CzechFolks.com PLUS

Vzpomínám si, jak jsem co čerstvý uprchlík z Husákova Československa stanul na můstku přes jednu z říček v pohoří Schwarzwald, o níž bylo známo, že výš proti proudu stojí pět papíren. Měl jsem v paměti tu úděsnou rudohnědou břečku, v níž socialismus dokázal proměnit nemalou část Vltavy i jiných českých řek; i nevěděl jsem, sním-li či bdím. Není snad nutným doprovodem výroby papíru smrad a zahleněná řeka? Čím to, že pod mýma nohama plyne vodička čistá jako ve studánce? Krátce poté jsem v jisté záležitosti navštívil Porúří a zase. Očekával jsem něco, jako Ostravsko, jen padesátkrát rozlehlejší. Umouněné fabriky, rezavé těžní věže, rozpadlé baráky nezjistitelného účelu, čpavý dým, rez, popel a saze, vše obestřeno průmyslovým smogem, jímž občas prohlédne zsinalý kotouč zvaný slunce… Čtěte více ZDE »

Když mě bylo 19 let, maminka se znovu vdala. Můj vlastní tatínek byl sice úžasný, ona taky, ale oba byli hodně temperamentní, a tak hádky byly téměř každý den. Rozvedli se. Mamince bylo 38 let a toužila po troše klidu. Když přišla do Holešovic k Janíkům, byla láskyplně přijata celou rodinou a skutečně celý zbytek života (do roku 1994) pak strávila v klidu s hodným manželem. I já a sestra jsme k Janíkům rády přicházely a později i naše děti. Měli jsme všichni Vláďu rádi a bylo nám líto, že postupně ztratil své blízké – rodiče, sestru i manželku. Překonat těžké chvíle mu pomohla víra a skautské zázemí. Často nám vyprávěl o Slunečné zátoce, o tom, jak byl skaut několikrát zakázán a jak byl znovu vzkříšen, vyprávěl o Foglarovi a mnoho dalšího…

Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

„Hamerský Špičák“ – zvaný též Ostrý patří se svojí výškou 452 m/m společně s Děvínem mezi nejvyšší místa v této oblasti. Ve své vrcholové části má krátký vulkanický hřbítek a zbytky valového opevnění ze 14. století. Čtěte více ZDE »

Tíseň je pocit strachu. Buď můžeme cítit úzkost, když nás někdo nebo něco ohrožuje a v tomto případě zaktivujeme impuls boje nebo úniku, který byl absolutně nutný k přežití našim dávným předkům. Pro nás již nemá takovou důležitost a my jsme místo toho vystaveni dlouhodobým stresům, které opět jen přidávají naší úzkosti. A též někdy pociťujme tíseň, o které vůbec nevíme, odkud pochází.

Tak odkud by takováto úzkost tedy přišla. Naše vědomí zpracovává zprávy z našeho okolí a z našich zkušeností a pak ukládá tyto do našeho podvědomí. Já jsem pracovala s klientem, který měl strašný strach z řízení a z tohoto důvodu si sedal méně a méně za volant. Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

„Vojenský prostor“ zde po dlouhá léta zabraňoval ke vstupu do některých lesních partií. Pomineme-li negativní stránky tohoto období, měla tato skutečnost i jistý svůj klad. Čtěte více ZDE »

Žijí jich mezi námi stovky, tisíce. Handicapovaných lidí, kteří nemají problémy jen se svým zdravotním stavem ale i s možností pracovního uplatnění, společenských aktivit, rozvojem zájmové činnosti a spoustou dalších věcí, které si jen těžko představíme. Mnohým z nich, kteří pomoc potřebují jim v Kostelci nad Černými lesy již koncem léta nabídne projekt „Modré dveře“.

„V podstatě jde o terapeutické centrum pro širokou veřejnost, ale hlavním smyslem je vytvoření stacionáře pro handicapované. Celá myšlenka vznikla z potřebnosti péče o psychologické a psychiatrické a z naprostého vakua v této problematice. Čtěte více ZDE »

Chovám velkou úctu i obdiv k lidem, kteří dobře ovládají český jazyk, jejich psaní s chutí  čtu. S mojí češtinou je to bohužel horší. Většinu života jsem strávil v Austrálii a tak jsem češtinu už trochu pozapomněl, ale anglicky se ještě dokonale nenaučil. Nic moc s tím dělat nemohu a tak se tím vlastně ani netrápím. Jazyky mne však z mnoha důvodů zajímají i fascinují.

Dá se snadno uhádnout proč jazyky vznikly, nikdo ale zatím neví jak. Jejich původ je zastřen tajemnou záhadou. Ba ani se nedoporučovalo o té záležitosti diskutovat. Tak například francouzská Jazykovědná společnost v roce 1866 rozpravy na toto téma výslovně zakázala. Teprve v posledních letech dali se jazykozpytci do bádání, možná jen z dlouhé chvíle. Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

„Osečná“ bude místem, kam si často zajdeme při svých odpoledních nebo večerních procházkách, nebo jí budeme procházet při našich výletech směřujících touto východní stranou. Čtěte více ZDE »

O měsíci dubnu se soudí, že je celý, mezi dvěma aprily, rozmarný. Květen ovšem není o mnoho jiný. Buď je chladno nebo teplo, buď prší nebo je sucho, buď je to dobře či špatně, podle toho, o jakou plodinu se jedná, neboť všechny pranostiky byly dříve vztaženy k tomu, jak se vydaří zemědělský rok. Mnozí svatí květnové klima ovládali odedávna, na příklad ledoví muži se starají o počasí již od středověku. A nebyli to jen tři známí Pankrác, Servác a Bonifác, ale uváděl je i svatý Mamert či uzavírala svatá Žofie, zvaná jejich kuchařkou, známá dnes spíše jako počůraná Žofka.

Čtěte více ZDE »

„… Čím vyšší právní kulturu má národ,
tím více je demokracie (…)  Silná a vyspělá
právní kultura dokáže zabránit mnohým
tragédiím i historickým zvratům. …“

Pavel Wonka

24. výročí smrti Pavla Wonky

mi málem proklouzlo mezi prsty nebýt upozornění Jana Šinágla na vzpomínkovou demonstraci v Trutnově, kterou pořádá jeho bratr Jiří a na které se dnes ve čtvrtek, právě v těchto hodinách, co toto píši, setkají společně všichni jeho přátelé a známí.  Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

„Děvín“ - zřícenina hradu na pískovcovém ostrohu. Hrad byl postaven v 13.století a je pustý již od 17. století. Čtěte více ZDE »

„Koljóóó, Koljóóó! U čerta, kde zase vězíš?“

Ale Kolja zase jednou dělá hluchého, anebo si chce hrát na schovávanou. A tak pokračuju ve svém jednostranném dialogu, až mě konečně napadne vyjít na zahradu. A tady jsem ho našel, lenocha! Leží v trávě, rozvalený na zádech, všechny čtyři nohy natažené do všech světových stran, jako by se právě protahoval. Taky mě to mohlo napadnout, že si zase bude jednou opalovat svoje bledé břicho!

„To ti neztmavne, i kdyby ses válel na sluníčku od rána do večera,“ bručím. Jenže povídejte to psovi! To je jako vykládat lidem o ozónové díře a škodlivosti slunečního záření.

„To mě neslyšíš?” zavrčel jsem už trochu nevrle.

Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči. 

***

Malá procházka s fotoaparátem v ruce je volným lidovým vyprávěním, v kterém jsou použity autentické fotografie k dokreslení popisovaného místa, či událostí. Čtěte více ZDE »

V předchozí lekci jsem vás seznámila s úvodní relaxací, která nám umožní uvolnit se a tím vplout do tranzu. Po uvolnění pak následuje prohloubení tranzu. Dá se toho dosáhnout několika způsoby, ale ten nejběžnější je ten, že si budete představovat nějaké věci, které máte rádi, většinou jsou to scénky z přírody. Kromě vizuální modality je též prospěšné stimulovat ty ostatní, jako třeba hmat, sluch a tak dále. Jestli vám něco, jako třeba voda, působí strach, tak se vyvarujte vizualizace řek, potoků a zaměňte je něčím pro vás příjemnějším, jako loukou nebo lesem. Lidem někdy dělá takováto představivost potíže, ale zeptám li se vás, zdali jste schopni představit si váš dům a věřím, že většina z nás je toho schopna, tak to již úplně stačí na to, aby se vám vizualizace dařila i v hypnóze. Jedna další možnost praxe je ta, že si před oči dáte nějaký předmět a díváte se na něj chvilku a pak zavřete oči a další minutu si ho pak představujete.

Čtěte více ZDE »

„Veden úctou ke statečnosti veteránů Druhé světové války a znechucen surovostí, s jakou se k nim zachovali komunisté po únoru 1948, jsem vydával „Kanadské listy“ po 42 let…“

Ing. Mirko Janeček

V roce 2008 ukončila tiše a bez zájmu veřejnosti i medií po 42 letech svoji ojedinělou a nadmíru záslužnou činnost redakce „Kanadských listů“. Tato událost si nepochybně vyžaduje krátké ohlédnutí.

V roce 1966 začal Mirko Janeček pod pseudonymem Jan Doubrava vydávat v Torontu cyklostylovaný oběžník Klubu nových přistěhovalců českého a slovenského původu v Kanadě pod názvem „Hlas nových“. Od ledna 1973 zpravodaj vycházel pod názvem „Kanadské listy“. Čtěte více ZDE »

Možná, že je v tom i trochu šovinismu. A něco pýchy, že nositelé těch jmen jsou ze stejného hnízda jako já. Ale jestliže ano, pak ten šovinizmus i pýcha jsou u mne docela nevýbojné a krotké odrůdy oněch dost pochybných emocí. Jde spíš o pocit, který cítíme, když se setkáme s něčím mile známým, třeba jako když přijdete na návštěvu a hostitelka před vás položí talíř se škubánkami (které milujete a které  jste už hrozně dlouho nejedli) – ano, to mi už několikrát udělala vzácná žena a navíc intektuál, Eva Mesticová -, prakticky neviditelnými pod závějemi máku smíšeného s cukrem. Něco jako vůně dávného ztraceného domova…

Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde.

Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.  Čtěte více ZDE »

Nonstop čtení má po světě už svoji tradici a nejinak je tomu v Čechách. V tomto velikonočním období se pořádá napříč republikou především čtení z historických a náboženských textů, mezi nejoblíbenější patří texty biblické. Předčítají se nejen v chrámech, ale přímo mezi lidmi na náměstích a veřejných prostranstvích. Slovo tak jde cíleně za těmi, kterým bylo určeno.

Jiná Nonstop čtení jsou už tradičně věnovaná třeba Karlu a Josefu Čapkovi nebo výročí narození Karla Hynka Máchy a celé řadě dalším. Mně osobně dělá pokaždé radost Nonstop čtení českých a slovenských autorů pořádaná na školách.

Mezi nejkurioznější pokládám Nonstop čtení z Lisabonské smlouvy pořádané před třemi lety v Olomouci nebo Čtenářský maraton, kterého se zúčastnili čtenáři napříč celou Evropou, Velkou Británií i Amerikou. P Čtěte více ZDE »

Chvála géniů a polyhistorů

Dvě cizí slova – z nichž jedno je jistě velmi dobře známé a druhé zřejmě téměř zapomenuté, ale zcela bez diskuzí jsou obě velmi chvályhodná, takže do těchto chvál zcela jistě patří.

Génius je člověk, jehož schopnosti a vlohy se přes nadání a talent dostaly až do kategorie geniality. Je nadaný tak mimořádným, i když třeba jen jednostranným talentem, že jeho činnost vysoce ční nad průměrné lidi a jeho dílo či výkony se zářivě zapíší do historie národa nebo dokonce celého lidstva. Co by mohlo být chvályhodnější? Koncovka –us pak ukazuje, že slovo je původu latinského a staří Římané jím dokonce označovali ochranné božstvo.

Čtěte více ZDE »

Nebetyčná přízemnost

Hodnosti hodnot od vojínky po ministryni obrany

Lze okrást zloděje?

Popsat popsané, poznat poznané, objevovat objevené

Mají kořeny zla a kořeny dobra stejnou půdu?

Právní stát a stát právníků, advokátů a  amatérských zákonodárců

Nekompetence kompetentních

Čtěte více ZDE »

Byl to věru symbolický podvečer v pražském Kolowratu, v němž Masarykovo demokratické hnutí zařadilo do svého pravidelného programu vystoupení početné skupiny pražského Junáka – svazu skautů a skautek, abychom zhlédli jejich vynikající představení „Obrazy ze skautského století“, věnované letošnímu výročí českého skautingu.

Nejprve nás uvítal současný starosta Junáka Josef Výprachtický, který pozdravil přítomného místostarostu Jiřího Navrátila, též dlouholetého člena MDH, v minulosti komunistickým režimem pronásledovaného a vězněného, stejně tak dalšího účastníka večera spisovatele a skauta Jiřího Stránského, dále pozval na výstavu o století skautingu v Národním muzeu v Praze, která se těší velkému zájmu v těchto dnech, a představil výpravnou knihu Skautské století (256 stran bohatě ilustrovaných, vydala Mladá fronta spolu s tiskovým a distribučním centrem Junáka), jejíž kolektiv tvůrců vedl editor Roman Šantora.

Čtěte více ZDE »

Na 18. března 2012 jsem si uložil zúčastnit se mše v torontském slovenském evangelickém kostele sv. Pavla (obyčejně začne v 10:45 a končí ve 12:30) a také valné hromady torontské odbočky Českého a slovenského sdružení v Kanadě, plánované přesně na okamžik, kdy měla mše skončit. Bohužel ve společenské místnosti domu, v němž má rezidenci předsedkyně torontské odbočky, Radmila Locherová, od kostela ‘tramvajově’ vzdálené nějakých 40 minut. Tohle je možná dobrý okamžik říci několik slov, proč – ačkoliv mi nebyl dán dar víry – chodím do kostela (i když nepravidelně), a proč jednou jdu k pastoru Ladislavu P. Kozákovi a jindy do katolického kostela sv. Václava, k Otci Liboru Švorčíkovi, Čtěte více ZDE »

Před dvěma lety jsem si podala přihlášku na kurz psychoterapie, bohužel jsem neprošla u pohovorů postgraduálního kurzu místní univerzity, a tak jsem hledala na internetu jiné možnosti. Pár měsíců po prvním neúspěchu jsem se ocitla v jiné místnosti na svém dalším rozhovoru. Byla mi kladena otázka, co prý vím o hypnóze a na to já odpověděla, že je to přece něco, jako že s námi někdo něco dělá a my o tom ani nevíme. To byla má přesná slova a já věděla, že jsem opět ten svůj pohovor nějak podělala stejně jako minule, kdy jsem nevěděla, co je humanitární psychoterapie. Prostě jsem se opět vykašlala na prostudování materiálů kurzu a nepřipravila jsem si odpovědi na možné otázky.

Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde. Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

Anenské slatinné lázně byly založeny v r. 1885 a najdeme je na východním okraji města Bělohradu. Nejdříve byla postavena budova Anenských lázní a teprve v roce 1936 byl postaven moderní léčebný dům, který byl v 80. letech rekonstruován. Čtěte více ZDE »

Jednoho dne přišel mezi nás. Na tuto Zem. Dítě nevinnosti, posel lásky. Přišel z jiné planety. Malý chlapec jako každý jiný, ale zdaleka ne jako každý jiný. Byl výjimečný, měl dar vnímavosti. V každém kroku, v každém pohybu slyšel hudbu. Byl svobodný volný jako pták. Zdálo se, že v jeho těle sestoupil na Zem Bůh. Přišel a jeho maminka se ho ujala. Přijala ho. Neznámého cizince. Přijala ho do klubka svých dětí, aby si s nimi hrál. Podívala se mu do očí a on v jejích očích viděl jen lásku. Ona doufala, že bude mít šťastné dětství, ale okolnosti mu nedovolovaly vychutnat slunné dny, smích bezstarostných her.

Čtěte více ZDE »

Duben začíná obvykle vesele, aprílem, jako by se lidé příchodem jara osvěžili po dlouhé zimě. Sdílená veselost je dvojí veselostí, a tak si lidé navzájem tropí ze sebe žertíky. Ta radost, když někdo naletí!

Pokud víme, děje se tak odedávna na prvního dubna, snad od 16.století. A mně se zdá, že i pranostiky, jak nám je moje babička zanechala, jsou jaksi rozmarné. Jen považte, jak hospodařit podle pranostik, které se vztahují ke dnům velikonoc, při jejich značné pohyblivosti?

Čtěte více ZDE »

- Vědci a technici se snaží všechno dále poznávat, vyvíjet a zdokonalovat. Tak je tomu i u zbraní, které mají zničit protivníka. A nebývá to vždycky nepřítel. Jednou ze zbraní, která má zničit nepřátele islámských fundamentalistů jsou čilé spermie islámských fanatiků všech národností a výkonné vaginy islámských žen.

- Přehlíží se fakt, že četné produkty chemického, farmaceutického, elektrotechnického a dalších průmyslů , které pod parolami hlásajícími pokrok, modernost, pohodlí, zdraví a mnohých často nepravdivých textů oslabují již po desetileti imunitu a poškozují zdraví velké části obyvatel planety. Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde.

Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

Betlém - v Novém lese mezi Kuksem a Hříbojedy nalezneme zbytky plastické výzdoby, která vznikla v letech 1726 – 1734 Čtěte více ZDE »

Člověk, který má své zaměstnání a možnost se ve volném čase věnovat svým zálibám a koníčkům, si mnohokrát ani neuvědomuje, jak šťastným je člověkem. Vdechuje pouze tu nádheru do sebe a o ničem jiném neuvažuje, neb je duší zcela odpoután jinde.

Toto se však může během vteřiny změnit. Ze zdravého člověka se rázem stane „pacient“, který je zcela odkázán na zdravotní péči.

***

Lázně Velichovky založeny v r. 1887. Zdejší slatinnou zeminu odebíral Dr. Kutík z Hořiček, který ve svém sanatoriu připravoval slatinné procedury k léčbě nemocí kloubních a kostních. Čtěte více ZDE »