CzechFolks.com PLUS

Sdělovací prostředky se hájí tím, že zveřejňují jen takové zprávy, které chceme číst. Že uvádějí jen takové seriály, na které se díváme, že natáčejí takové filmy, na kterých vydělají. Ale už ignorují druhou stranu mince, že nám takové zprávy, seriály a filmy podbízejí.

Když si člověk unavený po práci zapne televizi, přecvaká všechny programy a nic ho nezaujme, tak televizi nevypne a nechá tam něco běžet, nechá tam to, co se mu podbízí. A když je monitorována sledovanost, pak tento program dostane bod neprávem.

Ale dejme si ruku na srdce. Když otevřeme Seznam a uvidíme dvě zprávy pod sebou:

„U cesty rozkvetl strom.“

Čtěte více ZDE »

Slovo zodpovědnost je každému člověku známé. Kdybych kdekomu položila otázku, zda se domnívá, že bere za své činy plnou zodpovědnost, jistě by nikdo nezaváhal a každý by odpověděl, že ano. Ano, tak by to mělo být. Každý člověk by měl být v prvé řadě zodpovědný sám za sebe a začít od maličkostí. Ale ono tomu tak mnohdy není. Jestli to není tím, že si lidé význam toho slova často pletou a že si navzájem nalhávají. Možná však, že si význam toho slova ani dostatečně neuvědomují. A taky v některých případech se zodpovědnosti vyhýbají. Často hledají někoho jiného, na koho by svou zodpovědnost svalili.

Kdyby někdo takovou otázku položil mně, jistě bych bez rozpaků odpověděla, že ano. Že jsem si své zodpovědnosti vědoma a že ji neberu na lehkou váhu. Ale posléze bych se nad otázkou a svou odpovědí musela zamyslet. Lidé většinou konají, aniž by si své zodpovědnosti byli vědomi. Čtěte více ZDE »

Chvála verše a rýmu

Sliby se mají plnit a tak se tedy tímto vrhám přímo po hlavě na chválu verše a rýmu.

Začnu drze, ale stylově jedním svým starým absolutním rýmem: Sotvaže se zbavil rýmy -složil dva tři skvostné rýmy. Sice jsem se dočetl, že rým, ve kterém se rýmuje slovo samo se sebou se zove epiforický či identický, ale mně se mnohem více líbí cimrmanovský termín – rým absolutní.

Nejdříve se ale podívejme na chvályhodný verš a neobejdeme se bohužel bez několika definic.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte lidi hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

W + V

**Zákon o povinném přecházení důchodců na přechodech na červenou se připravuje. Vyplývá to z logiky návrhů ministra Kalouska na zdanění důchodců, tj. zrušení daňového odpočtu pracujících důchodců, zmrazení důchodů a podobných geniálních návrhů a úvah.

**Piráti jako jediná strana plní podle zákona o politických stranách povinnost odvádět dary do státního rozpočtu. Dar 20200 Kč, který dostali v červnu 2011 od anonymního dárce vrátili 13.3.2012 na účet MF včetně úroku 41,62 Kč. Anonymního dárce se nepodařilo dohledat. A co ostatní strany?

Čtěte více ZDE »

Druhým onemocněním je náš psychický stav. Přišli jsme o práci, koníčky, svůj oblíbený sport a podobně. V čem nyní nalezneme své uplatnění? Jak a čím budeme vyplňovat svůj volný čas? Unese naše rodina toto velké břemeno, které neočekávaně zde vzniklo, nebo nás opustí? Kde nalezneme zázemí? A mnoho dalších otázek se nám bude honit hlavou. Tuto problematiku však zde nebudeme rozebírat, neb je velice složitá a u každého trošičku odlišná. Pouze na ni upozorňuji, protože velice často bývá podceňována a opomíjena. Není výjimkou, že pacient skončí v zařízení, které má kličky pouze na jedné straně dveří. Návrat z takového zařízení je pak nelehký. Přiznávám, že i já jsem se do tohoto typu zařízení v průběhu léčení dostal několikrát.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte lidi hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

W + V

Naše rozhodování a jednání je pod vlivem nejen zcela materiálních skutečností t.j. peněz, pohodlí, zaměstnání, společenského postavení, zaměstnání, majetku, ale i dalších faktorů.Patří k nim vzdělání, charakter empatie, ideály, přátelství, místo a čas v daném okamžiku, zkušeností, atmosféra doby, media a další činitelé. Např. podvědomí i vědomí, psychická vyrovnanost atd. Podívejme se na některé praktické příklady.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte lidi hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

W + V

Pokrok nezastavíš, ačkoliv bych to v poslední době raději parafrázovala na Byznys nezastavíš. Od převratného vynálezu knihtisku v polovině 15. století uplynula hezká řádka let; mnohé možná překvapí, že první počítače se datují do poloviny 19. století, takže už vlastně také nejsou nejmladšími, nicméně totálně všechno převálcoval až internet. Časopisy, noviny a knihy se přesouvají z papíru na monitory, superrychlá média dávají zcela jiný obsah slovu uzávěrka, neboť informace už se téměř nezpracovává, Čtěte více ZDE »

1. část ROZHOVORU

Není to trochu zvláštní, že nejdál dohlédne člověk se zavřenýma očima? Kolik dimenzí, kolik barev a vrstev má kupříkladu sen a kolik unese nálad! Člověk vidí, slyší, ale zároveň i cítí a ochutnává. Jazykem a hmatem. Ve snu se můžeme stát současně hrdiny i diváky a dokonce proroky. Vidíme za roh, čteme a kotnrolujeme myšlenky, slyšíme trávu růst a víme, co si švitoří vrabci.

Blanka Kubešová, Brácha Jerry, nakladatelství Eroika, 2009

 Kdo jiný by mohl lépe vystihnout obrazotvornou mysl Jaromíra Kubiase, alias Jerryho než jeho sestra, spisovatelka Blanka Kubešová, již bratrova bujná povaha inspirovala k napsání hned dvou knih? Čtěte více ZDE »

V posledních dnech víří hladinu zájmu dva dokumenty: SOPA (Stop Online Piracy Act) a ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement). O co v nich kráčí, napovídá již samotný název, pokud jste se s nimi dosud nesetkali, doporučuju to rychle napravit. V souvislosti s nimi jsem narazil i na inspirativní text od Paola Coelha My thoughts on S.O.P.A.

Přivedlo mě to k rozjímání o myšlence, v čem vlastně tkví motiv umělcovy tvorby?

Čtěte více ZDE »

Venku bylo od samého rána vedro. Horký vzduch se tetelil nad silnicí, klokani a ovce líně ležely ve stínu blahovičníků. Když je den, kdy se psi perou o místo ve stínku a vrabci padají vedrem ze stromů na zem, je nejlépe jít do klimatizované hospody a v ní si s kamarády trpce postěžovat na zatracené horko, na politiku a na ženský. Proto jsem s radostí před nechutným pařákem utekl k pípě a šumu klimatizace, která přivedla člověka zpátky k životu.

V mojí hospodě U Rudého Klokana už darnou chvíli seděl kamarád Pepa. Znuděně upíjel z půllitříku přechlazené pivo, odháněl dotěrné mouchy a byl očividně rád, když mě viděl vejít. Alespoň bude mít možnost nudu nahradit konverzací. S Pepčou si vždycky dobře pokecáme a jen málokdy spolu nesouhlasíme. Je to kamarád na život a na smrt.

Čtěte více ZDE »

Už po několik let, pokud se vydáme do Evropy, používáme jedině holandskou leteckou společnost KLM (dnes též Delta) a to z nejednoho důvodu. Na příklad pohodlný a časově příhodný (jen letos tomu bylo malinko jinak) přestup na přehledném letišti v Amsterodamu, během letu velmi dobrý servis a jídlo, dokonce ještě k němu či po něm možno dostat alkoholické nápoje, učiní-li to pasažérovi cestu příjemnější.

Docela bezděčně jsem jednou večer vzal z knihovny jednu z cestopisných knížek K.Čapka, Obrázky z Holandska. Po chvíli čtení pojednou jsem si připomněl těch pár cest se společností KLM. Čtěte více ZDE »

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Než začnete číst následující text, věnujte, prosím, pozornost těmto řádkům. Některým jedincům by totiž obsah článku mohl způsobit vážnou psychickou újmu. Pokud patříte mezi ty, kteří se cítí pohoršeni už jen při samotném vyslovení slova sex, znechuceně přepínáte televizi pokaždé, když se v záběru ukáže nahé ženské či mužské tělo nebo označujete umělecké akty za pornografii, zavřete raději z bezpečnostních důvodů toto okno a nikdy nepátrejte po náplni dalších odstavců! Důrazně varujeme, že čtení tohoto článku je pouze na vlastní riziko a nikdo nenese odpovědnost za škody způsobené jeho přečtením!

Jste tady? Sebrali jste dost odvahy podívat se dál? Sláva! Alespoň někteří nepadli do zajetí prudernosti a konzervatismu, kterému naskočí husí kůže pokaždé, když se střetne s něčím výše popsaným. Tohle téma mě pálilo na jazyku už dlouho, nicméně až dva impulsy z poslední doby mě přiměly sednout k notebooku a věnovat se opět duševní onanii – ach bože, takové hrozné slovo!

Čtěte více ZDE »

K článku o  Dravcích pod ochranou zákona  se mi z několika stran dostalo ohlasů, sedmi souhlasných a tří oponujících. Tou většinou byli lidé, kteří měli stejné zkušenosti s touto elitou národa a ta protestující trojka zastupovala přesně ty obory, s nimiž přichází obecný občan nejvíce do styku, tedy právník z oboru občanského práva, advokát a notář.

Protože všichni v důsledku svého pracovního vytížení odmítli můj návrh na společné vyložení svých názorů, nezbylo mi, než abych z jejich připomínek vytvořil takovou diskusi sám. I sedl jsem k ke svému „počitadlu“ (jak mu říká moje pětiletá vnučka) a dal tak slovo i druhé straně. Výsledkem je tento zkrácený záznam.

Představte si, že v hale pražského hotelu Three Seasons sedí v kožených křeslech tři elegantní muži ozdobení svými tituly a proti nim hubený, šedivý a shrbený redaktor jedněch internetových novin s rozsáhlou čtenářskou obcí. Po krátkém uvítacím ceremoniálu padly první otázky a odpovědi.

Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6)

Volal mi před několika dny jeden z mých maďarských přátel. „Ahoj, jak se máš,“ říkal svoji zvláštní měkkou češtinou. „Děkuju za optání, pořád se mám ještě docela dobře,“ odpověděl jsem mu a on na to se svým typickým maďarským humorem opáčil: „Kéž bych mohl něco podobného říci já,“ a vyprávěl mi typický vtip z dob dávno minulých, kdy značka Rádio Jerevan ještě nejen mnoha z nás něco říkala, ale byla symbolem mírně protirežimního vtipu. „Víš jak co říkalo Rádio Jerevan na dotaz posluchače, kdy bude dobře? Nikdy, dobře už bylo.“  Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Starším snad nemusím vysvětlovat, co byly kdysi u nás cechy (a někde možná ještě pořád jsou) a pro mladé vysvětluji, že to byla řemeslnická sdružení, jejichž smyslem bylo hájit zájmy svých členů. Byly to například cechy řezníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, atd. později jednoty nebo společenství a dnes třeba svazy nebo komory, jako lékařská, advokátní atp.

Takže k věci. V evropských mediích prý rozkvetla nebývalá aféra: německé cechy prosadily v Bundestagu schválení zákona o ochraně svých podniků a živností. Čtěte více ZDE »

Všichni chtějí svítit, topit , vařit, prát, v dílnách kutit a pracovat, poslouchat rozhlas a televizi, ale téměř nikdo, až na výjimky, nechce, aby v rajonu jejich obce, stála nová elektrárna.

* * *

Všichni produkují odpady, papír, zbytky potravin, obaly, věci a předměty, které již nepoužívají, ale nikdo nechce v rajonu obce skládku a spalovnu, které tyto odpady mohou třídit, recyklovat a racionálně likvidovat.

* * *

Téměř všichni jezdí auty, ale nikdo nechce u obce nebo v rajonu obce silnici a dálnici.

* * *

Všichni naříkají a láteří, že je téměř všechno špatné, ale zavinili to ti druzí.   Čtěte více ZDE »

Mám rád přísloví a lidové moudrosti a možná, někdy podle toho vypadají i tyto moje zápisky. A to, když jsou psány u vědomí rčení, že pesimista je dobře informovaný optimista.

Nemohu samozřejmě zaručit, zda jsem vždy tím dokonale dobře informovaným optimistou, doufám ale, že ve většině případů.

K takovému optimismu za každou cenu mohu připomenout současný trend ve zdejších školách nižších stupňů … všichni žáci jsou výborní, počínají si skvěle, aby někdo propadl, to nepřipadá vůbec v úvahu.

Tedy … šálení poněkud  problematické úrovně, snad potěší méně uvažující rodiče žáků, jinak ale nevím …  Čtěte více ZDE »

Jedno z témat, která poslední dobou víří hladinu českých luhů a hájů, je zavedení školného na veřejných vysokých školách. Samozřejmě mi to nedá, abych k tomu nepřipojil pár postřehů. Už jen proto, že za posledních pár let jsem nasbíral nejednu zkušenost s tím, jak to na „vejšce“ funguje. Slýcháme hysterické výlevy z obou stran – zastánců i odpůrců, kteří sypou z rukávů jednak opravdové, jedna pseudoargumenty. A proto odpusťte, že se nepřikloním tam ani onam a pokusím se na to podívat s klidem. Bez zbytečných emocí.

Dnes jsou věci nastaveny způsobem, že pokud chce člověk kvalitu, nezbývá, než si ji zaplatit. Ne že by ji vždycky dostal, ale to nechme na jindy. Jádro sporu o školné z mého hlediska spočívá právě v tomhle. Nebudu nic namítat, pokud za vydané peníze dostanu adekvátní služby. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Žijí mezi námi, víme o nich a možná je i potkáváme na ulici. Jsou nenápadní, od ostatních lidí se příliš neliší a když, tak spíše lepším oděvem a luxusními vozidly, ale modlíme se, abychom s nimi nemuseli přijít do styku, nechceme-li přijít o peníze i sebeúctu.

Kdo že to je? Podvodníci, zloději a loupežníci? Ne, ti nás sice připravují o majetek také, ale o ně mi teď nejde. Jednak jich není tolik a jednak se obvykle dost nadřou, riskují svobodu a někdy i život a nejsou pod ochranou paragrafů. Čtěte více ZDE »

Je to sice už asi dest let, ale myslím, že je to bohužel stále aktuální. Jednou takhle o prázdninách se objevila v sobotní příloze denního tisku smutná reportáž o tom, jak zanikají, nebo už dokonce zanikly vesnické zábavy. Reportéři nejmenovaného celostátního – rádoby nebulvárního deníku projeli kraj severně od Prahy, pátrali o víkendu po vesnicích a hledali hospodu či sál, kde by hrála živá muzika k tanci. Pátrali marně a skončili až v menším městě na obligátní diskotéce. V této reportáži chci ukázat, že se prostě vydali špatným směrem, kdyby pátrali jižně od Prahy, dopadli by lépe.

Na chalupu, z jejíhož dvorku vidíme přes přehradní nádrž zámek Orlík, jezdíme už drahně let a manželka dokonce od malička, neboť její maminka se v ní narodila. Nejsme tedy v této vesničce považováni za „naplaveniny“, a tak jsme se nedivili, když se tehdy v polovině července objevily na dvou vesnických informačních tabulích ručně psané plakáty, které zvaly na sobotní posezení s místní kapelou na místní návsi. Čtěte více ZDE »

Po přečtení zajímavého článku pana Ladislava Křivánka jsem měl pocit, že bych na něj měl reagovat komentářem, nakonec se ale plánovaný komentář rozrostl do takové míry, že z toho vznikl samostatný článek. Článek pana Křivánka se v podstatě zabývá písní Karla Kryla – Demokracie – ve které Karel projevil neobyčejnou schopnost a jasnozřivost předvídat, jak se budou věci vyvíjet v letech budoucích. (Bohužel se, jak se zdá v podstatě nemýlil). Bez zajímavosti nebyla také reakce jednoho z adresátů, kterým pan Křivánek poslal Internetem text zmíněné písně, ale o tom něco málo později.

Čtěte více ZDE »

Chvála žízně

Prosadit chválu tohoto opravdu sice zajímavého, leč často nepříjemného a pro člověka dokonce někdy i smrtelně nebezpečného stavu, by byla pořádná fuška pro mnohem větší fejetonové borce než je moje maličkost. Přesto to ale nevzdám a na tuto jubilejní padesátou chválu půjdu od lesa. Tedy – přesněji řečeno – od virtuálního lesa internetových stránek.

Nejprve si tedy jako obyčejně dovolím uvést pro chválu žízně možná dosti nevhodnou definici, abych měl to nejnepříjemnější za sebou. I když žízeň samozřejmě pociťují i jiní živí tvorové, přesto se opět lidsky sebestředně omezím na chválu žízně lidské.

Tak tedy – žízeň je sžíravý člověčí pocit, způsobený nedostatkem tekutin. Tento nedostatek vyvolává potřebu pít a v našem těle je provázen celou řadou různě zajímavých stavů. Čtěte více ZDE »

Sledovat střízlivě naši současnou politickou scénu mohou už pouze opravdu otrlí jedinci. Kam jen pohlédnete, tam vidíte problémy, pro něž snad už ani nelze nalézt vhodné a přitom slušné adjektivum. Příklady jistě netřeba uvádět. Ale – opět se ukazuje, že všechno zlé je pro něco dobré! Říká se to odjakživa a nyní je třeba to také dokázat. Takže se o to alespoň v krátkosti pokusím.

Už vlastně delší dobu se všude kolem nás začínají objevovat názory, že hrátky našich čelných „rádobypolitiků“ povedou k radikalizaci společnosti a k volání po silném vůdci. Bohužel tyto reálné hrozby zatím vynášejí na světlo a moderně řečeno – přinášejí ke stolu – většinou nepříliš důvěřiví politici a nesměle je komentují jindy většinou docela aktivní politologové, takže zůstávají stále stranou pozornosti! Možná si ale všichni hrajeme s ohněm, když toto opravdové nebezpečí podceňujme.

Čtěte více ZDE »

K těmto textům chci předeslat tuto faktickou poznámku. Otázky, které kladu sám sobě, nejsou otázkami pouze mými. Kladou si je sami sobě, ale i do veřejného prostoru, stejně jako já, stovky a tisíce našich spoluobčanů. Nejsou často slyšet a ani nejsou nikde uveřejňovány, ale o různé odpovědi se někdy a leckde pokoušejí mnozí, filosofové, vědci, politici.

***

V jakém státě žijeme?
Otázka se může stát banální. Ale není tomu tak zcela. Stát je uskupení lidského společenství na určitém vymezeném území. Disponuje řadou nástrojů, kterými vládne obyvatelům žijícím na daném území. Mezi ně patří ozbrojené síly, státní aparát, soudy a policie.Státy se od sebe liší podle různých kriterií: např.podle suverenity,podle způsobů vlády, podle formy zřízení-monarchie, theokracie, republikánské zřízení, dále podle ideologie, podle složení obyvatel a dalších mezinárodně uznávaných charakteristik či kriterií. Čtěte více ZDE »

Chvála hospody

V tomto pomalu už neúnosně dlouhém chvalořečném seriálu převládají až na výjimky chvály objektů a subjektů pohříchu většinou abstraktních, tedy sice snad uchvatitelných rozumem, leč nehmatatelných. A tak je jistě na místě, abych alespoň občas udělal změnu a vzal si na mušku něco konkrétního. No – a že hospoda je věc, tedy lépe řečeno instituce konkrétní opravdu velice velmi, to je nabíledni. A navíc – pokud to nevíte – je to jediné a opravdu zázračné místo, kde se ze savců stávají občas plazi!

Nevím, jak kdo, ale má maličkost se s touto ryze českou a na výsost chvályhodnou institucí seznámila už ve velmi raném předškolním věku. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Je tomu již zhruba rok, kdy nám po vlnách internetu připlula gratulace, blahopřející nám ke statečnému ministerskému předsedovi, Kevinu Ruddovi, který to prý australským muslimům řekl pěkně od srdce a vysvětlil jim, jak že se mají chovat v této zemi, a když se jim to nelíbí, že mohou táhnout, odkud přišli. Zlatá slova, která měl tento slovutný muž pronést. Nasmůlu na této informaci nebylo ani zbla pravdy. (Nevím přesně míru jednotky „zbla“, ale v tomto případě se jedná o zblo maximální velikosti). Ihned jsem to kamarádovi, žijícímu v Praze vysvětlil a vyvedl ho z omylu. Čtěte více ZDE »

Z informací v denním tisku se dozvídám, že se naše republika zmítá ve skandálech a aférách: tu ohledně předraženého ozvučení, tu zase v nedodražených platech lékařů. V každém případě je však nosným motivem skutečnost, že stát nemá peníze. Proto je nezbytné těm, co mají, sebrat, co ještě jde, aby ti, co nemají, něco měli. Připomíná mi to nedávnou bajku, která kolovala na internetu. Pro ty, kteří ji nečetli: Byla o mravenečkovi, jenž celé léto dřel a nosil zásoby do mraveniště, a cikádách, které se smály, jak je mraveneček hloupý, když je tak hezké počasí, a on dře. Přišla zima a mraveneček v teple domova konzumoval zásoby. Cikády uspořádaly tiskovku a logicky poukazovaly na to, proč má mraveneček nemravný nadbytek, když za a) nepracuje a za b) ostatní slušní a spořádaní (rozumějme cikády) nemají nic, až skoro umírají. A tak spravedlivý systém sebral mravenečkovi podstatnou část zásob, aby uspokojil cikády – a nakonec zemřeli všichni.

Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Na počátku bych chtěl říct, že s velkým zármutkem sdílím váš žal nad smrtí více než 40 statečných Izraelců, kteří přišli o život, mnozí z nich mezitím, co se snažili zachránit druhé při velkém požáru blízko Haify. Moje země, Holandsko, je mezi zeměmi, které pomáhají hasit tento požár, který ohrožuje životy a majetky tisíců vašich spoluobčanů. Upřímnou soustrast rodinám těch, kteří zahynuli. V myšlenkách jsem s nimi. Izrael je pro mne obrovský zdroj inspirace. Když jsem poprvé přišel do vaší země jako teenager, žil jsem zde více než rok.

Nestydím se za to stát za Izraelem, naopak jsem na to hrdý. Jsem za Izrael vděčný. Vždy budu Izrael bránit. Vaše země je kolébka západní civilizace, kterou z dobrých důvodů nazýváme judeo-křesťanskou.

Čtěte více ZDE »

Vývoj světa, přírody a života

Věta „krásné je žít“  je pravdivá. Byla a je pronášena v písních, verších, próze, ale hlavně v mluvě a hovorech „obyčejných“ lidí, zvláště zamilovaných, kteří, ale obyčejní nejsou. Protože každý člověk je originál a ne zcela opakovatelný. Ježíšek se podle legendy narodil na seně v Betlémě uprchlíkům Marii a Josefovi pro lásku a dobro lidí, aby pak po své 33leté pouti s apoštoly mezi lidmi, zemřel v bolestech a s žízní, přibit lidmi na kříž. Ani Shakespeara nenapadlo takové velkolepé divadlo. Ježíš osvětloval dobrem, soucitem, porozuměním a láskou tmu blbosti a zloby. Tehdy vzniklo přísloví, čiň dobro a lidé se ti zlem odmění.

Čtěte více ZDE »

Stáhneme vlajky na půl žerdi

Některá slova v češtině nemají protipól. Známe slova služebník-služebnice, světec-světice, zloděj-zlodějka a mnoho dalších logických dvoupólových dvojic. A co patří v tomto smyslu ke slovu víla? Vilák, vilan či co?

Nevím, zda patří do zásoby českého jazyka slovo mimoň s malým m. Mimoň s velkým M je vlastní jméno obce Mimoň v severních Čechách, v Libereckém kraji. Přimlouvám se za jeho zařazení. Mimoni s malým m jsou tací lidé, kteří jsou mimo v jakékoli situaci. Patří mezi ně mnozí politici, poslanci, senátoři, někteří z pivních štamgastů, ale i četní novináři, státní úředníci a četní občané.

Čtěte více ZDE »