CzechFolks.com PLUS

Chvála CzechFolks.com PLUS

Stalo se dobrým zvykem přidávat k různým filmům na DVD, koncertům na CD i na podiích a také i některým knihám na závěr jakési apendixy – bonusy, v nichž divák, posluchač či čtenář najde něco navíc, co se do běžného rozsahu díla nedostalo. A tak i má maličkost – a přiznám se, že i na malý impuls redakce – se donutila tento dobrý úzus zachovat. Věřte ale, že se mi tato „bonusová chvála“ nepíše nejlehčeji…Bude to totiž opět chvála velice osobní, neboť je to ve mně, jak se říká, jako v koze a musí to ven! A dokonce si ani nejsem jistý, zda nebudu hned na začátku tohoto chvalebného bonusu upřímný až moc.

Čtěte více ZDE »

Chvála češtiny (2/2)

Pokračujme druhou částí chvály naší mateřštiny. Stejně jako ostatní živé jazyky i čeština samozřejmě rozlišuje dvojí mluvnické číslo - jednotné a množné, ale navíc se ještě vyskytují pozůstatky čísla dvojného. Takže máme pouze dveře a nůžky a nikoliv jednu dveř, dveřu či nůžku. Řekneme-li tedy „nůžky“, vůbec se neví, kolik jich myslíme! Zde to ani moc nevadí, ale potíže nastávají při skloňování jmen některých obcí. U Budějovic napoví předcházející přídavné jméno, že jsou to ty České Budějovice, ale problém je se jmény jako Sušice, Kaplice nebo Prčice. Pojedeme za a/ do Prčic, nebo za b/ do Prčice? Ano – b/ je správně! Je to ta Prčice.  Čtěte více ZDE »

Chvála češtiny (1/2) 

Ve svých chválách pochopitelně nemohu opomenout náš krásný rodný jazyk. A bude to chvála tak dlouhá, že ji raději rozdělím na dvě části.

Čeština jako jazyk slovanský je dle názoru většiny cizinců jeden z nejtěžších a škodolibě by se dalo utrousit, že alespoň tak si může malý národ vyrovnat účty s národy velkými. Pro všechny Čechy, Moravany, Slezany, Češky, Moravanky, Slezanky a také Češata, Moravaňata a Slezata je navíc jazykem mateřským a doufejme, že i často otcovským. A kromě právě jmenovaných lidiček prý česky mluví i dalších téměř jeden a půl milionů lidí ve světě! Dále jsem se dočetl, že čeština má dvakrát více výrazů než angličtina, asi pětkrát víc než němčina a dokonce desetkrát víc než francouzština! Jak jsem četl, tak prodávám…

Čtěte více ZDE »

Chvála rodiny

Je docela zajímavé, že v dlouhých zimních večerech kdekdo občas zavzpomíná na své předky a zejména na ty, kteří nás opustili. Čím je člověk starší, tím se to asi stává častěji a ani já samozřejmě nejsem žádnou výjimkou. Jestliže se ale nyní pustím do chvály rodiny, nebude to nic příliš nostalgického. Nejsem tak domýšlivý, abych zde chválil vlastní rodinu, takže to bude chvála rodiny an sich a při ní se opět neobejdu bez několika nutných definic. Při tom se budeme pohybovat v naší evropské oblasti, takže pomineme pro někoho možná přitažlivou rodinu polygamní, tedy mnohoženství či mnohomužství a také rodinu neúplnou.

Definic rodiny je samozřejmě habaděj, ale snad postačí tato základní sociologická: Čtěte více ZDE »

Chvála fauny a flóry

V tomto dlouhém chvaloseriálu nemohou chybět ani tyto dva „f“ objekty, a to z důvodů jichž je tolik, že ani nelze všechny vyjmenovat. Stačí použít nevyvratitelný důkaz kruhem – faunu i floru nutno chválit proto, že prostě jsou chvályhodné!

Mám ale i další důvod. Protože jsem líný provést jakousi statistiku, jen tak „bajlaj-fik“ od oka odhaduji, že v zorném poli mých chvál převažují objekty abstraktní a z konkrétních pak objekty neživé nad těmi živými. Tak se teď snažím tuto bilanci trochu vyrovnat a jako obyčejně začnu obecně.

Čtěte více ZDE »

Chvála asociací

Jen málokteré cizí slovo má tolik významů a jeho obsah si přivlastnilo tolik oborů, jako právě asociace. Je zajímavé už tím, že po jeho vyslovení vlastně nevíme, zda se jedná o jednu asociaci, o dvě, o tři či dokonce o asociace čtyři, i když možná za to nemůže slovo asociace samo, ale naše milá čeština. V obecném smyslu znamená asociace sdružování, společenství, sdružení, volné spojení, ale i představu na základě předchozí skutečnosti či sdružování různých představ.

Čtěte více ZDE »

Chvála géniů a polyhistorů

Dvě cizí slova – z nichž jedno je jistě velmi dobře známé a druhé zřejmě téměř zapomenuté, ale zcela bez diskuzí jsou obě velmi chvályhodná, takže do těchto chvál zcela jistě patří.

Génius je člověk, jehož schopnosti a vlohy se přes nadání a talent dostaly až do kategorie geniality. Je nadaný tak mimořádným, i když třeba jen jednostranným talentem, že jeho činnost vysoce ční nad průměrné lidi a jeho dílo či výkony se zářivě zapíší do historie národa nebo dokonce celého lidstva. Co by mohlo být chvályhodnější? Koncovka –us pak ukazuje, že slovo je původu latinského a staří Římané jím dokonce označovali ochranné božstvo.

Čtěte více ZDE »

Chvála verše a rýmu

Sliby se mají plnit a tak se tedy tímto vrhám přímo po hlavě na chválu verše a rýmu.

Začnu drze, ale stylově jedním svým starým absolutním rýmem: Sotvaže se zbavil rýmy -složil dva tři skvostné rýmy. Sice jsem se dočetl, že rým, ve kterém se rýmuje slovo samo se sebou se zove epiforický či identický, ale mně se mnohem více líbí cimrmanovský termín – rým absolutní.

Nejdříve se ale podívejme na chvályhodný verš a neobejdeme se bohužel bez několika definic.

Čtěte více ZDE »

Chvála lecjakých – nym

Vsadím se s kýmkoliv, že po přečtení názvu této chvály neví téměř nikdo, o co půjde, co se to vlastně chystám chválit. A to je dobře, protože trochu tajemna alespoň na začátek čehokoli nikdy neuškodí. Nesmí se to ale přehánět, a tak to raději rychle odhalím.

Jestliže jsem kdysi zcela amatérsky vychválil předponu ex-, nemohu nevychválit také nějakou zajímavou příponu – a vybral jsem si –nyma. Synonyma, antonyma, paronyma a homonyma – toť jsou tedy objekty této chvály. A dovolím si upozornit na ještě jednu zajímavost – v této chvále se poprvé pokusím vychválit najednou hned celé kvarteto.

Čtěte více ZDE »

Chvála živlů

I když jsem už sem tam občas nějaký ten živel částečně, latentně či implicitně tak trochu vychválil, živly si určitě zasluhují chválu komplexní a explicitní a mohu jen doufat, že si na své přijdou jak skeptici a exoterici tak i esoterici a okultisti, i když ti druzí asi méně… Nejprve si ale musíme cílový objekt této chvály vymezit přesněji.

Do češtiny slovo živel zavedl Josef Jungmann a využíváme ho ve více významech. Živly mohou být základní složky světa ve starých přírodních filozofíích i v esoterice, mohou to být i různé teroristické a podvratné skupiny i gangy zlodějů jakožto živly nekalé a živlem bez přívlastku mě občas v dětství nazvali někteří kantoři. Čtěte více ZDE »

Chvála betonu

Stařecká drzost nezná mezí, a tak se pouštím tentokrát nikoliv pouze na tenký led, ale dokonce na zcela nezamrzlou vodní plochu, po které snad dokázal chodit jen Ježíš Kristus.

Když se řekne beton, snad každý z nás laiků si představí většinou co největší objemnou a fádní šedou hmotu rozprostřenou buď na rozlehlé ploše, nebo velmi nevzhledné stavby v podobě ohromných kvádrů, válců a věží trčících výhružně k nebesům. A tak jakožto neúnavný chvalitel outsiderů, a protože vím, že není beton jako beton a že i s touto zejména estéty opovrhovanou hmotou lze dělat architektonické zázraky, pustil jsem se do bláhového pokusu tuto masu trochu rehabilitovat. Samozřejmě velmi osobním a laickým „výkladem“. Takže – jdeme na to!

Čtěte více ZDE »

Chvála paměti a zapomínání

I když se možná zdá, že paměť a zapomínání jsou vlastně jakési protiklady, zdaleka tomu není tak a poznáme to za chvíli. Tuto chválu ovšem musím pojmout pěkně zeširoka. Pamětí je totiž tolik, že byste se až divili.

Obecně je paměť prostředí, které má schopnost uchovávat a dále pracovat s informacemi. A tak známe například paměť historickou, kolektivní, genetickou, literární, výtvarnou, hudební, ale třeba i tvarovou paměť různých plastických materiálů nebo operační paměť počítače. My si ale zde společně posvítíme na chvályhodnost paměti jako psychického procesu ve vědomí člověka.

Čtěte více ZDE »

Chvála moře

Tato chvála bude asi chaotická více než méně, ale moře je živel, u kterého to nemůže být jinak! Čím začít chválu moře? Což třeba úryvečkem textu známého tanga – „Moře pohádko má, moře, vidino snů-ů, moře záhadné, náruč tvá svádí, touho mých mládí dnů.“ Ódy na moře skládali největší světoví básníci už od starověku a to, že je moře naprosto nepřekonatelný a chvályhodný fenomén nad fenomény, pociťuje jistě každý. Ovšem jinak chválí moře lidé, kteří žijí na jeho pobřeží nebo jsou jím dokonce obklopeni na ostrovech a jinak vnitrozemští suchozemci, mezi něž patříme i my Češi, Moravané a Slezané.

Čtěte více ZDE »

Chvála naivity

Vážení a milí čtenáři, je na čase, aby po několika více méně bezproblémových objektech těchto chvál přišla na řadu opět jedna chvála trochu problematičtější. Myslím, že právě naivita se leckomu může zdát chvály nehodná, a tak se ty leckteré pokusím v jejich názoru zviklat. Snad se mi povede obrátit vaši pozornost na tuto zajímavou lidskou vlastnost a společně nahlédneme na naivitu z té opravdu chvályhodné stránky.

Naivita je vysvětlována jako jednoduchost, prostoduchost, bezprostřednost, dětinskost a někdy i jako nevinnost. A co si budeme namlouvat, považujeme ji většinou za vlastnost spíše nežádoucí. Čtěte více ZDE »

Chvála soli, cukru a koření

Vážení a milí čtenáři, připravte se na chválu, které jen logicky navazuje na minulou chválu gastronomickou. A samozřejmě to bude opět chválení po hříchu většinou laické a snad poprvé budu chválit trio. Začít je ale třeba alespoň rádoby-odborně.

Soli vznikají sloučením kyselin a zásad, chemie jich zná že až, a používají se snad všude! Pro zajímavost – odborníci prý znají čtrnáct tisíc způsobů možného využití solí a jejich spotřeba – tedy ne odborníků, ale těch solí – se v minulém století zvýšila z deseti milionů tun dvacetkrát! Jen namátkou – solíme přece nejen naše silnice v zimě abychom mohli jezdit auty, ale solíme i naše pole umělými hnojivy. Čtěte více ZDE »

Chvála astronomie a gastronomie

Je velmi pozoru i chvály hodné, jak často jedno jediné písmenko může změnit význam některého slova. Obzvláště to pak vynikne u dvojice slov, na které je zaměřena tato další chvála. A jak poznáte za chvíli, chválení jednoho každého z těchto dvou oborů bude svým rozsahem značně nepřiměřené.

Astronomie a gastronomie jsou obory tak vzdálené, dalo by se dokonce stylově napsat či říci – astronomicky vzdálené – jako snad žádné dva jiné. I když bych měl jako absolvent katedry geofyziky, meteorologie a astronomie zcela jistě spíše „gebír“ na chválení oboru s jménem o jedno písmeno kratším, přesto věnuji mnohem více pozornosti oboru druhému. Důvodů je několik a hned vysvětlím proč.

Čtěte více ZDE »

Chvála uhlíku a křemíku

Po krátkém oddechnutí od „velké vědy“ přicházím opět s další chemickou chválou a úvodem sděluji, že ten malý obrázek uprostřed většího anotačního je tam vložen proto, že to je jakési oficiální logo chemie.

A hned se pustím do chvály dalších dvou velmi zajímavých a velmi chvályhodných chemických prvků, které mají navíc opět hezké české názvy končící milou na příponou –ík.

Uhlík a křemík nejsou chemické prvky jen tak ledajaké, neboť také patří na zeměkouli a v přírodě mezi setsakra rozšířené. Uhlíku je v našem lidském těle objemových 20% a křemíku v zemské kůře dokonce 26% a co do procent je zde poráží pouze kyslík.

Čtěte více ZDE »

Chvála detailu

Protože si v těchto chválách na svá stará a dále neustále stárnoucí bedra nakládám čím dál tím těžší úkoly – tedy alespoň dle mého, možná příliš domýšlivého, názoru – musím zařadit nějakou prkotinu, prostě něco lehčího. A myslím, že se na to hodí právě detail, což je pojem, kterým běžně označujeme právě bezvýznamné, zanedbatelné maličkosti – prostě prkotiny. Přitom přesný výklad je poněkud širší.

Detail je součást většího celku, podrobnost, dílčí pohled nebo i zvětšený výřez obrazu či záběru. Jistě tušíte, kam na tato moudra chodím… Ale v té moderní studnici znalostí najdeme i další chvályhodné zajímavosti o detailu. Čtěte více ZDE »

Chvála kyslíku

Já si snad nedám pokoj, a tak další desítku chvál zahajuji v hájemství další nepříliš oblíbené vědy – chemie. Tato sestra fyziky mi není tak blízká, v následujících řádcích to bude asi znát a chválení samotné bude možná trochu kratší. Samozřejmě by si obě jmenované vědy zasloužily samostatné chvály, ale to bych se asi už opravdu uchválil, a tak z nich mohu pouze vyzobávat nejchvályhodnější zrníčka. Tedy dle mého názoru, který nikomu nevnucuji, takže si kdokoliv může vychválit v těchto vědách své favorizované oblasti či vědce.

Čtěte více ZDE »

Chvála amatérů a profesionálů

Už se mohu konečně přiznat, že jsem původně plánoval šťastným číslem 77 tyto chvalby ukončit, ale jeden míní a druzí mění. A tak mě internetoví přátelé ukecali, tedy spíše „upsali“, abych pokračoval, a prý až do stovky! No – nevím, nevím, ale zatím mě tu díky jim – a samozřejmě i díky vstřícné redakci – stále máte. Patří vám to, vážení čtenáři, a stěžovat si můžete u nich, nebo na lampárně na Wilsoňáku, jak jsme často říkávali. A pozor – tato chvála bude pro jistotu možná nepatrně kratší, než je obvyklé, a navíc bude velmi problematická a kontroverzní. (Nedivil bych se, kdyby za ni redakce přidala hvězdičku…)

Nejprve si dovolím připomenout dvě známé definice. Amatér je člověk, který nějakou činnost nedělá pro svou obživu, ale pro své potěšení, ve svém volném čase jako svého koníčka.

Čtěte více ZDE »

Chvála soumraku a svítání

Pro jistotu musím hned na začátku upozornit na to, že tato chvála se bude pohybovat na pomezí mezi astronomií a meteorologií, a bude to tedy opět záležitost spíše odborná než prozaická. Přesto uvidíte, že téměř v každém odstavci se najde něco chvályhodného a hezkého i pro oči laiků.

Soumrak je přechod mezi dnem a nocí, tedy různě dlouhý časový interval večer po západu Slunce, ale také ráno před jeho východem, kdy mu však říkáme svítaní. Slunce je tedy již nebo ještě pod obzorem, ale zásluhou rozptylu světla ještě osvětluje atmosférické vrstvy a od nich je částečně osvětlen i zemský povrch.

Čtěte více ZDE »

Chvála domácích mazlíčků

Domácí mazlíčkové je jistě téma velmi vděčné, chvályhodné, ale pro mne velmi zrádné. Zdaleka to totiž není pole neorané, ba právě naopak. Na tomto poli přece orali a sklízeli své nepřekonatelné úspěchy velikáni naší i světové literatury. Za všechny stačí jmenovat Karla Čapka s jeho Dášenkou a bohužel možná méně známého amerického spisovatele, humoristu, satirika a karikaturistu Jamese Thurbera, kterého jsem už kdysi vychválil v jedné ze svých starších chvál. A nakonec i šéfredaktor tohoto periodika o tom ví své.

Čtěte více ZDE »

Chvála sněhu

Už jsem na sebe prozradil, že jsem spíše teplomilec a létomil než chladomilec a zimomil, ale musím přiznat, že i zima a některé chladné věci mají něco do sebe. Tak třeba zmrzlinu mám samozřejmě rád, třebaže mi mile zastudí pouze na jazyku, někdy naopak nemile připomene bolavý zub a už vůbec není moc milá většině částí mého zažívacího ústrojí …Ovšem sněhové vločky, sněžení, sníh a sněhová pokrývka – kdo by se této chladné kráse neobdivoval? Musíme si na ni ale posvítit velmi opatrně, se zatajeným dechem, aby nám při tom našem chválení neroztála!

Čtěte více ZDE »

Chvála silvestrovské zábavy

Snad mi bude v této pozdní na rok době odpuštěno, když poněkud upravím jeden svůj starší text a podle něj vychválím zábavy, které nám přínáší konec roku.

Ti zvídavější jistě vědí, že se v historii se začátkem roku pořádně šibovalo, a že dokonce i v současnosti slaví nástup nového roku v některých kulturních oblastech jindy, nejčastěji v březnu, což by vyhovovalo i mně, neboť čím jsem starší, tím více závidím medvědům jejich zimní spánek.

V počátcích křesťanství začal 1. leden jako začátek roku postupně vytlačovat 1. březen a církev s tím měla problémy. Koncil v Tours v roce 567 dokonce prohlásil 1. leden za starý omyl a hrozil exkomunikací těm, kdo by ho slavili! Důvodem velkých výhrad bylo, že tento den neměl žádný vztah ke křesťanství a navíc býval dnem všelidových nevázaných a tedy zřejmě i hříšných radovánek! Čtěte více ZDE »

Chvála Vánoc

V těchto chvalozpěvech samozřejmě nemůže chybět chvála Vánoc, které jsou považovány za nejkrásnější svátky v roce. Vánoce – svátky klidu a míru – chválit je asi dokáže každý, a tak to snad dokážu i já. Přitom to vezmu jak se patří zeširoka a budu se snažit o alespoň trochu neotřelý a možná i trochu provokativní pohled.

Je jasné, že normální lidi – tedy neworkoholici – si pochvalují každé svátky, ale Vánoce mají jistě ve velké oblibě i workoholici-obchodníci. Dalo by se říci, že bohužel, neboť ten pravý duch a pravá původní atmosféra Vánoc se nikoliv pomalu, ale dokonce rychle a jistě vytrácí. Ale i obchodníci a prodavači jsou obyčejní smrtelníci a musejí být z něčeho živi, že? A právě na počest těch, kdo se na Vánoce těší z těchto přízemních důvodů, jsem spáchal tento malý akrostich.  Čtěte více ZDE »

Chvála nebe a oblohy

Nevím, jak je to vůbec možné, že já – takový pozitivník – jsem tu už vychválil kde co a ačkoliv jsem už kdysi dávno zařadil do chvályhodných prostředí peklo, na nebe jsem trestuhodně zapomněl! Tak takhle by to nešlo, za to se musím všem omluvit a musím to promptně napravit.

Zatím co při chvále pekla jsem musel setsakra dávat pozor, abych nevychválil něco, co chvályhodné není, třeba utrpení a muka pekelná, v případě nebe bude jistě chvalba mnohem snazší. Vždyť nebe, jakožto místo někde nahoře nad oblohou, nebo třeba i jen jako stav blaženosti, je snad nejchvályhodnější místo nebo prostředí, které je však bohužel situováno mimo tento svět! Čtěte více ZDE »

Chvála kantorů

Po možná dosti únavné fyzikální chvále je asi opět zapotřebí zainteresovat jinou kategorii čtenářstva. A tak jsem uvítal připomínku jednoho milého kolegy a musím přiznat, že chválit studium, aniž bych vychválil školu i kantory, by bylo trestuhodné. I když při chvále studia byla vlastně chválena také škola i kantoři, bylo to však činěno pouze implicitně, velmi skrytě, a tak se teď moc těším, že to mohu ještě napravit.

Slovo kantor samozřejmě pochází z latinského slovesa canto-cantare-cantavi-cantatum, a hned v tomhle jistě každý slyší chvályhodné sloveso – zpívat. No – alespoň doufám. Kantoři bývali také středověcí zpěváci, kteří v kostele zpívali části církevních skladeb a nám z toho zůstal hovorový výraz pro učitele a středoškolské profesory. A protože tato chvála bude opět ryze osobní, drze si do množiny kantorů dovolím zařadit i pár profesorů vysokoškolských. Všechny budu vychvalovat jako anonymy, protože neznalým by jejich jména nic neříkala a znalí a mí spolužáci v rozpětí plus mínus asi deseti let, kteří budou tuto chválu náhodou číst, je poznají jistě snadno.

Čtěte více ZDE »

Chvála dalších sil

Zatím stále ještě neúnavný a drzý chvalitel se hlásí, aby splnil svůj slib a po malé pauze pokračoval ve chválení fyzikálních sil. To ale znamená, že za tuto chválu mne asi příliš čtenářů nepochválí. Ale nešť!

Ačkoliv jsem už vychválil celou řadu sil mechaniky, ještě to nestačí a je třeba posvítit si i na některé další, které nejsou tak známé, což je zřejmě i zásluhou toho, že to jsou síly tak zvaně zdánlivé. Kdo se nenechá odradit, ten uvidí, že neprohloupil.

Se silou setrvačnou i odstředivou se můžeme setkat třeba v tramvaji anebo v autobuse, když se brzdí, nebo když se zatáčí, ale asi největší praktický význam má další zdánlivá síla – pojmenovaná podle pana Coriolise. Čtěte více ZDE »

Chvála studia

Aby nenastala nějaká mýlka, co se to vlastně chystám chválit, musím to upřesnit. Bude to chvála na základě výhradně osobních zkušeností a nebude to chvála žádného nahrávacího, vlasového ani nehtového studia, alébrž chvála studování, tedy studia jakožto cílené a systematické činnosti, která směřuje k získávání co nejvšestrannějších, ale třeba i vrcholně specializovaných znalostí a zkušeností.

Studium je vlastně jakási vyšší forma učení, která navazovala na základní triviální školy. Ty zavedla osvícená císařovna Marie Terezie při velké reformě školství v roce 1774. V českých a moravskoslezských zemích to byly vesnické školy, Čtěte více ZDE »

Chvála pochybovačného optimismu

Tato chvála pojedná nejen – alespoň dle mého možná neskromného názoru – o zajímavém tématu, ale má i docela zajímavě symetrické pořadové číslo. Pokud ho neotočíte naležato, pak s ním může točit jak chcete a stále to bude devětašedesátka. Ale rychle k věci.

Jistě mohu alespoň doufat, že toto téma může být zajímavé, a tedy i chvályhodné, hned ze dvou důvodů. Chvályhodný je jistě optimismus sám o sobě a jeho spojení s pochybami také asi není tuctová záležitost. Přesto se pro jistotu pokusím nejprve vychválit optimismus a pochyby odděleně a pak teprve v symbióze.

Čtěte více ZDE »