CzechFolks.com PLUS

Už po několik let, pokud se vydáme do Evropy, používáme jedině holandskou leteckou společnost KLM (dnes též Delta) a to z nejednoho důvodu. Na příklad pohodlný a časově příhodný (jen letos tomu bylo malinko jinak) přestup na přehledném letišti v Amsterodamu, během letu velmi dobrý servis a jídlo, dokonce ještě k němu či po něm možno dostat alkoholické nápoje, učiní-li to pasažérovi cestu příjemnější.

Docela bezděčně jsem jednou večer vzal z knihovny jednu z cestopisných knížek K.Čapka, Obrázky z Holandska. Po chvíli čtení pojednou jsem si připomněl těch pár cest se společností KLM. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Starším snad nemusím vysvětlovat, co byly kdysi u nás cechy (a někde možná ještě pořád jsou) a pro mladé vysvětluji, že to byla řemeslnická sdružení, jejichž smyslem bylo hájit zájmy svých členů. Byly to například cechy řezníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, atd. později jednoty nebo společenství a dnes třeba svazy nebo komory, jako lékařská, advokátní atp.

Takže k věci. V evropských mediích prý rozkvetla nebývalá aféra: německé cechy prosadily v Bundestagu schválení zákona o ochraně svých podniků a živností. Čtěte více ZDE »

Poučen zkušenostmi s komunistickými předáky za přípravy Týdne dětské radosti na podzim roku 1947 jsem se začal obávat, že KSČ se ještě před květnovými volbami pokusí získat veškerou moc ve státě pučem. Obliba komunistické strany rychle klesala a mladí sociální demokraté čistili svou stranu od komunistických agentů.

Jako politický neorganizovaný student Karlovy univerzity jsem hledal pochopení a pomoc u starších vzdělanců. Můj profesor filosofie J. B. Kozák byl činný v Kulturní jednotě, která sdružovala významné spisovatele, profesory, hudebníky, divadelníky a žurnalisty jako intelektuální protiváhu politických stran. Navrhl jsem mu, že by měl být vytvořen Klub mladých jako odbočka této organizace. Souhlasil a pomohl mi s jejím založením.

Čtěte více ZDE »

Rozpoznat a definovat lež, je snadné, s pravdou je to jiné. Lež je vědomé a záměrné klamání, zpravidla z důvodu osobního prospěchu. Lež však nemusí být vždy darebnou záležitostí. Jsou tak zvané „bílé lži“, kterými chceme někoho potěšit. Například těžce nemocnému příteli neřekneme „ Ty máš, kamaráde, jazyk na vestě, vypadáš, že tě za pár dnů položí na máry.“ Nemusíme lhát očividně, stačí když naznačíme, že ten člověk vypadá trochu lépe od poslední návštěvy a je tu tedy jakási naděje. Lépe nevypadá, to je pravda, ale naděje umírá poslední, takže tato lež není zlomyslná. Jsou i lháři obdivovaní a vysoce uznávaní, například spisovatelé. Napíší román, který jest zcela vymyšlený, ale napíší to tak, jakoby to byla pravda pravdoucí. To ale čtenář ví a takovou nepravdu přijímá, obzvláště je-li psána mistrně.

Čtěte více ZDE »

Prohlášení:

Veškeré příběhy „z osudů dobrého pěšáka“ jsou pravdou a nic než pravdou. K tomu nám dopomáhej, jejich autor, který je notorický lhář.

Jak jsem se stal svobodným občanem Husákova režimu.

Při prvním takzvaném komplexním hodnocení sloužícím k odstranění těch, kteří komunistům nevoněli, z jejich pracovních postů, na mě soudruzi byli hodní. V kritickém roce 1968 jsem v Nejdku ještě nebyl, pročež se o mně nic nevědělo a do pracovních konfliktů jsem se dostal až později, takže vlastně neexistoval ani zájem, abych byl společensky popraven. S prověrkovou komisí jsme si proto příjemně popovídali o tom, jak jsem v dětství obdivoval nápisy Truman má svý spojence, blechy vši a mravence a podobné, jak jsem ho hajzla imperialistickýho znectil ve své prvotřídní poezii (bylo to v 1. A, a kdyby to byl četl, určitě by složil prezidentskou funkci), Čtěte více ZDE »

Prohlášení:

Veškeré příběhy „z osudů dobrého pěšáka“ jsou pravdou a nic než pravdou. K tomu nám dopomáhej jejich autor, který je notorický lhář.

Kterak se můj workoholismus tloukl s mou leností

Prvním z projevů mého workoholismu, který je třeba léčit, byla touha po vědění. Snažil jsem se dovědět různé věci z výroby, například jaká je průměrná délka nebo obsah krátkých vláken či jiný ukazatel kvality pramene po vyčesání při výrobě česané příze, a to v průměru za měsíc, za čtvrtletí nebo i za rok, jak se to vyvíjí a podobně. Přitom mi bylo proti srsti sečíst výsledky jednotlivých partií a pak součet vydělit jejich počtem, protože jedna měla 500 kg, zatímco druhá 50 tun. Čtěte více ZDE »

Můj první autorský úspěch…, aneb ukázka mé příkladné nezištnosti

Prohlášení:

Veškeré příběhy „z osudů dobrého pěšáka“ jsou pravdou a nic než pravdou. K tomu nechť nám dopomáhá skutečnost, že jejich autor Josef Absolín je notorický lhář.

Úvod z Wikipedie:

Televizní vysílač Krašov se na chází v Plzeňském kraji v mezi vesnicemi Bezvěrov a Krašov, asi 35 km severozápadně od Plzně. Kotvený stožár vysílače Krašov měří 347,5m (původní stožár měřil 305 m, v roce 1974  pak dosáhl výšky 312,5 m). Čtěte více ZDE »

Motto: Myšlenka, že jsme chytřejší, než ostatní,
je na pováženou již jen proto
 že ji společně s námi sdílejí davy úplných pitomců.  

Oscar Wilde

Navzdory mé vrozené opatrnosti, která je důvodem proč píšu humorně (hlavně si to nerozházet u zprofanovaných a fatálně neschopných českých politiků), kterou jsem prokázal ve svých knihách, musím uvést několik vážných slov. Týkají se negativních reakcí na můj čtyřdílný příspěvek Qvo vadis. Bylo jich celkem…, no… Co si budeme povídat, byly tři, ale já jich napočítal 75 366. Vím totiž, že lidi málo čtou, a když už čtou, reagují jen zřídka. Proto jsem musel použít metodu objektivizace, kterou jsem si osvojil v době totality při studiu různých děl vědeckého komunismu od věhlasných autorů, jako byl Marx, Engels, Lenin, ale i jiní. Čtěte více ZDE »

Na krajanských sešlostech se občas vídám s přítelem Lubošem P., několikanásobným mistrem republiky v lyžování v době, kdy to byla ČSFR, vítězem mnoha závodů t.zv. Masters  tady v Kanadě (soutěže pro mistry v době jejich vrcholu). Vždycky se už zdálky usmívá a nebylo tomu jinak ani naposledy.

Když jsme usedli ke kávě, řekl:

-Jakou máš zkušenost s finančníma poradcema? Máš nějakého?-

-Mám a zkušenost je doslova děsná,- řekl jsem popravdě.

Mistr zasněžených svahů se mile zasmál a pravil vehementně:

-Ale! Tak povídej! Já měl včera rozhovor se dvěma kolegy a ti dopadají stejně jako já!-

Čtěte více ZDE »

Nebuďte lidi hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Tak jako nekoresponduje poslední datum v kalendářním měsíci s úplňkem měsíčního souputníka kolem Země, tak už vůbec nekorespondují volební programy a sliby politických stran poté, co se dostanou do parlamentu, s konáním a činností jejich poslanců. Navíc se tam dostali s menšinovou legitimitou občanů. Občané hlasují také svojí neúčastí, zvláště do senátu, ale to „zástupcům„ lidu vůbec nevadí. Dvacet let neomezené vlády trhu a uplatňování neoliberálních principů, vytunelování celé ekonomiky a národního bohatství tzv. velkou privatizací, jež proběhla v právním vakuu, propojení klientelismu s výkonnou, zákonodárnou i soudní mocí narušily a narušují v Česku sociální vazby, které jsou nutným atributem každého demokratického státu.

Čtěte více ZDE »

Až dosud jsem se vyhýbal psaní o politice. Ne snad z důvodu, že bych se o ni nezajímal, či necítil potřebu se vyjádřit se k věcem, které se dějí v České republice a které se mě jakožto jejího občana úzce týkají. Není mi lhostejný osud této země, země, v níž jsem se narodil, v níž žiju a v níž – budu žít? Těžko se totiž smiřuju s představou, že bych měl spojit zbytek života s českým státem v podobě, v jaké se nyní nachází, ve stavu naprostého politického, morálního a společenského marastu. Nechci ale odcházet! Proč bych to měl být já a ne ti, kteří jsou za tento úpadek zodpovědní? Nehodlám vzdávat boj, který lze vybojovat – bude-li vůle slušných a poctivých občanů – do vítězného konce! Nechci se nadále stydět za to, že jsem občanem České republiky, ačkoliv řada jejích představitelů činí tak, že se tomu pocitu nejde ubránit. Říkám ne! Chci být hrdý na Českou republiku. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

Téměř polovina komentátorů, ekonomů, finančních expertů, politologů, sociologů a ještě řady dalších odborníků v dalších oblastech, hlásá názory, které neodpovídají skutečnosti. Ti, co se stali známějšími, jsou pak zváni do debat v televizi a rozhlase a tam často říkají úplné nesmysly. Omílají stokrát řečené formulace, citují ty, kteří se mýlili před nimi a jejich argumenty neodpovídají skutečnosti a jsou někdy až lživé. Je zneužívána statistika a matematika k ohlupování a dezorientaci veřejnosti. Jeden příklad. V Česku je t.č. průměrný měsíční plat kolem 24450 Kč, jak to propočítal ČSÚ. Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6)

 “Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních ‘ismů’ – velmi obávám”. Tuto prezidentovu větu bychom mohli parafrázovat a říci: nebojme se Václava Klause, ale velmi nebezpečný je klausismus.

Zatímco prezident termín homosexualismus nijak nevysvětlil, pokusím se termín klausismus a jeho nebezpečí definovat. 

Poslední výrok o tom, že homosexuálové jsou devianti, či výrok o tom, že jejich průvod Prahou není nevinnou legráckou, z úst hradního vicekancléře sice není trestný, protože nevyzývá k potlačení práv a svobod nějaké skupiny obyvatelstva, ale protože ho je možné považovat za znevažující, Čtěte více ZDE »

Letos v místě našeho pobytu populace medvědů je neobyčejně bohatá a chlupatí krasavci docházejí do ulic nebo na zahradu, stejně jako do kuchyně domu. Sám jsem mohl jednou o půl třetí zrána jejich zálibu pro návštěvy obyvatel poznat. Když jsem míšu vyplašil ze švestky, posadil se na pár kroků ode mě a byla to na něj pěkná podívaná. Je to roztomilé zvíře, černý medvěd.

A tu mě napadlo, co se vlastně rozumí pod oním známým úslovím medvědí služba. A protože dnes máme vševědoucí google, dozvěděl jsem se. Čtěte více ZDE »

Je tomu už řada let, kdy, v důsledku napadení jakýmsi pošetilcem, výborná tenistka Monika Seles ukončila předčasně svou sportovní kariéru. Takové ukončení jsem jí samozřejmě nepřál, ale … z jednoho důvodu mi na tenisovývh kurtech nechyběla: ona totiž, pokud si vzpomínám, první začala svoje údery provázet vzdechy, které ale byly více výkřiky ba řevem. Na kurtech nastal klid.

Ten je ale znovu ztracen. Podílejí se dneska na tom i tenisté, zatím jsou v menšině. Je ale, aspoň pro mě, sledovat utkání Šarapové a ještě snad větším řevem disponující Azarenkové, nepříjemným zážitkem. Takový řev možná i některé soupeře a soupeřky může rušit, ale pro diváka (tedy pro mě rozhodně) se tenisové hřiště s těmito křiklouny a křiklounkami proměňuje v cirkusové šapitó. Čtěte více ZDE »

V první části příspěvku jsem se snažil vyjádřit, že by v současné české společnosti měla velké problémy zůstat bez pomlouvačné poskvrny dokonce i strana takové čistoty, jakou symbolizuje Ježíš Kristus. Ve druhé části jsem předložil k posouzení otázkou, zdali je konflikt mezi Věcmi Veřejnými s ODS skutečně záležitostí negativní, jak ji prezentují politici a senzacechtivá media, nebo se naopak jedná o pozitivní prvek naší nemilé současnosti. Ve třetí části jsem se pak snažil objasnit důvod, proč aféra „Bárta“ zapůsobila tak mimořádně ničivě, kterým je averze vůči podnikání zasetá komunistickým režimem. V této poslední části, se oproti částem předchozím nehodlám zabývat otázkou, zdali jsou Věci Veřejné hrozbou nebo přínosem. Chci poukázat na to, že i různými mystifikacemi silně rozhozená společnost a bez znalosti objektivní odpovědi na předchozí otázku může racionálně konat. Čtěte více ZDE »

Součástí kampaně proti Věcem Veřejným je tvrzení předsedy ČSSD a jiných politiků včetně některých vysokých představitelů ODS, že bývalá firma Víta Bárty, ABL a její bývalí zaměstnanci ve funkcích na ministerstvech ohrožuji demokracii.

Použít předmětný argument o úspěšné firmě, jejíž činnost nebyla postižena žádnou sankcí pro závadné jednání, je samo o sobě zarážející. Argumentovat takto v zemi, kterou rok co rok vlády zadlužují na úkor příštích generací, je odvážné a hlavně podceňující inteligenci veřejného mínění. Letité zadlužování je přece důkazem nedostatečného efektu ekonomiky, která nepokryje korupci a rozhazovačnost státní správy. Skutečnou míru úniku financí nikdo nezná a lze ji pouze odhadovat. Je proto nevyjasněnou otázkou, zdali je ekonomický potenciál schopen pokrýt alespoň seriózní výdaje státu, bez zmíněných negativních jevů. Čtěte více ZDE »

Po přečtení zajímavého článku pana Ladislava Křivánka jsem měl pocit, že bych na něj měl reagovat komentářem, nakonec se ale plánovaný komentář rozrostl do takové míry, že z toho vznikl samostatný článek. Článek pana Křivánka se v podstatě zabývá písní Karla Kryla – Demokracie – ve které Karel projevil neobyčejnou schopnost a jasnozřivost předvídat, jak se budou věci vyvíjet v letech budoucích. (Bohužel se, jak se zdá v podstatě nemýlil). Bez zajímavosti nebyla také reakce jednoho z adresátů, kterým pan Křivánek poslal Internetem text zmíněné písně, ale o tom něco málo později.

Čtěte více ZDE »

(Pokračování úvahy apolitického občana o české politické kultuře a české mediální sféře)

Po první části mého příspěvku, kterou jsem se snažil poukázat na to, že by v současných českých poměrech měla velké problémy zůstat bez poskvrny dokonce i strana vedená Ježíšem Kristem, si jistě alespoň někteří čtenáři položili otázku, zdali nepřímo nepodporuji konkrétní politickou stranu Věci Veřejné. Protože na svém konání nespatřuji vůbec nic závadného, na tuto otázku, kterou plně chápu a položil bych si na jejich místě rovněž, odpovídám:

Ano, podporuji politickou stranu Věci Veřejné, ačkoli jsem ji nevolil, nejsem ani nebudu jejím členem či skalním příznivcem. Podporuji ji tak, jak bych v dané politické situaci podpořil každou jinou demokratickou stranu, v jejím postavení. Je to podpora nikoli nepřímo ale přímá, kterou si troufám projevit, protože je pouze druhořadá. Čtěte více ZDE »

(Úvaha apolitického občana o českém veřejném mínění, politické kultuře a české mediální sféře)

České veřejné mínění bylo před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2010 velmi skeptické. Ve styku se spoluobčany bylo možno prakticky na každém kroku zaznamenat jak znechucení, tak i odevzdané mávnutí rukou: „Nemá to cenu, stejně s tím vůbec nic nenaděláme“. Polistopadovou euforii vystřídal opačný extrém – frustrace. Představa, že ihned optimálně dokážeme prosazovat vůli většiny tak, jako ve vyspělých demokraciích, se ukázala naivní. Neuvědomili jsme si totiž, že překonáváme historickou zkušenost padesáti let, kdy se veškeré snahy změnit existující poměry trestaly s nejvyšší možnou brutalitou a lidé si odvykli je měnit.

Čtěte více ZDE »

Motto:

Banky v míru
jsou stejně důležité
jako armáda
v době války
Jan Stránský, předseda vlády

„A já musím v nejlepším protestovat, posteskl si v duchu doktor Hammer, který byl s průběhem dokazování na výsost spokojen. Nežli to ale stačil učinit, předešla ho paní Marcela, která se nechala unést netypickým důkazem z televizoru, takže stejně netypicky sdělila přítomným názor soudní zapisovatelky:

„Já myslím, že by se to protokolovat rozhodně mělo. Když se i premiér tak bezelstně prezentuje před milióny diváků v televizi, nelze mít sebemenší pochybnost o tom, že stejně bezelstně koná i jeho vláda,“ žalovala nezávislému soudu na výkonnou státní moc.

Čtěte více ZDE »

Lamentace a zas jen lamentace nad stavem České republiky slyším jak od krajanů v zahraničí, tak od občanů žijících v Čechách. Uvažuji, zda jim vyvracím jejich negativní názory na základě čechofilství, z kterého mne viní, či z nadhledu, který mi skýtá možnost žít a pohybovat se volně mezi dvěma rozdílnými světy. Nemohu ovšem předstírat, že nevidím věci, o nichž mnozí Češi ve světě hovoří s pohrdáním, byť často přiživovaným pocitem odcizení od bývalé vlasti, nebo které domácí Češi komentují s otupělou letargií a zatrpklými výčitkami vůči všemu a všem. Přesto mi jich pár dává v závěru za pravdu s tím, že vidím věci jinak – zevnitř i zvenčí. Čtěte více ZDE »

Reálné  formy vlády

Motto:
Revoluce je přechod
od starého řádu,
který je v ruinách,
k novému, který se rozpadá

Émile Littré

(Universita Boston, 10.10. 2001, symposium o Čensku, úvodní přednáška profesora politologie, Jožina Downa)

Dámy a pánové,

lid nebo občané tolerují svým vládám, někdy až neuvěřitelné cokoliv, s jedinou výjimkou. Musí se vědět, kdo za to může. Z toho lze odvodit, že rozdíl mezi totalitou a demokracií překvapivě spočívá vlastně jen v zodpovězení otázky: Kdo za to může? Neví-li totalitní režim, kdo za to může, přechází v demokracii a naopak, pokud demokratický režim neví, kdo za to nemůže, přechází v totalitu.

Čtěte více ZDE »

Potěšil mě zájem čtenářů o politické dění ve Švédsku, proto panu Cíchovi z Kanady na jeho konkrétní otázku trochu obšírně v úvodu odpovím: Ano, ve Švédsku bývají vyhlášena memoranda na důležitá rozhodnutí týkající se významných změn v budoucnosti země – jsou dvojího typu – národní a komunální.

Národní referendum se dále ještě dělí na referendum konzultativní a referendum o ústavní otázce.

Ve Švédsku byla zavedena možnost provedení referenda již v roce 1922,  rok po zavedení všeobecného volebního práva. Referendum je určeno především jako výjímečné řešení a slouží jako doplnění názorů zástupců veřejné správy. Má jen poradní hodnotu, není rozhodující. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

No co, pomyslel jsem si, když před měsícem začaly v Tunisku ty mazce. Nelíbí se lidu jeho slavný prezident, všechno je dražší, nezaměstnanost roste, zmatek nad zmatek, i zkouší řešit ty nesnáze způsobem všech takových lidů: srotit se, pěstmi hrozit, hadrové panáky pálit, když se podaří protrhnout policejní kordon, i nějaké ministerstvo vypálit a vyplundrovat … však ono se to zase uklidní, říkal jsem si. Demonstrace se rozejdou, střepy se z ulic zametou, ohořelá fasáda se přiomítne, zkorumpovaný prezident sice uprchl před hněvem lidu do ciziny, nu což, přijde místo něj jiný, ani lepší, ani horší, a všechno půjde svou cestou dál, inšalláh. Čtěte více ZDE »

§ 39 Občanského zákona

Motto:
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 

Výsledek parlamentních voleb opět naplnil restauraci U Džbánu, která doslova praskala ve švech. Předpokládalo se totiž přiměřené opilství většiny zdejších politologů a prognostiků, kteří již od samého rána slavili narozeniny soukromého zemědělce Pivoňky. Dalo se tedy právem očekávat, že U džbánu, kam se dotyční přesunou a budou přetřásat jak akci Čisté ruce, tak i nezvyklou povolební dohodu, vzniknou nefalšované názorové perly. Čtěte více ZDE »

Pravdu má pamětník, když sdělí, že ten či onen výrobek, ta či ona potravina, sako, litr benzinu, láhev vína … to vše stálo před časem zlomek sumy dnešní. To je konstatování absolutně správné, statistickými údaji dokonale podložené.

Onen jev, fenomén, zvyšování cen v podstatě všeho člověku potřebného s plynoucím časem (s mezidobími stability), nazývá se jedním prostým slovem … inflace. Nejedna učená kniha byla o tomto sepsána odborníky. O různých jejích příčinách (Keynesianský pohled, peněžní pohled, theorie racionálního očekávání, rakouský pohled, nezaměstnanost, doktrina skutečných bankovek …viz wikipedia) následcích a souvislostech. Čtěte více ZDE »

Nebuďte, lidi, hluší
a nastavte uši
chceme vás na mou duši
upřímně varovat

V+W

(Manévry v korejských vodách a hrozby Severní Koreje krví a ohněm)

Ovšem, to přece všichni víme, ale tím to také asi končí. Už se z toho ale moc neučíme a ani nás to, jak vidno, moc nezajímá. Tím „nás“ nemyslím ale mne a tebe, čtenáři, kamaráde, sousede, kolegyně, ale NÁS jako lidské společenství nebo lidstvo, chcete-li.

Proč si to myslím? Inu všichni se pamatujeme na poválečná léta po druhé světové válce, ale my starší i na ta po té první. To bylo řečí, že k žádné podobné katastrofě už nesmí dojít, lidstvo se přece poučilo, lidstvo to nedovolí! Napříště se nesmí váhat, jako se zaváhalo v raných třicátých letech, kdy se mělo a nezabránilo nacismu vyrůst v hrozivého obra, jenž způsobil hrůzy stokrát větší než „ústřední mocnosti“ dvacet let předtím. „Již nikdy více!“ znělo ze všech stran.

Čtěte více ZDE »

Alzheimerův syndrom

Motto:
Paměť je v bankrotu
a z domu nevychází,
čest stojí u plotu
a kamením se hází

Karel Kryl

Zatímco národ očekával, že po neúspěšném Baronově pokusu sestavit vládu, vytvoří koalici Kraus, ti dva se sešli:

„Jak se vám sestavuje vláda?“ zeptal se Kraus poháněný jakousi schizofrenní směsicí protichůdných pocitů radosti i obav. Kdyby se totiž jeho největšímu politickému rivalovi podařilo vytvořit koaliční vládu s unií a s lidovci, bylo by všem úplně jasné, že se dá vládnout i bez Krause, což se mu nelíbilo. Naproti tomu možnost opačná, že Baron neuspěje, by určitě spěla k rychlému závěru již při sestavování vlády, že se s tím Krausem vůbec vládnout nedá. Kraus navíc předsedou vlády být nechtěl (už si to jednou vyzkoušel), takže vlastně nevěděl, co chce, ale byl odhodlán nepřestat, dokud to nedostane.  Čtěte více ZDE »

Z informací v denním tisku se dozvídám, že se naše republika zmítá ve skandálech a aférách: tu ohledně předraženého ozvučení, tu zase v nedodražených platech lékařů. V každém případě je však nosným motivem skutečnost, že stát nemá peníze. Proto je nezbytné těm, co mají, sebrat, co ještě jde, aby ti, co nemají, něco měli. Připomíná mi to nedávnou bajku, která kolovala na internetu. Pro ty, kteří ji nečetli: Byla o mravenečkovi, jenž celé léto dřel a nosil zásoby do mraveniště, a cikádách, které se smály, jak je mraveneček hloupý, když je tak hezké počasí, a on dře. Přišla zima a mraveneček v teple domova konzumoval zásoby. Cikády uspořádaly tiskovku a logicky poukazovaly na to, proč má mraveneček nemravný nadbytek, když za a) nepracuje a za b) ostatní slušní a spořádaní (rozumějme cikády) nemají nic, až skoro umírají. A tak spravedlivý systém sebral mravenečkovi podstatnou část zásob, aby uspokojil cikády – a nakonec zemřeli všichni.

Čtěte více ZDE »