O autorech
Autoři článků
Marta Bednářová
Narozena 19. srpna 1945 v polské Gorlici. Od roku 1959 studium na Obchodní akademii v Praze, po maturitě referentka na tehdejším Federálním ministerstvu paliv a energetiky. Po roce 1989 redaktorka deníku Dobrý Večer a Nedělní blesk.
Publikační činnost: od roku 1997 členka Klubu autorů literatury faktu - dvacet vydaných publikací (Nemocnice, aneb bolnica, K mrtvým se na čaj nechodí, Trůn plný motýlků, Tajemství parapsychologie, Kde se zastavil čas, Z pekla se neutíká a další).
Zde najdete všechny články autora
Josef Čermák
Doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC - čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě…
V zásadě o něm platí slova, která kdysi vyřkl Arbes o Nerudovi: „Celý život držel ruku na tepně Prahy”. Josef Čermák na tepně krajanského Toronta.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Milan Dubský
* 1929 v Netolicích. Je absolventem VŠE v Praze. Pracoval jako redaktor Mladé fronty, v Čs. rozhlase, v Československé obchodní komoře. V době normalizace jako popelář, závozník, dělník na stavbě a v JZD. Nyní se zaměstnává tlumočením, překladatelstvím. Je publicisticky činný. Napsal desítky textů k písním. Vydal dvě básnické sbírky a je autorem řady básní, próz a statí.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Kateřina Erlebachová
* 1971 v Opavě. Vystudovala Obchodní školu v Ostravě a později v Praze VIAP institut celoživotního vzdělávání obor psychoterapie. Pracovala v obchodech specializovaných na klasickou hudbu, blues a jazz. Věnovala se modernímu tanci a práci v oblasti sebe-rozvoje. Organizovala semináře nazvané: „Hlas a pohyb jako cesta”. Fotografuje, píše články a poezii. V Irsku pracuje na interkulturním projektu „Moments of beauty” podporovaném Arts Office - Galway County Council.
Zde najdete všechny články autora
Článek autorky pro CzechFolks.com
Josef Fousek
Narozen v roce 1939 v Kladně. Ve 14ti letech zveřejnil na tabuli báseň “Největší však voly, dělaj z lidí školy!”, zahodil tašku s učením a začal pracovat. Nejdříve v POLDI Kladno a potom jako pastevec ve Strážném na Šumavě. Po vojně opět v hutích a nakonec ve Středočeských plynárnách. Mezitím se oženil s Jarmilou Příhodovou, stal se přeborníkem Středočeského kraje v boxu ve váze střední a absolvoval Lidovou konzervatoř v oboru umělecké fotografie u prof. Jána Šmoka.
První výstavu fotografií měl v roce 1965 a v roce 1979 začala jeho pravidelná vystupování v Semaforu a později v Divadle Jiřího Grossmanna jako host v pořadech Miloslava Šimka, která trvala až do roku 1998. Od září téhož roku vystupuji sám nebo se synem Tomášem v klubových pořadech, s kterými opakovaně navštívil i Německo, Rakousko, Švýcarsko, Austrálii, Kanadu a USA.
Více informací na: http://home.att.net/~fousekjosef/
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Stano Háber
Narodil sa v 1966 v Brezne, vyrástol v Krásnej nad Hornádom, strednú školu navštevoval v Banskej Bystrici, študoval vysokú leteckú školu v Košiciach odbor pilot - nadzvuk, odkiaľ bol vylúčený po autohavárii zo zdravotných dôvodov, žije v Bratislave, kde ukončil štúdium žurnalistiky, je ženatý a má tri deti. Vydal romány: Sme samý lepší chlap (1995), Najvyšší a najnižší (1999) - tento román bol zaradený Spolkom slovenských spisovateľov medzi desať najlepších slovenských románov 20. storočia. Poviedky: Paľko hrchov (1999, titulná novela preložená a publikovaná vo francúzštine ako Le petit Paul) a O (2004). Publicistiku: …ani prvý, ani posledný… (1995) a Reportážna inventúra (1997). Poéziu: Pokoj rezbára (1998), Egotikon (2001), Záhady duševnej záhrady (2003), Intimity (2005), Dva tóny (2007), Štvťstoročie lásky (2008), Voňavé milovanie (2008) a Sto plus jedna láska (2009). Získal viacero literárnych cien aj v Českej republike, o. i. víťaz Braneckého Trenčína (2004) s novelou Kristus a hlavnej ceny 7. ročníka festivalu literatúry Literární Vysočina v Českej republike Quo vadis (2009) s poviedkovým románom Mäkké „F”. Dokumentárne filmy: Astronaut - kazateľ (1990, STV), Tisíc malých princov (1992 ČSTV Praha, STV), Gróf strateného času (1992, STV) a i. Viacero rozhlasových hier, i cyklov vysielaných každý deň ako Príbehy mena (2004/2005) a Svätí pre súčasnosť (2006/2007).
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Ivan Kolařík, OAM
Narozen roku 1946 v Praze. Emigroval v roce 1968 do Austrálie, kde žije dodnes. Je absolventem University of Melbourne, kde vystudoval politické vědy a literaturu. Postgraduálně vystudoval rovněz knihovnické vědy.
V Austrálii se živil nejdříve jako dělník, později jako knihovník. Jako takový je pokládán za průkopníka knihovnických služeb pro kulturní menšiny v Austrálii. Po odchodu z knihovnických služeb přešel do služeb státních, kde několik let vykonával funkci zástupce ředitele Ministerstva pro přistěhovalectví. Posledních dvacet let před odchodem do důchodu působil u policie státu Victoria, kde zastával stěžejní funkci ředitele Australského policejního institutu pro menšinové záležitosti. Je všeobecně uznáván jako průkopník policejních služeb pro kulturní menšiny. Po Sametové revoluci byl pozván tehdejší Federální vládou na pomoc ustanovení Cizinecké policie. Za svou policejní práci byl v roce 2001 odměněn vysokým státním vyznamenáním-Order of Australia Medal (OAM). Je držitelem prestižního Churchill Fellowship, který mu umožnil dlouhodobé studium elitních policejních organizací v USA, Velké Británii, Kanadě a Německu.
Kromě jogy, literatury a divadla je celoživotním koníčkem cyklistika. Vojnu strávil v dresu Dukly (Mistr Prahy 1964, Mistr Severočeského Kraje 1966). Píše fejetony, které pravidelně vycházejí v Pozitivních Novinách, Čechoaustralanovi a Seniortipu. Jako literarní formu používa humor a nadsázku. Jeho fejetony humornou formou často nastavují zrcadlo nešvarům v soudobé společnosti.
Redakce CzechFolksu doporučuje našim čtenářům si poslechnout velice zajímavé vyprávění našeho autora Ivana Kolaříka z Austrálie, které bylo odvysíláno dne 4. října 2009 na vlnách Českého rozhlasu 2 v pořadu Tisíc příběhů.
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Pavel Kovář
(*1944) působil v 70. a 80. letech jako sportovní redaktor deníku Lidová demokracie. Od roku 1990 je redaktorem společenského týdeníku Reflex.
Napsal následující knihy: Miloš Kopecký: Já, a po velkém ohlasu volné pokračování Miloš Kopecký: Důvěrný portrét (obě publikace popisují umělecké i lidské radosti a útrapy populárního herce), dále pak MUDr. Plzák se zpovídá (životní příběhy známého psychiatra), Bicanovo tajemství (o slavném fotbalistovi), Fotbalová chobotnice (o zákulisí kopané), Třináct Taxisů Josefa Váni (životní příběh žokeje) a Šampaňské s příchutí pelyňku (povídky o hrdinech Velké pardubické steeplechase). Podílel se na scénářích a režii dokumentů v České televizi.
„Dlouho jsem odmítal mít psa v městském bytě. Ale dcera, žena a hlavně velšteriér Kubík změnili můj postoj. Kuba se stal rovnocenným členem rodiny, lze si s ním skvěle hrát, dá se s ním komunikovat beze slov a skýtá šanci poznávat i lidi, protože pejskařů poslední dobou hodně přibývá,” říká Pavel Kovář.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Břetislav Kotyza
Narozen 1942 ve Zlíně. Vyučen a práce v dřevěném řemesle. Vystudoval poté uherskohradišťskou UMPRUM. Práce v oboru, i práce pro obživu v nejširším spektru. O sobě píše: “Básník volného verše, širokého záběru a barokního gesta.” Básnické sbírky: Triptych - (Dospívání, Popěvky a Rozpočitadla, Mezi řádky). V roce 2005 sbírka básní Útržky hovorů. Básně průběžně publikuje v tištěných literárních časopisech, na internetových stránkách Obce spisovatelů a Divokého vína. Rozsáhlá je i prozaická tvorba BK: fejetony a noticky, rozeseté po tištěných i internetových stránkách české kulturní scény. Břetislav Kotyza je člen Obce spisovatelů.
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Josef Krám
PhDr. Josef Krám pochází z Vysoké nad Labem u Hradce Králové, 38 let učil na odborných školách v Rychnově nad Kněžnou a v tomto městě i bydlí. Vystudoval obory český jazyk a literatura (1959), španělština (1966) a dosáhl doktorátu filozofie (1978), publikuje v tisku, spolupracuje s rozhlasem a svých jazykových znalostí využívá mj. jako průvodce českých a polských turistů po Česku a Evropě.
Má podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka - viz jeho vystoupení na 1. poláčkovské konferenci 1992 v Rychnově nad Kněžnou, publikované ve sborníku “Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním”. Původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 koncentrační tábor Osvětim je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 Gleiwitz. Z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martina, žijícího nyní v Kanadě, učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený in memoriam Karlu Poláčkovi.
Začátkem roku 2006 publikoval neznámé údaje o kořenech Bohumila Hrabala v Rychnově nad Kněžnou až do jeho prapraprapradědečka. Na tomto DVD jsou uvedeny ve Čtení o Rychnově v kapitolce “Hrabalení aneb Blecha z Rychnova” a v powerpointové prezentaci Bohumil Hrabal.
V dubnu 2007 prezentoval Rychnov nad Kněžnou v hlavním městě Tchaj-wanu Taipei celostránkovým textem v čínštině http://www.rychnovskypruvodce.info/images/Taiwan 004.jpga angličtině ve formátu A4 a fotografiemi ve čtvrtletníku EU Newsletter, vydávaném European Economic and Trade Office Taiwan. Stalo se tak na žádost Jaroslava Dolečka, vedoucího Ekonomické a kulturní kanceláře České republiky, která plní v této zemi kromě konzulárně vízové agendy zejména funkci podpory obchodně-ekonomických, kulturních, vědeckých, školských a turistických kontaktů mezi Českou republikou a Tchaj-wanem.
V září 2007 dokončil v Německu pátrání po hrobě Henriette Rettich (s písmenem ch), jedné z nejvýznamnějších českých sopranistek v historii a dceři slavné M. D. Rettigové. V listopadu 2007 získal a zařadil do dalšího vydání tohoto průvodce neznámou nahrávku Jaruščiny polky, jejímž autorem byl rychnovský etnograf a folklorista Rudolf Zrůbek (zemřel 2008). Zvláštnost oné polky tkví v tom, že mu ji nahrál jeho přítel klavírista Rudolf Rokl, taky Rychnovák. http://www.rychnovskypruvodce.info/
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Ladislav Křivánek
Narozen 9. 9. 1942 v Praze. Změna rodinné situace po únoru 1948 ovlivnila další jeho život, která mu povolila se jen vyučit a pracovat po několik let jako dělník s gasmaskou v jedné z nejhorších chemiček v Praze. Poté pracoval jako skladník v OPBH (Okresní Podnik Bytového Hospodářství). Později získal svolení k večernímu studiu chemické průmyslovky. Ještě před svým odchodem do exilu se zlepšila politická situace v zemi, která mu napomohla k získání místa ve výzkumném ústavu a pak i na ministerstvu v oddělení pro rozvoj nových technologií. Po okupaci ihned odešel s rodinou do exilu. Po krátkém pobytu v Paříži se nartvalo usadil v kanadském Montrealu. V roce 77 založil pri SVU Fond Charty 77, pomáhal lidem v exilu a byl dobrovolníkem v táboře Hostýn.
Téměř čtyřicet let se věnuje výzkumu speciálních nátěrových hmot, spolu s toxikologií a bezpečností a hygienou práce v tomto oboru. Má řadu koníčků, ale jeho hlavní hobby je však kulturní dění v Montrealu, kde několi let dělal rádio a pár pořadů pro televizi, občas píše do různých exilových periodik, ale hlavně pořádá různé kulturní akce pro československou komunitu v Montrealu, kam pozval desítky českých a slovenských umělců. V posledních letech, díky svému zdravotnímu stavu, se věnuje studiu alternativní léčby rakoviny a dalších nemocí.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Blanka Kubešová
Narozená r. 1944 v Praze debutovala v nakl.68 Publishers, Toronto prózou „Deník Leošky Kutheilové”, v níž zaznamenala absurdnost života 50.let. Deník byl mnohokrát zpracován jak pro rohlasové vysílání, tak na audiokazety, CD i coby divadelní hra.
Společenským a sociálním tématům se věnují i další často biograficky laděné novely a romány : „Romance pro Žoržínu”, „Kočičí dlažba”, sbírka povídek „Perlový svět”, novela „Černá v bílé”, vyznamenaná cenou Knižního Klubu, bilanční román „Žabky na vodě”. Téměř všechny dosáhly i druhého vydání. Coby spoluautorka se podílela na knize humorných příběhů „Kolja… to neznáte mého psa”.
Stěžejní prací je tragikomické vyprávění o svérázné a legendární „Vltavěnce” a román „Horror Hill” 2. vydání „Vltavěnky” je rozšířené o tématicky originální studii „Otec s velkým O”, což je vlastně “román v románu”. Také stěžejní Horror Hill vychází v r. 2009 podruhé v upraveném vydání a rozšířený o autentické fotografie pod názvem“Brácha Jerry”. O práci dramatickou a scénáristickou se pokusila hned několikrát. V Divadle Husa na provázku proběhlo scénické čtení hry „Na Popelce”, která se umístila v soutěži Alf. Radoka. O pár let později se tamtéž umístila i divadelní hra „Otec s velkým O”.
V režii Víta Olmera se v ČT Praha podařilo úspěšně realizovat televizní scénář „Modrý kámen”, ve kterém upozorňuje na problém rasové nesnášenlivosti a na mravní odpovědnost k utrpení druhých. Realizován byl i její scénář „Přeplavu i Dunaj” v dokumentárním cyklu Útěky železnou oponou a divadelní premiéra bestselleru „Deník Leošky K.”. Divadelní hra „Šachmat” hledá vhodné zázemí.
Jak práce beletristické, tak i dramatické vycházejí z tradičního půdorysu psychologické prózy a námětově čerpají z prostědí exilu i domova. Autorka se v nich snaží objasnit lidský úděl a samotnou existenci, napomáhá propracovat se k poznání a stát se vnímavější, v neposledním i ke kráse české řeči. Ústředními postavami jsou autentičtí hrdinové, snažící se včlenit do složitého soukolí společenské morálky. V průběhu let získala řadu literárních ocenění.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Vladimír Kulíček
Narozený 1929 vystudoval strojařinu a většinu aktivního života věnoval výzkumu a vývoji průmyslových a dálkových potrubních sítí včetně příslušenství. Nyní je v důchodu. Napsal řadu povídek, otiskovaných v různých publikacích. Věnuje se turistice a plavání. Přes půl století spolupracoval s pražskými vrcholovými otužilci, původně v TOK (Tělovýchovný otužilecký klub), pak 1.OOPV (I.Oddíl otužilců a plavců vytrvalců), 1. Plaveckým klubem otužilců. Při jejich veřejných vystoupeních pracoval přes 50 let jako mluvčí, komentátor event. Moderátor - v 70 letech také pro přímé přenosy ČT.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky na Pozitivních novinách
Dobromila Lebrová
Narodila se 28. dubna 1945 v Praze. - Velký zájem o historii a humanitní vědy, ale vzhledem k tomu, že v technice tolik ideologie jako v jiných oborech za komunismu nebylo, vybrala si a vystudovala Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Devět zaměstnání od výzkumných ústavů přes projekci, vědecko-technické informace, k návrhu technologických zařízení i pro ochranu životního prostředí až ke státní správě. Nyní v důchodu v Praze.
Během života koníčků hodně: například vážná hudba, kdysi kreslení a malování, nyní jazyky a jejich srovnávání, historie - především 19. století. - Dále nejen koníček, ale životní postoj - jógínka směru Sahadža jóga.
Během pracovní činnosti publikace převážně odborné v odborných sbornících a časopisech, především z oblasti životního prostředí. Od jara 2008 články o slavných lidech v Pozitivních novinách.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Milan Markovič PhDr.
*1943 Slovensko. Původním povoláním učitel je v dobrém duchu této základní profese renesanční postavou - je novinář, publicista, výborný herec, ale také vtipný „tolkmajster”, hudební skladatel, scénárista, kabaretiér a v neposlední řadě humorista a satirik glosující ve svých fejetonech paradoxy současnosti.
Má na svém pracovním kontě desítky rozhlasových, televizních a divadelních počinů - jmenujme z posledních let například zájezdovou verzi rozhlasového „zábavníku” PODVODNÍCI, či pravidelnou padesátiminutovou televizní talkshow VEČER MILANA MARKOVIČE s kabaretními prvky.
Jeho pořady na jevištích slovenských i českých divadel, v rozhlase i televizi patřily v bývalém Československu k nejsledovanějším.
Další informace na: http://www.markovic.sk/.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Stanislav Motl
(1952) patří mezi české přední reportéry a je uznávaným publicistou, novinářem a spisovatelem. Zabývá se hlavně historií, především z období druhé světové války. Do podvědomí veřejnosti se zapsal zejména reportážemi o pátrání po dosud nepotrestaných nacistických zločincích.
Významnou oblastí jeho zájmu jsou osudy českých filmových a divadelních herců v době německé okupace v letech 1939 až 1945, včetně jejich často dramatických životních příběhů po válce. Tehdy byly z nich mnozí vězněni, obvinění z kolaborace, veřejně hanobeni a skandalizováni.
Stanislav Motl je znám především z pořadu „Na vlastní oči” vysílaném televizí Nova. Napsal několik knih, např. Strážce brány, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Mraky nad Barrandovem, Lída Baarová Joseph Goebbels a další. Jeho důkladná činnost v oblasti žurnalistiky napomohla k odhalení některých fašistických zločinců a tajemství s nimi spjatými.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Elena Paclová
Narodila se v roce 1938 v slovenském Stropkově. Do školy nechodila příliš dlouho, protože chtěla a „musela” si splnit svůj dětský sen - být baletkou. To se jí podařilo a toto milované „řemeslo” celkem s úspěchem vykonávala 27 let na jevištích Košic, Ostravy a Prahy. Profesní život tanečníků je velmi krátký, rozloučila se proto s jevištěm, a musela se poohlédnout po jiné profesi. Přeškolila se a 10 let pracovala jako sekretářka ve zdravotnictví i jinde.
V roce 1990 byla opět zlákána do divadelního prostředí, ale tentokrát jaksi z druhé strany. Nejdříve jako sekretářka tanečního souboru, pak jako garderobiérka a příležitostná výtvarnice. Během té doby zjistila, že ji těší psát. Nejdříve poznámky a reportáže z cest, které absolvovala se zájezdovým souborem - Viděno uchem jehly od žehlícího prkna, pak sbírky fejetonů pod názvy Zvířata vědí víc než si myslíme a Historky aneb To nejsou žádná fakta, to se opravdu stalo, z nichž některé byly otištěny v Pozitivních novinách i jinde, a pak životopisnou knihu Udělej, naučíš se to pak…, která byla vydaná v roce 2006. Tři poslední byly namluveny na zvukové nosiče pro slepeckou knihovnu Karla Emanuela Macana. E.P. objevila radost ze slovesné tvorby teprve v pozdním věku, ale psaní ji baví, a tak píše pro radost sobě a doufejme i jiným.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Pavel Pávek
Narodil se v roce 1951 a později, přes výrazný odpor, ho naučili číst a psát. To, oproti jiným věcem ještě nezapomněl, a tak se od útlého věku pokouší náhodné myšlenky zachovat pro budoucí generace. U profesora Jána Šmoka se přiučil fotografii, po roce 89 tvořil keramiku, ale zvítězilo psaní. Působil jako okresní zpravodaj MF Dnes a v dalších tiskovinách. Nejvíce spolupracuje s měsíčníkem Českopis a zajímá se o vše alespoň trochu záhadné a tajemné.
Více informací na http://www.rosinanta.estranky.cz/.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Milan Richtermoc
(nar. 31. srpna 1953 v Praze) je v současné době produkčním na volné noze, nejčastěji pracujícím pro nakladatelství Reader’s Digest - Výběr, hobby magazín Receptář a nakladatelství Laguna.
Jako žurnalista získal praxi v měsíčníku Interview, Receptář a v denících Expres, Zemské noviny a Pražské noviny. Co fotograf se věnuje především sociálnímu dokumentu, portrétu a krajinářské tvorbě. Fotograficky ilustroval například knížky o kardinálu Miloslavu Vlkovi, o hercích Vlastimilu Brodském, Miroslavu Horníčkovi a Stelle Zázvorkové, o spisovatelích Bohumilu Hrabalovi a Františku Nepilovi a o národním hrdinovi Janu Palachovi, se kterým sdílel stejnou základní školu ve Všetatech na Mělnicku.
Ilustroval také řadu stolních a nástěnných kalendářů a obalů na CD a DVD. K jeho nejúspěšnějším projektům patří dlouhodobá spolupráce se spisovatelkou Jaroslavou Pechovou, se kterou vydali knížku Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla a nedávno její volné pokračování - Toulky v nalezeném čase.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Martina Roe
Narozena v roce 1974 v Praze. Po maturitě na obchodní akademii strávila rok v Londýně jako au-pair, přes prázdniny pak tlumočila pro cestovní kancelář ve Španělsku a ve Francii. Další rok pracovala jako asistentka importním manažerům firmy Emca v Praze.
Od roku 1994 žije v Brightonu na jižním anglickém pobřeží, kde studovala s Open University kombinovaný titul jazyků, psychologie a sociálních věd. Také zprostředkovávala české au-pairs do anglických rodin, pečovala o staré lidi a pomáhala českým a ruským dětem v místních školách zadaptovat se na britský školní systém.
V současné době spolupracuje se střední školou synů na vytvoření her, jak pomoci dětem učit se cizí jazyky a též pomáhá studentům, které mají speciální potřeby. Baví ji psát články rad, jak si pomoci sám sobě a v tomto ohledu by se ráda v budoucnu chtěla uplatnit v oblasti sociální péče nebo psychologické terapie.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Barbara Semenov
Absolvovala Fakultu žurnalistiky University Karlovy a v letech 1975 až 1981 působila jako redaktorka v Televizních novinách Československé televize. Pod tlakem odporu k tehdejší linii politické propagandy emigrovala do Západního Berlína a inspirována novinářským „vším jsem byl rád” prožila krásných dvacet osm let v různých světových končinách. Její producentská společnost Regent Productions v Melbourne prezentuje evropské umění, světové muzikály, společenské akce a vystoupení českých umělců, podílela se na organizaci turné Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Hany Horecké a skupiny Olympic v Austrálii. Na žebříčku hodnot je pro ni nejcennější rodina, Austrálie, Praha, svoboda a demokracie, dále pak umění a kultura všeho druhu. Nejen o kultuře, ale také o historii a současnosti píše již čtvrtým rokem z pozice šéfredaktorky krajanského listu. Vydává časopis Čechoaustralan, který oslovuje dnes čtenáře nejen v Austrálii a v České republice, má své příznivce mezi krajany po celém světě.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Eva Střížovská
Narodila se před mnoha lety (1943) prima rodičům, kteří ji v ničem neomezovali. Zajímala se o muziku, o sport, o literaturu, o zvířátka aj. Vystudovala “jedenáctiletou školu” a posléze i další školy jako grafickou, hudební konzervatoř, která se dnes jmenuje Ježkova, předtím měla bizardní jméno: Specializované účelové studium pro pracující. V době totality pracovala jako hudební publicistka v naivní představě, že do kultury bolševik nemůže zasahovat…
Po roce 1989 nastoupila do Lidových novin, do časopisu Rock a pop, ale krátce poté si založila časopis vlastní - Český dialog.
V něm už osmnáct let publikuje příběhy, názory, události a zajímavosti z oblasti života našinců, žijících na všech možných světových rovnoběžkách i polednících. Za svou práci nedostává žádný plat, ale odměnou jí jsou báječná a milá setkávání s lidmi z různých míst naší zeměkoule.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Janina Svobodová
Jsem dítko křtěné Vltavou, které spatřilo světlo světa roku 1947 v Praze, kde jsem prožila téměř celý život, chodila do školy, absolvovala ekonomickou školu, vychovala dvě dcery, které mi dělají radost. Pracovala jsem v různých oborech, ale nejvíce mě přitahovala práce s počítači a s lidmi. Od dubna 2007 žiji v malé vesničce Klučov
poblíž Českého Brodu a splnila jsem si sen … Jsem knihovnicí v naší obci, pomáhám zájemcům proniknout do tajů „počítačových trpajzlíků”, tvořím webové stránky Jiráskovy knihovny Klučov , v rámci knihovny pořádám akce pro děti i pro dospělé, vyrábím počítačové prezentace mně milých míst a známých osobností.
Poznámka redakce: Paní Svobodová je autorkou všech prezentací na našem webu. Jsou umístěny na hlavní stránce a dalších článcích o slavných osobnostech.
Miroslav Sígl
(*25. 9. 1926), působil jako redaktor Mladé fronty, Čs. televize a týdeníku Hospodářské noviny, dvakrát přišel o své zaměstnání (v 50. letech a po srpnu 1968, kdy musel z politických důvodů své redakce opustit). Po listopadu spoluzakládal Syndikát novinářů, byl šéfredaktorem jeho Mediažurnálu, dále řídil časopis Inovační podnikání. Spolu s Jaromírem Hořcem je autorem knihy Generace 45 (o Mladé frontě 1945-50); stal se obecním kronikářem a vydal knihu Osudy a osobnosti obce (2000), oceněnou v celostátní soutěži literatury faktu Miroslava Ivanova. Je autorem populárně naučné encyklopedie Co víme o smrti (2006), dále encyklopedie Kdo byl a je kdo na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku (2007), Novinářského almanachu (2008), kromě několika básnických sbírek jako člen literárního klubu Pegas Mělník.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Eduard Světlík
(*1931), je mužem mnoha zájmů a profesí. První polovinu života působil hlavně jako kulturní pracovník a profesionální hudebník, v té druhé se věnuje především publicistice a literatuře.
Byl a je činný jako lektor, redaktor, nakladatel, básník, prozaik a překladatel z němčiny. Jeho doménou je humor a satira, dává přednost malým formám, jakými jsou například epigramy a fejetony. Je autorem několika sbírek poezie (např. Benefice, Umění nebo život?), vydal knihu milostných povídek (Dámská volenka), esejů o literární tvorbě (Jak zkrotit Pegasa), sepsal satirický román (Vilané a tajemný dr. Aude) a sestavil Velkou knihu židovských anekdot, která se dočkala čtyř vydání.
Sám sebe charakterizoval v jednom epigramu takto:
Chtěl jsem psát dramata, poémy, romány,
byl to však pokaždé boj předem prohraný.
S vážnými formami jsem prostě na štíru,
tak tedy pěstuji alespoň satiru.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Božena Šamánková
Narodila se v roce 1906 ve Stráži u Jindřichova Hradce v jižních Čechách. Po komunistickém puči v únoru 1948 emigrovala s manželem a třemi dětmi do Austrálie do sydneyské čtvrti Croydon Park.
Jako první publikaci vydala Božena Šamánková malou sbírku básní již ve třicátých letech v Praze. Po mnoha letech pak publikovala v Sydney, v časopise „Fellowship of Australian Writes”, tři povídky v anglickém jazyce: Day of Execution, London Calling and A Thought. Českým čtenářům v Austrálii se představila roku 1991 románem „Útěk z domova”, popisujícím autentické zážitky dramatického odchodu z vlasti v lednu 1949. O tři roky později vydala další román „Andělské schody”, ve kterém se vrací do doby svého dětství v jihočeské vesnici. Hned v následujícím roce 1995 pokračovala románem „Perpetum mobile”, líčícím těžké začátky její rodiny po příjezdu do Austrálie.Ve stejném roce vyšla i druhá sbírka básní „Jak život šel”.
Kniha povídek „Opál na dlani” je nevšední zpovědí Boženy Šamánkové o zvláštních a neobvyklých zážitcích, které ji provázely již od útlého dětství. Všechny ukázky z knihy byly otištěny s laskavým souhlasem pana Jaroslava Šamánka (syna autorky) ze Sydney, kterému redakce co nejsrdečněji děkuje. Božena Šamánková zemřela v požehnaném věku 96 let dne 17. Dubna 2002 v Sydney.
Zde najdete všechny články autora
Otakar Štorch
Narodil se roku 1933 v Litoměřicích ve smíšeném česko-německém manželství. Jen několik let po instalaci komunistické strany u nás se Otakar jako sedmnáctiletý zapojil do protirežimních akcí ve formě rozšiřování letáků, které odsuzovaly likvidaci demokracie v Československu. V roce 1952 byl zatčen a po osmi měsících ve vyšetřovací vazbě, jež v padesátých letech znamenala hlavně permanentní psychické mučení, a to mimo jiné neustálým přerušováním spánku, byl odsouzen za velezradu na 12 let vězení, když sama jeho osobní skutková podstata protistátní činnosti byly jen letáky.
Po osmi letech vězení (z toho sedm let v jáchymovském gulagu) obdržel s desítkami tisíc jiných politických vězňů amnestii, jež byla první známkou „odstalinizování” stále trvající tyranie v zemi. Když v “turistickém roce” 1967 mohl odjet s rodinou do Jugoslávie, přešel ilegálně hranice do Itálie, kde později obdržel azyl ve Švédsku, kam se rok poté, za Dubčeka, mohla manželka se synkem za ním vystěhovat. Ve Švédsku se živil jako vrtař, ale zároveň pokračoval ve své tvořivé činnosti ve formě psaní básní, prózy a přispíváním do různých exilových časopisů svou poezií a prózou, ale také politickými články.
V 80. letech přispíval každý týden svým kulturně-politickým zamyšlením do stockholmského rádiového vysílání “Polskije radio moderata”, za což byl v roce 1984 exilovou polskou vládou Złotym Krzyżem Zasługi /Zlatý kříž za zásluhy/.
Otakar Štorch byl od počátku svého exilu členem spolku Sdružení svobodných Čechů a Slováků ve Stockholmu, v kterém pak dlouhá léta pracoval ve funkci místopředsedy, a posledních šest let jako předseda spolku. Tento krajanský spolek začal svou činnost v roce 1983 a je stále aktivní. Dodnes je také redaktorem “Procházek českou a slovenskou poezií” ve stockholmském Českém centru, které se pak opakují na každoročních “Českých dnech” v Kyrkekvarnu blízko Jönköpingu.
Za tyto krajanské aktivity byl odměněn v roce 2007 Pamětní medailí Senátu Parlamentu České republiky.
Otakar Štorch si po celou dobu svého 22letého exilu až dodnes ponechal české občanství. Knižně vydal básnické sbírky: Modrý ráj Pacifiku (ISNB, Stockholm 1975); Naděje v poušti (Poezie mimo Domov, Mnichov 1979); Ohrady a exily (PmD, Mnichov 1988); Morality (J&Z Publishing, Stockholm 2004).
Je zastoupen v almanaších PmD a v několika švédských časopisech a almanaších do švédštiny přeloženou poezií a novelami.
Zde najdete všechny články autora
Luděk Ťopka
Technik-strojař, průmyslovák, původně projektant zařízení chemického a naftového průmyslu, později pracující v podnicích zahraničního obchodu Polytechna a Strojexport a procestoval několik anglofonních zemí Afriky a Stredního Východu. Pět let vedl kancelář Polytechny v Bagdádu při projektu geologického mapování Kurdistánu a Západní pouště, kdy zažil začátek Irácko-Íránské války a po dva roky pracoval i v Kuvajtu na zakázce pro Ministerstvo energetiky a vody. Po převratu pak pět let jako překladatel dokumentace EU z angličtiny a němčiny pro Úřad vlády. Kdysi náruživý rybář, houbař a přítel myslivosti s láskou k přírodě, zejména lesům. Nyní pražský důchodce, bavící se psaním vyprávěnek ze života svého i svých přátel.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Vladimír Vondráček
RNDr. Vladimír Vondráček (ročník 1935), meteorolog ve výslužbě. Více než 40 let pracoval jako prognostik v Českém hydrometeorologickém ústavu a více než 30 let uváděl relace o počasí v Československé a České televizi. Vyšlo mu i několik populárně - vědeckých knížek s meteorologickou tematikou a v posledních letech publikuje články v různých internetových magazínech.
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Tomáš Zářecký
Narodil se roku 1988 v Chrudimi, ale záhy se přesídlil do Pardubic. Jeho první literární pokusy spadají do období docházky na základní školu. Během osmi let gymnaziálních studií stačil odmaturovat a zároveň vést dva vlastní časopisy. Tehdy se také po šesti letech rozešel s jinou svou láskou - hrou na klavír. Svůj čas proto věnoval ještě více tvorbě. V Literární soutěži O cenu Filipa Venclíka 2007 a v klání Pisálek 2007 obsadil shodně druhé místo. Již o rok dřív publikoval historický článek v časopise Epocha a jeden ze sedmi příspěvků ve sborníku sci-fi povídek Zlatá Zebra 2007. V létě 2008 začal psát pro Pozitivní noviny, v kterých mu dosud vyšly takřka tři desítky článků. Souběžně s tím načal i vysokoškolské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde se věnuje historii a společenským vědám.
Více informací na: http://zarecky.webnode.cz
Zde najdete všechny články autora
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Autoři ilustrací
Aleš Böhm
Narozen roku 1984 v Karviné. Od dětství kreslí a hraje si. V patnácti letech se začal zajímat o duchovní literaturu a bojová umění, což mu vydrželo až do současnosti. Vystudoval Střední uměleckou školu v Ostravě, obor keramika a nyní studuje na Ostravské univerzitě výtvarnou výchovu. V budoucnu by rád ilustroval, kreslil a tvořil grafiku do počítačových her.
Více informací na: http://alesbohm.blogspot.com/
Lucie Hendrychová
Narozena r. 1978 v Rakovníku, od r. 1997 žije v Plzni, kde vystudovala pedagogickou fakultu a filozofickou fakultu. Výtvarným činnostem se věnuje od útlého mládí, v současné době nejvíce olejomalbě.
Miloslav Heřmánek
Ročník 1962, absolvent Fakuty architektury ČVUT. Univerzální autor s mnohaletými zkušenostmi v řadě oborů - od architektury, výstavnictví a tvorby interiérů, přes volnou, užitou i reklamní 2D i 3D grafiku až po programování a webdesign.
Obklopen dobrými lidmi, třemi psy, třemi kočičkami , jednou myší, dvěma monitory, šesti harddisky, a scannerem - usilovně pracuje, aby proměnil ve skutky příležitosti, které přichází. Svoji práci prezentuje zejména na webech http://hermanek.info a http://decordesign.cz
Krystyna Elzbieta Klosowski
Narozená v roce 1948 v Katovicích v Polsku, po skončení povinné školní docházky (1955 - 1962) vystudovala Technikum ve Slezsku v oboru uhelné chemie (1962 - 1967). V letech 1969 - 1974 vystudovala na Univerzitě slezské v Katovicích obor techniky ve směru pedagogiky, zakončený diplomem magistr techniky.
V listopadu roku 1981, dva týdny před vyhlášením stanného práva v Polsku, emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde se zabývala informatikou v oblasti výpočetní techniky. Během svého zaměstnání se začala intenzivně věnovat malbě v akvarelu, která se stala pro ni středobodem střetu všech jejích tvůrčích a uměleckých zájmů.
Její vize vycházejí z intelektuálních pocitů a z emocionálních prožitků a tak vznikají její obrazy, na příklad pod vlivem hudby. Její tvorba se stala druhem odkazu, který současně a bezprostředně vyjadřuje její emoce a intelekt. Od roku 1996 maluje ve Sdružení akvarelistů v Kolíně nad Rýnem pod vedením pana Wolfganga Schlotta.
Více informací na: http://www.kk-kunst.de.vu/
František Frk Kratochvíl
Narodil se 21. 8. 1947, takže tanky mu k narozeninám přijely, když už byl dospělý. Zvláštní potřebu humoru to v něm nevyvolalo. Má nedokončenou fakultu architektury ČVUT v Praze a tak dělal všechno možné, až se roku 1987 rozhodl pro existenci na volné noze. Pod zkratkou FrK začal publikovat a od roku 1989 se humoru věnuje už s plnou silou. A řeknu vám: Někdy je to síla. FrK dělá černý humor s oblibou. Výhrál pátou cenu na mezinárodní soutěži v Soulu v jižní Koreji, účastnil se na společenských výstavách v Bukurešti, Bratislavě i Praze, a měl samostatné výstavy v Teplicích, Bílině, Duchcově, Rumburku a Praze.
Více informací na: http://frk60.aspweb.cz a http://frk1.wordpress.com
Zdeňka Nováková
Zdeňka Nováková se ráda zabývá tím, co není důležité, a to, co důležité je, odkládá na později. Nerada o sobě píše, protože co je psáno, to je dáno, a u ní není skoro nic definitivní. Jisté je však to, že pochází z Brna a v Brně žije, studovala tam dějiny umění a v současnosti se do školy opět chystá. Pobyt v oroseném městě nad Temží v ní znovu probudil touhu všeho se chápat perem a pastelkami, a tak teď hodně kreslí a píše a byla by ráda, kdyby z toho jednou něco bylo. Něco víc než puchýř na palci. Pro další info se podívejte na www.sidonie.estranky.cz.
Jana Pilgrová
*13. 2. 1982. Vystudovala v Turnově Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor broušení a rytí drahých kamenů pod vedením Ak. mal. Václava Zajíce a v roce 2006 dokončila Pedagogickou fakultu, obor Vv - Nj pro ZŠ na Ostravské univerzitě v Ostravě (diplomová práce vypracována na katedře výtvarné výchovy - Ilustrace k básním Tomáše Kláštereckého - autorská kniha).
Momentálně žije a pracuje v Brně a ve vyšetřeném čase se věnuje volné tvorbě, především malbě a grafice, ve které se seznamuje stále s novými technikami. Momentálně se zabývá technikami: suchá jehla, dřevořez, mezzotinta, akvatinta a čárový lept.
Výstavy: Říjen-prosinec 2006 samostatná výstava v „Dobré čajovně” v České Třebové, listopad 2007 a 2008 - účast na dobročinné aukci nadace Veronica ve Sněmovním sále Nové radnice vBrně, únor 2008 - duben 2009 samostatná výstava vnadaci Veronica v Brně. Více z její tvorby můžete shlédnout na internetovém portálu www.totem.cz. Své příspěvky zde publikuje pod uživatelským jménem pilgris.
Eva Rydrychová
Eva Rydrychová - evussa, se narodila v roce 1971 v Rychnově nad Kněžnou. Již od útlého dětství moc ráda kreslí pastelkami a tužkou. Nyní žije v Hradci Králové se svými třemi dcerami, synem a manželem (a kocourem). S Pozitivními novinami spolupracuje již několik let. Jinak ilustruje dětské knihy, tvoří omalovánky, pohlednice a co si kdo přeje nebo vymyslí. Věnuje se počítačové grafice, vytváří fotomontáže nebo jiná kouzla k potřebě spisovatelů či redaktorů. Všechny tyto dovednosti má jako svého “koníčka” - které dovede využít k přípravě knih a tisku. Velmi ráda cestuje po Čechách i se svou početnou rodinou. Nejraději čte Wericha a veškeré pohádky, ráda poslouchá různou hudbu a má talent, že umí si hrát s dětmi a tím je nenuceně zabavit. Děti jí mají za to moc rády. Zajímá se o bylinky, zvířátka a není lhostejná k osudu jiných lidí. Nerada vaří, ale velmi ráda jí a tím pádem je dobrou gurmánkou, která umí dobré jídlo náležitě ocenit.
Vše ostatní se můžete dozvědět nebo se přímo zeptat na jejich webových stránkách: http://evussa.wz.cz
Eva Rydrychová je také autorkou našeho banneru a loga CzechFolks.com PLUS.
Další příspěvky v Pozitivních novinách
Miroslav Šesták
Narozen v roce 1955, dosud žijící. Vzděláním sklářský výtvarník. Celý život se snažím dělat to co právě chci a co mne momentálně baví. Maluji obrazy, grafiku, 3D grafiku, plakáty, ilustrace, sochařím, dělám keramiku, sklo, básničky pro děti, bonsaje, mini krajinky, zahrady, cestuji, miluji, chlastám………………….
Pracoval jsem jako sklářský výtvarník, restaurátor, konzervátor, ve výstavnictví a v reklamě, jako kastelán st. Zámku v Úsově, …………, již přes dvacet let jsem na volné noze.
Pracuji pro koho chci, prodávám komu chci a za kolik chci a zadarmo když za to nic nechci. Jsem hrdý na to, že si mne nikdy nikdo nekoupil a nekoupí. Zato jsou lidé, kteří mne získali zdarma.
Nerad ukazuji na to co se mi podařilo, proto výstavy a děti zásadně nepočítám. Jediného titulu jež jsem v životě dosáhl je přezdívka Čáryfuk.
Martin Velek
Narodil se roku 1987 v Českých Budějovicích. Vystudoval SVSŠ v Písku, obor Propagační grafika.
Pod vedením akademických malířů se spolu s ostatními učil techniky jako je suchá jehla, linoryt, kresba (uhlem, rudkou, tuší, tužkou), malba (olej, akvarel, tempery) a samozřejmě počítačovou grafiku především v balíčku pogramu Corel. Dál se sám snažil zdokonalovat v programu Adobe Photoshop.
Kreslení a malování se věnuje od mala až do dneška - především kresbě (tužkou, tuší,rudkou) a malbě (akvarel). Nejvíc ho baví kresba portrétu, zvířat a krajiny. Mezi jeho další koníčky patří čtení a poslech hudby. V budoucnu by rád se věnoval ilustrování knih.
Další jeho výtvarné práce mùžete najít na adrese: http://lestatvamp.deviantart.com
Korektura
Mgr. Marie Zieglerová
Středoškolská profesorka; od skončení studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pracovala až do odchodu do důchodu s dospívající mládeží. V letech 2007-2009 spolupracovala jako autorka, korektorka a překladatelka ze slovenštiny s Pozitivními novinami. Píše povídky a pohádky pro nejmenší děti a je také autorkou článků na CzechFolks.com PLUS.
Zde najdete všechny články autora
Nejnovější komentáře