. prosince 2009 České a slovenské sdružení v Kanadě zaslalo  dopis Úřadu vlády České republiky k rukám předsedy vlády Ing. Jana Fischera, CSc. Tato vrcholná krajanská organizace v Kanadě se v jednom z bodů dopisu zabývala situací montrealského GK a žádala předsedu vlády, aby vláda přehodnotila toto rozhodnutí.

Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.

  Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Originální ilustrace pro CzechFolks.com © Pavel Mojžíš

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky. Čtěte více ZDE »