CzechFolks.com PLUS

Nepamatuji se vůbec, jaké jsme měli počasí onen květen před 65 lety. Ale v mém podvědomí se uhnízdila představa, že v těch raných  květnových dnech, kdy skončila válka, nebe bylo nezvykle vysoké a do široka rozklenuté, ve dne svítilo uhrančivou modří a v noci po něm plula pohádková loď vytepaná do podoby groše z nejčistšího zlata. Ale hned tady jsem svoji představivost chytil při lži: v těch dnech se totiž po zemi potuloval značný počet zběhů z poražené německé armády a všude, hlavně na venkově, občané tvořili ozbrojené skupiny (nemám ponětí, kde jsme vzali zbraně), které v noci hlídaly vjezdy a vchody do svých vesnic a braly to hrozně vážně. A já šel na rande do sousední vesnice, a když jsem se po půlnoci vracel (a tady jsme u té lži) nic nesvítilo na nebi ani na zemi, tma jako v pytli a mne moji strážní druhové málem zastřelili. Čtěte více ZDE »

Nemine dne, abych ve své internetové e-mailové schránce neobjevil od Ivany Siglerové zajímavé informace o tom, co podniká její instituce, kde pracuje v oddělení komunikace. Jde o Česká centra – příspěvkovou organizaci ministerstva zahraničních věcí ČR, která má rozvíjet dialog se zahraniční veřejností, zejména v kultuře, vzdělávání, obchodu a turistickém ruchu. 

V současné době je v provozu již 25 Českých center ve 22 zemích světa, nejnověji bylo začátkem května otevřeno České centrum v  izraelském Tel Avivu spolu s pozoruhodnou výstavou o Židech v boji a odboji za druhé světové války. Je to snad vůbec poprvé, kdy se světová veřejnost dozvídá kromě tragických událostí Židů v době nacistického holocaustu také o tom, že byli příslušníky čs. armády a se zbraní v ruce bojovali na mnoha frontách.  Čtěte více ZDE »

Milí čtenáři CzechFolks.com PLUS – začínáme nový seriál s ohlédnutím po 20 letech naší nové svobodné republiky, před níž bylo v roce 1990 mimořádně mnoho velkých a obtížných úkolů: stát se znovu demokratickým a právním státem, zapojit se do mezinárodní struktur, především do severoatlantické aliance NATO, dále mezi členské země Evropské unie a jiných organizací, bez jejichž členství by naše republika jen stěží postupovala zdárně kupředu.

Velmi poučné jsou první měsíce naší republiky roku 1990 s novým prezidentem a novou vládou. Stále se rodilo mnoho nového, poučného a významného pro dějinný vývoj země, jak o tom vypovídají další kronikářské záznamy, o něž se chceme opět s našimi čtenáři podělit. Mnohdy zdánlivě jednoduché informace o událostech přesvědčí více, než jak dokáží dnešní politici (oni se ani moc nesnaží), či „neslané nemastné“ výklady některých učitelů, jimž stále chybějí právě podobné informace.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“ 

Čtvrtek 28. prosince 1989

Volba nových poslanců Federálního shromáždění a jejich slib byly na programu samostatné schůze, která se konala v Praze. Jak oznámil předseda Sněmovny lidu Josef Bartončík, rezignovali poslanci: V. Biĺak, J. Čumpl, V. Hajko, V. Herman, A. Indra, M.  Jakeš, J. Jirásek, A. Kapek, V. Rabas, E. Rigo, J., Říman, L. Stejskal,  Z. Sytný, V. Šalgovič, J. Šimůnková, G. Šlapka,  M. Štěpán,  L. Štrougal, J. Zahradník, J. Zelenka a Z. Žalman. Novými poslanci zvoleni byli (ve Sněmovně lidu): M. Kocáb, V. Benda, J. Bubeník, V. Šilhán, M. Peroutka, M. Jansta, M. Bartoš, L. Kudláček, J. Šabata, T. Hradílek, R. Harenčár, S. Stračár a K. Viktorin; (ve Sněmovně  národů): L. Lis, V. Mikule, K. Stoma, J. Šolc, J. Novotný, Z. Jičínský, P. Brodský, J. Glac, A. Dubček, J. Mesík.    Novým předsedou Sněmovny národů byl zvolen Jozef Stank, z této funkce odstoupil A. Blažej. Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“ 

Pátek 22. prosince 1989

Za prezidenta republiky doporučili občané při rychlém šetření Ústavu pro výzkum veřejného mínění V. Havla (73 %), L. Adamce (10 %), Č. Císaře (4 %), jen ojediněle uváděli A. Dubčeka, V. Komárka a některé další možné kandidáty.

Jednání u kulatého stolu ve Valdštejnském paláci v Praze se zúčastnili zástupci rozhodujících politických sil v Československu a dospěli k vzájemné dohodě o dalším rozvoji demokracie, humanity a národního porozumění. Zejména se shodli v souladu s veřejně projevovanou vůlí občanů a považují za uznávaného představitele země na úřad prezidenta republiky V. Havla a na úřad  předsedy Federálního shromáždění A. Dubčeka. 

Čtěte více ZDE »

Neměl jsem tušení, kdo všechno začal číst má pokračování o posledních týdnech totality očima zahraničních vysílaček, která plynule přešla do dnů pravdy, lásky a nadějí… Ozývají se první přátelé, známí, jak už to bývá. Jedním z nich je patriot v dobrém slova smyslu svého města Rychnova nad Kněžnou – Josef Krám. Mnozí jeho jméno znáte, protože se proslavil i jako osobnost, která nedala zapomenout ani na chvíli na památku rychnovského velkého rodáka, jakým byl spisovatel Karel Poláček. Stačí se do jeho města někdy příležitostně zajet podívat a určitě se s jeho jménem setkáte také.

Nu, a právě od něho v těchto listopadových dnech, kdy jsme před dvacet lety mrzli na Václavském náměstí a potom na Letenské pláni, kde už začal poletovat sníh, mně pošta přinesla jeho zásilku. A u ní dopis:

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“  

Další významný den v novodobé historii naší republiky. Na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění bylo na programu jednání o programovém prohlášení nové čs. vlády a změna ústavního zákona, týkající se volby prezidenta republiky. Do Prahy se sjely průvody občanů z nejrůznějších míst naší země, převážně mladých posluchačů z nejrůznějších mimopražských vysokých škol – všichni podporují kandidaturu Václava Havla na úřad prezidenta republiky. Přijeli zvláštními rychlíky až z Prešova, Košic, Bratislavy, Olomouce a Bohumína. Hlavní manifestace se odehrála na Václavském náměstí od 12:30 hodin. Byla zde umístěna velká obrazovka, přibližující prostřednictvím přímého přenosu Čs. televize jednání z parlamentu.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“  

Sobota 16. prosince 1989

Předseda vlády M. Čalfa přijal generálního tajemníka Italské socialistické strany Bettina Craxiho, kterého doprovázel vydavatel exilového časopisu Listy Jiří Pelikán. Italského hosta rovněž přijal ministr zahraničních věcí J. Dienstbier.

Setkání zástupců Občanských fór krajských a okresních měst mj. schválilo radu koordinačního centra, přijalo stanovisko k volbě prezidenta republiky, a to ještě do konce roku, a připraví  návrhy nových poslanců na uvolněná místa.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“ 

Provolání předsednictva ČNR z 20. listopadu 1989 k zásahu pořádkových sil proti manifestujícím studentům 17. listopadu bylo prohlášeno za chybné a neplatné. Předsednictvo ČNR odvolalo z funkce generálního prokurátora ČSR J. Krupauera První místopředseda vlády ČSSR V. Komárek přijal v Praze členy Kongresu USA R. Gephardta a T.Lantose, kteří předali představitelům Občanského fóra faximilii americké Listiny práv (Bill of Rights). Spojené státy jsou ochotny poskytnout Československu doložku nejvyšších výhod, podmínkou je však uskutečnění svobodných voleb, včetně voleb do místních orgánů. Ministr zahraničních věcí J. Dienstbier uspořádal v Černínském paláci v Praze první tiskovou konferenci po svém nástupu do úřadu.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“ 

Úterý 12. prosince 1989

Na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění vzali na vědomí rezignaci těchto poslanců: Vasil Biľak, Jozef Fekete, Karel Hoffmann, Alois Indra, Miloš Jakeš, Ján Janík, Marie Kabrhelová, Jozef Lenárt, Ján Marko, Viliam Šalgovič, Václav Štáfek, Vladimír Vedra, Miroslav Zavadil a Zbyněk Žalman. K své rezignaci vystoupil M. Jakeš s tím, že „nemíní zpochybňovat svůj podíl na politické odpovědnosti v rámci postavení v kolektivním vedení za vývoj v naší zemi, zejména za poslední dva roky, na řadě nedostatků, které ho provázely, a vyústily v událostech 17. listopadu…“ ●  V současném vedení Federálního shromáždění je předsedou St. Kukrál, místopředsedy J. Stank, J. Bartončík,. J. Pampúch a A. Blažej.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Čtvrtek 7. prosince 1989

Události tohoto dne se valily jedna za druhou. Prezident republiky přijal demisi předsedy vlády L. Adamce a řízením vlády pověřil jeho prvního místopředsedu Mariána Čalfu, kterého současně pověřil sestavením nové čs. vlády. ● Předsednictvo ÚV KSČ vyloučilo M. Jakeše a M. Štěpána z řad členů KSČ. Současně vyzvalo ty členy ústředního výboru, kteří jsou v důchodovém věku a už nikoho nezastupují, aby odstoupili. Rozhodlo svolat mimořádný sjezd KSČ na dny 20. – 21, prosince. Zřídilo také komisi k prošetření závažných případů zneužívání pravomocí některých funkcionářů. Rozhodlo o změně velkého formátu deníku Rudé právo (přestává být zároveň „největším a nejčtenějším“, jak hlásalo po všechna minulá léta.) Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Pátek 1. prosince 1989

Předsednictvo ÚV KSČ na základě programového vystoupení svého generálního tajemníka Karla Urbánka „nastolilo potřebu kritického přehodnocení událostí v roce 1968 včetně okolností, za nichž došlo ke vstupu vojsk pěti socialistických států na území ČSSR – jinými slovy konečně po 21 letech odsoudilo nezákonný vstup okupantských vojsk, vedených  sovětskými veliteli.● Na Hradě však nadále sedí nerudný stařec, kterému se zatím nechce odstoupit, protože mu prý bude v lednu příštího roku 77 let, že mu vyprší  smlouva 30. května 1990, kdy má být volba nového prezidenta. Nehoráznost! ● Čs. vláda na včerejším zasedání kromě schválení plánu rozvoje na rok 1990 schválila zpevnění kursu čs. koruny k převoditelnému rublu na 9,50 Kč a stejně tak změnu kursu k měnám nesocialistických zemí. Uložila ministru vnitra neprodleně zahájit práce na odstranění ženijně technických zařízení zatím pouze na státní hranici s Rakouskem. Čili opět „po česku“ – konečně padnou sloupy s ostnatými dráty, nášlapné miny a jiná zařízení, která činila po celá léta z čs. území jedno velké vězení. Kdy k tomu dojde i na hranici mezi SRN? Ptají se komentátoři zahraničních vysílaček.

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Středa 29. listopadu 1989. Světový tisk, agentury a rozhlasové stanice přinášejí každý den informace a komentáře o politickém a společenském dění v Československu. Namátkou několik titulků: Národní povstání, Demokratická revoluce, Sametová revoluce, Demokratické vzepětí celé čs. veřejnosti, Živela, svobodna Čechoslovačka! Občanské zrání je nutné, V jednotě je síla. Tou silou se dají vytvářet zázraky! ● Spisovatel Pavel Kohout hovoří o neuvěřitelné události: obdržel čs. vízum za 10 minut. „Vítaj domov!“ skandovali v Bratislavě, když se ukázal na zdejší manifestaci.

Čtěte více ZDE »

Článek Václava Žídka „Listopadové dny“ s ukázkou z mého románu Brácha Jerry aneb život pod nebeskou horou vyšel poněkud naprudko, jak se dnes říká, slíbila jsem aspoň dodatečně krátce o knize poreferovat.

CO VYDÁNÍ PŘEDCHÁZELO

Vydání vlastní knížky je samozřejmě příjemné vždycky, o to víc pak vydání druhé. Přiznám se, že mě samotnou trochu zaskočilo. Ovšemže mile. Návrh nakladatelství mě překvapil tím víc, že „Horror Hill… jako zrnko písku“ svého času zvláštní ohlas neměl. Krom několika letmých zmínek v tisku přešel víceméně bez povšimnutí. Větší úspěch mělo rozhlasové zpracování, ve kterém pod názvem „Brácha Jerry“ načetli úryvky z knihy Valerie Zawadská a Ladislav Mrkvička, a to hned ve dvanácti pokračování. Především L.M. přednášel Jerryho přímo kouzelným „chraplákem“, prostě tak, jak si hlavního hrdinu s jeho věčnou vlastnoručně ubalenou cigaretkou čtenáři představují. Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Pátek 24. listopadu 1989. Překotný vývoj událostí v Československu vyvolává stále nové a nové informace, komentáře a ohlasy ve světové veřejnosti. Středem pozornosti se stalo opět Václavské náměstí v Praze – dějiště největších demonstrací v zemi. Dnes zde byl poprvé po dlouhé době na veřejnosti uvítán A. Dubček, který se přihlásil svým projevem k Občanskému fóru, jeho myšlenkám o demokracii, svobodě. Neodpustil si však varování „před konfrontačními a extrémistickými tendencemi“. Prohlásil mj., že je potěšen, když „ideje socialismu s lidskou tváří žijí v další generaci…“ ● Čtěte více ZDE »

Omlouvám se uctivě laskavému čtenáři, jehož pozornost jsem se snažil zavádějícím názvem mého článku téměř podvodně získat. Článek, jak zjistíte (pokud ho snad budete číst) se nezabývá chrabrými mušketýry, jak nám je popsal pan Alexander Dumas, ale pojednává o svazcích klíčů, které jásavě zvonily téměř před dvaceti lety na Václavském náměstí v Praze.

Zdá se to být včera od doby, kdy jsme v listopadu 1989 sledovali s napětím na obrazovce televizoru přenosy z Prahy a byli svědky, jak se po čtyřiceti letech konečně sesouvá v prach nenáviděná „Železná opona“. I když Československo bylo bohužel prakticky posledním ze sovětských satelitů, který se odvážil odtrhnout od „Velkého bratra“, přesto jsme se slzami v očích sledovali dění na Václavském náměstí, desetitisíce Pražanů zvonících svazky klíčů. Když jsem následujícího rána vyšel na pravidelnou vycházku se psem, stále jsem měl před očima záběry z předcházejícího večera a než jsem došel z procházky domů, měl jsem již v hlavě připraven malý fejetonek, který jsem nazval „Klíče“ a který byl stejného dne večer použit v Českém vysílání stanice 2EA v Sydney.

Čtěte více ZDE »

Loňského roku jsem po sedmadvaceti letech v emigraci slavila své narozeniny opět v Praze. Onoho sedmnáctého listopadu jsem projížděla tramvají po Národní třídě a zaslechla vedle sebe slova asi tak dvacetiletého páru. Komentovali hlouček lidí v podloubí Národní, který se tam shromáždil u příležitosti vzpomínky na počátek Sametové revoluce. Tehdy zde stejně staré děti jako mladý pár v tramvaji neohroženě čelily přilbám a štítům policie totalitního režimu.  Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Středa 22. listopadu 1989. Pavel Pecháček, ředitel českého vysílání stanice Svobodná Evropa natáčel úterý v Praze rozhovory z nejmohutnějšího shromáždění, jaké naše hlavní město kdy zažilo. Od Národního muzea až po dolní část Václavského náměstí se vytvořila kolem 16. hodiny jednolitá lidská řeka, která končila až kdesi na Staroměstském náměstí a v Pařížské ulici – všichni lidé se na Václavské náměstí nemohli vejít! Nad jejich hlavami vlály státní vlajky, zvedaly se transparenty a v rukou mnoha účastníků hořely svíčky. K mikrofonu na balkoně budovy Melantrichu přistoupil nejprve zástupce redakce Svobodného slova, který přečetl prohlášení Čs. strany socialistické k událostem 17. listopadu.

Po něm hovořil k manifestujícím davům nejprve katolický duchovní a aktivista Václav Malý, který celou manifestaci řídil. Bouřlivě uvítáni byli zástupci Občanského fóra, ustaveného v neděli v pražském Činoherním klubu – Václav Havel a herec Jiří Bartoška (s nimi se jednání zúčastnili mj. hudební skladatel M. Kocáb, redaktor Mladého světa M. Horáček a zástupce studentů M. Mejstřík – vyprávěli o svém setkání s premiérem vlády L. Adamcem, který začíná chápat nutnost rozsáhlého dialogu s veřejností a prošetření neadekvátního zásahu policie proti demonstraci k 17. listopadu, proto se bude v těchto jednáních dále pokračovat). Po nich se střídali další řečníci Charty 77, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, Čs. helsinského výboru, Kruhu nezávislé inteligence, Hnutí za občanskou svobodu, Artfórum, klubu Obroda a dalších občanských aktivit. ●

Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Neděle 19. listopadu 1989. Zprávy ze soboty, jak o nich referují rozhlasové vysílačky ze zahraničí. Po oznámení zprávy o údajném zabití 20letého studenta Matematicko-fyzikální fakulty UK při demonstraci 17. listopadu , se zvedla nová vlna odporu vůči režimu. V Praze v podchodu na Národní třídě se zapalují svíčky, u sochy sv. Václava se shromažďují demonstranti, ale silné kordony policajtů z pohotovostních pluků je rozhánějí až do večerních hodin. Komentátoři hovoří o smrtelných křečích komunistického režimu. Komunisté jednají jako fašisti před 50 lety. Čtěte více ZDE »

„Tak nám, Fero, ty posranci zase hodili lano. Teďkom už se nemusíme klepat před poldama strachy. Vo živobití máme nafurt postaráno, jen se holt musíme se starou střídat. Jednou za šest neděl pudu do sámošky já a podruhý vona, no a mezitím tam pošlem haranti, co jim eště neni patnáct. Jenom toho nesmí bejt za víc něž pět litrů, ale to je fajn ne? A taky se vrátěj z krimu pidlovokej Lojza a Pepka-Placatice páč vono to prej platí i zpátky. A ani nemusej do žádný Kanady, tady to teď bude porád lepčí. Hned skočím pro pár flašek a voslavíme to!“

„Co to kecáš? Kde si vzal takovou krávovinu?“

„Žádná krávovina, vole, sou toho plný noviny!“

„A vod kdy ty umíš číst, srágoro?“

„Neumim, ale čet nám to vodpoledne pingl „U vystřelenýho voka“ z Blesku.

„Z Blesku, jo? Tak to bude sichr na beton!“

  Čtěte více ZDE »

Čtenáři CzechFolks.com PLUS sledují seriál o tom, co vysílaly zahraniční vysílačky v posledních týdnech totality a v prvních dnech sametové revoluce do Československa. Jak ukázaly právě v minulých dnech zveřejněné výsledky, měla média a zejména pak zahraniční vysílačky svůj největší podíl na informovanosti českého i slovenského obyvatelstva. Potvrdilo to 86 % dotázaných při výzkumu, který zkraje podzimu letošního roku uskutečnili pracovníci Centra pro výzkum veřejného mínění (je součástí Sociologického ústavu Čs. akademie věd). Byl jsem pozván k prezentaci výsledků šetření velkého vzorku 1046 dotázaných od 15 let v českých zemích a rád se podělím o velmi zajímavé informace. Bez čísel a procent se to bohužel neobejde, ale jsou k dispozici i nějaké ty statistické „koláče“. Čtěte více ZDE »

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“

Středa 15. listopadu. Cestovatel a spisovatel Jiří Hanzelka vítá rozhodnutí čs. vlády o zrušení výjezdních doložek stejně tak jako všichni občané. Jde tu o návrat k zdravému rozumu, o návrat do Evropy, do světa. Je to však jen první písmenko v abecedě, musí dále zmizet ostnaté dráty a všechny překážky na cestě ke skutečné demokracii. A ty jsou mnohem obtížnější než zrušení výjezdních doložek. Čtěte více ZDE »

Zahrada jeho duše

Ten plzeňský je dnes znám jako meditační zahrada Luboše Hrušky (autorka knihy o památníku a jeho tvůrci, Irena Kastnerová, svou knihu nazvala “Luboš Hruška a zahrada jeho duše”). Také je znám jako Památník obětem zla. Původně byl jeho tvůrcem zamýšlen jako památník obětem komunismu, o kterém v lednu 1998 napsal: “Dodnes nejsou vyčísleny všechny katastrofy, které způsobila komunistická moc ve světě. Desítky milionů mrtvých a duševně či fyzicky poznamenaných, tisíce rozvrácených rodin, zničené životní prostředí, zmrzačená ekonomika, ale především nemocné lidské duše. Čtěte více ZDE »

Nepamatuji se, že bych někdy četl (s výjimkou telefonního seznamu a seznamů “Kdo je kdo”) knížku tak tlustou: 1071 stran! Ale i knížku vydechující tolik hořkosti a intelektuálního zoufalství, knížku, jejíž autor čerpal z nejspodnějších pramenů člověčenství, knížku, která by tak brilantně (slovy často pubertálního sprosťáctví) zachytila život jedné generace v zemi právě se brodící v krvi a slzách jedné z nejtragičtějších epizod svých dějin, jakou je výbor z deníků 36 let Zábranova života. Byl to nedlouhý život (narodil se 4. června 1931 a zemřel 3. září 1984 v pražské nemocnici na Karlově náměstí).

Zanechal po sobě (cituji redakční poznámku Jana Šulce k prvnímu a druhému vydání ‘Celého života’) nejen jedno z nejobsáhlejších a nejhodnotnějších překladatelských děl v české literatuře našeho století, doprovázené esejí a úvahami o překládaných autorech, ale i velké množství dosud nepublikovaných vlastních textů. Čtěte více ZDE »

Ve středu 1. listopadu bylo zahájeno v Brně veřejné zasedání v trestné věci proti obžalovanému St. Devátému. Jmenovaný se nedostavil (ukrýval se v Polsku), zasedání bylo odročeno na neurčito. ● Při zajišťování osob před 28. říjnem a v tento den byly porušovány zákony. Zadržení byli propouštěni po 48 hodinách, ale vzápětí byli zadrženi znovu. Běžně jsou všem vypínány telefony. ● Také v Děčíně došlo k zajišťování občanů, kteří se chystali  do průvodu městem. Jeden občan, který kladl pasivní odpor, byl odvezen do České Lípy k dalšímu výslechu, další – většinou německé národnosti, odvezeni k hranici s NDR, vysazeni z auta a propuštěni. ● Doktor Vladimír Malý z Hodonína byl zadržen na 48 hodin, vyšetřovatelé major Procházka a kapitán Čuřil mu nedovolili zatelefonovat manželce. Policejní vyšetřovatelé dělají zadrženým lidem vůbec naschvály a znepříjemňují jim život, vyvážejí je mimo sídlo jejich bydliště, tam je propustí, aby měli potíže při svém návratu domů. Čtěte více ZDE »

Ve středu 25. října oznamuje Svobodná Evropa adresy členů redakční rady Lidových novin (Jiřího Dienstbiera, Ladislava Hejdánka, Jana Šabaty a Františka Šamalíka), kam lze zasílat poštu v době zadržení obou redaktorů, kteří nejsou ve svých domovech. ● Prezident Mezinárodní novinářské organizace se sídlem v Paříži protestuje jménem 14 000 novinářů, vedených v této organizaci, proti pronásledování redaktorů Lidových novin. Dále byl zaslán protestní dopis  předsedovi vlády ČSSR L. Adamcovi, v němž se odsuzuje porušování svobody projevů, svobodné informovanosti a výměny názorů. ● K protestům se již připojují redaktoři z redakcí deníků Mladé fronty, Lidové demokracie, Svobodného slova, Zemědělských novin, Mladého světa, dále z redakci časopisů Vlasta, Gramorevue a Melodie – celkem 110 českých novinářů. Mnozí své protesty odnášejí přímo na předsednictvo vlády ČSSR ve Strakově akademii v Praze. ● Navzdory všem represím vyjde k 28. říjnu 10. (říjnové) číslo Lidových novin. Čtěte více ZDE »

Tisková zpráva skupiny Otevřená kniha (Open Book Group) o postavení památníku obětem komunizmu (předchozí zprávy byly obvykle připraveny Zuzanou Hahnovou, která byla pověřena  bývalým velvyslancem ČR Pavlem Vošálíkem vypracováním návrhu na vybudování památníku obětem komunizmu. Hahnová, známá především činností ve své charitativní organizaci Hearts Open Toronto, vytvořila se Sokolem Canada a DareTheatre pracovní skupinu pod jménem Open Book Group /OBG/, dnes spolupracující také s Českým a Slovenským sdružením v Kanadě a Masarykovým ústavem. Poněvadž Hahnová je v Praze na akci sponzorované senátem ČR a krajanské noviny mají začátkem týdne uzávěrku, připravil jsem tuto zprávu pro krajaský tisk já). Čtěte více ZDE »

Bratra a mne rozdělila Železná opona a neviděli jsme se po dlouhá léta. Čas trhnul tímto nesmyslně krutým dělením světa a bratr a jeho žena přijeli na osm týdnů do Austrálie. Řekli mi, že jsem jim otevřel dvě brány, jednou nahlédli poprve do západního způsobu života a ta druhá, to byly moje knížky, které jsem po více než dvacet let objednával z exilových nakladatelství: 68 Publishers (Škvorečtí) v Torontu, Index v Kolíně n/R  a další z NSR – CCC knihy, Akt, Poesie mimo domov, Velehrad v Římě, Svědectví v Paříži a další. Bratr a švagrová dobrou část jejich pobytu strávili na stránkami autorů, o kterých slyšeli málo nebo vůbec: Orwell, Koestler, Solženicin, Fischl, Blatný, Levy, Novák, Hostovský, Drábek, Pecka, Škvorecký, Salivarová a jiní. Čtěte více ZDE »

Doufám, že Dr. Přemysl (Přemík, Mike) Pelnář je v duchu s námi. Jsem si jist, že kdyby mohl, byl by s námi i lépe: fyzicky. A s největší pravděpodobností by dodal strhující, šarmantní a usměvavý proslov o proměnlivosti svého života. A jaký to byl život!

Přemík (Mike) se narodil v Praze v lednu 1914, tedy v roce, který byl také svědkem vypuknutí první světové války. Jeho otec byl proslulý profesor medicíny na pražské Karlově univerzitě, i když se zdá, že jsem si ho pamatoval spíše jako skvělého doktora chirurgie než vysokoškoláka. Přemík následoval v otcových stopách absolvováním alma mater v roce 1937 a zajištěním svého postavení jako asistent na univerzitě na interním oddělení. Čtěte více ZDE »